Genesis

1 Na počátku

Příběh nebe a země 1Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi.2Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. 3Bůh řekl: „Ať je světlo!“ – a bylo světlo.4Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy.5Bůh nazval světlo „den“ a tmu nazval „noc“. Byl večer a bylo ráno, den první. 6Bůh řekl: „Ať je uprostřed vod obloha, aby oddělovala vody od vod!“7Bůh učinil oblohu a oddělil vody pod oblohou od vod nad oblohou – a stalo se.8Bůh nazval oblohu „nebe“ a byl večer a bylo ráno, den druhý. 9Bůh řekl: „Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo a ať se ukáže souš!“ – a stalo se.10Bůh nazval souš „země“ a shromáždění vod nazval „moře“. A Bůh viděl, že je to dobré. 11Tehdy Bůh řekl: „Ať země zplodí zeleň: byliny nesoucí semeno a různé druhy plodných stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno na zemi!“ – a stalo se.12Země vydala zeleň: různé druhy bylin nesoucích semeno a různé druhy stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno. A Bůh viděl, že je to dobré.13Byl večer a bylo ráno, den třetí. 14Bůh řekl: „Ať jsou na nebeské obloze svítilny, aby oddělovaly den od noci; budou znameními k určování období, dnů a let;15budou na nebeské obloze svítilnami k osvětlování země!“ – a stalo se.16Bůh učinil dvě veliké svítilny: větší, aby vládla dni, a menší, aby vládla noci; učinil rovněž hvězdy.17Bůh je umístil na nebeské obloze, aby osvětlovaly zemi,18aby panovaly nade dnem a nocí a aby oddělovaly světlo od tmy. A Bůh viděl, že je to dobré.19Byl večer a bylo ráno, den čtvrtý. 20Bůh řekl: „Ať se vody zahemží množstvím živočichů a nad zemí pod nebeskou oblohou ať létají ptáci!“21Bůh tedy stvořil velké mořské obludy a všemožné druhy čilých živočichů, jimiž se zahemžily vody, i všemožné druhy okřídlených ptáků. A Bůh viděl, že je to dobré.22Bůh jim požehnal a řekl: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; také ptáci ať se rozmnožují na zemi.“23Byl večer a bylo ráno, den pátý. 24Bůh řekl: „Ať země vydá různé druhy živočichů: různé druhy dobytka, drobné havěti i polní zvěře!“ – a stalo se.25Bůh učinil různé druhy polní zvěře a dobytka i všemožné druhy zemské havěti. A Bůh viděl, že je to dobré. 26Tehdy Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi.“ 27Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je. 28A Bůh jim požehnal. Bůh jim řekl: „Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi.“ 29Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno na celém povrchu země i každý strom, na němž je ovoce vydávající semeno. To vám bude za pokrm.30Také veškeré polní zvěři, všem nebeským ptákům i všemu, co leze po zemi, zkrátka všemu, co má v sobě život, jsem dal za pokrm všechny zelené byliny“ – a stalo se.31Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý. 2 1Tak bylo dokončeno nebe a země s veškerou jejich rozmanitostí. 2Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal.3Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil. V Boží zahradě 4To je příběh nebe a země, o jejich stvoření. Tenkrát, když Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,5na zemi ještě nebylo žádné polní křoví a nerostly žádné polní byliny. Hospodin Bůh na zem ještě nesesílal déšť a nebyl ani člověk, který by obdělával půdu.6Ze země však vystupovala pára a zavlažovala celý zemský povrch. 7Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí. 8Hospodin Bůh vysázel v Edenu na východě zahradu a do ní postavil člověka, jehož zformoval.9Hospodin Bůh nechal ze země vyrůst všelijaké stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra i zla. 10Z Edenu vycházela řeka, aby zavlažovala zahradu, a odtud se rozdělovala do čtyř hlavních toků.11První se jmenuje Píšon. Obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato,12a zlato té země je výborné. Je tam i vonná pryskyřice bdelium a kámen onyx.13Druhá řeka se jmenuje Gíchon; ta obtéká celou zemi Habeš.14Třetí řeka se jmenuje Tigris a teče na východ od Asýrie. A čtvrtá řeka je Eufrat. 15Hospodin Bůh tedy vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil.16Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst,17kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“ 18Hospodin Bůh také řekl: „Není dobré, aby člověk byl sám; opatřím mu rovnocennou oporu.“ 19(Hospodin Bůh totiž zformoval ze země všechnu polní zvěř i všechno nebeské ptactvo a přivedl je k Adamovi, aby viděl, jak je pojmenuje. Jakkoli pak Adam nazval kterého živočicha, tak se jmenoval.20Adam tedy pojmenoval všechen dobytek, nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Pro Adama se ale nenašla rovnocenná opora.) 21Hospodin Bůh tedy na Adama přivedl hluboký spánek. Když usnul, vzal jedno z jeho žeber a zaplnil to místo tělem.22Z onoho žebra, které vzal z Adama, pak Hospodin Bůh vytvořil ženu a přivedl ji k Adamovi. 23Adam tenkrát řekl: „To je konečně ona: kost z mých kostí, tělo z mého těla! Bude se nazývat manželkou, neboť je vzata z manžela!“ 24To proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem.25Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se. 3 První hřích 1Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil, byl had. Ten řekl ženě: „Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ 2„Ovoce stromů v zahradě jíst smíme,“ odpověděla žena hadovi.3„Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“ 4Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete!5Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“ 6Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom žádoucí k nabytí rozumu, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl.7Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky. 8Vtom ale uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se zahradou za denního vánku. Tehdy se Adam a jeho žena skryli před Hospodinem Bohem uprostřed stromů zahrady. 9„Kde jsi?“ volal Hospodin Bůh na Adama. 10Ten odpověděl: „Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach, protože jsem nahý. Proto jsem se skryl.“ 11„Kdo ti řekl, že jsi nahý?“ tázal se Bůh. „Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ 12Adam odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“ 13„Cos to udělala?“ řekl Hospodin Bůh ženě. „Had mě podvedl, a tak jsem jedla,“ odpověděla. 14Hospodin Bůh tehdy řekl hadovi: „Za to, cos udělal, budeš zlořečený mezi vším dobytkem i divokými zvířaty. Po všechny dny svého života polezeš po břiše a žrát budeš prach. 15Rozpoutám také nepřátelství mezi tebou a ženou i mezi tvým a jejím potomkem. On ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu.“ 16Ženě řekl: „Rozmnožím útrapy tvého těhotenství, své děti budeš rodit v bolestech. Po muži budeš dychtivě toužit, on ti však bude poroučet.“ 17Adamovi řekl: „Protožes poslechl svou ženu a jedl ze zakázaného stromu, země bude kvůli tobě zlořečená! Po všechny dny svého života z ní budeš jíst v útrapách; 18bude ti plodit trní a bodláčí a ty budeš jíst polní byliny. 19V potu tváře budeš jíst svůj chléb, dokud se nevrátíš do země, neboť z ní pocházíš: Prach jsi a v prach se obrátíš!“ 20Adam pak dal své ženě jméno Eva (to jest Živa), neboť ona byla matkou všech živých. 21Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožený oděv a oblékl je.22Hospodin Bůh si tehdy řekl: „Hle, člověk se stal jakoby jedním z nás, neboť zná dobro i zlo. Nyní se tedy postarám, aby nevztáhl ruku, nevzal také ze stromu života a nežil navěky.“23Proto Hospodin Bůh člověka vyhnal ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.24Vyhostil člověka a na východní straně zahrady Eden umístil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života. 4 Kain a Abel 1Adam se miloval se svou ženou Evou a ta počala a porodila Kaina. Tehdy řekla: „Získala jsem od Hospodina muže!“2Porodila také Ábela, jeho bratra. Ábel se pak stal pastýřem ovcí, ale Kain obdělával půdu. 3Po nějaké době se stalo, že Kain přinesl Hospodinu oběť z plodů země,4zatímco Ábel ji přinesl z prvorozených ovcí svého stáda a z jejich tuku. Hospodin našel zalíbení v Ábelovi a v jeho oběti,5ale v Kainovi a jeho oběti zalíbení nenašel. Kaina to rozlítilo, až se mu zkřivila tvář. 6Hospodin tedy Kainovi řekl: „Proč se zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář?7Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty ale máš nad ním panovat.“ 8Kain svému bratru řekl: „Pojďme na pole!“ A když byli na poli, Kain se na svého bratra Ábela vrhl a zabil ho. 9„Kde je tvůj bratr Ábel?“ zeptal se Kaina Hospodin. „Nevím,“ odpověděl. „Jsem snad strážcem svého bratra?“ 10„Cos to udělal?“ řekl mu Bůh. „Slyš, krev tvého bratra ke mně volá ze země!11Teď budeš zlořečenější než země, která otevřela ústa, aby vpila krev tvého bratra, kterou jsi prolil!12Když budeš obdělávat zem, už ti nedá svoji sílu. Budeš na zemi tulákem a štvancem.“ 13„Můj trest je větší, než lze unést,“ odpověděl Kain Hospodinu.14„Pohleď, dnes mě vyháníš ze vší úrodné země a budu se před tebou muset skrývat. Budu na zemi tulákem a štvancem a kdokoli mě najde, ten mě zabije!“ 15Hospodin mu řekl: „Kdokoli zabije Kaina, ponese sedminásobnou pomstu.“ Hospodin pak na Kaina vložil znamení, aby ho nikdo, kdo ho najde, nezabil.16Kain tedy odešel od Hospodinovy tváře a usadil se v zemi Nód na východ od Edenu. 17Kain se miloval se svou ženou a ta počala a porodila Chanocha. Postavil město a pojmenoval ho po svém synovi Chanoch.18Chanochovi se pak narodil Irad, Irad zplodil Mechujaele, Mechujael zplodil Metušaele a Metušael zplodil Lámecha. 19Lámech si vzal dvě ženy: jedna se jmenovala Ada, druhá Cila.20Ada porodila Jábala, jenž se stal otcem těch, kdo žijí ve stanech a pasou stáda.21Jeho bratr jménem Jubal se stal otcem všech, kdo hrají na citery a píšťaly.22Cila také porodila, a to Tubal-kaina, mistra všech kovářů bronzu a železa. A Tubal-kainova sestra byla Naama. 23Lámech řekl svým ženám: „Ado a Cilo, poslouchejte mě, ženy Lámechovy, slyšte mou řeč: Zabil jsem muže za ránu, kterou mi zasadil, zabil jsem mladíka za zranění, jež mi způsobil. 24Bude-li Kain mstěn sedmkrát, Lámech bude mstěn sedmasedmdesátkrát!“ 25Adam se znovu miloval se svou ženou a ta porodila syna a dala mu jméno Set (to jest Náhrada). Řekla si totiž: „Bůh mi dal jiného potomka náhradou za Ábela, kterého zabil Kain.“26Také Setovi se pak narodil syn a dostal jméno Enoš, Člověk. Tehdy začalo vzývání Hospodinova jména. 5 Adamovo potomstvo 1Toto je kniha Adamova příběhu. Tenkrát, když Bůh stvořil člověka, učinil jej podle své podoby.2Stvořil je jako muže a ženu, požehnal jim a v den, kdy byli stvořeni, jim dal jméno Adam, Člověk. 3Když bylo Adamovi 130 let, zplodil syna podle své podoby, ke svému obrazu, a dal mu jméno Set.4Po zplození Seta žil Adam ještě 800 let a plodil syny a dcery.5Adam žil celkem 930 let a potom zemřel. 6Když bylo Setovi 105 let, zplodil Enoše.7Po zplození Enoše žil Set ještě 807 let a plodil syny a dcery.8Set žil celkem 912 let a potom zemřel. 9Když bylo Enošovi 90 let, zplodil Kénana.10Po zplození Kénana žil Enoš ještě 815 let a plodil syny a dcery.11Enoš žil celkem 905 let a potom zemřel. 12Když bylo Kénanovi 70 let, zplodil Mahalalela.13Po zplození Mahalalela žil Kénan ještě 840 let a plodil syny a dcery.14Kénan žil celkem 910 let a potom zemřel. 15Když bylo Mahalalelovi 65 let, zplodil Járeda.16Po zplození Járeda žil Mahalalel ještě 830 let a plodil syny a dcery.17Mahalalel žil celkem 895 let a potom zemřel. 18Když bylo Járedovi 162 let, zplodil Enocha.19Po zplození Enocha žil Járed ještě 800 let a plodil syny a dcery.20Járed žil celkem 962 let a potom zemřel. 21Když bylo Enochovi 65 let, zplodil Metuzaléma.22Po zplození Metuzaléma žil Enoch s Bohem ještě 300 let a plodil syny a dcery.23Enoch žil celkem 365 let.24Enoch žil s Bohem, až jednou zmizel, neboť ho Bůh vzal. 25Když bylo Metuzalémovi 187 let, zplodil Lámecha.26Po zplození Lámecha žil Metuzalém 782 let a plodil syny a dcery.27Metuzalém žil celkem 969 let a potom zemřel. 28Když bylo Lámechovi 182 let, zplodil syna29a dal mu jméno Noe, Úleva, neboť řekl: „Ten nám přinese úlevu od těžké dřiny našich rukou, kterou máme se zemí, jíž Hospodin zlořečil.“30Po zplození Noema žil Lámech 595 let a plodil syny a dcery.31Lámech žil celkem 777 let a potom zemřel. 32A když bylo Noemovi 500 let, zplodil Sema, Chama a Jáfeta. 6 Zkažená země 1Když se lidstvo na zemi začalo množit a rodily se jim dcery,2Boží synové viděli, jak jsou lidské dcery krásné, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo.3Tehdy si Hospodin řekl: „Můj Duch nezůstane v člověku navěky – je to koneckonců smrtelník! Ať jeho život trvá jen sto dvacet let.“ 4(V oněch dnech, a také později, se na zemi vyskytovali zrůdní obři. Boží synové totiž přicházeli k lidským dcerám a ty jim je rodily. To jsou ti dávní hrdinové, ti muži slavné pověsti.) 5Hospodin viděl, jak se na zemi množí lidské zlo a že všechny myšlenky, jež spřádají v srdcích, jsou den co den jen zlé.6Hospodin litoval, že vůbec učinil člověka, a trápil se v srdci.7Tehdy si řekl: „Člověka, jehož jsem stvořil, smetu z povrchu země a s ním i dobytek, drobnou havěť a nebeské ptactvo! Je mi líto, že jsem je učinil.“ Postav si archu 8Noe však u Hospodina nalezl milost. 9Toto je Noemův příběh. Noe byl mezi svými současníky spravedlivý a poctivý člověk. Noe žil s Bohem.10Noe zplodil tři syny: Sema, Chama a Jáfeta. 11Země však byla v Božích očích zkažená a plná násilí.12Bůh pohlédl na zemi a hle, byla zkažená! Každý smrtelník na zemi žil zkaženě. 13Bůh Noemovi řekl: „Se všemi smrtelníky je konec. Země je plná jejich násilí, a tak je zničím i se zemí.14Postav si archu z cypřišového dřeva. Archu propleteš rákosím a zevnitř i zvenčí ji vymažeš smolou.15Uděláš ji takto: archa bude 300 loktů dlouhá, 50 loktů široká a 30 loktů vysoká.16V arše necháš průzor a o loket výše ji zastřešíš; do boku archy také vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé a třetí patro.17Hle, já sám způsobím na zemi záplavu vody, jež zničí všechny živé tvory pod nebem. Vše, co je na zemi, zahyne.18S tebou však uzavřu smlouvu, a tak vejdeš do archy – ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů.19Ze všeho živého, z veškerého tvorstva, přivedeš do archy po páru od každého druhu, aby přežili s tebou. Bude to samec a samice20z různých druhů ptáků, z různých druhů dobytka i z všemožných druhů zemské havěti. Z toho všeho k tobě přijde po páru, abys je zachoval naživu.21Proto si opatři veškerou potravu, která se jí, a připrav zásoby jídla pro sebe i pro ně.“ 22Noe tak učinil; učinil všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal. 7 1Hospodin potom Noemovi řekl: „Vejdi s celou svou domácností do archy. Viděl jsem totiž, že jsi přede mnou v tomto pokolení jediný spravedlivý.2Ze všech čistých zvířat vezmeš k sobě po sedmi párech, vždy samce a samici; ze všech nečistých zvířat však jen po páru, samce a samici.3Také z nebeského ptactva vezmeš po sedmi párech, vždy samce a samici, pro zachování jejich semene na zemi.4Už za sedm dní totiž na zem sešlu déšť, jenž potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Vše, co jsem učinil, smetu z povrchu země.“ 5A Noe učinil všechno tak, jak mu Hospodin přikázal. 6Země byla zaplavena vodou, když bylo Noemovi šest set let.7Kvůli té vodní záplavě vešel Noe do archy a s ním jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů.8Ze všech čistých i nečistých zvířat, ze všech ptáků i ze všeho, co leze po zemi,9vešli k Noemovi do archy vždy dva a dva, samec a samice, jak to Noemovi přikázal Bůh. 10Po sedmi dnech pak byla země zaplavena vodou.11Stalo se to šestistého roku Noemova života, sedmnáctého dne druhého měsíce. Ten den vytryskly všechny prameny veliké propasti a nebeské průduchy se otevřely.12Průtrž vod trvala na zemi čtyřicet dní a čtyřicet nocí. 13Noe, jeho synové Sem, Cham a Jáfet, Noemova žena a tři ženy jeho synů vešli onoho dne do archy.14Oni i všemožné druhy zvěře, dobytka, havěti lezoucí po zemi i ptactva, všichni ptáci a okřídlenci15přišli k Noemovi do archy. Ze všeho, v čem je duch života, přišli po jednom páru.16Z veškerého tvorstva přišel samec a samice, jak jim Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel. 17Na zemi pak během čtyřiceti dní nastala potopa. Vody přibývalo, až nadnesla archu, takže se zvedla od země.18Voda se na zemi mohutně vzdouvala, rychle jí přibývalo a archa plula po vodní hladině.19Voda se na zemi vzdouvala stále mohutněji, až přikryla všechny vysoké hory pode vším nebem.20A když byly hory přikryty, vzedmula se voda ještě o patnáct loktů. 21Veškeré tvorstvo na zemi, vše, co se hýbe, zahynulo – ptactvo i dobytek, zvěř i veškerá havěť hemžící se po zemi, i všichni lidé.22Vše, co mělo v chřípí dech života, vše, co žilo na souši, pomřelo.23Bůh smetl všechny živé tvory z povrchu země. Vše od člověka až po dobytek, drobnou havěť i nebeské ptactvo bylo smeteno ze země. Zůstal jen Noe a ti, kdo s ním byli v arše. 24Voda se na zemi vzdouvala sto padesát dní. 8 Nový začátek 1Bůh však pamatoval na Noema i na všechnu zvěř a dobytek, který s ním byl v arše. Nechal nad zemí vát vítr a voda se utišila.2Prameny propasti i nebeské průduchy se zavřely a průtrž z nebe přestala.3Voda začala ze země zvolna ustupovat a po sto padesáti dnech konečně opadla. 4Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat.5Voda zvolna opadala až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor. 6Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, jež v arše udělal,7a vypustil havrana. Ten vylétal a zase se vracel, dokud voda na zemi nevyschla.8Potom vypustil holubici, kterou měl s sebou, aby zjistil, zda voda ustoupila z povrchu země.9Holubice však nenašla místo, kde by mohla nohama spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť voda ještě pokrývala celý povrch země. Noe tedy vystrčil ruku, chytil ji a vzal ji k sobě do archy.10Počkal ještě sedm dní a znovu vypustil holubici z archy.11Večer se k němu holubice vrátila a hle, v zobáku měla čerstvý olivový lístek! Tak Noe poznal, že voda ustoupila ze země.12Počkal tedy dalších sedm dní, vypustil holubici znovu a už se k němu nevrátila. 13Šestistého prvního roku Noemova života, prvního dne prvního měsíce, začala voda na zemi vysychat. Noe tedy odsunul příklop archy, podíval se ven a hle, zemský povrch osychal.14Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla země suchá. 15Tehdy Bůh k Noemovi promluvil:16„Vyjdi z archy – ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů.17Vyveď s sebou všechno živé, co máš u sebe – veškeré tvory z ptactva, dobytka i havěti lezoucí po zemi. Ať se hemží na zemi a ať se na zemi plodí a množí.“ 18Noe tedy vyšel ven a s ním i jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů.19Všechna zvěř, všechna havěť, každý pták, všechno, co se hýbe po zemi, vyšlo z archy podle svých čeledí. 20Noe tehdy postavil Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých zvířat a ze všeho čistého ptactva a obětoval na oltáři zápalné oběti.21Když Hospodin ucítil příjemnou vůni, řekl si v srdci: „Už nikdy kvůli člověku neprokleji zem, i když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé. Nikdy už nepobiji vše živé, jako jsem to učinil. 22Dokud bude trvat země, nikdy nepřestane setba a žeň, chlad a horko, léto, zima ani noc a den.“ 9 Boží smlouva se stvořením 1Bůh tehdy Noemovi i jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se, naplňte zem.2Ať z vás má strach a hrůzu všechna polní zvěř, všechno nebeské ptactvo, všechno, co se hýbe po zemi, i všechny mořské ryby: jsou vám vydáni do rukou.3Všechno živé, co se hýbe, vám bude za pokrm; to všechno vám dávám tak jako dříve zelené byliny. 4Nesmíte však jíst maso, dokud je v něm život, totiž krev.5Krev vašeho života budu rozhodně mstít. Každé zvíře i člověka za ni budu volat k odpovědnosti. Za lidský život budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra. 6Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť k obrazu Božímu učinil Bůh člověka. 7Ploďte se tedy a množte se, ať se vámi jen hemží zem, takto se na ní rozmnožte!“ 8Potom Bůh k Noemovi a jeho synům promluvil:9„Hle, já uzavírám smlouvu s vámi, s vaším budoucím semenem10i s každou živou bytostí, jež je s vámi – s ptactvem, dobytkem i se vší polní zvěří – se vším živým, co vyšlo z archy.11Uzavírám s vámi tuto smlouvu: Veškeré tvorstvo už nikdy nebude vyhubeno záplavou vody. Už nikdy nenastane potopa, jež by zničila zemi.“ 12Tehdy Bůh řekl: „Toto je znamení smlouvy, kterou uzavírám s vámi i s každou živou bytostí, jež je s vámi, pro všechna příští pokolení:13Na oblak pokládám duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí.14Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha,15připomenu si svou smlouvu s vámi i s každou živou bytostí, a už nikdy nepřijde záplava vody, aby vyhubila veškeré tvorstvo.16Když bude na oblaku duha, pohlédnu na ni, abych si připomněl věčnou smlouvu mezi Bohem a každou živou bytostí na zemi.“ Sem, Cham a Jáfet 17Bůh Noemovi řekl: „Toto je znamení smlouvy, kterou jsem učinil s veškerým tvorstvem na zemi.“ 18Noemovi synové, kteří vyšli z archy, byli Sem, Cham a Jáfet (onen Cham byl otcem Kanaána).19Tito tři byli Noemovi synové; z nich se zalidnila celá země. 20Zemědělec Noe byl první, kdo vysadil vinici.21Napil se vína, opil se a ležel obnažen ve svém stanu.22Cham, otec Kanaána, spatřil nahotu svého otce a pověděl o tom oběma svým bratrům venku.23Sem a Jáfet tedy vzali plášť a oba si ho dali na ramena. Pak šli pozpátku a přikryli nahotu svého otce. Byli obráceni čelem nazpátek, a tak nahotu svého otce nespatřili. 24Když se Noe probral z opilosti a dozvěděl se, co mu jeho nejmladší syn provedl,25řekl: „Zlořečený buď Kanaán; ať je pro své bratry otrokem všech otroků!“ 26Řekl také: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Semův, jemuž bude Kanaán otročit! 27Kéž Bůh rozšíří Jáfeta, ať bydlí ve stanech Semových, jemuž bude Kanaán otročit!“ 28Po potopě žil Noe ještě 350 let.29Noe žil celkem 950 let a potom zemřel. 10 Původ národů země 1Toto jsou rody Noemových synů Sema, Chama a Jáfeta. Po potopě se jim narodili synové. 2Synové Jáfetovi jsou: Gomer, Magog, Madaj, Javan, Tubal, Mešek a Tiras. 3Synové Gomerovi: Aškenáz, Rifat a Togarma. 4Synové Javanovi: Eliša a Taršiš, Kitejští a Rodanští.5Z nich se rozdělily přímořské národy podle svých zemí, jazyků, rodů a národností. 6Synové Chamovi jsou: Habeš, Egypt, Put a Kanaán. 7Synové Habeše: Seba, Chavíla, Sabta, Raema a Sabteka. Synové Raemovi: Šeba a Dedan. 8Habeš také zplodil Nimroda, jenž se stal prvním bojovníkem na zemi.9Byl to před Hospodinem udatný lovec, a proto se říká: „Jako Nimrod, udatný lovec před Hospodinem.“10Hlavními městy v jeho království byly Bábel, Uruk, Akkad a Kalne v zemi Šineár.11Z té země pak šel do Asýrie, kde vystavěl Ninive, Rechobot-ír, Kelach12a Resen, jež leží mezi Ninive a Kelachem, oním velikým městem. 13Egypt zplodil Ludské, Anamské, Lehabské, Naftuchské,14Patruské, Kasluchské (z nichž pocházejí Filištíni) a Kaftorské. 15Kanaán zplodil Sidona, svého prvorozeného, dále Cheta,16Jebusejce, Emorejce, Girgašejce,17Hivejce, Arkejce, Sinejce,18Arvadejce, Semarejce a Chamatejce. Kanaánské rody se později rozšířily,19takže hranice Kanaánu vedly od Sidonu směrem přes Gerar až ke Gaze a směrem přes Sodomu, Gomoru, Admu a Cebojim až k Leše. 20To jsou synové Chamovi podle svých rodů, jazyků, zemí a národností. 21Semovi, otci všech Heberových synů, bratru staršího Jáfeta, se také rodili potomci. 22Semovi synové jsou: Elam, Ašur, Arpakšad, Lud a Aram. 23Synové Aramovi: Úc, Chul, Geter a Mešek. 24Arpakšad zplodil Šelacha a Šelach zplodil Hebera. 25Heberovi se narodili dva synové: jeden se jmenoval Peleg, Rozdělení, neboť za jeho dnů byla země rozdělena, a jeho bratr se jmenoval Joktan. 26Joktan zplodil Almodada, Šelefa, Chasarmaveta, Jeracha,27Hadorama, Uzala, Diklu,28Obala, Abimaele, Šebu,29Ofira, Chavílu a Jobaba; všichni tito jsou synové Joktanovi.30Jejich bydliště se prostíralo od Mešy směrem k hoře Sefar na východě. 31To jsou synové Semovi podle svých rodů, jazyků, zemí a národností. 32To jsou rody Noemových synů podle svých pokolení a národností; z nich se po potopě rozdělily národy země. 11 Bábel 1Celá země mluvila jednou řečí, jedněmi slovy.2Když lidé putovali na východ, našli planinu v zemi Šineár a usadili se na ní. 3Tehdy si spolu řekli: „Pojďme, udělejme cihly a vypalme je v ohni.“ A tak měli cihly místo kamene a asfalt místo malty.4Řekli si totiž: „Pojďme, postavme si město a věž, jejíž vrchol dosáhne až k nebi. Tak si uděláme jméno, abychom nebyli rozptýleni po celé zemi!“ 5Hospodin však sestoupil, aby spatřil to město a tu věž, kterou lidští synové stavěli.6Hospodin si řekl: „Hle, lid je zajedno a všichni mají jednu řeč. A toto je jen začátek jejich díla. Nic jim už nezabrání vykonat, cokoli si předsevzali.7Nuže, sestoupíme a zmateme tam jejich řeč, aby jeden nerozuměl řeči druhého.“ 8Hospodin je odtud rozptýlil po celé zemi, a tak to město přestali stavět. Semovo potomstvo 9Proto se to město jmenuje Bábel, Zmatek, neboť tam Hospodin zmátl řeč všech obyvatel země. Hospodin je odtud rozptýlil po celé zemi. 10Toto je Semův rod. Dva roky po potopě zplodil Sem ve věku 100 let Arpakšada.11Sem žil po zplození Arpakšada ještě 500 let a plodil syny a dcery. 12Arpakšad ve věku 35 let zplodil Šelacha.13Po zplození Šelacha žil Arpakšad ještě 403 let a plodil syny a dcery. 14Šelach ve věku 30 let zplodil Hebera.15Po zplození Hebera žil Šelach ještě 403 let a plodil syny a dcery. 16Heber ve věku 34 let zplodil Pelega.17Po zplození Pelega žil Heber ještě 430 let a plodil syny a dcery. 18Peleg ve věku 30 let zplodil Reúa.19Po zplození Reúa žil Peleg ještě 209 let a plodil syny a dcery. 20Reú ve věku 32 let zplodil Seruga.21Po zplození Seruga žil Reú ještě 207 let a plodil syny a dcery. 22Serug ve věku 30 let zplodil Náchora.23Po zplození Náchora žil Serug ještě 200 let a plodil syny a dcery. 24Náchor ve věku 29 let zplodil Teracha.25Po zplození Teracha žil Náchor ještě 119 let a plodil syny a dcery. Terachovo potomstvo 26Terach ve věku 70 let zplodil Abrama, Náchora a Hárana. 27Toto je Terachův rod. Terach zplodil Abrama, Náchora a Hárana; Háran pak zplodil Lota.28Háran však zemřel ve své vlasti, v chaldejském Uru, dříve než jeho otec Terach.29Abram a Náchor se oženili. Abramova žena se jmenovala Saraj a Náchorova žena Milka, dcera Hárana, otce Milky a Jisky.30Saraj však byla neplodná, neměla děti. 31Terach vzal svého syna Abrama, Háranova syna Lota a svou snachu Saraj, ženu svého syna Abrama, a vydali se spolu na cestu z chaldejského Uru do kanaánské země. Když však přišli do Cháranu, usadili se tam. 32Terach žil 205 let a zemřel v Cháranu. 12 Praotcové Odejdi ze své země 1Hospodin Bůh řekl Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. 2Učiním z tebe veliký národ a požehnám ti. Zjednám ti veliké jméno a budeš požehnáním. 3Požehnám těm, kdo ti žehnají, a toho, kdo ti zlořečí, prokleji. Všechny rodiny země dojdou požehnání v tobě.“ 4Abram tedy šel, jak mu řekl Hospodin, a šel s ním i Lot. Když odešel z Cháranu, bylo Abramovi sedmdesát pět let.5Abram s sebou vzal svou ženu Saraj, svého synovce Lota a všechen majetek, jehož nabyli, i čeleď, kterou získali v Cháranu. Vydali se na cestu do kanaánské země a přišli do ní. 6Abram procházel tou zemí až k místu zvanému Šechem, až k dubu More. (V zemi tenkrát žili Kananejci.)7Tehdy se Abramovi ukázal Hospodin a řekl: „Tuto zem dám tvému semeni.“ Abram tam proto postavil oltář Hospodinu, jenž se mu ukázal. 8Odtud se přesunul k horám na východ od Bet-elu. Vztyčil svůj stan mezi Bet-elem na západě a Ajem na východě, postavil tam oltář Hospodinu a vzýval Hospodinovo jméno. Abram v Egyptě 9Potom Abram pokračoval v cestě a putoval na jih, k Negevu. 10V zemi pak nastal hlad, a tak se Abram vydal dolů do Egypta. Chtěl tam nějakou dobu pobýt, neboť v zemi panoval krutý hlad.11Cestou, když se blížil k Egyptu, řekl své ženě Saraj: „Pohleď, vím, jak překrásná jsi žena.12Až tě Egypťané uvidí, řeknou: ‚To je jeho žena!‘ a zabijí mě, ale tebe nechají naživu.13Říkej prosím, že jsi má sestra, aby se mi díky tobě vedlo dobře a abych díky tobě zůstal naživu.“ 14Abram tedy přišel do Egypta a Egypťané viděli, jak je ta žena velmi krásná.15A když ji uviděli faraonovi hodnostáři, vychválili ji před faraonem tak, že byla vzata do faraonova domu.16Abramovi se díky ní vedlo velmi dobře – měl brav, skot i osly, otroky, otrokyně, oslice a velbloudy. 17Hospodin však kvůli Abramově manželce Saraj bil faraona a jeho dům velikými ranami.18Farao si proto Abrama zavolal. „Cos mi to udělal?“ řekl mu. „Proč jsi mi zatajil, že je to tvá manželka?19Proč jsi říkal: ‚Je to má sestra‘? Vždyť jsem si ji vzal za ženu! Zde máš svou manželku, vezmi si ji a jdi!“20Farao pak o něm svým mužům přikázal, aby ho vyhostili i s manželkou a se vším, co měl. 13 Rozchod s Lotem 1Abram tedy se svou manželkou a se vším, co měl, i s Lotem odešel z Egypta vzhůru do Negevu.2(Abram byl velmi bohatý ve stádech, ve stříbře i ve zlatě.)3A šel po svých starých cestách od Negevu až k Bet-elu, k místu, kde zpočátku stával jeho stan mezi Bet-elem a Ajem,4k místu oltáře, který tam předtím postavil. Tam Abram vzýval Hospodinovo jméno. 5Také Lot, který šel s Abramem, měl brav, skot a stany.6Země jim však nemohla stačit, aby bydleli spolu. Jejich jmění bylo totiž tak rozsáhlé, že nemohli bydlet pohromadě.7Proto došlo mezi pastýři Abramova stáda a pastýři Lotova stáda k rozepři. (V zemi tenkrát bydleli Kananejci a Perizejci.) 8Abram tehdy Lotovi řekl: „Prosím, ať mezi mnou a tebou a mezi mými a tvými pastýři není rozepře – jsme přece bratři.9Neleží snad před tebou celá země? Odděl se ode mě, prosím. Půjdeš-li vlevo, já půjdu vpravo; půjdeš-li vpravo, půjdu vlevo.“ 10Lot pozvedl oči a viděl, že celá jordánská rovina je až k Coaru bohatě zavlažována jako Hospodinova zahrada, jako egyptská země (– bylo to předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru).11Lot si tedy vybral celou jordánskou rovinu a vydal se na východ. Tak se jeden od druhého oddělili.12Abram bydlel v kanaánské zemi, ale Lot bydlel ve městech jordánské roviny a postavil své stany až k Sodomě.13Sodomští lidé však byli zlí a velmi hřešili proti Hospodinu. 14Poté, co se od něho Lot oddělil, řekl Hospodin Abramovi: „Pozvedni oči z místa, na němž jsi, a rozhlédni se na sever, na jih, na východ i na západ.15Všechnu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému semeni až navěky.16Způsobím, že tvého semene bude jako prachu země: bude-li možné sečíst zemský prach, půjde sečíst i tvé símě.17Vstaň, projdi tu zemi nadél i našíř, neboť tobě ji dám.“ 18Abram tedy přesunul svůj stan a usadil se u háje Mamre, který je v Hebronu, a postavil tam oltář Hospodinu. 14 Lotovo vysvobození 1V oněch dnech šineárský král Amrafel, elasarský král Arioch, elamský král Kedor-laomer a král národů Tidal2válčili proti Berovi, králi Sodomy, Biršovi, králi Gomory, Šineábovi, králi Admy, Šemeberovi, králi Cebojim, a proti králi Bely (to jest Coaru).3Ti se spolčili v údolí Sidim (což je teď Mrtvé moře).4Dvanáct let sloužili Kedor-laomerovi, ale třináctého roku se vzbouřili. 5Čtrnáctého roku tedy Kedor-laomer přitáhl s králi, kteří byli s ním, a pobili Refajce v Ašterot-karnajim, Zuzejce v Hamu, Emejce na pláni Kiriatajim6a Chorejce na jejich pohoří Seír až k El-paranu, který je nad pouští.7Potom obchvatem přitáhli k En-mišpatu (což je Kádeš) a udeřili na celý kraj Amalekovců a také na Emorejce bydlící v Chasason-tamaru. 8Králové Sodomy, Gomory, Admy, Cebojim a Bely (to jest Coaru) tedy vytáhli a seřadili se v údolí Sidim k bitvě proti nim:9proti elamskému králi Kedor-laomerovi, králi národů Tidalovi, šineárskému králi Amrafelovi a elasarskému králi Ariochovi – čtyři králové proti pěti. 10Údolí Sidim je ovšem plné ložisek asfaltu. Sodomský a gomorský král do nich při útěku zapadli; ostatní utekli do hor.11Vítězové pobrali všechen majetek Sodomy a Gomory i všechny jejich potraviny a odtáhli.12Vzali také Abramova synovce Lota (neboť bydlel v Sodomě) i jeho majetek a odjeli. 13Jeden uprchlík přišel a vyprávěl to Hebreji Abramovi. Ten se mezitím usadil u háje Emorejce Mamreho, příbuzného Eškola a Anera, což byli Abramovi spojenci.14Když Abram uslyšel, že jeho příbuzný byl zajat, vypravil 318 vycvičených služebníků, narozených v jeho domě, a sledoval ty krále až k Danu.15Abram a jeho služebníci se rozdělili, v noci je přepadli a pronásledovali je až k Chobě (jež leží na sever od Damašku). Melchisedech 16A tak dobyl zpět všechen majetek. Přivedl i svého příbuzného Lota a jeho majetek a také ženy a lid. 17Když se pak vracel od porážky Kedor-laomera a králů, kteří byli s ním, vyšel mu král Sodomy naproti do údolí Šave (což je Královské údolí). 18Melchisedech, král Sálemu, který byl knězem Nejvyššího Boha, přinesl chléb a víno19a požehnal mu těmito slovy: „Požehnán buď Abram od Nejvyššího Boha, Stvořitele nebe i země! 20Požehnán buď Nejvyšší Bůh, jenž ti tvé nepřátele vydal do rukou!“ Abram mu tehdy ze všeho dal desátek. 21Král Sodomy mu řekl: „Dej mi lidi. Majetek si nech.“ 22Abram mu ale odpověděl: „Přísahám před Hospodinem, Nejvyšším Bohem, Stvořitelem nebe i země,23že ze všeho, co ti patří, si nevezmu nic – ani nitku, ani sandálový řemínek – abys neřekl: ‚Já jsem obohatil Abrama.‘24Nechám si jen to, co snědli služebníci, a podíl mužů, kteří šli se mnou. Aner, Eškol a Mamre si vezmou svůj podíl.“ 15 Boží smlouva s Abramem 1Po nějaké době měl Abram vidění, ve kterém dostal Hospodinovo slovo: „Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá nesmírná odměna.“ 2Abram odpověděl: „Hospodine, Pane můj, co mi chceš dát? Chodím životem bezdětný a svůj dům zanechám Eliezerovi z Damašku.3Pohleď, nedal jsi mi potomka,“ pokračoval Abram, „a tak mým dědicem bude můj čeledín!“ 4Vtom dostal Hospodinovo slovo: „Ten tvým dědicem nebude; tvůj dědic vyjde z tvých vlastních beder!“5Vyvedl jej ven a řekl: „Pohlédni k nebi a spočítej hvězdy, budeš-li je moci spočítat.“ Pak dodal: „Tolik bude tvého semene.“ 6Abram tehdy uvěřil Hospodinu a ten mu to počítal za spravedlnost. 7Řekl mu také: „Já jsem Hospodin, jenž tě vyvedl z chaldejského Uru, abych ti dal za dědictví tuto zem.“ 8Abram se zeptal: „Hospodine, Pane můj, podle čeho poznám, že ji zdědím?“ 9On mu odpověděl: „Přines mi tříletou jalovici, tříletou kozu, tříletého berana, také hrdličku a holoubě.“ 10Abram mu všechna ta zvířata přinesl, rozťal je napůl a položil jednu část proti druhé; ptáky však neroztínal.11K mrtvým tělům se snášeli dravci, ale Abram je odháněl.12Když pak slunce začalo zapadat, přišel na Abrama hluboký spánek. Náhle jej sevřela hluboká, děsivá tma. 13Tehdy Hospodin Abramovi řekl: „Buď si jist, že tví potomci budou přistěhovalci v zemi, jež nebude jejich; tam budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let.14Já však také budu soudit národ, jemuž budou otročit, a tak odtud potom vyjdou s velikým jměním.15Ty sám se odebereš ke svým otcům v pokoji a budeš pohřben ve šťastném stáří.16Sem se ale vrátí až čtvrté pokolení, neboť nepravost Emorejců ještě není dovršena.“ 17Když slunce zapadlo a nastala tma, objevila se kouřící pec a mezi těmi díly zvířat prošla ohnivá pochodeň.18V ten den Hospodin vstoupil s Abramem do smlouvy. Řekl: „Tuto zem dávám tvému semeni; od Egyptské řeky až po tu velikou řeku, řeku Eufrat:19Kenijce, Kenizejce a Kadmonce,20Chetejce, Perizejce, Refajce,21Emorejce, Kananejce, Girgašejce a Jebusejce.“ 16 Izmael 1Saraj, Abramova manželka, mu nerodila děti; měla však egyptskou otrokyni jménem Hagar.2Proto Saraj Abramovi řekla: „Pohleď, Hospodin mi nedopřál, abych rodila. Spi tedy s mou otrokyní – snad získám syny skrze ni.“ A Abram ji poslechl. 3Deset let poté, co se Abram usadil v kanaánské zemi, vzala Abramova manželka Saraj svou otrokyni, Egypťanku Hagar, a dala ji svému muži Abramovi za ženu.4Spal tedy s Hagar a ona počala. A když uviděla, že je těhotná, začala svou paní pohrdat. 5Saraj pak Abramovi řekla: „Za mé příkoří můžeš ty! Sama jsem ti dala svou otrokyni do náručí, ale když uviděla, že je těhotná, začala mnou pohrdat. Ať mě s tebou rozsoudí Hospodin!“ 6Abram Saraj odpověděl: „Pohleď, je to tvá otrokyně, je ve tvé moci. Udělej s ní, co chceš.“ Saraj ji tedy pokořovala, až od ní Hagar utekla. 7U pramene vody v poušti, u onoho pramene při cestě do Šuru, ji našel Hospodinův anděl.8Řekl: „Hagar, Sarajina otrokyně, odkud jsi přišla? Kam jdeš?“ Odpověděla: „Utíkám od své paní Saraj.“ 9Hospodinův anděl jí řekl: „Vrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku.“10Hospodinův anděl jí řekl: „Nesmírně rozmnožím tvé símě. Bude ho tolik, že nepůjde sečíst.“ 11Hospodinův anděl jí řekl: „Hle, jsi těhotná a porodíš syna. Dáš mu jméno Izmael, Bůh slyší, neboť Hospodin slyšel tvé trápení. 12Bude jak divoký hřebec: on proti všem, všichni proti němu; v neshodě se všemi bratry bude žít.“ 13Hospodina, jenž k ní promluvil, pak nazvala „Ty jsi Bůh, který mne vidí!“ Řekla totiž: „Právě zde jsem pohlédla k Tomu, který mne vidí.“14A tak ta studna dostala jméno „Beer-lachai-roi, Studnice Živého, který mne vidí.“ Jak známo, leží mezi Kádešem a Beredem. 15Hagar pak Abramovi porodila syna. Abram dal svému synovi narozenému z Hagar jméno Izmael, Bůh slyší.16Když mu Hagar porodila Izmaele, bylo Abramovi osmdesát šest let. 17 Potvrzení smlouvy 1Když bylo Abramovi devadesát devět let, ukázal se mu Hospodin a řekl mu: „Já jsem Všemohoucí Bůh. Choď stále přede mnou a buď poctivý.2Splním svou smlouvu s tebou a nesmírně tě rozmnožím.“ 3Abram padl na tvář a Bůh k němu mluvil:4„Hle, já sám s tebou činím smlouvu: budeš otcem mnohých národů.5Nebudeš se už jmenovat Abram, Vznešený otec, ale Abraham, Otec množství, neboť jsem tě učinil otcem mnohých národů.6Způsobím, aby ses nesmírně rozplodil, a učiním z tebe národy – i králové z tebe vzejdou.7Potvrzuji svou smlouvu s tebou i s tvým budoucím semenem ve všech jejich pokoleních: je to věčná smlouva, že budu tvým Bohem i Bohem tvého budoucího semene.8Tobě a tvému budoucímu semeni dám zem tvého putování, celou kanaánskou zem, do věčného vlastnictví a budu jejich Bohem.“ 9Bůh Abrahamovi řekl: „Ty budeš zachovávat mou smlouvu – ty i tvé budoucí símě ve všech jejich pokoleních.10Toto je má smlouva s vámi a s tvým budoucím semenem, toto budete zachovávat: každý, kdo je u vás mužského pohlaví, bude obřezán.11Obřežete předkožku svého údu a to vám bude znamením smlouvy, kterou máte se mnou.12Každý, kdo je u vás mužského pohlaví, jak narozený v domě, tak koupený za peníze od kteréhokoli cizince, jenž není ze tvého semene, bude ve vašich pokoleních obřezán, když mu bude osm dní.13Musí být obřezán, ať je narozen ve tvém domě nebo koupen za tvé peníze. Tak bude má smlouva na tvém těle smlouvou věčnou.14Neobřezanec mužského pohlaví, jenž by si nenechal předkožku obřezat, bude vyobcován ze svého lidu, neboť porušil mou smlouvu.“ 15Bůh Abrahamovi řekl: „Své manželce Saraj už nebudeš říkat Saraj, Bojovnice, ale bude se jmenovat Sára, Kněžna.16Požehnám ji a dám ti z ní syna. Požehnám ji a budou z ní národy, vzejdou z ní králové národů.“ 17Abraham padl na tvář, zasmál se a pomyslel si: „Copak se stoletému narodí syn? Copak Sára v devadesáti letech porodí?“18Odpověděl tedy Bohu: „Kéž je před tebou živ aspoň Izmael!“ 19Bůh však řekl: „Nikoli! Tvá manželka Sára ti vskutku porodí syna a dáš mu jméno Izák, Smíšek. Jemu potvrdím svou smlouvu, aby byla věčnou smlouvou pro jeho budoucí símě.20Vyslyšel jsem tě i ohledně Izmaele. Hle, požehnám mu a způsobím, aby se nesmírně rozplodil a rozmnožil; zplodí dvanáctero knížat a učiním z něj veliký národ.21Svou smlouvu však potvrdím Izákovi, jehož ti Sára porodí příští rok touto dobou.“22A když s ním domluvil, vznesl se Bůh od Abrahama. 23Abraham potom vzal svého syna Izmaele a všechny narozené ve svém domě i všechny koupené za peníze, všechny, kdo byli v Abrahamově domácnosti mužského pohlaví, a ještě téhož dne jim obřezal předkožky, jak mu to řekl Bůh.24Abrahamovo neobřezané tělo bylo obřezáno, když mu bylo devadesát devět let.25Neobřezané tělo jeho syna Izmaele bylo obřezáno, když mu bylo třináct let.26Abraham a jeho syn Izmael byli obřezáni ještě téhož dne27a všichni jeho domácí, jak narození v domě, tak koupení od cizince za peníze, byli obřezáni s ním. 18 Tři hosté 1Hospodin se pak Abrahamovi ukázal u háje Mamre, když seděl v poledním horku u vchodu do stanu.2Abraham pozvedl oči a hle, stáli před ním tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze stanového vchodu naproti. Poklonil se až k zemi3a řekl: „Pane můj, prokaž mi prosím laskavost a zastav se u svého služebníka!4Když dovolíš, nechám přinést trochu vody. Umyjete si nohy a odpočinete si pod stromem.5Přinesu kousek chleba a posilníte se, než půjdete dál. Přišli jste přece ke svému služebníkovi.“ „Udělej, jak jsi řekl,“ odpověděli. 6Abraham odspěchal do stanu za Sárou a řekl: „Rychle vezmi tři míry jemné mouky, zadělej těsto a upeč chleba!“7Odběhl ke stádu, vzal pěkné útlé tele a dal je služebníkovi, který je odspěchal připravit.8Potom vzal máslo, mléko a dobytče, které připravil, a položil to před ně. Sám pak stál u nich pod stromem, zatímco jedli. 9„Kde je tvá manželka Sára?“ zeptali se ho. „Zde ve stanu,“ odpověděl. 10Na to host řekl: „Za rok touto dobou se k tobě jistě vrátím a hle, tvá manželka Sára bude mít syna!“ Sára však poslouchala vzadu u vchodu do stanu.11(Abraham i Sára už byli velmi staří a Sára už nebyla v plodném věku.)12Sára se v duchu zasmála: „Teď, když jsem sešlá stářím, mám zakusit rozkoš? Navíc, můj pán je stařec!“ 13Hospodin se Abrahama zeptal: „Proč se Sára smála a říkala: ‚Copak ještě opravdu mohu rodit, když jsem tak stará?‘14Je snad pro Hospodina něco nemožné? V daný čas, za rok touto dobou, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna.“ Deset spravedlivých 15Sára to ze strachu zapírala: „Nesmála jsem se.“ On ale řekl: „Ba ne, smála ses!“ 16Potom ti muži vstali a zamířili odtud k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je vyprovodil. 17Tehdy si Hospodin řekl: „Zatajím snad před Abrahamem, co se chystám udělat?18Vždyť z Abrahama jistě bude věhlasný a mocný národ a v něm dojdou požehnání všechny národy země.19Vyvolil jsem jej, aby přikázal svým synům a své budoucí rodině, ať zachovávají Hospodinovu cestu konáním spravedlnosti a práva, aby Hospodin Abrahamovi splnil, co mu zaslíbil.“ 20Hospodin řekl: „Křik Sodomy a Gomory je velký a jejich hřích velmi těžký.21Proto sestoupím a uvidím: pokud jednali tak, jak nasvědčuje křik, jenž se mi donesl, je s nimi konec; a pokud ne, poznám to.“ 22Ti muži odtud pokračovali k Sodomě, ale Abraham ještě zůstal před Hospodinem.23Přistoupil blíž a řekl: „Cožpak smeteš s ničemným také spravedlivého?24Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých. Smeteš je také? Neušetříš to místo kvůli padesáti spravedlivým, kteří tam jsou?25Takovou věc bys nikdy neudělal – usmrtit s ničemným také spravedlivého! Tak by byl spravedlivý jako ničemný – to bys neudělal! Cožpak Soudce vší země nebude jednat podle práva?“ 26Na to Hospodin řekl: „Najdu-li v tom městě, v Sodomě, padesát spravedlivých, ušetřím kvůli nim celé to místo.“ 27Abraham odpověděl: „Pohleď prosím – odvažuji se mluvit ke svému Pánu, ačkoli jsem prach a popel –28možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zničíš kvůli těm pěti celé město?“ „Nezničím, najdu-li jich tam čtyřicet pět,“ odpověděl. 29Abraham k němu promluvil znovu: „Co když se jich tam najde jen čtyřicet?“ „Neudělám to kvůli těm čtyřiceti,“ odpověděl. 30„Ať se můj Pán prosím nehněvá, když promluvím,“ řekl Abraham. „Co když se jich tam najde jen třicet?“ „Neudělám to, najdu-li jich tam třicet,“ odpověděl. 31„Pohleď prosím, dovolím si znovu promluvit ke svému Pánu,“ řekl Abraham. „Co když se jich tam najde jen dvacet?“ „Nezničím je kvůli těm dvaceti,“ odpověděl. 32„Ať se prosím můj Pán nehněvá, když promluvím ještě jednou,“ řekl Abraham. „Co když se jich tam najde jen deset?“ „Nezničím je kvůli těm deseti,“ odpověděl Hospodin. 33Tak dokončil rozmluvu s Abrahamem a odešel. Také Abraham se vrátil domů. 19 Zkáza Sodomy 1Večer dorazili ti dva andělé do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně, a jakmile je spatřil, vstal a šel jim naproti. Poklonil se tváří k zemi2a řekl: „Snažně prosím, páni moji, uchylte se do domu svého služebníka! Umyjete si nohy, přenocujete, a až ráno vstanete, vydáte se znovu na cestu.“ „To ne,“ odpověděli. „Přenocujeme na tomto prostranství.“ 3Když však na ně velmi naléhal, uchýlili se k němu a vešli do jeho domu. Vystrojil jim tedy hostinu a napekl nekvašené chleby a oni jedli.4Ale než ulehli, obklíčili dům obyvatelé města, sodomští muži od mladíků až po starce, všechen lid ze všech stran.5„Kde jsou ti muži, co k tobě přišli na noc?“ volali na Lota. „Vyveď je k nám, ať si jich užijeme!“ 6Lot k nim tedy vyšel do vchodu, zavřel za sebou dveře7a řekl: „Bratři moji, nedělejte prosím nic zlého!8Hle, mám dvě dcery, které ještě nepoznaly muže; vyvedu je k vám. Udělejte s nimi, co se vám zlíbí, jen nic nedělejte těm mužům – vešli přece pod ochranu mé střechy.“ 9Oni však zvolali: „Uhni stranou! Tenhle přistěhovalec nám tu bude dělat soudce? Naložíme s tebou hůř než s nimi!“ Tehdy se na Lota prudce vrhli a chystali se vylomit dveře. 10Ti dva však vystrčili ruce, vtáhli Lota k sobě do domu a dveře zase zavřeli.11A ty muže u vchodu do domu, od nejmenších po největší, ranili slepotou, takže marně hledali vchod. 12Potom ti dva Lotovi řekli: „Koho tu ještě máš – zetě, syny, dcery? Kohokoli máš ve městě, odveď je odsud,13neboť toto místo zničíme. Jejich křik se před Hospodinem tak rozmohl, že nás Hospodin poslal, abychom je zničili.“ 14Lot tedy šel promluvit se svými zeti, kteří si měli brát jeho dcery: „Vstaňte a pojďte odsud pryč, neboť Hospodin toto město zničí!“ Jeho zeťové si však mysleli, že žertuje. 15Když začalo svítat, andělé na Lota naléhali: „Vstaň, vezmi svou ženu a své dvě dcery, které tu jsou, aby tě nesmetl trest tohoto města.“ 16Když však otálel, vzali ho ti muži za ruku a také jeho ženu i obě dcery, neboť se nad ním Hospodin smiloval. Odvedli ho ven a teprve za městem ho propustili.17Když ho vedli ven, jeden z nich řekl: „Utíkej o život! Neohlížej se a nikde na této rovině se nezastavuj. Uteč do hor, abys nebyl smeten.“ 18Lot jim ale řekl: „Prosím ne, Pane můj!19Jsi ke svému služebníku nesmírně laskav. Prokázal jsi mi veliké milosrdenství, když jsi mi zachránil život. Já však nebudu moci utéct do hor, a tak mne to neštěstí postihne a zemřu.20Pohleď prosím, tamto město je dost blízko, abych tam utekl, a je maličké. Nech mě prosím utéct do něj – vždyť je tak malé – a zůstanu naživu.“ 21On odvětil: „Hle, i v této věci jsem tě vyslyšel; město, o němž jsi mluvil, nevydám zkáze.22Pospěš si! Uteč tam, neboť nebudu moci nic udělat, dokud tam nepřijdeš.“ (A proto se to město jmenuje Coar, Maličké.) 23Když Lot vešel do Coaru, vycházelo nad zemí slunce.24A Hospodin dštil na Sodomu a Gomoru síru a oheň; bylo to od Hospodina z nebe.25Ona města s celou okolní rovinou, se všemi obyvateli i se vším, co roste ze země, propadla zkáze.26Lotova žena se však ohlédla zpět a proměnila se v solný sloup. 27Druhého dne časně zrána Abraham odešel k místu, kde předtím stál před Hospodinem.28Když se podíval k Sodomě a Gomoře a na celou tu rovinu, viděl, jak ze země stoupá kouř jako z pece. Lotovy dcery 29Tenkrát, když Bůh ničil města oné roviny, pamatoval na Abrahama a propustil Lota zprostřed zkázy, jež zachvátila města, v nichž Lot bydlel. 30Lot potom z Coaru odešel a bydlel se svými dvěma dcerami v horách, neboť se bál bydlet v Coaru. Bydlel tedy se svými dvěma dcerami v jeskyni. 31Prvorozená jednou řekla té mladší: „Náš otec je starý a v celém kraji není nikdo, s kým bychom mohly otěhotnět běžným způsobem.32Pojďme, opijme svého otce vínem a spěme s ním, abychom zachovaly símě našeho otce.“33A tak té noci opily svého otce vínem. Prvorozená šla spát se svým otcem, který nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. 34Druhého dne pak prvorozená řekla té mladší: „Hle, včera v noci jsem spala se svým otcem. Opijme ho vínem také dnešní noc. Potom jdi a spi s ním, abychom zachovaly símě svého otce.“35I té noci tedy opily svého otce vínem. Ta mladší s ním šla spát, on však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. 36Tak obě Lotovy dcery otěhotněly ze svého otce.37Prvorozená pak porodila syna a dala mu jméno Moáb, Z otce vzešlý. Ten je otcem Moábských až do dnešního dne.38I ta mladší porodila syna a dala mu jméno Ben-amí, Syn mého příbuzného. Ten je otcem Amonců až do dnešního dne. 20 Sára mezi Filištíny 1Abraham se pak odtud vydal na cestu do negevského kraje, aby se usadil mezi Kádešem a Šurem. A když pobýval v Geraru,2říkal Abraham o své manželce Sáře: „Je to má sestra.“ Gerarský král Abimelech tedy pro Sáru poslal a vzal si ji. 3V noci ale k Abimelechovi ve snu přišel Bůh a řekl mu: „Kvůli ženě, kterou sis vzal, teď zemřeš. Vždyť je vdaná za jiného muže!“ 4Abimelech s ní ale ještě nic neměl, a tak řekl: „Pane, cožpak zabíjíš i spravedlivé lidi?5Cožpak mi sám neřekl: ‚Je to má sestra‘? I ona sama přece říkala: ‚Je to můj bratr.‘ Udělal jsem to s poctivým úmyslem. Mám čisté ruce!“ 6Bůh mu ve snu odpověděl: „Jistě, vím, že jsi to udělal s poctivým úmyslem. Proto jsem tě také zadržel, abys proti mně nezhřešil, a nedovolil jsem ti dotknout se jí.7Nyní tu ženu vrať jejímu muži, neboť je to prorok. Bude se za tebe modlit a zůstaneš naživu. Jestliže ji však nevrátíš, věz, že jistě zemřeš – ty i všichni, kdo k tobě patří.“ 8Abimelech tedy časně ráno vstal a svolal všechny své služebníky. Když jim celou věc vylíčil, dostali ti muži veliký strach.9Abimelech si potom zavolal Abrahama a řekl mu: „Cos nám to udělal? Čím jsem se proti tobě provinil, že jsi na mě a na mé království přivedl tak veliký hřích? To, cos mi udělal, se nedělá!“10Abimelech se Abrahama zeptal: „Co tě to napadlo, udělat takovou věc?“ 11Abraham odpověděl: „Pomyslel jsem si: ‚Na tomto místě určitě chybí Boží bázeň; třeba mě kvůli mé ženě zabijí!‘12Kromě toho, je to opravdu má sestra. Je dcerou mého otce, ale ne mé matky, a tak se stala mou ženou.13A když mne Bůh poslal, abych putoval daleko od domu mého otce, řekl jsem jí: Prokaž mi tuto laskavost. Všude, kam přijdeme, o mně říkej ‚To je můj bratr.‘“ 14Abimelech tedy vzal brav, skot, otroky a otrokyně, dal je Abrahamovi a vrátil mu jeho manželku Sáru.15Řekl: „Hle, má země je před tebou; bydli, kde se ti zlíbí.“ 16Sáře pak řekl: „Hle, dal jsem tvému bratru tisíc šekelů stříbra; to ti bude zadostiučiněním přede všemi, kdo jsou s tebou. Tím vším budeš ospravedlněna.“ 17Abraham se pak modlil k Bohu a Bůh uzdravil Abimelecha i jeho ženu a jeho děvečky, aby mohly rodit děti.18Hospodin totiž kvůli Abrahamově manželce Sáře pevně zavřel každé lůno v Abimelechově domě. 21 Izák a Izmael 1Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a Hospodin pro Sáru udělal, co slíbil.2Sára i přes Abrahamovo stáří počala a v době, kterou mu Bůh předpověděl, porodila syna.3Abraham dal svému synovi narozenému ze Sáry jméno Izák, Smíšek.4Když bylo Izákovi osm dní, Abraham svého syna obřezal, jak mu Bůh přikázal.5Když se mu narodil syn Izák, bylo Abrahamovi sto let. 6Sára řekla: „Bůh mi daroval smích! Všichni, kdo o tom uslyší, se budou smát se mnou.“7Řekla také: „Kdo by byl Abrahamovi řekl, že Sára bude kojit děti? Ale porodila jsem mu syna – i přes jeho stáří!“ 8Když dítě povyrostlo, přestalo se kojit. V den, kdy se Izák přestal kojit, vystrojil Abraham velikou hostinu.9Sára pak viděla, že syn, kterého Abrahamovi porodila Egypťanka Hagar, je posměvač.10Řekla tedy Abrahamovi: „Vyžeň tu děvečku i jejího syna. Syn té děvečky přece nebude dědit spolu s mým synem, s Izákem!“ 11Abrahama ta slova velmi trápila. Šlo přece o jeho syna.12Bůh ale Abrahamovi řekl: „Netrap se kvůli chlapci ani kvůli své děvečce. Poslechni Sáru ve všem, co ti řekla, protože tvé símě bude povoláno v Izákovi.13I ze syna děvečky však učiním národ, neboť je tvým potomkem.“ 14Abraham vstal časně ráno, vzal chléb a měch s vodou, naložil to Hagar na záda a poslal ji i s dítětem pryč. Odešla tedy a bloudila Beeršebskou pouští. 15Když jí voda v měchu došla, složila dítě pod jedním keřem16a šla si sednout naproti, co by lukem dostřelil, neboť si řekla: „Nemohu se dívat, jak dítě umírá.“ Usedla naproti a dala se do pláče. 17Bůh uslyšel chlapcův hlas a Boží anděl zavolal na Hagar z nebe: „Co je ti, Hagar? Neboj se, neboť Bůh uslyšel chlapcův hlas tam, kde je.18Vstaň, vezmi chlapce a postarej se o něj, protože z něj učiním veliký národ.“ 19Tehdy jí Bůh otevřel oči a uviděla pramen vody. Šla tedy, naplnila měch vodou a dala chlapci napít. 20Bůh pak byl s chlapcem a ten rostl. Bydlel na poušti a stal se z něj velký lučištník. Studna přísahy 21Bydlel v Paranské poušti a jeho matka mu vybrala ženu z Egypta. 22Někdy v té době Abimelech s velitelem svého vojska Píkolem řekl Abrahamovi: „Bůh je s tebou ve všem, co děláš.23Proto mi teď při Bohu odpřisáhni, že neoklameš mne ani mého nástupce a potomka a že se ke mně a k zemi, v níž jsi pobýval, budeš chovat tak přátelsky, jako jsem se zachoval já k tobě.“ 24Abraham řekl: „To odpřisáhnu.“ 25Abraham si tehdy Abimelechovi stěžoval kvůli studni s vodou, kterou mu Abimelechovi služebníci násilím vzali.26Abimelech však řekl: „Nevím, kdo by udělal něco takového. Sám jsi mi to neřekl a já jsem o tom až do dneška neslyšel.“ 27Abraham pak vzal ovce a voly, dal je Abimelechovi a vstoupili spolu do smlouvy.28Když Abraham postavil sedm jehňat ze stáda zvlášť,29zeptal se ho Abimelech: „Co znamená těch sedm jehňat, která jsi postavil zvlášť?“ 30„Těch sedm jehňat ode mě dostaneš na svědectví, že jsem tu studnu vykopal já,“ odpověděl mu Abraham. 31(A tak to místo dostalo jméno Beer-šeba, Studna přísahy, neboť si tam oba přísahali.) 32Poté, co vstoupili v Beer-šebě do smlouvy, Abimelech vstal a vrátil se s velitelem svého vojska Píkolem do filištínské země.33Abraham zasadil v Beer-šebě tamaryšek a vzýval tam jméno Hospodina, Věčného Boha.34Abraham potom ještě dlouho bydlel ve filištínské zemi. 22 Nejtěžší zkouška 1Po nějaké době se Bůh rozhodl Abrahama vyzkoušet. Zavolal: „Abrahame!“ „Zde jsem,“ odpověděl. 2Bůh řekl: „Vezmi svého syna, svého jediného, svého milovaného Izáka, a jdi do země Moria. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť na hoře, kterou ti určím.“ 3Druhý den brzy ráno Abraham vstal, osedlal svého osla, vzal s sebou dva služebníky a svého syna Izáka. Nasekal dříví pro zápalnou oběť a vypravil se k místu, jež mu Bůh určil.4Třetího dne Abraham pozvedl oči a spatřil to místo v dálce.5Tehdy řekl svým služebníkům: „Zůstaňte tu s oslem. Já a chlapec půjdeme až tam, pokloníme se Bohu a vrátíme se k vám.“ 6Abraham vzal dříví pro zápalnou oběť a naložil je na svého syna Izáka. Sám nesl v ruce oheň a nůž. A tak šli oba spolu. 7„Otče,“ oslovil Izák svého otce Abrahama. „Ano, můj synu?“ odpověděl mu. „Vidím oheň a dřevo,“ řekl Izák. „Kde je ale beránek k zápalné oběti?“ 8„Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu,“ odpověděl Abraham. A tak šli oba spolu. 9Když přišli na místo, jež mu Bůh určil, Abraham tam postavil oltář a narovnal dřevo. Pak svázal svého syna Izáka a položil ho na dřevo na oltáři.10Abraham vztáhl ruku a vzal nůž, aby svého syna podřízl. 11Vtom na něj z nebe zavolal Hospodinův anděl: „Abrahame! Abrahame!“ „Zde jsem,“ odpověděl. 12„Nevztahuj ruku na chlapce!“ řekl on. „Nic mu nedělej! Už jsem poznal, že jsi bohabojný – vždyť jsi kvůli mně neušetřil svého syna, svého jediného.“ 13Abraham tedy vzhlédl a hle, uviděl za sebou berana uvízlého za rohy v křoví. Abraham tedy šel, vzal toho berana a obětoval ho jako zápalnou oběť místo svého syna.14To místo pak Abraham nazval „Hospodin opatří,“ takže se dodnes říká: „Na Hospodinově hoře se opatří.“ 15Hospodinův anděl pak na Abrahama zavolal z nebe podruhé:16„Přísahám při sobě samém, praví Hospodin, protože jsi učinil tuto věc a neušetřil jsi svého syna, svého jediného:17Nesmírně ti požehnám a nesmírně rozmnožím tvé símě – jako hvězdy na nebi a jako písek na břehu moře. Tvé símě ovládne brány svých nepřátel18a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy země, protože jsi uposlechl můj hlas.“ Náchorovo potomstvo 19Nato se Abraham vrátil ke svým služebníkům a odešli spolu do Beer-šeby. Abraham potom bydlel v Beer-šebě. 20Po nějaké době bylo Abrahamovi oznámeno: „Hle, také Milka porodila syny tvému bratru Náchorovi:21svého prvorozeného Úce, jeho bratra Búze a Kemuele (otce Aramova),22Keseda, Chazoa, Pildaše, Jidlafa a Betuela.“23(A Betuel zplodil Rebeku.) Těchto osm synů porodila Abrahamovu bratru Náchorovi Milka.24Také jeho družka jménem Reuma rodila děti: Tebacha, Gachama, Tachaše a Maaku. 23 Pohřebiště v Hebronu 1Sára žila 127 let; tak dlouhý byl Sářin život.2Sára zemřela v Kiriat-arbě (což je Hebron) v kanaánské zemi a Abraham přišel, aby nad ní truchlil a oplakával ji. 3Když vstal od své mrtvé, promluvil k místním Chetejcům:4„Jsem mezi vámi hostem a přistěhovalcem; dovolte mi u vás vlastnit pozemek pro hrob, abych tam pochoval svou mrtvou.“ 5Chetejci Abrahamovi odpověděli:6„Poslyš nás, pane: Jsi mezi námi Božím knížetem; pochovej svou mrtvou v nejlepší z našich hrobek. Nikdo z nás ti neodepře svou hrobku, abys mohl pochovat svou mrtvou.“ 7Abraham tedy vstal, poklonil se lidu té země, totiž Chetejcům,8a promluvil k nim takto: „Souhlasíte-li, abych tu pochoval svou mrtvou, poslyšte mne a přimluvte se za mne u Efrona, syna Cocharova,9aby mi dal svou jeskyni Makpela, která je na konci jeho pole. Ať mi ji uprostřed vás poskytne za plnou cenu ve stříbře jako pohřebiště.“ 10Efron Chetejský ovšem seděl mezi ostatními Chetejci. Odpověděl Abrahamovi přede všemi Chetejci vcházejícími do brány jeho města:11„Nikoli, můj pane. Poslyš mne: To pole ti dávám, dávám ti i jeskyni, která je na něm. Dávám ti je v přítomnosti synů svého lidu; pochovej svou mrtvou.“ 12Abraham se před lidem té země poklonil a v přítomnosti lidu té země13promluvil k Efronovi: „Kéž bys mne, prosím, raději vyslyšel. Dám ti za to pole peníze. Přijmi je ode mne, ať tam pochovám svou mrtvou.“ 14Efron Abrahamovi odpověděl:15„Poslyš mne, můj pane. Ta země stojí 400 šekelů stříbra. Co je to pro tebe a pro mě? Pochovej svou mrtvou!“ 16Abraham Efrona vyslechl a odvážil mu množství stříbra, které zmínil před ostatními Chetejci: 400 šekelů stříbra běžných mezi obchodníky. 17Efronovo pole v Makpele naproti Mamre – pole i s jeskyní stojící na něm, i se všemi stromy rostoucími po obvodu pole – to vše tenkrát přešlo18do Abrahamova vlastnictví před očima Chetejců, přede všemi, kdo vcházejí do brány jeho města.19Poté Abraham pochoval svou manželku Sáru v jeskyni pole Makpela naproti Mamre (což je Hebron) v kanaánské zemi. 20Tak tedy to pole i s jeskyní, která je na něm, přešlo od Chetejců do Abrahamova vlastnictví jako pohřebiště. 24 Izákovo ženění 1Abraham byl už stařec pokročilého věku a Hospodin mu ve všem požehnal.2Abraham tehdy řekl nejstaršímu služebníkovi ve svém domě, který spravoval všechen jeho majetek: „Vlož ruku do mého klína,3abych tě zavázal přísahou při Hospodinu, Bohu nebe a Bohu země, že nevybereš mému synovi manželku z dcer Kananejců, mezi nimiž bydlím,4ale půjdeš do mé země, k mým příbuzným, a tam vybereš manželku pro mého syna Izáka.“ 5Služebník mu na to řekl: „Kdyby mě snad ta žena nechtěla následovat do této země, mám tvého syna odvést zpět do země, z níž jsi vyšel?“ 6„Chraň se tam mého syna odvést!“ odpověděl mu Abraham.7„Hospodin, Bůh nebes, který mě vzal z domu mého otce a z mé vlasti, který ke mně mluvil a který mi přísahal: ‚Tuto zem dám tvému semeni,‘ ten před tebou pošle svého anděla, abys odtamtud mému synovi vybral manželku.8Kdyby tě ta žena nechtěla následovat, budeš této přísahy zproštěn; jen tam mého syna neodváděj zpátky.“ 9Služebník tedy vložil ruku do klína svého pána Abrahama a odpřisáhl to.10Potom vzal ze stáda svého pána deset velbloudů (neboť ho jeho pán na cestu vypravil všelijakými cennostmi) a vyrazil do mezopotamského Aramu k Náchorovu městu. 11Před městem zastavil velbloudy u studny s vodou (bylo to navečer, v době, kdy ženy chodívají pro vodu)12a řekl: „Hospodine, Bože mého pána Abrahama, prosím, dopřej mi dnes to setkání a prokaž mému pánu Abrahamovi své milosrdenství.13Hle, stojím u vodního pramene a dcery zdejších měšťanů vycházejí pro vodu.14Když jedné z těch dívek řeknu: ‚Nahni prosím svůj džbán, abych se napil,‘ a ona odpoví: ‚Jen se napij; já zatím napojím tvé velbloudy,‘ pak ať je to ta, kterou jsi určil pro svého služebníka Izáka. Takto poznám, že jsi mému pánovi prokázal milosrdenství.“ 15Vtom, ještě než to dořekl, vyšla z města Rebeka se džbánem na rameni. Ta dívka se narodila Betuelovi, synu Milky a Abrahamova bratra Náchora.16Byla to překrásná mladá dívka, která ještě nepoznala muže. Sestoupila k prameni, naplnila si džbán a vydala se zpět. 17Služebník jí přispěchal naproti a řekl: „Dej mi prosím trochu napít ze svého džbánu.“ 18„Jen se napij, pane,“ odpověděla, rychle spustila džbán na ruku a dala mu napít. 19Potom mu řekla: „Načerpám vodu také pro tvé velbloudy, ať se pořádně napijí.“20Rychle vylila svůj džbán do žlabu, znovu odběhla ke studni pro vodu a čerpala pro všechny jeho velbloudy.21Ten muž ji zatím mlčky pozoroval, aby poznal, zda Hospodin dává jeho cestě zdar, nebo ne. 22Když velbloudi dopili, vzal ten muž zlatý nosní kroužek vážící půl šekelu a dva zlaté náramky pro její ruce, každý o váze deseti šekelů,23a řekl: „Pověz mi prosím, čí jsi dcera. Bylo by pro nás v domě tvého otce místo k přenocování?“ 24„Jsem dcera Betuele, syna Milky a Náchora,“ odpověděla mu.25Potom dodala: „Slámy a obroku máme dost, i místo k přenocování.“ 26Tehdy padl na kolena a klaněl se Hospodinu27se slovy: „Požehnán buď Hospodin, Bůh mého pána Abrahama, že od mého pána neodňal své milosrdenství a věrnost a že mě vedl po této cestě až k domu příbuzných mého pána!“ 28Dívka pak odběhla a vyprávěla to rodině své matky.29Rebeka měla bratra jménem Lában a ten se rozběhl ven k onomu muži u pramene.30Uviděl totiž ten nosní kroužek i náramky na rukou své sestry Rebeky a slyšel její slova, když říkala: „Takto se mnou ten muž mluvil.“ Přišel tedy k onomu muži a hle, ten dosud stál s velbloudy poblíž pramene. 31Lában mu řekl: „Pojď, Hospodinův požehnaný! Proč bys stál venku? Už jsem připravil dům i místo pro velbloudy.“ 32Ten muž tedy vešel do domu a odsedlal velbloudy. Lában dal velbloudům slámu a obrok a přinesl vodu, aby si on i muži, kteří ho doprovázeli, umyli nohy.33Když mu ale nabídli jídlo, řekl: „Nebudu jíst, dokud nevypovím svou věc.“ „Mluv,“ vybídl ho Lában. 34„Jsem Abrahamův služebník,“ řekl.35„Hospodin mému pánu velice požehnal, takže se rozmohl – dal mu brav a skot, stříbro a zlato, otroky a otrokyně i velbloudy a osly.36Sára, manželka mého pána, pak ve svém stáří porodila mému pánu syna, jemuž dal všechno, co má.37Můj pán mě pak zavázal přísahou: ‚Nevybereš mému synovi manželku z dcer Kananejců, v jejichž zemi bydlím,38ale půjdeš do domu mého otce, k mým příbuzným, a tam vybereš manželku pro mého syna.‘ 39Když jsem svému pánu řekl: ‚Co kdyby mě ta žena nechtěla následovat?‘40odpověděl mi: ‚Hospodin, před jehož tváří chodím, pošle s tebou svého anděla, aby dal tvé cestě zdar, abys mému synovi vybral manželku z mého příbuzenstva, z domu mého otce.41Budeš zproštěn mé přísahy, přijdeš-li k mým příbuzným a nedají ti ji; tehdy budeš mé přísahy zproštěn.‘ 42Dnes jsem tedy přišel k prameni a řekl jsem: Hospodine, Bože mého pána Abrahama, kéž bys teď dal mé cestě zdar.43Hle, stojím u vodního pramene. Když řeknu dívce, která vyjde pro vodu: ‚Dej mi prosím trochu napít ze svého džbánu,‘44a ona mi odpoví: ‚Jen se napij, já zatím načerpám vodu pro tvé velbloudy,‘ pak ať je to ta, kterou Hospodin určil pro syna mého pána. 45A vtom, ještě než jsem to v duchu dořekl, vyšla z města Rebeka se džbánem na rameni, sestoupila k prameni a čerpala vodu. Když jsem jí pak řekl: ‚Dej mi prosím napít,‘46spustila rychle džbán z ramene a řekla: ‚Jen se napij; já zatím napojím tvé velbloudy.‘ A tak jsem pil a ona napájela velbloudy.47Zeptal jsem se jí: ‚Čí jsi dcera?‘ a ona řekla: ‚Jsem dcera Betuele, syna Milky a Náchora.‘ Tehdy jsem jí navlékl na nos kroužek a na ruce náramky,48padl jsem na kolena a klaněl se Hospodinu. Dobrořečil jsem Hospodinu, Bohu svého pána Abrahama, který mě vedl pravou cestou, abych pro syna svého pána vybral dceru jeho příbuzného. 49Nyní tedy, chcete-li se k mému pánu zachovat laskavě a věrně, sdělte mi to; a pokud ne, sdělte mi to také, ať se mohu rozhodnout, kam se vydat dál.“ 50Lában a Betuel mu odpověděli: „Tato věc vyšla od Hospodina; nemáme k tomu co dodat.51Hle, zde máš Rebeku, vezmi si ji a jdi. Ať se stane manželkou syna tvého pána, jak řekl Hospodin.“ 52Když Abrahamův služebník uslyšel jejich slova, poklonil se Hospodinu až k zemi.53Potom ten služebník vytáhl stříbrné a zlaté šperky a šaty a dal je Rebece. Také jejímu bratrovi a její matce dal vzácné dary.54A tak jedli a pili, on i muži, kteří ho doprovázeli, a zůstali tam celou noc. Když pak ráno vstali, řekl: „Propusťte mě k mému pánu.“ 55Její bratr a matka však odpověděli: „Ať s námi dívka zůstane ještě pár dní, třeba deset; potom může jít.“ 56On jim ale řekl: „Nezdržujte mě tu. Hospodin přece dal mé cestě zdar. Propusťte mě, ať mohu jít za svým pánem.“ 57Řekli mu tedy: „Zavoláme ji a zeptáme se, co na to ona.“ 58Zavolali tedy Rebeku. „Odejdeš s tím mužem?“ zeptali se jí. „Odejdu,“ řekla. 59A tak svou sestru Rebeku i její chůvu propustili s Abrahamovým služebníkem a s jeho muži60a takto Rebece požehnali: „Sestro naše, staň se matkou nesčíslných tisíců! Také tvé símě ať vládne branami svých nepřátel.“ 61Rebeka a její děvečky pak vstaly, vsedly na velbloudy a následovaly onoho muže. Služebník vzal Rebeku a odjel. 62Izák právě přicházel od Studnice Živého, který mne vidí (bydlel totiž v negevském kraji).63K večeru Izák vyšel na pole, aby přemýšlel. Pozvedl oči a hle, uviděl přicházet velbloudy.64Rebeka také pozvedla oči, a když uviděla Izáka, sesedla z velblouda.65Zeptala se totiž služebníka: „Kdo je ten muž, který nám jde po poli naproti?“ „To je můj pán,“ odpověděl jí služebník. Vzala si tedy závoj a zahalila se. 66Služebník pak Izákovi popsal všechno, co vyřídil,67a Izák ji přivedl do stanu své matky Sáry. Vzal si Rebeku a ta se stala jeho ženou a on ji miloval. Tak Izák našel útěchu po smrti své matky. 25 Abraham umírá 1Abraham si vzal ještě další ženu jménem Ketura.2Ta mu porodila Zimrana, Jokšana, Medána, Midiána, Jišbaka a Šuacha.3Jokšan pak zplodil Šebu a Dedana a Dedanovi synové byli Ašurejci, Letušejci a Leumejci.4Midiánovi synové pak byli Efa, Efer, Chanoch, Abida a Eldaáh. Ti všichni byli synové Ketury. 5Abraham však dal všechno, co měl, Izákovi.6Synům svých družek dal Abraham dary a poslal je ještě za svého života na východ, pryč od svého syna Izáka, do východní země. 7Abraham žil 175 let.8V utěšeném věku, stár a spokojen pak Abraham vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu. 9Izák a Izmael, jeho synové, ho pochovali v jeskyni Makpela, která leží naproti Mamre na poli Efrona Chetejského, syna Cocharova,10na poli, jež Abraham koupil od Chetejců. Tam je pochován Abraham i jeho žena Sára. Izmaelovo potomstvo 11Po Abrahamově smrti Bůh požehnal jeho synu Izákovi a Izák bydlel u Studnice Živého, který mne vidí. 12Toto je rod Abrahamova syna Izmaele, kterého Abrahamovi porodila Sářina otrokyně, Egypťanka Hagar. 13Toto jsou jména Izmaelových synů podle pořadí jejich narození: Izmaelův prvorozený Nebajot, potom Kedar, Adbeel, Mibsam,14Mišma, Duma, Massa,15Chadad, Tema, Jetur, Nafiš a Kedma.16Toto jsou Izmaelovi synové a tato jsou jejich jména v jejich sídlištích a osadách – dvanáctero knížat jednotlivých kmenů. 17Izmael se dožil 137 let. Potom vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu. Jákob a Ezau 18Jeho synové se usadili od Chavíly až k Šuru (který leží před Egyptem směrem k Asýrii). A Izmael zemřel v neshodě se všemi příbuznými. 19Toto je příběh Abrahamova syna Izáka. Abraham zplodil Izáka.20Když bylo Izákovi čtyřicet let, oženil se s Rebekou, dcerou Aramejce Betuela z Padan-aramu, sestrou Aramejce Lábana. 21Izák se za svou ženu modlil k Hospodinu, protože byla neplodná. Hospodin ho vyslyšel a Rebeka, jeho žena, počala.22Když se však děti v jejím lůně mačkaly, řekla: „Proč se mi tohle děje?“ A tak se šla ptát Hospodina23a Hospodin jí řekl: „Ve tvém lůnu jsou dva národy; dvojí lid se z tvých útrob rozdělí. Jeden lid bude silnější než druhý a starší mladšímu bude služebník.“ 24Když se naplnil čas a měla porodit, hle, v jejím lůnu byla dvojčata.25Ten, který vyšel první, byl celý zrzavý jako plášť z kožešiny, a tak mu dali jméno Ezau, Chlupáč.26Za ním pak vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu. Dostal tedy jméno Jákob, to jest Bude v patách. Když je Rebeka porodila, bylo Izákovi šedesát let. 27Chlapci vyrostli a Ezau se stal mužem znalým lovu, mužem divočiny, zatímco Jákob byl spořádaný muž a zdržoval se doma.28Izák si oblíbil Ezaua, neboť mu chutnala zvěřina, ale Rebeka si oblíbila Jákoba. 29Jednou, když Jákob uvařil kaši, přišel Ezau z pole celý vyčerpaný.30Ezau tehdy Jákobovi řekl: „Dej mi přece hlt toho červeného, tady toho červeného jídla, vždyť jsem vyčerpaný!“ (A proto se mu říká Edom, Červený.) 31Jákob navrhl: „Prodej mi teď hned své prvorozenství.“ 32„Vidíš, že skoro umírám!“ odpověděl Ezau. „K čemu je mi prvorozenství?“ 33„Hned teď mi to tu odpřisáhni!“ řekl mu Jákob. Ezau mu to odpřisáhl a prodal své prvorozenství Jákobovi.34Jákob pak dal Ezauovi chléb a čočkovou kaši, ten se najedl a napil a pak vstal a odešel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím. 26 Rebeka mezi Filištíny 1V zemi pak nastal hlad (podobný hlad jako ten dřívější, který byl za dnů Abrahamových), a tak se Izák vydal do Geraru k filištínskému králi Abimelechovi.2Ukázal se mu totiž Hospodin a řekl: „Nesestupuj do Egypta! Usaď se v zemi, kterou ti určím.3Pobývej v této zemi a já budu s tebou a požehnám ti, neboť tobě a tvému semeni dám všechny tyto země. Tak splním přísahu, kterou jsem složil tvému otci Abrahamovi:4‚Tvé símě rozmnožím jako hvězdy na nebi. Tvému semeni dám všechny tyto země a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy na zemi.‘5To proto, že Abraham uposlechl můj hlas a zachoval, co jsem mu svěřil – má přikázání, má ustanovení a má ponaučení.“6A tak se Izák usadil v Geraru. 7Když se ho tamější muži vyptávali na jeho ženu, odpověděl: „Je to má sestra.“ Bál se totiž říci: „Je to má žena,“ neboť si pomyslel: „Aby mě snad zdejší muži kvůli Rebece nezabili.“ Byla totiž velmi krásná. 8Jednou, když už tam byli dlouho, vyhlížel filištínský král Abimelech z okna a uviděl, jak se Izák mazlí se svou ženou Rebekou.9Abimelech si tedy Izáka zavolal a řekl: „Vida, přece je to tvá žena! Proč jsi tedy říkal: ‚Je to má sestra‘?“ „Myslel jsem si, že bych kvůli ní mohl zemřít,“ odpověděl mu Izák. 10Abimelech zvolal: „Cos nám to udělal? Někdo z lidu mohl snadno s tvou ženou spát, a tak bys na nás uvedl vinu!“ Zápas o studny 11Potom Abimelech přikázal všemu lidu: „Kdokoli se dotkne tohoto muže nebo jeho manželky, musí zemřít!“ 12Izák pak v té zemi sel a téhož roku sklidil stonásobek, neboť mu Hospodin požehnal.13A tak se ten muž vzmohl a rozmáhal se stále víc, až se stal velmi zámožným.14Měl stáda bravu, stáda skotu a početné služebnictvo. Proto mu Filištíni začali závidět.15Všechny studny, které služebníci jeho otce vykopali za dnů jeho otce Abrahama, Filištíni zasypali a naplnili hlínou. 16Abimelech tehdy Izákovi řekl: „Odejdi od nás! Jsi mnohem mocnější než my.“ 17Izák proto odtud odešel, utábořil se v gerarském údolí a tam bydlel.18Izák pak znovu kopal studnice vody vykopané za dnů jeho otce Abrahama, které po Abrahamově smrti Filištíni zasypali, a dal jim stejná jména, jako jim kdysi dal jeho otec. 19Izákovi služebníci v tom údolí kopali a našli studnici pramenité vody.20Gerarští pastýři se však začali s Izákovými pastýři o studnu hádat: „Ta voda je naše!“ A tak Izák tu studnu nazval Esek, Rozepře, protože se s ním přeli.21Potom vykopali další studnu. I o tu se hádali, a tak ji nazval Sitna, Nepřátelství.22Přesunul se tedy odtud dál a vykopal další studnu. O tu se už nehádali, a tak ji nazval Rechobot, Prostranství. Řekl totiž: „Teď nám Hospodin daroval prostor, abychom se rozplodili na zemi.“ 23Když pak odtud vystoupil do Beer-šeby,24ukázal se mu téže noci Hospodin a řekl: „Já jsem Bůh tvého otce Abrahama. Neboj se, neboť jsem s tebou. Požehnám ti a rozmnožím tvé símě kvůli Abrahamovi, svému služebníku.“ 25Postavil tam tedy oltář a vzýval Hospodinovo jméno. Vztyčil tam svůj stan a Izákovi služebníci tam vykopali studnu. 26Tehdy k němu přišel z Geraru Abimelech se svým pobočníkem Achuzatem a s velitelem svého vojska Píkolem.27Izák se jich zeptal: „Proč ke mně přicházíte? Vždyť mě nenávidíte a vyhnali jste mě od vás.“ 28Odpověděli: „Jasně jsme poznali, že Hospodin je s tebou, a tak jsme si řekli: Ať je teď mezi námi a tebou přísaha. Chceme s tebou vstoupit do smlouvy,29že nám neuděláš nic zlého, tak jako jsme se my nedotkli tebe a prokazovali ti pouze dobrodiní a propustili tě v pokoji. Jsi přece Hospodinův požehnaný!“ 30Vystrojil jim tedy hostinu a jedli a pili.31Časně ráno pak vstali a vzájemně si přísahali. Potom je Izák propustil, a tak od něj odešli v pokoji. 32A téhož dne se stalo, že přišli Izákovi služebníci a pověděli mu o studni, kterou kopali: „Našli jsme vodu!“ Jákob uchvacuje požehnání 33Nazval ji tedy Šibea, Přísaha, a proto se to město až dodnes jmenuje Beer-šeba, Studna přísahy. 34Když bylo Ezauovi čtyřicet let, vzal si za ženu Juditu, dceru Chetejce Beerího, a Basematu, dceru Chetejce Elona.35Ty působily Izákovi a Rebece hořké trápení. 27 1Když potom Izák zestárl a oči mu zeslábly tak, že neviděl, zavolal si svého staršího syna Ezaua a řekl mu: „Synu můj?“ „Zde jsem,“ odpověděl Ezau. 2Tehdy mu řekl: „Pohleď, jsem starý a nevím, kdy umřu.3Vezmi prosím své zbraně, svůj toulec a luk, vyjdi do polí a ulov mi zvěřinu.4Pak mi připrav mou oblíbenou pochoutku a přines mi ji, abych pojedl a s chutí ti požehnal, než umřu.“ 5Rebeka ale poslouchala, když Izák mluvil se svým synem Ezauem. Jakmile Ezau odešel do polí lovit zvěř, aby ji přinesl Izákovi,6Rebeka řekla svému synu Jákobovi: „Pohleď, vyslechla jsem tvého otce, jak říká tvému bratru Ezauovi:7‚Přines mi zvěřinu a připrav mi pochoutku, abych pojedl a požehnal ti před Hospodinem, než umřu.‘8Poslechni mě tedy, synu můj, a udělej, co ti řeknu:9Jdi ke stádu, vyber mi z něj dvě pěkná kůzlata a já z nich pro tvého otce připravím jeho oblíbenou pochoutku.10Tu přineseš svému otci, aby pojedl, a aby ti proto požehnal, než umře.“ 11Jákob ale své matce Rebece řekl: „Pohleď, můj bratr Ezau je chlupatý, kdežto já jsem holý.12Co když na mě můj otec sáhne? Pak před ním budu vypadat jako podvodník a přivedu na sebe prokletí, a ne požehnání!“ 13„Tvé prokletí beru na sebe, synu můj,“ odpověděla mu matka. „Jen mě poslechni a jdi mi přinést ta kůzlata.“ 14A tak šel, vzal je a přinesl své matce, která z nich připravila otcovu oblíbenou pochoutku.15Potom Rebeka vzala nejlepší šaty svého staršího syna Ezaua, které měla doma, oblékla je svému mladšímu synu Jákobovi16a ovinula mu ruce i hladkou část krku kůzlečími kožkami.17Onu pochoutku i chléb, který připravila, pak dala do rukou svému synu Jákobovi. 18Přišel ke svému otci a řekl: „Otče!“ A ten řekl: „Ano? Který jsi, můj synu?“ 19„Já jsem Ezau, tvůj prvorozený,“ odpověděl Jákob svému otci. „Udělal jsem, co jsi mi přikázal. Vstaň, prosím, posaď se a jez z mého úlovku, abys mi proto s chutí požehnal.“ 20Izák ale svému synovi řekl: „Jak to, že jsi tak rychle našel zvěř, můj synu?“ Odpověděl: „Protože ji ke mně přivedl Hospodin, tvůj Bůh.“ 21Izák ale Jákobovi řekl: „Pojď blíž, ať na tebe sáhnu, můj synu, zda jsi opravdu můj syn Ezau, nebo ne.“ 22Jákob tedy přistoupil ke svému otci Izákovi. Ten na něj sáhl a řekl: „Hlas je Jákobův, ale ruce Ezauovy.“23Nepoznal ho, protože měl ruce chlupaté jako jeho bratr Ezau, a tak mu požehnal.24Potom se zeptal: „Jsi opravdu můj syn Ezau?“ „Ano,“ odpověděl Jákob. 25Tehdy mu řekl: „Podej mi, ať se najím z úlovku svého syna, abych ti s chutí požehnal.“ A tak mu podal pokrm a on jedl; přinesl mu také víno a on pil. 26Potom ho jeho otec Izák vyzval: „Pojď blíž, synu můj, a polib mě.“27Přistoupil tedy a políbil ho. A když Izák ucítil vůni jeho šatů, takto mu požehnal: „Hle, vůně mého syna – jak vůně pole, jemuž Hospodin žehná! 28Ať Hospodin dá ti nebeskou rosu, úrodnou zem, obilí i víno v hojnosti. 29Ať lidé slouží ti, ať se ti klaní národy. Pánem svých bratří buď, ať se ti klaní synové matky tvé. Ať jsou zlořečeni, kdo ti zlořečí, a požehnáni, kdo ti žehnají!“ 30A vtom, jakmile Izák Jákobovi požehnal, právě když Jákob vyšel od svého otce Izáka, vrátil se jeho bratr Ezau z lovu.31Také on připravil pochoutku a přinesl ji svému otci se slovy: „Vstaň, otče, a jez z úlovku svého syna, abys mi proto s chutí požehnal.“ 32Izák, jeho otec, mu však řekl: „Kdo jsi?“ „Já jsem tvůj syn,“ odpověděl. „Tvůj prvorozený, Ezau!“ 33Izák se zhrozil a v nesmírné hrůze zvolal: „A kdo je potom ten, který ulovil zvěřinu a přinesl mi ji? Ještě než jsi přišel, jsem z toho všeho jedl. Požehnal jsem mu, a tak bude požehnán!“ 34Když Ezau uslyšel slova svého otce, dal se do hrozného křiku a s nesmírnou hořkostí žádal otce: „Požehnej mně! Mně také, otče můj!“ 35Ten však odpověděl: „Tvůj bratr přišel se lstí a vzal ti požehnání.“ 36Tu zvolal: „Tak proto dostal jméno Jákob, Podrazák! Vždyť mě už dvakrát podrazil: vzal mi prvorozenství a hle, teď mi vzal i požehnání!“ Potom se zeptal: „Copak ti nezbylo žádné požehnání pro mě?“ 37Izák Ezauovi odpověděl: „Hle, učinil jsem ho tvým pánem a všechny jeho bratry jsem mu dal za služebníky. Opatřil jsem ho obilím i vínem. Co bych mohl udělat pro tebe, můj synu?!“ 38Ezau svému otci řekl: „Copak máš jen jedno požehnání, otče? Požehnej mně! Mně také, otče!“ A Ezau se hlasitě rozplakal. 39Jeho otec Izák mu odpověděl: „Hle, tvůj příbytek – daleko od úrodné země, od nebeské rosy shůry. 40Budeš se živit svým mečem a svému bratru budeš sloužit. Jen když se staneš tulákem, tehdy se zbavíš jeho jha.“ 41Kvůli tomu požehnání, jež mu jeho otec udělil, pak Ezau Jákoba začal nenávidět. Tehdy si Ezau v srdci řekl: „Blíží se dny truchlení nad mým otcem. Potom svého bratra Jákoba zabiji!“ 42A když byla Rebece oznámena slova jejího staršího syna Ezaua, nechala si zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: „Pohleď, tvůj bratr Ezau se těší, že tě zabije!43Nyní mě tedy, synu můj, poslechni: vstaň a uteč k mému bratru Lábanovi do Cháranu.44Pobuď nějakou chvíli u něj, než pomine zuřivost tvého bratra, Ezauovo ženění 45než se od tebe odvrátí jeho hněv a než zapomene, cos mu provedl. Potom pro tebe pošlu a vyzvednu tě odtamtud. Proč bych měla v jeden den ztratit vás oba?“ 46Rebeka tenkrát řekla Izákovi: „Kvůli těm Chetejkám se mi zprotivil život. Vezme-li si Jákob za ženu nějakou domorodou Chetejku, jako jsou tyto, proč bych měla žít?“ 28 1Izák si tedy zavolal Jákoba, požehnal mu a přikázal mu: „Neber si manželku z kanaánských dcer.2Vstaň a jdi do Padan-aramu, do domu Betuela, otce tvé matky, a tam si vyber manželku z dcer svého strýce Lábana.3Kéž ti Všemohoucí Bůh požehná, kéž tě rozplodí a rozmnoží, aby ses stal otcem svazku národů.4Kéž ti dá požehnání Abrahamovo, tobě a s tebou tvému semeni, abys přijal za dědictví zem svého putování, kterou Bůh daroval Abrahamovi.“5Tak Izák odeslal Jákoba pryč a ten se vydal do Padan-aramu k Lábanovi, synu Aramejce Betuela, bratru Rebeky, matky Jákoba a Ezaua. 6Ezau uviděl, že Izák Jákobovi požehnal, když ho posílal do Padan-aramu, aby si odtud vzal manželku, a že když mu žehnal, přikázal mu: „Neber si manželku z kanaánských dcer,“7a že Jákob poslechl svého otce a matku a odešel do Padan-aramu.8Ezau také viděl, že jeho otec nelibě snáší kanaánské dcery, Žebřík do nebe 9a tak šel k Izmaelovi a kromě žen, které už měl, si vzal za manželku Machalat, dceru Abrahamova syna Izmaele, sestru Nebajotovu. 10Jákob odešel z Beer-šeby a vydal se k Cháranu.11Dorazil na jedno místo a zůstal tam přes noc, neboť slunce už zapadlo. Vzal na tom místě jeden z kamenů, položil si ho pod hlavu a ulehl tam ke spánku.12Ve snu pak spatřil žebřík sahající od země až k nebi a hle, vystupovali a sestupovali po něm Boží andělé. 13Vtom nad ním stanul Hospodin a řekl: „Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému semeni.14Tvého semene bude jako prachu země a rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. Nadto v tobě a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny rodiny země.15Hle, já jsem s tebou! Budu tě chránit, kamkoli půjdeš, a znovu tě přivedu do této země. Neopustím tě, dokud nevykonám, co jsem ti řekl.“ 16Jákob se probudil a zvolal: „Na tomto místě je opravdu Hospodin – a já jsem to nevěděl!“17V posvátné hrůze pokračoval: „Jak hrozné je toto místo! Není to nic jiného než Boží dům a toto musí být nebeská brána!“ 18Časně ráno pak Jákob vstal, vzal kámen, který měl pod hlavou, vztyčil jej jako památník a polil jeho vrchol olejem.19To místo nazval Bet-el, Boží dům, ačkoli se tomu městu předtím říkalo Luz. 20Jákob tehdy složil tento slib: „Bude-li Bůh se mnou, ochrání-li mne na mé cestě a dá mi chléb k jídlu a šaty k oblékání,21takže se v pokoji vrátím do svého otcovského domu, bude Hospodin mým Bohem.22Tento kámen, který jsem vztyčil jako památník, se stane Božím domem a ze všeho, co mi dáš, ti věrně oddělím desátek.“ 29 Jákobovo ženění 1Jákob tedy směle vykročil na cestu a přišel do země východních národů.2Když se rozhlédl, spatřil v poli studnu. Poblíž ležela tři stáda ovcí, neboť ta studna sloužila k napájení stád. V jejím ústí však ležel veliký kámen.3Pastýři ten kámen z ústí studny odvalovali, teprve když se tam shromáždila všechna stáda, a tehdy napájeli dobytek. Potom kámen vraceli zpět na jeho místo v ústí studny. 4Jákob se jich zeptal: „Odkud jste, bratři?“ „Z Cháranu,“ odpověděli. 5„A znáte Lábana, syna Náchorova?“ zeptal se jich. „Známe,“ odpověděli. 6Zeptal se jich: „Daří se mu dobře?“ „Ano,“ odpověděli. „Podívej, jeho dcera Ráchel právě přichází s ovcemi.“ 7Na to jim řekl: „Do večera je ještě daleko; teď přece není čas shánět dobytek. Napojte ovce a jděte ještě pást.“ 8„To nejde,“ odpověděli. „Budeme moci napojit ovce, teprve až se shromáždí všechna stáda a odvalí se kámen z ústí studny.“ 9A zatímco s nimi mluvil, přišla Ráchel se stádem svého otce. Byla totiž pastýřka.10Když Jákob spatřil Ráchel, dceru svého strýce Lábana, a jeho stádo, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studny a dal stádu svého strýce Lábana napít.11Nato Ráchel políbil a hlasitě se rozplakal.12A když jí řekl, že je příbuzný jejího otce, že je Rebečin syn, běžela to povědět svému otci. 13Jakmile Lában uslyšel zprávu o svém synovci Jákobovi, rozběhl se mu naproti. Objal ho, políbil a přivedl ho do svého domu. Když pak Jákob Lábanovi vyprávěl o všem, co se stalo,14Lában mu řekl: „Opravdu jsi má krev a tělo!“ Když pak u něj Jákob zůstal už celý měsíc,15Lában mu řekl: „I když jsi můj příbuzný, nebudeš přece u mě sloužit zadarmo. Řekni mi, co chceš za odměnu.“ 16(Onen Lában měl dvě dcery: starší se jmenovala Léa a mladší Ráchel.17Léa měla měkké oči, ale Ráchel byla nápadně krásná, překrásná dívka.)18Jákob si zamiloval Ráchel, a tak řekl: „Budu ti sloužit sedm let za tvou mladší dceru Ráchel.“ 19Lában odpověděl: „Dám ti ji raději než komukoli jinému. Zůstaň u mě.“20A tak Jákob sloužil za Ráchel sedm let a zdálo se mu to jako pouhá chvíle, protože ji miloval. 21Potom Jákob Lábanovi řekl: „Můj čas se naplnil. Dej mi mou ženu, chci být s ní.“ 22Lában tedy shromáždil všechny místní muže a vystrojil hostinu.23Večer pak vzal svou dceru Léu, přivedl ji k Jákobovi a ten s ní spal.24(A Lában tenkrát své dceři Lée daroval svou otrokyni Zilpu jako děvečku.) 25Přišlo ráno a hle – byla to Léa! „Cos mi to udělal?“ ptal se Jákob Lábana. „Copak jsem ti nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě obelstil?“ 26„V našem kraji není zvykem vdávat mladší dříve než prvorozenou,“ odpověděl mu Lában.27„Až s ní strávíš svatební týden, dáme ti i tu druhou – za to, že mi budeš sloužit dalších sedm let.“ 28Jákob tedy souhlasil. Strávil svatební týden s Leou a Lában mu pak dal za ženu svoji dceru Ráchel.29(Také jí Lában daroval děvečku – svou otrokyni Bilhu.) Jákobovy děti 30Jákob tedy spal i s Ráchel. Miloval ji ovšem více než Léu. Sloužil pak u Lábana ještě dalších sedm let. 31Když Hospodin viděl, že Léa je nemilovaná, otevřel její lůno. Ráchel však byla neplodná.32Léa počala a porodila syna. Dala mu jméno Ruben (Hleďte, syn!), neboť řekla: „Hospodin pohlédl na mé trápení. Teď už mě můj manžel bude milovat.“ 33Potom počala znovu, a když porodila syna, řekla: „Hospodin slyšel, že jsem nemilovaná, a tak mi dal i tohoto.“ Dala mu tedy jméno Šimeon, Vyslyšení. 34Potom počala znovu, a když porodila syna, řekla: „Tentokrát se ke mně můj muž připojí – vždyť jsem mu porodila tři syny!“ A proto dostal jméno Levi, Spojení. 35Potom počala znovu, a když porodila syna, řekla: „Teď budu chválit Hospodina!“ Proto mu dala jméno Juda, Chvála. Tehdy přestala rodit. 30 1Když Ráchel viděla, že Jákobovi nerodí děti, záviděla své sestře a řekla Jákobovi: „Dej mi syny, nebo umřu!“ 2Jákob se však na Ráchel rozhněval: „Máš mě snad za Boha, který ti nedopřál plod života?“ 3„Zde je má děvečka Bilha,“ řekla mu. „Spi s ní, ať rodí na můj klín. Tak získám syny skrze ni.“ 4A tak mu dala svou otrokyni Bilhu za ženu. Jákob s ní spal5a Bilha počala a porodila mu syna.6Tehdy Ráchel řekla: „Bůh mne rozsoudil – vyslyšel můj hlas a dal mi syna!“ Proto mu dala jméno Dan, Soudce. 7Ráchelina otrokyně Bilha pak počala znovu a porodila Jákobovi druhého syna.8Tehdy Ráchel řekla: „Vedla jsem se sestrou Boží boje a zvítězila jsem!“ A tak mu dala jméno Neftalí, Můj boj. 9Když Léa viděla, že přestala rodit, vzala svou otrokyni Zilpu a dala ji Jákobovi za ženu.10Její otrokyně Zilpa potom Jákobovi porodila syna.11Léa řekla: „Přišlo mé štěstí!“ a dala mu jméno Gád, Štěstí. 12A když Léina otrokyně Zilpa porodila Jákobovi druhého syna,13Léa řekla: „To je pro mé blaho! Ženy mi budou blahopřát!“ Dala mu tedy jméno Ašer, Blažený. 14Jednou, v době pšeničné sklizně, vyšel Ruben na pole, nalezl milostná jablíčka mandragory a přinesl je své matce Lée. Ráchel tehdy Lée řekla: „Dej mi prosím trochu těch milostných jablíček, co našel tvůj syn.“ 15Ta jí však odpověděla: „Nestačí, žes mi vzala manžela? Teď mi chceš vzít ještě milostná jablíčka, která mám od syna?“ „Tak dobře,“ odvětila Ráchel. „Nechám ho dnes v noci spát s tebou výměnou za milostná jablíčka od tvého syna.“ 16Když se pak Jákob večer vracel z pole, vyšla mu Léa naproti se slovy: „Musíš spát se mnou! Dostala jsem tě odměnou za mandragoru od svého syna.“ A tak té noci spal s ní. 17A Bůh Léu vyslyšel: počala a porodila Jákobovi pátého syna.18Tehdy řekla: „Bůh mě odměnil za to, že jsem svému muži dala svou otrokyni!“ A tak mu dala jméno Isachar, Odměna. 19Potom Léa počala znovu a porodila Jákobovi šestého syna.20Tehdy řekla: „Bůh mne obdařil vzácným darem! Konečně mě můj manžel bude mít v úctě, vždyť jsem mu porodila šest synů!“ Dala mu tedy jméno Zabulon, Úcta. 21Potom porodila dceru a dala jí jméno Dína, Spravedlnost. 22Bůh však pamatoval i na Ráchel; vyslyšel ji a otevřel její lůno.23Počala tedy, a když porodila syna, řekla: „Bůh mě zbavil mé hanby!“ Jákobovo zbohatnutí 24A tak mu dala jméno Josef, Přídavek, neboť řekla: „Kéž mi Hospodin přidá dalšího syna!“ 25Když Ráchel Jákobovi porodila Josefa, řekl Jákob Lábanovi: „Propusť mě, ať se vrátím domů do své země.26Dej mi mé ženy a mé děti, za něž jsem ti sloužil, a nech mě odejít. Víš přece, jakou službu jsem ti odvedl.“ 27Lában mu odpověděl: „Laskavě prosím, zůstaň se mnou. Zjistil jsem, že mi Hospodin kvůli tobě požehnal.“28A dodal: „Dám ti odměnu, o jakou si řekneš.“ 29Jákob mu na to odpověděl: „Sám víš, jak jsem ti sloužil a jak se tvému dobytku se mnou dařilo.30To málo, co jsi měl, než jsem přišel, se nesmírně rozrostlo, protože ti po mém příchodu Hospodin požehnal. Kdy se už budu moci starat také o svůj vlastní dům?“ 31Lában řekl: „Co ti mám dát?“ „Nedávej mi nic,“ odpověděl Jákob. „Budu znovu pást a střežit tvá stáda, uděláš-li pro mě toto:32Projdu dnes všechen tvůj dobytek a vyřadím z něj každé skvrnité a strakaté mládě, každé načernalé jehně a každé strakaté a skvrnité kůzle. To bude má odměna.33Má poctivost se v budoucnu prokáže takto: Až přijdeš přehlédnout mou odměnu, ať se mi každé kůzle, jež nebude skvrnité nebo strakaté, a každé jehně, jež nebude načernalé, počítá za krádež.“ 34Lában tedy řekl: „Dobrá, ať je po tvém.“35Ještě téhož dne však vyřadil pruhované a strakaté kozly, všechny skvrnité a strakaté kozy, všechno, co mělo bílé skvrny, i všechna načernalá jehňata, svěřil je do rukou svých synů36a vzdálil se od Jákoba na tři dny cesty daleko. A tak Jákob pásl zbytek Lábanova dobytka. 37Jákob si tenkrát vzal čerstvé topolové, mandloňové a platanové pruty, oloupal z nich proužky kůry, a tak odkryl bílé jádro prutů.38Potom ty oloupané pruty kladl před dobytek do žlabů, totiž do koryt na vodu, k nimž zvířata přicházela pít a kde se pářila.39Zvířata, jež se pářila před těmi pruty pak vrhala pruhovaná, skvrnitá a strakatá mláďata.40Jákob ta jehňata odděloval a v Lábanově stádě obracel dobytek směrem k pruhovaným i všem načernalým kusům. Tak si Jákob pořídil svá vlastní stáda a ta nestavěl k Lábanovým zvířatům.41A kdykoli se pářily statné kusy, Jákob jim před oči do žlabů kladl ty pruty, aby se pářily před pruty.42Když však byla zvířata neduživá, pruty nekladl. A tak byl Lábanův dobytek neduživý, ale Jákobův statný.43Takto se ten muž nesmírně rozmohl, takže měl množství stád, otrokyň, otroků, velbloudů i oslů. 31 Útěk od Lábana 1Jednou Jákob zaslechl, jak Lábanovi synové říkají: „Jákob obral našeho otce o všechno! Všechno to bohatství si pořídil na úkor našeho otce!“2A když se Jákob podíval na Lábana, viděl, že už mu není nakloněn jako dříve. 3Tehdy Hospodin Jákobovi řekl: „Vrať se do země svých otců a ke svému příbuzenstvu, a já budu s tebou.“ 4Jákob si tedy nechal zavolat Ráchel a Léu na pole ke svému stádu5a řekl jim: „Vidím na vašem otci, že už mi není nakloněn jako dříve. Bůh mého otce však je se mnou.6Samy víte, že jsem vašemu otci sloužil ze všech sil,7ale váš otec mě šidil. Desetkrát změnil mou odměnu, ale Bůh mu nedovolil, aby mi ublížil.8Když řekl: ‚Dostaneš za odměnu, co bude skvrnité,‘ všechen dobytek vrhal skvrnitá mláďata. Když řekl: ‚Dostaneš za odměnu, co bude pruhované,‘ vrhal všechen dobytek pruhovaná mláďata.9Tak Bůh odebral stádo vašemu otci a dal je mně. 10Jednou, v době páření dobytka, jsem ve snu pozvedl oči a uviděl berany připouštěné ke stádu. Byli pruhovaní, skvrnití a strakatí.11Tehdy mě v tom snu oslovil Boží anděl: ‚Jákobe!‘ A když jsem odpověděl: ‚Zde jsem,‘12řekl: ‚Pozvedni oči a pohleď: Všichni berani připouštění ke stádu jsou pruhovaní, skvrnití a strakatí, neboť jsem viděl vše, co ti Lában dělá.13Já jsem Bůh Bet-elu, kde jsi pomazal památný kámen a kde jsi mi složil slib. Nyní vstaň, odejdi z této země a vrať se do své vlasti.‘“ 14Ráchel a Léa mu odpověděly: „Copak máme v domě našeho otce ještě nějaký podíl nebo dědictví?15Copak nás nemá za cizí? Vždyť nás prodal a všechny peníze shrábl!16Všechno bohatství, které Bůh vytrhl z rukou našeho otce, je proto naše a našich dětí! Udělej, cokoli ti Bůh řekl.“ 17A tak Jákob vstal, naložil své děti a ženy na velbloudy18a shromáždil všechna svá stáda. Se vším majetkem, jehož nabyl, s dobytkem vlastního chovu, který získal v Padan-aramu, se vydal ke svému otci Izákovi do kanaánské země. 19(Když předtím Lában odešel stříhat své stádo, Ráchel svému otci ukradla jeho domácí bůžky.)20Jákob opustil Aramejce Lábana pokradmu, vůbec mu neoznámil, že odchází. Mohyla svědectví 21Utekl se vším, co měl; vstal, překročil řeku Eufrat a vydal se směrem ke gileádským horám. 22Lában se o Jákobově útěku dozvěděl až třetího dne.23Vzal tedy s sebou své druhy a hnal se za ním sedm dní, než ho dostihl v gileádských horách.24Té noci však Aramejce Lábana navštívil ve snu Bůh a řekl mu: „Neodvažuj se Jákobovi něco vytýkat!“ 25Lában tedy Jákoba dostihl. (Jákob si v tom pohoří postavil stan a i Lában se svými druhy se utábořili v gileádských horách.)26Lában Jákobovi řekl: „Cos to udělal? Odkradl ses ode mě a odvedl mé dcery, jako bys je zajal mečem!27Proč jsi tajně utekl? Zmizels pokradmu a nic jsi mi neřekl! Vyprovodil bych tě s veselím a písněmi, s tamburínou a citerou.28Nenechal jsi mě ani políbit mé syny a dcery – zachoval ses jako hlupák!29Mohl jsem vám býval ublížit, ale Bůh vašeho otce ke mně minulé noci promluvil a řekl: ‚Neodvažuj se Jákobovi něco vytýkat!‘30Takže ty jsi musel odejít, protože ses roztoužil po otcovském domě. Proč jsi ale ukradl mé bohy?!“ 31Jákob Lábanovi odpověděl: „Utekl jsem, protože jsem se bál; myslel jsem si, že bys mi chtěl své dcery vzít násilím.32Jestli ale u někoho najdeš své bohy, ať zemře! Prohledej mé věci před našimi druhy a vezmi si, co ti patří.“ (Jákob totiž nevěděl, že je Ráchel ukradla.) 33Lában tedy šel do Jákobova stanu, do stanu Léy i do stanů obou děveček, ale nic nenašel. Vyšel tedy z Léina stanu a šel do stanu Ráchel.34Ráchel mezitím ty bůžky strčila pod velbloudí sedlo a posadila se na ně. Lában prohledal celý stan, ale nic nenašel. 35Ráchel svému otci řekla: „Nehněvej se, můj pane, že před tebou nemohu vstát. Mám měsíčky.“ A tak hledal, ale bůžky nenašel. 36Tehdy se Jákob rozhněval a začal Lábana hubovat. Řekl mu: „Čím jsem se provinil? Co jsem spáchal, že mě tak zuřivě stíháš?37Prošťáral jsi všechny mé věci, a cos našel z celého svého domu? Polož to zde před mé i své druhy, ať nás dva rozsoudí! 38Byl jsem u tebe celých dvacet let. Tvé ovce ani kozy nikdy nepotratily. Berany z tvého stáda jsem nejedl.39Co roztrhaly šelmy, jsem ti nepřinášel, ale sám jsem nahrazoval škodu. Vymáhal jsi ode mne, co bylo ukradeno ve dne i co bylo ukradeno v noci.40Ve dne mě stravoval žár a v noci mráz, až mi i spánek zmizel z očí.41Tak mi bylo ve tvém domě oněch dvacet let. Čtrnáct let jsem ti sloužil za tvé dvě dcery a šest let za tvůj dobytek, ale ty jsi mou odměnu desetkrát změnil.42Kdyby Bůh mého otce, Bůh Abrahamův a Strach Izákův, nebyl se mnou, určitě bys mě teď propustil s prázdnou! Bůh ale viděl mé trápení a dřinu mých rukou a minulou noc vyřkl svůj soud.“ 43Lában na to Jákobovi odpověděl: „Tyto dcery jsou mé dcery, tyto děti jsou mé děti a tento dobytek je můj dobytek. Všechno, co vidíš, je moje. Co bych ale dnes neudělal pro své dcery a pro děti, jež se jim narodily?44Proto nyní pojď, vstupme do smlouvy – já a ty – ať je to pro mne a pro tebe svědectvím.“ 45Jákob tedy vzal kámen a vztyčil jej jako památník.46Potom řekl svým druhům: „Nasbírejte kamení!“ A tak nanosili kamení, vytvořili mohylu a na té mohyle pojedli.47Lában ji pojmenoval aramejsky Jegar-sahaduta, Mohyla svědectví, a Jákob jí dal stejné jméno hebrejsky, totiž Gal-ed. 48Lában řekl: „Tato mohyla ať je ode dneška mým i tvým svědkem.“ A proto dostala jméno Gal-ed, Mohyla svědectví,49a také Micpa, Stráž, neboť řekl: „Až se rozejdeme, ať Hospodin nade mnou i tebou drží stráž.50Budeš-li mým dcerám ubližovat nebo vezmeš-li si kromě mých dcer další ženy – ačkoli s námi není žádný člověk, hle, Bůh je mým i tvým svědkem!“ 51Lában Jákobovi ještě řekl: „Pohleď na tuto mohylu a pohleď na ten památný kámen, který jsem mezi sebou a tebou umístil.52Tato mohyla i ten památník jsou svědky, že se k tobě nepřiblížím za tuto mohylu a že ani ty se ke mně za tuto mohylu a za tento památník nepřiblížíš se zlým úmyslem.53Bůh Abrahamův a Bůh Náchorův, Bůh jejich otce nechť je naším soudcem!“ Jákob tedy přísahal při Strachu svého otce Izáka.54Potom na oné hoře obětoval dobytče a svolal své druhy, aby hodovali. A tak hodovali a zůstali na té hoře celou noc. 32 Dvojí tábor 1Časně ráno Lában vstal, políbil své vnuky i dcery a požehnal jim. Potom odešel a vrátil se domů. 2Také Jákob odešel svou cestou a vtom se s ním setkali Boží andělé.3Jakmile je Jákob uviděl, zvolal: „To je Boží tábor!“ A tak to místo nazval Machanajim, Dvojí tábor. 4Jákob pak před sebou vypravil posly do země Seír, na edomskou planinu, ke svému bratru Ezauovi5a přikázal jim: „Povězte mému pánu Ezauovi: ‚Toto praví tvůj služebník Jákob: Pobýval jsem u Lábana; tam jsem se až dosud zdržoval.6Mám voly, osly, brav, otroky i otrokyně a vypravil jsem posly, abych se ohlásil svému pánu, doufaje ve tvou laskavost.‘“ 7Poslové se pak vrátili k Jákobovi se slovy: „Šli jsme k tvému bratru Ezauovi, ale už ti jde naproti a je s ním čtyři sta mužů!“ 8Na Jákoba padl veliký strach a úzkost. Rozdělil své lidi, brav, skot i velbloudy do dvou táborů,9neboť si pomyslel: „Přijde-li Ezau k jednomu táboru a pobije ho, bude se ten druhý tábor moci zachránit.“ 10Jákob zvolal: „Bože mého otce Abrahama, Bože mého otce Izáka, Hospodine, který jsi mi řekl: ‚Vrať se do své země a ke svému příbuzenstvu, a já způsobím, aby se ti vedlo dobře,‘11nejsem hoden všeho milosrdenství a věrnosti, kterou jsi svému služebníku prokázal – vždyť jsem tento Jordán překročil pouze s holí, a teď jsou ze mne dva tábory!12Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezaua, neboť se bojím, že přijde a pobije mě i matky s dětmi.13Řekl jsi přece: ‚Jistě způsobím, aby se ti vedlo dobře, a učiním, že tvého semene bude jako mořského písku, nespočetného pro své množství.‘“ 14A když na tom místě strávil noc, vybral z toho, co získal, dar pro svého bratra Ezaua: 15200 koz a 20 kozlů, 200 ovcí a 20 beranů, 1630 kojících velbloudic s mláďaty, 40 krav a 10 býků, 20 oslic a 10 oslů.17Svěřil je svým služebníkům, každé stádo zvlášť, a řekl jim: „Jděte přede mnou a mezi jednotlivými stády nechte odstup.“ 18Tomu vepředu poručil: „Když se s tebou setká můj bratr Ezau a zeptá se tě: ‚Komu patříš a kam jdeš? A čí je to stádo před tebou?‘19odpovíš: ‚Tvého služebníka Jákoba. Posílá to jako dar mému pánu Ezauovi a hle, sám jde za námi.‘“ 20Také druhému, třetímu i všem ostatním, kteří hnali ta stáda, přikázal: „Takovým způsobem mluvte k Ezauovi, až ho najdete:21‚Hle, tvůj služebník Jákob jde za námi.‘“ (Pomyslel si totiž: „Usmířím ho darem, který mě předchází. Když se s ním potom setkám, snad mě přijme.“) Tvé jméno bude Izrael 22A tak šel dar před ním a on zůstal na noc v táboře. 23V noci pak vstal a vzal své dvě ženy, své dvě otrokyně a svých jedenáct synů a přebrodil potok Jabok.24Vzal je a převedl je přes potok; převedl všechno, co měl.25Tehdy Jákob zůstal sám. Někdo s ním ale zápasil, až dokud nezačalo svítat.26Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, takže se Jákobovi při tom zápasu vymkl kyčel.27Tehdy řekl: „Pusť mě, začíná svítat!“ „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš!“ odpověděl Jákob. 28„Jak se jmenuješ?“ zeptal se ho. „Jákob,“ odpověděl. 29Na to mu řekl: „Tvé jméno už nebude znít Jákob, ale Izrael, Boží bojovník, neboť jsi zápasil s Bohem i s lidmi a zvítězil jsi!“ 30Jákob ho žádal: „Pověz mi prosím své jméno.“ On však odpověděl: „Proč se mě ptáš na jméno?“ A požehnal mu tam. 31Jákob pak to místo nazval Penuel, Boží tvář, neboť řekl: „Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl jsem zachráněn!“ 32A když minul Penuel, zazářilo mu slunce; a kulhal kvůli té kyčli.33(Proto synové Izraele až do dnešního dne nejedí sedací šlachu u kyčelního kloubu, protože Jákoba udeřil do kyčelního kloubu u sedací šlachy.) 33 Setkání s Ezauem 1Když potom Jákob pozvedl oči, hle, spatřil přicházet Ezaua a s ním čtyři sta mužů. Rozdělil tedy děti mezi Léu, Ráchel a ty dvě otrokyně2a postavil otrokyně s jejich dětmi dopředu, Léu s jejími dětmi za ně a Ráchel s Josefem dozadu.3Sám pak šel před nimi a sedmkrát se poklonil až k zemi, než došel ke svému bratru. 4Ezau mu vyběhl naproti, objal ho, padl mu kolem krku a líbal ho. Oba plakali.5Když potom pozvedl oči, spatřil ženy s dětmi a řekl: „Kdo je to s tebou?“ Jákob odpověděl: „To jsou děti, kterými Bůh obdaroval tvého služebníka.“ 6Mezitím se přiblížily otrokyně se svými dětmi a poklonily se.7Potom se přiblížila také Léa se svými dětmi a poklonily se. Nakonec se přiblížili Josef a Ráchel a i oni se poklonili. 8Ezau se zeptal: „K čemu je celý ten průvod, který jsem potkal?“ On odpověděl: „Chtěl jsem si tě příznivě naklonit, můj pane.“ 9Ezau řekl: „Mám dostatek, bratře, nech si, co ti patří.“ 10Jákob však odpověděl: „Prosím, nikoli! Přijmi laskavě ode mě tento dar. Když vidím tvou tvář, je přívětivá jako tvář Boží.11Přijmi prosím z mého požehnání, co jsem ti přinesl, neboť Bůh ke mně byl milostivý a mám všeho dostatek.“ A naléhal na něj, až Ezau přijal. 12Ten potom řekl: „Vydejme se na cestu, půjdu s tebou.“ 13Jákob mu však odpověděl: „Můj pán ví, že tu jsou malé děti. Navíc mám s sebou březí ovce a krávy; budou-li hnány po celý den, všechen dobytek pomře.14Nechť prosím můj pán jde před svým služebníkem napřed. Já pak budu pokračovat zvolna, jak bude moci stačit stádo, které mám před sebou, a jak budou moci stačit děti, dokud nedojdu ke svému pánu do Seíru.“ 15Ezau řekl: „Nechám tedy s tebou některé ze svých lidí.“ Jákob však odpověděl: „K čemu to, můj pane? Kéž mi jen zachováš svou přízeň.“ 16A tak se Ezau téhož dne vrátil svou cestou do Seíru, Dína mezi Šechemskými 17zatímco Jákob se vydal k Sukotu. Tam si postavil dům a pro svůj dobytek zhotovil přístřešky. Proto se to místo jmenuje Sukot, Přístřešky. 18Jákob pak na cestě z Padan-aramu pokojně dorazil do města Šechem v kanaánské zemi a utábořil se před městem.19Díl pole, na němž vztyčil svůj stan, koupil od synů Šechemova otce Chamora za sto mincí.20Postavil tam oltář a nazval ho „Bůh je Bohem Izraele.“ 34 1Dína, dcera, kterou Jákobovi porodila Léa, si jednou vyšla navštívit domorodé dívky.2Když ji uviděl kníže té země, Šechem, syn Hivejce Chamora, zmocnil se jí a spal s ní – znásilnil ji.3Přilnul ale k Jákobově dceři Díně celou duší, zamiloval si ji a mluvil s ní laskavě.4Potom Šechem přemlouval svého otce Chamora: „Vezmi mi tu dívenku za ženu!“ 5Když Jákob uslyšel, že Šechem poskvrnil jeho dceru Dínu, jeho synové byli právě se stádem na poli. Až do jejich příchodu tedy mlčel. 6Šechemův otec Chamor se mezitím vypravil k Jákobovi, aby s ním promluvil.7Vtom přišli Jákobovi synové z pole, a když to uslyšeli, zasáhlo je to tak, že se velmi rozlítili. Spáchal přece v Izraeli hanebnost, když spal s Jákobovou dcerou – to se přece nesmí! 8Chamor s nimi začal vyjednávat: „Můj syn Šechem prahne po vaší dceři celou duší; dejte mu ji, prosím, za ženu.9Spřízněte se s námi – dávejte nám své dcery a berte si naše.10Když budete bydlet u nás, bude celá země před vámi. Bydlete v ní, obchodujte a mějte ji za svou!“ 11Šechem pak jejímu otci a jejím bratrům řekl: „Moc vás prosím; dám vám, cokoli si řeknete!12Uložte mi vysoké věno a mnoho darů a já dám, kolik mi řeknete, jen mi tu dívku dejte za ženu!“ 13Jákobovi synové odpověděli Šechemovi a Chamorovi lstivě, neboť poskvrnil jejich sestru Dínu.14Řekli jim: „Nic takového nemůžeme udělat. Dát svou sestru neobřezanému muži – to by pro nás byla hanba!15Vyhovíme vám, jen když budete jako my. Ať se každý z vás, kdo je mužského pohlaví, dá obřezat.16Pak vám budeme dávat své dcery a brát si vaše, budeme bydlet s vámi a budeme jeden lid.17Pokud nás však neposlechnete a neobřežete se, vezmeme si svou dceru a odejdeme.“ 18Jejich slova se Chamorovi i jeho synu Šechemovi zalíbila19a ten mládenec neváhal tu věc vykonat, neboť po Jákobově dceři velmi toužil. (Šechem byl z celé rodiny svého otce ten nejváženější.)20Chamor a jeho syn Šechem tedy přišli k bráně svého města a promluvili k tamním měšťanům:21„Tito muži se k nám chovají pokojně. Ať tedy bydlí v této zemi a obchodují v ní. Hle, země je přece dost prostorná i pro ně; berme si tedy jejich dcery za ženy a své dcery dávejme jim.22Vyhoví nám ovšem a budou s námi bydlet jako jeden lid jen s touto podmínkou: každý z nás, kdo je mužského pohlaví, se musí dát obřezat, jako jsou obřezaní oni.23Nebudou snad potom jejich stáda, jejich majetek a všechna jejich zvířata naše? Vyhovme jim tedy, ať bydlí u nás!“ 24A tak všichni, kdo vycházeli z brány jeho města, poslechli Chamora i jeho syna Šechema a dali se obřezat: každý, kdo byl mužského pohlaví, každý, kdo vycházel z brány toho města. 25Třetího dne, když měli největší bolesti, se dva Jákobovi synové, Dínini bratři Šimeon a Levi, chopili každý svého meče, v bezpečí vešli do města a pobili všechny, kdo byli mužského pohlaví.26Také Chamora a jeho syna Šechema zabili ostřím meče. Vzali Dínu z Šechemova domu a odešli.27Jákobovi synové pak přišli k pobitým a vyplenili město, kde byla poskvrněna jejich sestra.28Vzali jejich brav, skot i osly, cokoli bylo ve městě i na poli –29všechno jejich bohatství. Všechny jejich děti a ženy zajali a vše, co bylo v domech, vyplenili. 30Jákob pak Šimeonovi a Levimu vyčetl: „Přivedli jste mě do neštěstí! Zošklivili jste mě obyvatelům země, Kananejcům i Perizejcům. Mám jen hrstku mužů; spojí-li se proti mně, zabijí mě a budu vyhlazen – já i můj dům!“ 31Oni však řekli: „To měl s naší sestrou zacházet jako s nevěstkou?“ 35 Návrat domů 1Potom Bůh Jákobovi řekl: „Vstaň a vydej se vzhůru do Bet-elu. Bydli tam a postav tam oltář Bohu, jenž se ti ukázal, když jsi utíkal před svým bratrem Ezauem.“ 2Jákob tedy řekl své rodině a všem, kdo byli s ním: „Zbavte se cizích bohů, jež máte u sebe, očistěte se a převlečte si šaty!3Potom vstaňme a pojďme vzhůru do Bet-elu. Tam postavím oltář Bohu, jenž mě vyslyšel v den mé úzkosti a byl se mnou na cestě, kterou jsem šel.“4Odevzdali tedy Jákobovi všechny cizí bohy, které měli při sobě, i náušnice, jež nosili v uších, a Jákob je zakopal pod tím dubem, který stál u Šechemu. 5Potom táhli dál. Boží hrůza padla na města kolem nich, a tak Jákobovi synové nebyli pronásledováni.6Jákob tenkrát přišel do Luzu (to jest do Bet-elu) v kanaánské zemi – on i všichni, kdo byli s ním –7a postavil tam oltář. Nazval to místo El-betel, Bůh Bet-elu, neboť tam se mu ukázal Bůh, když utíkal před svým bratrem. 8Tehdy zemřela Rebečina chůva Debora a byla pochována pod oním dubem u Bet-elu. Izák jej proto nazval Alon-bachut, Dub nářků. 9Jákobovi se na jeho cestě z Padan-aramu znovu ukázal Bůh a požehnal mu.10Bůh mu řekl: „Jmenuješ se Jákob; tvé jméno však už nebude znít Jákob, ale budeš se jmenovat Izrael.“ A tak se mu říká Izrael. 11Bůh mu řekl: „Já jsem Všemohoucí Bůh. Ploď se a množ se, a bude z tebe národ, dokonce svazek národů; i králové vyjdou z tvých beder.12Zem, kterou jsem dal Abrahamovi a Izákovi, dám tobě; i tvému budoucímu semeni dám tuto zem.“13Na místě, kde k němu mluvil, se pak od něj Bůh vznesl. 14Jákob tedy na místě, kde k němu mluvil, postavil památník, totiž kamenný sloup, vykonal na něm úlitbu a polil jej olejem.15Jákob to místo, kde k němu Bůh mluvil, nazval Bet-el, Boží dům. 16Potom z Bet-elu táhli dál. Když už byli nedaleko Efraty, začala Ráchel rodit a měla těžký porod.17V nejtěžší chvíli jí porodní bába řekla: „Neboj se, i tentokrát budeš mít syna!“18A když ji opouštěl život (neboť umírala), dala dítěti jméno Ben-oní, Syn mé bolesti. Jeho otec ho však pojmenoval Benjamín, Syn pravice. 19Ráchel zemřela a byla pohřbena na cestě k Efratě (což je Betlém).20Jákob pak nad jejím hrobem postavil památný kámen (a ten sloup je na hrobě Ráchel až dodnes). 21Izrael táhl dál a vztyčil svůj stan za Migdal-ederem.22A když se Izrael zdržoval v tom kraji, stalo se, že Ruben šel a spal s Bilhou, družkou svého otce, a Izrael se o tom doslechl. Jákob měl dvanáct synů. 23Synové Léy: Ruben, Jákobův prvorozený, Šimeon, Levi, Juda, Isachar a Zabulon. 24Synové Ráchel: Josef a Benjamín. 25Synové Bilhy, Rácheliny otrokyně: Dan a Neftalí. 26Synové Zilpy, Léiny otrokyně: Gád a Ašer. To jsou Jákobovi synové, kteří se mu narodili v Padan-aramu. 27Tak přišel Jákob ke svému otci Izákovi do Mamre v Kiriat-arbě (což je Hebron), kde pobýval Abraham i Izák.28Izák se dožil 180 let.29Stár a spokojen se životem pak Izák vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu. Pochovali ho jeho synové Ezau a Jákob. 36 Ezauovo potomstvo 1Toto je Ezauův (totiž Edomův) rod. 2Ezau si vzal manželky z kanaánských dcer: Adu, dceru Chetejce Elona, Oholíbamu, dceru Anovu, vnučku Hivejce Cibeona,3a Izmaelovu dceru Basematu, sestru Nebajotovu. 4Ada Ezauovi porodila Elifaze. Basemat porodila Reuele.5Oholíbama porodila Jeuše, Jalama a Koracha. Toto jsou Ezauovi synové, kteří se mu narodili v kanaánské zemi. 6Ezau pak vzal své ženy, své syny a dcery a všechny, kdo žili v jeho domě, svůj dobytek a všechna svá zvířata – všechen svůj majetek, jehož nabyl v kanaánské zemi, a odešel do země Seír, daleko od svého bratra Jákoba.7Jejich majetek byl totiž větší, než aby mohli bydlet spolu, a zem jejich putování jim nemohla kvůli jejich stádům stačit.8Ezau se tedy usadil v pohoří Seír (a ten Ezau je Edom). 9Toto je rod Ezaua, otce Edomců v pohoří Seír. 10Toto jsou jména Ezauových synů: Elifaz, syn Ezauovy manželky Ady, a Reuel, syn Ezauovy manželky Basematy. 11Synové Elifazovi: Teman, Omar, Sefo, Gatam a Kenaz.12(Ezauův syn Elifaz měl také družku Timnu, která Elifazovi porodila Amaleka.) To jsou potomci Ezauovy manželky Ady. 13Synové Reuelovi: Nachat, Zerach, Šama a Miza. To jsou potomci Ezauovy manželky Basematy. 14Synové, jež Ezauovi porodila jeho manželka Oholíbama, dcera Anova, vnučka Cibeonova: Jeuš, Jalam a Korach. 15Toto jsou kmeny Ezauových synů. Synové Elifaze, Ezauova prvorozeného: kmen Teman, kmen Omar, kmen Sefo, kmen Kenaz,16kmen Korach, kmen Gatam a kmen Amalek. To jsou kmeny vzešlé z Elifaze v edomské zemi. Jsou to potomci Ady. 17Synové Ezauova syna Reuele: kmen Nachat, kmen Zerach, kmen Šama a kmen Miza. To jsou kmeny vzešlé z Reuele v edomské zemi. Jsou to potomci Ezauovy manželky Basematy. 18Synové Ezauovy manželky Oholíbamy: kmen Jeuš, kmen Jalam a kmen Korach. To jsou kmeny vzešlé z Ezauovy manželky Oholíbamy, dcery Anovy. 19To jsou synové Ezaua (jenž je Edom) a jejich kmeny. 20Toto jsou synové Chorejce Seíra, domorodců v té zemi: Lotan, Šobal, Cibeon, Ana,21Dišon, Ecer a Dišan. To jsou kmeny Chorejců, Seírovi synové v edomské zemi. 22Synové Lotanovi: Chori a Hemam. Lotanova sestra byla Timna. 23Synové Šobalovi: Alvan, Manachat, Ebal, Šefo a Onam. 24Synové Cibeonovi: Aja a Ana (to je ten Ana, který našel na poušti horké prameny, když pásl osly svého otce Cibeona). 25Děti Anovy: Dišon a Oholíbama, Anova dcera. 26Synové Dišonovi: Chemdan, Ešban, Jitran a Keran. 27Synové Ecerovi: Bilhan, Zavan a Akan. 28Synové Dišanovi: Úc a Aran. 29Toto jsou kmeny Chorejců: kmen Lotan, kmen Šobal, kmen Cibeon, kmen Ana,30kmen Dišon, kmen Ecer a kmen Dišan. To je výčet chorejských kmenů v zemi Seír. 31Toto jsou králové, kteří vládli v edomské zemi předtím, než synům Izraele vládl král: 32Králem Edomu byl Bela, syn Beorův, a jeho město se jmenovalo Dinhaba. 33Když zemřel Bela, kraloval na jeho místě Jobab, syn Zerachův z Bosry. 34Když zemřel Jobab, kraloval na jeho místě Chušam z temanské země. 35Když zemřel Chušam, kraloval na jeho místě Hadad, syn Bedadův, který pobil Midiánce v moábském kraji. Jeho město se jmenovalo Avit. 36Když zemřel Hadad, kraloval na jeho místě Samla z Masreky. 37Když zemřel Samla, kraloval na jeho místě Šaul z Rechobot-naharu. 38Když zemřel Šaul, kraloval na jeho místě Baal-chanan, syn Akborův. 39Když zemřel Baal-chanan, syn Akborův, kraloval na jeho místě Hadad. Jeho město se jmenovalo Pau a jeho žena byla Mehetabel, dcera Matredova, vnučka Me-zahabova. 40Toto jsou jména Ezauových kmenů podle jejich rodin a jejich míst, jmenovitě: kmen Timna, kmen Alva, kmen Jetet,41kmen Oholíbama, kmen Ela, kmen Pínon,42kmen Kenaz, kmen Teman, kmen Mibcar,43kmen Magdiel a kmen Iram. To jsou edomské kmeny podle svých sídlišť v jejich vlastní zemi. Tak tomu bylo s Ezauem, otcem Edomců. 37 1Jákob však bydlel v zemi putování svého otce, v zemi Kanaán. Josef a jeho bratři Mistr snů 2To je Jákobův příběh. Josef byl sedmnáctiletý mladík. Pásal ovce se svými bratry, syny manželek svého otce, Bilhy a Zilpy. A Josef na ně svému otci chodil žalovat. 3Izrael miloval Josefa víc než všechny své ostatní syny, neboť ho zplodil ve svém stáří. Dokonce mu udělal zdobenou suknici.4Když ale jeho bratři zjistili, že ho jejich otec miluje víc než je, začali ho nenávidět. Nebyli s ním schopni ani klidně promluvit. 5Josef měl sen, ale když ho vyprávěl svým bratrům, nenáviděli ho tím více.6Řekl jim: „Poslechněte si prosím můj sen:7Vázali jsme na poli snopy. Můj snop náhle vstal a zůstal stát a hle, vaše snopy obklopily ten můj a klaněly se mu!“ 8Jeho bratři mu řekli: „Tak ty bys nad námi chtěl kralovat? Ty bys nám chtěl vládnout?!“ A tak ho nenáviděli ještě víc, kvůli jeho snům a jeho slovům. 9Josef pak měl ještě další sen a vyprávěl ho svým bratrům: „Měl jsem další sen. Hle, klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd!“ 10A když to vyprávěl otci a bratrům, otec ho okřikl: „Cos to měl za sen? To se ti já s tvojí matkou a bratry máme klanět k zemi?“11Bratři pak na něj žárlili, ale jeho otec o tom všem přemýšlel. 12Když pak jeho bratři odešli pást ovce svého otce do Šechemu,13řekl Izrael Josefovi: „Nešli tvoji bratři pást do Šechemu? Pojď, pošlu tě za nimi.“ Odpověděl mu: „Jsem připraven.“ 14Izrael mu řekl: „Jdi se prosím podívat, zda jsou tví bratři i ovce v pořádku, a přijď mi to povědět.“ A tak ho vyslal z hebronského údolí. Když dorazil k Šechemu,15potkal ho nějaký muž. Viděl, že bloudí krajinou, a zeptal se ho: „Co hledáš?“ 16„Hledám své bratry,“ odpověděl Josef. „Řekni mi prosím, kde pasou.“ 17Muž odvětil: „Odešli odsud. Slyšel jsem je říkat: ‚Pojďme k Dotanu.‘“ Josef se tedy vydal za svými bratry a poblíž Dotanu je našel.18Spatřili ho už zdálky, a ještě než k nim dorazil, domluvili se, že ho zabijí. 19Řekli si spolu: „Podívejme, přichází mistr snů!20Pojďme ho zabít. Hodíme ho do nějaké jámy a řekneme: Sežrala ho divoká zvěř! Uvidíme, co pak bude z jeho snů!“ 21Když to však uslyšel Ruben, chtěl ho před nimi zachránit, a tak řekl: „Neberme mu život!“22Ruben pokračoval: „Neprolévejme krev; hoďme ho do téhle jámy zde v pustině, ale nevztahujme na něj ruku!“ (To řekl, aby ho před nimi zachránil a vrátil ho jeho otci.) 23A tak se stalo, že když Josef přišel ke svým bratrům, strhli mu suknici, tu zdobenou suknici, co nosil,24popadli ho a hodili do jámy. A ta jáma byla prázdná, bez vody. 25Potom se posadili k jídlu. Pozvedli oči a hle, spatřili od Gileádu přicházet karavanu Izmaelitů. Jejich velbloudi nesli vonnou pryskyřici, balzám a myrhu, aby to dopravili do Egypta. 26Juda svým bratrům navrhl: „Co z toho budeme mít, když svého bratra zabijeme? Jak utajíme jeho vraždu?27Pojďme ho prodat Izmaelitům a nevztahujme na něj ruce – vždyť je to náš bratr, naše tělo!“ A bratři ho poslechli. 28Když je ti midiánští obchodníci míjeli, vytáhli Josefa z jámy a prodali ho Izmaelitům za dvacet šekelů stříbra. Ti tedy Josefa odvedli do Egypta. 29Ruben se potom vrátil k jámě a hle, Josef nikde! Roztrhl tedy v zoufalství své šaty30a vrátil se k bratrům se slovy: „Hoch je pryč! Co teď, co si počnu?“ 31A tak vzali Josefovu suknici, zabili kozla a namočili ji do krve.32Potom tu zdobenou suknici poslali svému otci. Nechali mu ji donést se slovy: „Tohle jsme našli. Poznáváš v tom suknici svého syna?“ 33Poznal ji hned: „To je suknice mého syna! Sežrala ho divá zvěř! Rozsápán, Josef je rozsápán!“ 34Jákob v zoufalství roztrhl svůj plášť, přepásal se pytlovinou a truchlil nad svým synem po mnoho dní.35Všichni jeho synové i dcery vstali a šli ho utěšit, ale on se nedal utěšit a říkal: „Nikoli! Půjdu za svým synem do hrobu v zármutku!“ A tak ho jeho otec oplakával. 36Midiánci zatím Josefa v Egyptě prodali faraonovu dvořanu Putifarovi, veliteli stráže. 38 Juda a Támar 1Někdy v té době se Juda oddělil od svých bratrů a uchýlil se k adulamskému muži jménem Chíra.2Tam Juda uviděl dceru jistého Kananejce jménem Šua; vzal si ji tedy a spal s ní.3Ona počala, porodila syna a dala mu jméno Er.4Počala znovu, porodila syna a dala mu jméno Onan.5Potom porodila ještě dalšího syna a dala mu jméno Šela. A když ho porodila, byl Juda v Kezíbu. 6Juda pak svému prvorozenému Erovi vybral manželku jménem Támar.7Er, Judův prvorozený, však byl Hospodinu odporný a Hospodin ho nechal zemřít. 8Juda tedy řekl Onanovi: „Spi s manželkou svého bratra. Splň švagrovskou povinnost a vzbuď svému bratru potomka.“9Onan však věděl, že by ten potomek nebyl jeho. Kdykoli proto spal s manželkou svého bratra, vypouštěl semeno na zem, aby svému bratrovi nedal potomka.10To, co dělal, však bylo Hospodinu odporné, a tak nechal zemřít i jeho. 11Tehdy Juda řekl své snaše Támar: „Zůstaň jako vdova v domě svého otce, dokud nedospěje můj syn Šela.“ (Řekl si totiž: „Aby snad nezemřel jako jeho bratři.“) Támar tedy odešla a zůstala v domě svého otce. 12Po dlouhé době Judova manželka, dcera Šuova, zemřela. Když se Juda po její smrti utěšil, odešel se svým adulamským přítelem Chírou na slavnost stříhání svých ovcí do Timny. 13Támar bylo oznámeno: „Hle, tvůj tchán jde vzhůru do Timny stříhat své ovce.“14Odložila tedy své vdovské šaty, vzala si závoj a zahalila se. Potom si sedla u vstupu do Enajim, což je po cestě do Timny. (Viděla totiž, že Šela je dospělý a že za něj nebyla provdána.) 15A když ji Juda uviděl, považoval ji za nevěstku, neboť měla zahalenou tvář.16Uchýlil se tedy cestou k ní a řekl: „Chci se s tebou vyspat.“ (Nevěděl totiž, že je to jeho snacha.) Zeptala se: „Co mi za to dáš?“ 17Odpověděl: „Pošlu ti kůzle ze svého stáda.“ Ona na to: „Než je pošleš, musíš dát něco do zástavy.“ 18Zeptal se: „Co ti mám dát do zástavy?“ Odpověděla: „Své pečetidlo, šňůru a hůl, co máš v ruce.“ Dal jí to, vyspal se s ní a ona otěhotněla.19Potom vstala a odešla, odložila závoj a oblékla si své vdovské šaty. 20Juda poslal to kůzle po svém adulamském příteli. Měl od té ženy vyzvednout zástavu, ale nemohl ji najít.21Vyptával se místních mužů: „Kde je ta prostitutka, co seděla v Enajim u cesty?“ Řekli mu ale: „Tady žádná prostitutka nikdy nebyla.“ 22A tak se vrátil k Judovi se slovy: „Nemohl jsem ji najít. Místní muži mi navíc řekli, že tam žádná prostitutka nikdy nebyla.“ 23Juda odpověděl: „Ať si to tedy nechá, abychom neměli ostudu. To kůzle jsem jí přece poslal, ale tys ji nemohl najít.“ 24Asi za tři měsíce bylo Judovi oznámeno: „Tvoje snacha Támar se zachovala jako nevěstka! Dokonce už je z toho smilstva těhotná!“ Juda řekl: „Vyveďte ji ven, ať je upálena!“ 25Už ji vedli, když vtom poslala svému tchánovi vzkaz: „Jsem těhotná s mužem, jemuž patří tyto věci!“ Dodala: „Poznej prosím, čí je toto pečetidlo, šňůra a hůl.“ 26Když Juda ty věci poznal, zvolal: „Ona je spravedlivější než já – vždyť jsem ji nechtěl provdat za svého syna Šelu!“ A víckrát s ní už nespal. 27Když pak přišel čas jejího porodu, hle, v jejím lůnu byla dvojčata.28Během porodu jeden syn vystrčil ruku. Porodní bába ho za ni chytila a uvázala na ni červenou nit se slovy: „Tento vyšel první.“29On ji však zase vtáhl zpět a hle, ven vyšel jeho bratr. Řekla tedy: „Jakou trhlinou ses prodral?“ A tak dostal jméno Peres, Průlom.30Když potom vyšel jeho bratr s onou červenou nití na ruce, dostal jméno Zerach, Červánek. 39 Josef v Egyptě 1Josefa mezitím Izmaelité odvedli dolů do Egypta. Tam ho od nich koupil jeden Egypťan, faraonův dvořan Putifar, velitel stráže. 2Hospodin však byl s Josefem, a tak se mu všechno dařilo a zůstal v domě svého egyptského pána.3Když jeho pán viděl, že Hospodin je s ním a že Hospodin působí, aby se vše, k čemu přiloží ruku, dařilo,4oblíbil si Josefa a ten se stal jeho pomocníkem. Nakonec ho Putifar ustanovil správcem svého domu a svěřil mu do rukou všechno, co měl.5Od té chvíle Hospodin domu toho Egypťana požehnal. Díky Josefovi bylo Hospodinovo požehnání na všem, co měl v domě i na poli,6a tak nechal všechen svůj majetek v Josefově správě. Když měl doma jeho, nestaral se o nic než o své jídlo. Josef byl nápadně krásný, překrásný muž.7Po nějaké době mohla manželka jeho pána na Josefovi oči nechat. Nakonec řekla: „Spi se mnou!“ 8On však odmítl. Řekl manželce svého pána: „Když mě můj pán má doma, o nic se nestará. Vše, co mu patří, mi svěřil do rukou.9Nikdo nemá v domě větší pravomoc než já; neodepřel mi nic kromě tebe, poněvadž jsi jeho žena! Jak bych mohl spáchat takovou hanebnost a zhřešit proti Bohu?“10A i když Josefa přemlouvala den za dnem, aby si k ní lehl a pobyl s ní, neposlechl ji. 11Jednoho dne, když přišel dělat svou práci v domě, nebyl nikdo ze služebnictva doma.12Tehdy ho chytila za šaty a řekla: „Spi se mnou!“ On však nechal šaty v její ruce, utekl a běžel ven. 13Když uviděla, že jí nechal své šaty v ruce a utekl ven,14svolala služebnictvo a řekla jim: „Podívejte se! Přivedl k nám můj muž toho Hebreje, aby si s námi zahrával?! Přišel a chtěl se se mnou vyspat, ale já jsem začala hlasitě křičet.15Když uslyšel, jak křičím, nechal své šaty u mě, utekl a běžel ven.“ 16Ty jeho šaty nechala ležet vedle sebe, dokud nepřišel domů jeho pán.17Tehdy mu vyprávěla: „Ten hebrejský otrok, jehož jsi k nám přivedl, ke mně přišel a chtěl si se mnou zahrávat!18Když jsem se ale dala do křiku, nechal své šaty u mě a utekl ven.“ 19Josefův pán naslouchal slovům své ženy, a když řekla: „Takto se ke mně zachoval tvůj otrok,“ vzplanul hněvem.20A tak ho jeho pán vzal a vsadil do žaláře, na místo, kde bývají drženi královští vězni. Tak se Josef ocitl v žaláři.21Hospodin však byl s ním. Zahrnul jej svým milosrdenstvím a zjednal mu přízeň u vrchního žalářníka.22Vrchní žalářník nakonec svěřil všechny vězně v žaláři do Josefových rukou. Cokoli tam dělali, měl na starosti on.23Vrchní žalářník ani nemusel na nic, co mu svěřil, dohlížet. Hospodin byl totiž s ním a působil, aby se mu všechno dařilo. 40 Číšník a pekař 1Po nějaké době se číšník a pekař egyptského krále prohřešili proti svému pánu, králi Egypta.2Farao se rozhněval na oba své dvořany – na vrchního číšníka i na vrchního pekaře –3a dal je do vězení v domě velitele stráže, na stejné místo v žaláři, kde byl vězněn Josef.4Velitel stráže je svěřil do Josefovy péče. Když už byli ve vězení dlouho,5oba dva – číšník i pekař egyptského krále, kteří byli uvězněni v žaláři – měli sen. Každý měl téže noci svůj sen, každý s vlastním významem. 6Když k nim Josef ráno přišel, pohlédl na ně a hle, byli smutní.7Zeptal se tedy faraonových dvořanů uvězněných spolu s ním v domě jeho pána: „Proč se dnes tváříte tak nešťastně?“ 8Odpověděli mu: „Měli jsme sen a není tu, kdo by ho vyložil.“ Josef jim řekl: „Nepatří snad výklady Bohu? Prosím, vyprávějte mi je.“ 9Vrchní číšník tedy Josefovi vyprávěl svůj sen: „Hle, ve snu jsem před sebou viděl vinný keř10a na něm tři výhonky. Na keři vyrazily pupeny, potom květy a nakonec zralé hrozny.11Měl jsem v ruce faraonův pohár, a tak jsem ty hrozny trhal a vymačkával je do faraonova poháru. Pak jsem ten pohár podal faraonovi.“ 12Josef mu řekl: „Toto je výklad toho snu: Ty tři výhonky jsou tři dny.13Už za tři dny tě farao předvolá a vrátí ti tvůj úřad. Budeš faraonovi podávat pohár, jako jsi to dělával, když jsi býval jeho číšníkem.14Až se ti však povede dobře, pamatuj na mě. Prokaž mi prosím laskavost, aby ses o mně zmínil faraonovi a dostal mě odsud ven.15Byl jsem sprostě unesen ze země Hebrejů a ani zde jsem neudělal nic, za co bych měl být vsazen do jámy!“ 16Když vrchní pekař viděl, jak dobrý to byl výklad, řekl Josefovi: „I já jsem měl sen. Hle, měl jsem na hlavě tři proutěné košíky.17V tom, který byl navrchu, bylo nejrůznější pečivo připravené pro faraona, ale ptáci mi je z košíku na hlavě klovali.“ 18Josef odpověděl: „Toto je výklad toho snu: Ty tři koše jsou tři dny.19Už za tři dny tě farao připraví o hlavu – pověsí tě na kůl a ptáci z tebe budou klovat maso!“ 20Třetího dne pak měl farao narozeniny a vystrojil všem svým služebníkům hostinu. Tehdy před očima svých služebníků předvolal vrchního číšníka i vrchního pekaře.21Vrchnímu číšníkovi vrátil jeho úřad, takže znovu podával pohár faraonovi,22ale vrchního pekaře dal pověsit na kůl, jak jim to Josef vyložil. 23Vrchní číšník ale na Josefa nepamatoval. Úplně na něj zapomněl. 41 Faraonovy sny 1Po dvou dlouhých letech měl farao sen: Stál u Nilu2a hle, z Nilu vystoupilo sedm nápadně krásných a tučných krav a pásly se v mokřině.3Náhle za nimi z Nilu vystoupilo sedm jiných krav, nápadně ošklivých a hubených; postavily se k těm prvním kravám na břehu Nilu4a tyto ošklivé a hubené krávy sežraly těch sedm krásných a tučných. Vtom se Farao probudil. 5Když znovu usnul, měl další sen: Na jednom stéble vyrostlo sedm bohatých a pěkných klasů.6Náhle za nimi vyrazilo sedm klasů hubených a sežehlých východním větrem7a ty hubené klasy pohltily těch sedm bohatých a pěkných. Vtom se farao probudil a hle, byl to sen. 8Ráno pak byl farao velmi rozrušen, a tak si dal zavolat všechny věštce a mudrce Egypta a vyprávěl jim své sny. Nikdo je však faraonovi neuměl vyložit. 9Tehdy k faraonovi promluvil vrchní číšník: „Musím dnes připomenout své prohřešky:10Farao se kdysi rozhněval na své služebníky a dal mě do vězení v domě velitele stráže – mě a vrchního pekaře.11Já i on jsme tam měli ve stejnou noc sen, každý jsme měli sen s vlastním významem.12A byl tam s námi jeden hebrejský mladík, otrok velitele stráže. Vyprávěli jsme mu své sny a on nám je vyložil; každému dal výklad jeho snu.13A jak nám vyložil, tak se stalo: mně byl vrácen můj úřad a pekař byl oběšen.“ 14Farao si tedy dal Josefa zavolat. Spěšně ho vytáhli z jámy, a když se oholil a převlékl si šaty, přišel k faraonovi. 15Ten Josefovi řekl: „Měl jsem sen a nikdo ho neumí vyložit. Slyšel jsem však o tobě, že jakmile uslyšíš sen, vyložíš ho.“ 16Josef faraonovi odpověděl: „Ne já, ale Bůh dá faraonovi příznivou odpověď!“ 17Farao tedy Josefovi řekl: „Měl jsem sen: Stál jsem na břehu Nilu18a hle, z Nilu vystoupilo sedm tučných a nápadně krásných krav a pásly se v mokřině.19Náhle za nimi vystoupilo sedm jiných krav, churavých, nápadně ošklivých a tak vyhublých, že jsem takovou ošklivost v celé egyptské zemi ještě neviděl.20Ty vyhublé a ošklivé krávy pak sežraly těch sedm prvních, tučných krav.21A ačkoli je sežraly, nebylo to na nich vůbec znát, neboť byly stejně ošklivé jako předtím. A vtom jsem se probudil. 22V dalším snu jsem viděl, jak na jednom stéble vyrostlo sedm klasů, bohatých a pěkných.23Náhle za nimi vyrazilo sedm klasů planých, hubených a sežehlých východním větrem24a ty hubené klasy pohltily těch sedm pěkných. Vyprávěl jsem to věštcům, ale nikdo mi to neuměl vysvětlit.“ 25Josef tedy faraonovi řekl: „Faraonův sen je jeden a tentýž. Bůh faraonovi oznámil, co se chystá učinit:26Sedm pěkných krav je sedm let, sedm pěkných klasů je rovněž sedm let – je to jeden a tentýž sen.27Sedm vyhublých a ošklivých krav vystupujících za nimi je sedm let, stejně jako těch sedm prázdných klasů sežehlých východním větrem. Je to sedm let hladu. 28Jak jsem už řekl, Bůh faraonovi ukázal, co se chystá učinit.29Hle, na celou egyptskou zem přichází sedm let veliké hojnosti.30Po nich však nastane sedm let hladu, kdy se v egyptské zemi na všechnu tu hojnost zapomene. Hlad stráví celou zem.31Tento hlad bude tak krutý, že předcházející hojnost nebude v zemi vůbec znát.32A že byl ten sen faraonovi dvakrát zopakován, znamená, že ta věc je u Boha jistá a Bůh ji brzy vykoná. 33Nechť tedy farao vybere rozvážného a moudrého muže a ustanoví ho nad egyptskou zemí.34Nechť farao začne jednat. Ať ustaví nad zemí úředníky a během těch sedmi let hojnosti vybírá pětinu úrody egyptské země.35Úředníci ať během těch nadcházejících dobrých let shromažďují všechny potraviny, ať uskladní obilí pod faraonovu pravomoc, uloží potraviny do měst a hlídají je.36Tak vznikne pro celou zem zásoba jídla na těch sedm let hladu, který v Egyptě nastane, a země se nezhroutí hladem.“ 37Faraonovi i všem jeho služebníkům se ten návrh líbil.38Farao to probíral se svými služebníky: „Cožpak najdeme někoho, v kom by byl Boží Duch jako v něm?“ 39Farao tedy oslovil Josefa: „Jelikož ti Bůh dal poznat toto vše, nikdo nebude tak rozvážný a moudrý jako ty! Josef správcem Egypta 40Ty budeš správcem mého domu a všechen můj lid se podrobí tvým rozkazům. Sám tě budu převyšovat jen trůnem.“ 41Potom farao Josefovi řekl: „Hle, ustanovuji tě správcem nad celou egyptskou zemí!“42Farao sňal z ruky svůj pečetní prsten a navlékl ho na ruku Josefovi; oblékl mu kmentové roucho a na krk mu pověsil zlatý řetěz.43Potom ho nechal vozit ve voze jako svého zástupce a provolávat před ním: „Na kolena!“ Tak ho ustanovil správcem nad celou egyptskou zemí. 44Farao Josefovi řekl: „Já jsem farao, ale bez tvého svolení nikdo v celém Egyptě nepohne rukou ani nohou!“45Tehdy dal farao Josefovi jméno Cafnat-paneach a oženil ho s Asenat, dcerou Putifery, kněze z Heliopole. Tak se Josef dostal do čela egyptské země. 46Když stanul před faraonem, králem Egypta, bylo Josefovi třicet let. Josef pak vyšel od faraona a procházel celou egyptskou zem.47V sedmi letech hojnosti země vydávala úrodu plnými hrstmi.48Josef tedy po sedm let v egyptské zemi shromažďoval všechny potraviny a ukládal je ve městech. V každém městě ukládal potraviny z okolních polí.49Tak Josef nashromáždil nesmírné množství obilí, jako je mořského písku. Nakonec ho přestal i počítat, neboť ho bylo bezpočtu. 50Ještě než přišla léta hladu, se Josefovi narodili dva synové. Porodila mu je Asenat, dcera Putifery, kněze z Heliopole.51Josef dal prvorozenému jméno Manases, Zapomnění, neboť řekl: „Bůh mi dal zapomenout na všechno mé strádání, na celý můj otcovský dům.“52Druhému pak dal jméno Efraim, Plodnost, neboť řekl: „Bůh mě v zemi mého trápení učinil plodným.“ 53Když pak v Egyptě uplynulo sedm let hojnosti,54přišlo na řadu sedm let hladu, jak Josef předpověděl. Ve všech zemích byl hlad, ale v celém Egyptě byl chléb.55A když začala hladovět i celá egyptská zem a lid volal k faraonovi o chléb, farao řekl všem Egypťanům: „Jděte za Josefem! Udělejte, cokoli vám řekne.“ 56Hlad zachvátil celý svět. Josef tehdy otevřel všechny obilnice a prodával Egypťanům zrní, neboť hlad se rozmáhal i v egyptské zemi.57Celý svět přicházel k Josefovi do Egypta nakupovat zrní, protože se po celém světě rozmohl hlad. 42 Jste špehové! 1Když Jákob uviděl, že v Egyptě je zrní, řekl svým synům: „Co se na sebe jen tak díváte?2Slyšel jsem, že v Egyptě je zrní. Jděte a nějaké tam pro nás nakupte, ať zůstaneme naživu a nezemřeme!“ 3A tak šlo deset Josefových bratrů dolů do Egypta nakoupit obilí.4Ale Benjamína, Josefova vlastního bratra, Jákob s bratry neposlal. Řekl si totiž: „Aby se mu snad nepřihodilo něco zlého.“ 5Izraelovi synové přišli nakoupit zrní spolu s jinými příchozími, neboť v kanaánské zemi byl hlad.6Protože nejvyšším zemským správcem byl Josef a byl to on, kdo prodával zrní všemu lidu, Josefovi bratři přišli k němu a klaněli se tváří k zemi. 7Josef své bratry poznal na první pohled. Choval se k nim však jako cizí a mluvil s nimi tvrdě. „Odkud jste přišli?“ zeptal se jich. „Z kanaánské země,“ odpověděli, „abychom nakoupili jídlo.“ 8Josef své bratry poznal, ale oni ho nepoznali.9Josef si pamatoval sny, které o nich měl, a tak jim řekl: „Jste špehové! Přišli jste prozkoumat slabiny země!“ 10Odpověděli mu: „Nikoli, pane, tvoji služebníci přišli nakoupit jídlo!11Všichni jsme synové jednoho muže, jsme slušní lidé. Tvoji služebníci nikdy nebyli špehové!“ 12On však řekl: „Ne! Přišli jste si prohlédnout slabiny země!“ 13Odpověděli: „Tvoji služebníci jsou bratři. Bývalo nás dvanáct synů jednoho muže v kanaánské zemi; nejmladší je právě doma s naším otcem a jeden – ten už není.“ 14Josef pokračoval: „Jak jsem řekl: Jste špehové!15Proto si vás prověřím. Jakože je farao živ, nevyjdete odsud, dokud sem nepřijde váš nejmladší bratr!16Pošlete jednoho z vás, aby vašeho bratra vyzvedl. Vy zatím budete uvězněni, aby se ověřila vaše slova a ukázalo se, zda jste říkali pravdu. A pokud ne, jakože je farao živ, jste špehové!“17A tak je nechal na tři dny zavřít do vězení. 18Třetího dne jim Josef řekl: „Jsem bohabojný člověk. Když uděláte, co říkám, budete žít.19Když jste tak slušní, zůstane v tomto vězení jen jeden z vás. Vy ostatní jděte a přineste svým rodinám zrní k zahnání hladu.20Přiveďte však ke mně svého nejmladšího bratra! Tak se vaše slova ověří a nezemřete.“ S tím souhlasili. 21Jeden druhému tehdy začali říkat: „Běda! Provinili jsme se na svém bratru! Viděli jsme ho ve smrtelné úzkosti, když nás prosil o milost, ale nechtěli jsme slyšet. To proto jsme teď v úzkých!“ 22Ruben se ozval: „Copak jsem vám neříkal: Neubližujte tomu dítěti? Jenže jste nechtěli slyšet, a tak teď pykáme za jeho krev!“23Josef s nimi mluvil skrze tlumočníka, a tak nevěděli, že jim rozumí. 24V tu chvíli se od nich odvrátil a rozplakal se. Potom se k nim vrátil, promluvil s nimi, vybral z nich Šimeona a před jejich očima ho spoutal. 25Potom přikázal, ať jim naplní měchy obilím, každému z nich ať do pytle vrátí jeho stříbro a dají jim také jídlo na cestu. Tak se k nim zachoval. 26Naložili tedy zrní na osly a odešli.27Když měli cestou nocovat, jeden z nich otevřel svůj pytel, aby dal svému oslu obrok, a vtom uviděl své stříbro: leželo navrchu v jeho vaku!28„Mé stříbro je zpátky!“ zvolal ke svým bratrům. „Je přímo v mém vaku!“ Hrůzou se v nich zastavilo srdce. Jeden druhého se rozechvěle ptali: „Co nám to Bůh dělá?“ 29Když pak přišli ke svému otci Jákobovi do kanaánské země, vyprávěli mu všechno, co je potkalo:30„Ten muž, pán té země, s námi mluvil tvrdě. Považoval nás za špehy,31ale my jsme mu řekli: ‚Jsme slušní lidé, nikdy jsme nebyli špehové!32Bývalo nás dvanáct bratrů, synů našeho otce. Jeden už není a nejmladší je právě s naším otcem doma v kanaánské zemi.‘ 33Ten muž, pán té země, nám však řekl: ‚Uvidíme, zda jste slušní lidé! Nechte jednoho z vás u mne, vezměte svým rodinám jídlo k zahnání hladu a jděte.34Přiveďte však ke mně svého nejmladšího bratra! Tak se přesvědčím, že nejste špehové, ale slušní lidé. Tehdy vám vrátím vašeho bratra a budete sem moci chodit nakupovat.‘“ 35Začali vyprazdňovat své pytle a hle, každý ve svém pytli našel svůj váček s penězi! Když viděli ty váčky s penězi, dostali strach – oni i jejich otec.36Jejich otec Jákob zvolal: „Připravili jste mě o syny! Josef není, Šimeon není, a teď mi vezmete Benjamína?! To je pro mě příliš!“ 37Ruben svému otci odpověděl: „Jestliže ti ho nepřivedu, zabij mé dva syny! Svěř ho do mých rukou a přivedu ti ho zpět.“ 38On však řekl: „Můj syn s vámi nepůjde! Jeho bratr je mrtev a zůstal jen on sám. Kdyby se mu na vaší cestě přihodilo něco zlého, přivedete mé šediny zármutkem do hrobu!“ 43 Budou jíst se mnou 1V zemi panoval krutý hlad.2Když spotřebovali zrní, které přivezli z Egypta, řekl jim jejich otec: „Jděte nám tam znovu koupit něco k jídlu.“ 3Juda mu odpověděl: „Ten muž nás přísně varoval: ‚Nechoďte mi na oči bez svého bratra!‘4Pošleš-li s námi našeho bratra, půjdeme ti koupit jídlo.5Nepošleš-li ho, nepůjdeme. Ten muž nám přece řekl: ‚Nechoďte mi na oči bez svého bratra!‘“ 6Izrael zvolal: „Proč jste mi tolik ublížili? Proč jste tomu muži řekli, že máte dalšího bratra?“ 7Odpověděli: „Ten muž se podrobně vyptával na nás i na naši rodinu: ‚Žije ještě váš otec? Máte ještě dalšího bratra?‘ Podle toho jsme mu odpovídali. Jak jsme mohli vědět, že řekne: ‚Přiveďte svého bratra sem‘?“ 8Juda tehdy svému otci Izraelovi navrhl: „Pošli toho chlapce se mnou. Nech nás vstát a jít, ať zůstaneme naživu a nezemřeme my ani ty ani naše děti!9Já se za něj zaručím, ode mě ho vyžaduj! Nepřivedu-li ho k tobě a nepostavím ho před tebou, ať za to před tebou nesu věčnou vinu.10Kdybychom neotáleli, určitě bychom se už dvakrát vrátili!“ 11Jejich otec Izrael jim nakonec řekl: „Ať se stane, co se musí stát. Udělejte tohle: Naberte do svých měchů nejvybranější plody země a odneste je tomu muži jako dar: něco balzámu, něco medu, vonné pryskyřice a myrhy, také pistácie a mandle.12Vezměte s sebou dvojnásob stříbra, i to vrácené navrch vašich vaků, a odneste to s sebou zpět – snad šlo o omyl.13Vezměte si i svého bratra. Vstaňte a vraťte se k tomu muži.14Kéž vám u něj Všemohoucí Bůh dopřeje slitování, aby s vámi propustil vašeho dalšího bratra i Benjamína. A já, mám-li přijít o syny, ať o ně přijdu!“ 15Vzali tedy s sebou kromě daru také dvojnásob stříbra a Benjamína. Vstali, odešli do Egypta a stanuli před Josefem.16Když s nimi Josef uviděl Benjamína, řekl správci svého domu: „Odveď ty muže do paláce, poraz dobytče a připrav je. Ti muži dnes budou obědvat se mnou.“ 17Ten učinil, jak Josef řekl, a odvedl je do Josefova paláce.18Když ale uviděli, kam je vedou, polekali se a říkali si: „Určitě nás sem dal odvést kvůli tomu stříbru, vrácenému prve do našich vaků. Teď se na nás vrhne, napadne nás a vezme nás do otroctví i s našimi osly!“ 19Ještě na nádvoří tedy přistoupili ke správci Josefova domu a promluvili k němu:20„Odpusť, pane, opravdu jsme sem prve přišli nakoupit jídlo.21Když jsme cestou zpět měli nocovat, otevřeli jsme své vaky a hle, stříbro každého z nás leželo navrchu v jeho vaku – naše stříbro v plné váze! Proto jsme je teď přinesli s sebou.22Přinesli jsme ještě další stříbro na nákup jídla. Nevíme, kdo nám to stříbro dal do vaků!“ 23On však řekl: „Buďte klidní, nebojte se. Ten poklad vám dal do vaků váš Bůh, Bůh vašeho otce. Vaše stříbro jsem dostal v pořádku.“ Načež k nim přivedl Šimeona. 24Poté je uvedl do Josefova paláce, dal jim vodu na umytí nohou a jejich oslům dal obrok.25Slyšeli, že tam mají obědvat, a tak připravili svůj dar, než Josef v poledne přijde. 26A když Josef přišel domů, předložili mu ten dar, který měli s sebou, a klaněli se mu až k zemi.27Zeptal se jich, jak se jim daří, a řekl: „Jak se daří vašemu starému otci, o němž jste vyprávěli? Žije ještě?“ 28Odpověděli: „Našemu otci, tvému služebníku, se daří dobře, ještě žije.“ Tehdy padli na kolena a klaněli se mu. 29On pozvedl oči a spatřil svého bratra Benjamína, syna své matky. Zeptal se: „Je tohle váš nejmladší bratr, o němž jste mi vyprávěli?“ Potom řekl: „Kéž je ti Bůh milostiv, synu!“30Nato Josef odspěchal, neboť byl náklonností ke svému bratrovi pohnut až k slzám. Šel do svého pokoje a tam plakal. 31Pak si umyl tvář, vyšel ven a s přemáháním řekl: „Podávejte jídlo!“ 32Podávali tedy zvlášť pro něj, zvlášť pro ně a zvlášť pro Egypťany, kteří jedli s ním. (Egypťané totiž nemohou jíst s Hebreji – je to pro ně ohavnost.)33Bratři před ním seděli v přesném pořadí, od prvorozeného až po nejmladšího, a s úžasem hleděli jeden na druhého.34Nechal jim podávat čestné porce ze svého stolu a Benjamínova porce byla pětkrát větší než porce všech ostatních. A tak hodovali a hojně se s ním napili. 44 Stříbrný pohár 1Josef potom přikázal správci svého domu: „Naplň vaky těch mužů jídlem, kolik jen unesou, a vlož stříbro každého z nich navrch jejich vaků.2A můj pohár, ten stříbrný pohár, vlož navrch vaku toho nejmladšího spolu se stříbrem zaplaceným za zrní.“ Učinil tedy, jak mu Josef řekl. 3Ráno za úsvitu byli muži i se svými osly propuštěni.4Sotva vyšli kousek za město, Josef řekl správci svého domu: „Vstaň, pronásleduj ty muže, a až je dostihneš, řekni jim: ‚Proč oplácíte dobro zlem?5Z toho poháru přece pije můj pán a používá ho k věštění! Co jste to provedli za špatnost?!‘“ 6Dostihl je tedy a opakoval jim ta slova.7Odpověděli: „O čem to můj pán mluví? Tvoji služebníci by takovou věc nikdy neudělali!8Vždyť jsme ti z kanaánské země přišli vrátit stříbro, které jsme našli navrchu svých vaků. Proč bychom v domě tvého pána kradli stříbro nebo zlato?9U koho z tvých služebníků se to najde, ať zemře a z nás ať jsou pánovi otroci!“ 10On řekl: „Dobrá. Mým otrokem ale bude jen ten, u koho se to najde. Vy ostatní budete volní.“ 11Všichni tedy rychle složili své vaky na zem a rozvázali je.12Začal je prohledávat, počínaje od nejstaršího a konče u nejmladšího. A ten pohár se našel v Benjamínově vaku!13V zoufalství roztrhli své pláště, každý naložil svého osla a vrátili se do města. 14Josef byl dosud v paláci, když tam Juda se svými bratry dorazil. Padli před ním na zem15a Josef jim řekl: „Co jste se to pokoušeli provést? Nevíte snad, že muž jako já dokáže věštit?“ 16Juda řekl: „Co máme říci, pane můj? Není se jak omluvit ani ospravedlnit. Sám Bůh odhalil vinu tvých služebníků. Hle, jsme otroci svého pána – my i ten, u něhož se našel ten pohár!“ 17On však řekl: „To bych nikdy nepřipustil. Mým otrokem bude muž, u kterého se našel ten pohár. Vy ostatní se v pokoji vraťte ke svému otci!“ 18Nato k němu Juda přistoupil se slovy: „Odpusť, pane můj, dovol prosím svému služebníku promluvit slovo k pánovým uším. Nehněvej se prosím na svého služebníka – jsi přece jako sám farao!19Když se můj pán zeptal svých služebníků: ‚Máte otce nebo bratra?‘20řekli jsme: ‚Pane, máme starého otce a malého bratra, dítě, jež zplodil ve svém stáří. Jeho bratr je mrtev. Zůstal z dětí své matky sám a otec ho velmi miluje.‘ 21Tehdy jsi svým služebníkům řekl: ‚Přiveďte ho ke mně, ať ho vidím na vlastní oči.‘22Odpověděli jsme: ‚Pane, ten chlapec nemůže opustit svého otce. Když ho opustí, otec zemře!‘23Ty jsi však svým služebníkům řekl: ‚Nepřijde-li s vámi váš nejmladší bratr, nechoďte mi už nikdy na oči!‘24A tak jsme se vrátili ke tvému služebníku, našemu otci, a vyprávěli mu slova mého pána. 25Když potom náš otec řekl: ‚Jděte nám znovu koupit něco k jídlu,‘26odpověděli jsme: ‚Nemůžeme jít! Půjdeme, jen když s námi bude náš nejmladší bratr. Když s námi náš nejmladší bratr nebude, nesmíme tomu muži na oči.‘ 27Tvůj služebník, náš otec, nám na to řekl: ‚Sami víte, že mi má manželka porodila dva syny.28Jeden mi odešel. Rozsápán, ach, je rozsápán! naříkal jsem a víckrát jsem ho nespatřil.29Vezmete-li mi také tohoto a přihodí-li se mu něco zlého, přivedete mé šediny tím neštěstím do hrobu!‘ 30Což teď mohu přijít ke tvému služebníku, svému otci, bez chlapce, na němž on lpí celou duší?31Až uvidí, že s námi chlapec není, zemře. Tak přivedeme šediny tvého služebníka, našeho otce, zármutkem do hrobu.32Pane můj, osobně jsem se za toho chlapce svému otci zaručil. Řekl jsem: ‚Nepřivedu-li ho k tobě, ať za to před tebou nesu věčnou vinu!‘ 33Prosím, pane můj, ať tu mohu zůstat jako tvůj otrok místo toho chlapce, a chlapec ať prosím odejde se svými bratry!34Jak bych se mohl ke svému otci vrátit bez chlapce? Což bych se mohl dívat na neštěstí, jež by mého otce postihlo?!“ 45 Já jsem Josef! 1Tu se už Josef nemohl déle přemáhat. „Všichni ven!“ křikl na svůj doprovod. (A tak s Josefem nikdo nezůstal, když se dával poznat svým bratrům.2Plakal ale tak hlasitě, že to Egypťané uslyšeli, a doneslo se to až do faraonova paláce.) 3„Já jsem Josef!“ řekl Josef svým bratrům. „Žije ještě můj otec?“ Bratři oněměli hrůzou, jak se ho lekli. 4„Pojďte ke mně blíž,“ řekl Josef svým bratrům. A když přišli blíž, řekl: „Já jsem Josef, váš bratr, kterého jste prodali do Egypta.5Netrapte se ale a nehněvejte se na sebe, že jste mě sem prodali. Sám Bůh mě sem poslal před vámi, aby vám zachránil život.6Už dva roky je přece na zemi hlad a přichází ještě pět let, kdy se nebude orat ani sklízet.7Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše přežití na zemi a zachránil vám život velikým vysvobozením. 8Nebyli jste to tedy vy, kdo mě sem poslal, ale Bůh! To on mě učinil faraonovým otcem, pánem celého jeho domu a vládcem nad celou egyptskou zemí.9Pospěšte si tedy, vraťte se k mému otci a řekněte mu: ‚Toto praví tvůj syn Josef: Bůh mě učinil pánem celého Egypta. Neotálej a přijď ke mně!10Budeš bydlet v kraji Gošen, kde mi budeš nablízku – ty, tví synové i synové tvých synů, tvůj brav, tvůj skot a všechno, co máš.11Tam se o tebe postarám (neboť přijde ještě pět hladových let), abys netrpěl nouzí ty ani tvůj dům ani nic, co ti patří.‘ 12Vidíte na vlastní oči – i můj bratr Benjamín to vidí – že s vámi mluvím já sám.13Povězte mému otci o vší mé slávě v Egyptě a o všem, co jste viděli. Pospěšte si a přiveďte mého otce sem!“ 14Tehdy padl svému bratru Benjamínovi kolem krku a plakal a Benjamín plakal v jeho objetí.15Potom líbal všechny své bratry a plakal nad nimi. Teprve pak na něj jeho bratři byli schopni promluvit. 16Mezitím se do faraonova paláce donesla zpráva: „Přišli Josefovi bratři!“ Farao i jeho služebníci byli rádi,17a tak farao Josefovi řekl: „Vzkaž svým bratrům: Učiňte toto – naložte svá zvířata a vydejte se na cestu. Až dorazíte do kanaánské země,18vezměte svého otce i své rodiny a přijďte ke mně. Dám vám to nejlepší z Egypta, abyste sáli tuk země. 19Dostal jsi příkaz, splňte jej: Vezměte si z Egypta povozy pro své děti a ženy, přijďte a přivezte i svého otce.20A neohlížejte se s lítostí za svým majetkem – vždyť vám bude patřit to nejlepší z Egypta!“ 21A Izraelovi synové souhlasili. Josef jim podle faraonova pokynu dal povozy a jídlo na cestu.22Všem jim dal také sváteční pláště, ale Benjamínovi dal tři sta šekelů stříbra a pět svátečních plášťů.23Svému otci pak poslal tyto věci: deset oslů nesoucích nejlepší věci Egypta a deset oslic nesoucích zrní, chléb a potraviny pro jeho otce na cestu.24A když se loučil s odcházejícími bratry, řekl jim: „Cestou se nehádejte!“ 25A tak odešli z Egypta a přišli ke svému otci Jákobovi do Kanaánu.26Oznámili mu: „Josef žije! Dokonce se stal vládcem celého Egypta!“ Jeho srdce zůstalo zprvu netečné, neboť jim nevěřil.27Když mu ale vyřídili všechna slova, která po nich Josef vzkázal, a když spatřil povozy, které Josef poslal, aby ho přivezli, tehdy duch jejich otce Jákoba okřál28a Izrael řekl: „To stačí! Můj syn Josef žije! Půjdu, abych ho spatřil, než umřu!“ 46 Neboj se jít do Egypta 1A tak se Izrael se vším, co měl, vydal na cestu. Když přišel do Beer-šeby, přinesl oběti Bohu svého otce Izáka. 2Tu noc Bůh Izraelovi dal vidění. Zavolal: „Jákobe! Jákobe!“ „Zde jsem,“ odpověděl. 3„Já jsem Bůh, Bůh tvého otce,“ řekl on. „Neboj se odejít do Egypta, neboť tam z tebe učiním veliký národ.4Já půjdu do Egypta s tebou a já tě odtud znovu přivedu; tvé oči zatlačí svou vlastní rukou Josef.“ 5Tehdy se Jákob odvážil opustit Beer-šebu. Izraelovi synové posadili svého otce Jákoba i své děti a ženy na povozy, které farao poslal, aby je přivezli,6vzali svá stáda i svůj majetek, jehož nabyli v Kanaánu, a přišli do Egypta – Jákob a veškeré jeho potomstvo.7Jeho synové i vnukové přišli s ním, také jeho dcery a vnučky. Přivedl s sebou do Egypta veškeré své potomstvo. 8Toto jsou jména Izraelových synů, kteří přišli do Egypta – Jákob a jeho synové: Ruben, Jákobův prvorozený. 9Rubenovi synové: Chanoch, Palu, Checron a Karmi. 10Šimeonovi synové: Jemuel, Jamin, Ohad, Jachin, Cochar a Šaul, syn kanaánské ženy. 11Synové Leviho: Geršon, Kehat a Merari. 12Synové Judy: Er, Onan, Šela, Peres a Zerach (Er a Onan však v kanaánské zemi zemřeli). Peres měl syny Checrona a Chamula. 13Synové Isacharovi: Tola, Pua, Jašub a Šimron. 14Synové Zabulonovi: Sered, Elon a Jachleel. 15To jsou potomci Léy, které Jákobovi porodila v Padan-aramu stejně jako dceru Dínu – celkem 33 synů a dcer. 16Synové Gádovi: Cefon, Chagi, Šuni, Esbon, Eri, Arodi a Areli. 17Synové Ašerovi: Jimna, Jišva, Jišvi, Beria. Měli také sestru Serach a Beria měl syny Chebera a Malkiela. 18To jsou potomci Zilpy, kterou Lában daroval své dceři Lée, a ty zplodila Jákobovi – celkem 16 osob. 19Synové Ráchel, Jákobovy manželky: Josef a Benjamín.20Josefovi se v Egyptě narodili synové Manases a Efraim, které mu porodila Asenat, dcera Putifery, kněze z Heliopole. 21Synové Benjamínovi: Bela, Beker, Ašbel, Gera, Naaman, Echi, Roš, Mupim, Chupim a Ard. 22To jsou potomci, kteří se Jákobovi narodili z Ráchel – celkem 14 osob. 23Syn Danův: Chušim. 24Synové Neftalímovi: Jachceel, Guni, Jecer a Šilem. 25To jsou potomci Bilhy, kterou Lában daroval své dceři Ráchel. Ty zplodila Jákobovi – celkem 7 osob. 26Celkový počet těch, kdo vyšli z Jákobových beder a přišli s ním do Egypta (kromě manželek Jákobových synů) – 66 osob. V kraji Gošen 27Dále pak synové Josefovi, kteří se mu narodili v Egyptě – 2 osoby. Celkem tedy přišlo z Jákobova domu do Egypta 70 osob. 28Juda byl vyslán napřed, aby od Josefa získal pokyny k cestě do Gošenu. A když tam dorazili,29Josef zapřáhl do svého vozu a vyrazil do Gošenu vstříc svému otci Izraelovi. Jakmile se před ním objevil, padl mu kolem krku a dlouho plakal v jeho objetí. 30Izrael tehdy Josefovi řekl: „Teď mohu zemřít. Vždyť vidím tvou tvář – ty opravdu žiješ!“ 31Josef pak řekl svým bratrům a celé rodině svého otce: „Půjdu dát faraonovi zprávu, že za mnou z Kanaánu přišli moji bratři a otec s rodinou. Řeknu mu:32‚Ti lidé jsou pastevci. Chovají dobytek, a tak s sebou vzali svůj brav, skot a vše, co mají.‘33Až si vás potom farao zavolá a zeptá se, jaké máte zaměstnání,34odpovíte: ‚Tvoji služebníci byli odjakživa chovateli dobytka – jak my, tak naši otcové.‘ To proto, aby vás nechal bydlet v kraji Gošen.“ (Egypťané totiž chovají ke všem pastevcům odpor.) 47 1Josef tedy přišel a oznámil faraonovi: „Můj otec a bratři přišli z Ka-naánu se svým bravem, skotem a se vším, co mají. Hle, jsou v kraji Gošen.“2Vzal pět ze svých bratrů a představil je faraonovi. 3„Jaké máte zaměstnání?“ zeptal se jich farao. „Tvoji služebníci jsou pastevci,“ odpověděli mu. „Jak my, tak naši otcové.“4Načež faraonovi řekli: „Přišli jsme do této země jako přistěhovalci, neboť v Kanaánu panuje krutý hlad a pro stáda tvých služebníků tam není pastva. Prosíme, nech své služebníky bydlet v gošenském kraji.“ 5Farao pak promluvil s Josefem: „Přišli k tobě tvůj otec a tví bratři.6Nuže, egyptská země leží před tebou! Usaď svého otce a bratry na nejlepším kusu země; ať bydlí v kraji Gošen. A znáš-li mezi nimi zvlášť schopné muže, ustanov je správci mých vlastních stád.“ 7Potom Josef přivedl svého otce Jákoba. Když ho postavil před faraona, Jákob faraonovi požehnal.8Farao se ho zeptal: „Kolik je ti let?“ 9„Mé putování trvá sto třicet let,“ odpověděl mu Jákob. „Byl to krátký a těžký život. Zdaleka se nevyrovnal putování mých otců.“10Nato Jákob faraonovi požehnal a odešel od něj. 11Josef podle faraonova rozkazu usadil svého otce a bratry na pozemcích, které jim věnoval v nejlepší části egyptské země, v kraji Rameses. Egyptský hlad 12Tam Josef opatřoval svého otce i bratry chlebem; staral se o celou otcovu rodinu až po ty nejmenší. 13V celé zemi panoval tak krutý hlad, že nikde nebyl chléb. Egyptská i kanaánská země byla vyčerpána hladem.14Josef tenkrát shromáždil všechny peníze, které se jen v Egyptě a Kanaánu našly, neboť za ně kupovali zrní. Ty peníze Josef odváděl do faraonova domu.15A když v Egyptě a Kanaánu došly peníze, přišli všichni Egypťané k Josefovi a řekli: „Dej nám chléb! To máme před tebou umírat, když došly peníze?“ 16Josef odpověděl: „Dejte mi svůj dobytek, a dám vám za něj chléb, když peníze došly.“17Přiváděli tedy k Josefovi svůj dobytek a Josef jim dával chléb za koně, brav, skot i za osly. Za všechen jejich dobytek je krmil chlebem po celý rok. 18A když ten rok uplynul, přišli k němu v dalším roce a řekli: „Nebudeme před svým pánem skrývat, že peníze došly. Také stáda dobytka už patří našemu pánu. Jak pán vidí, nezbylo nám nic než naše tělo a naše půda.19To ti máme i s naší půdou umírat před očima? Kup nás i s naší půdou za chléb, a budeme faraonovými otroky! Dej nám osivo, ať zůstaneme naživu a nezemřeme a naše půda ať nezpustne!“ 20Tak Josef pro faraona skoupil všechnu půdu v Egyptě. Všichni Egypťané totiž prodávali svá pole, neboť na ně doléhal hlad. Všechnu zem tedy získal pro faraona21a lid od jednoho konce Egypta ke druhému podrobil nevolnictví.22Pouze kněžskou půdu neskoupil, neboť kněží od faraona pobírali stanovené dávky a z těch dávek od faraona žili. Proto své pozemky neprodávali. 23Josef tenkrát lidu řekl: „K dnešnímu dni jsem vás i s vaší půdou koupil pro faraona. Zde máte osivo a osejte půdu!24Až bude úroda, odevzdáte pětinu faraonovi. Čtyři díly si necháte na osivo pro pole a na jídlo pro sebe, své rodiny a své děti.“ 25Tehdy zvolali: „Zachránil jsi nám život, pane! Prokazuješ nám laskavost, že smíme být faraonovými otroky!“ Nepohřbívej mě v Egyptě 26Josef tedy vydal o egyptské půdě ustanovení platné až dodnes: pětina patří faraonovi. Pouze kněžská půda faraonovi nepřipadla. 27Tak se tedy Izrael usadil v egyptské zemi, v kraji Gošen. Nabývali tam majetku a velice se rozplodili a rozmnožili. 28Jákob žil v egyptské zemi sedmnáct let a dožil se věku 147 let.29Když se přiblížil čas Izraelovy smrti, přivolal svého syna Josefa a řekl mu: „Prokaž mi prosím laskavost a vlož ruku do mého klína na znamení lásky a věrnosti. Prosím, nepohřbívej mě v Egyptě!30Až ulehnu ke svým otcům, vynes mě z Egypta a pochovej mě v jejich hrobě.“ „Udělám, co říkáš,“ odpověděl Josef. 31On však řekl: „Přísahej!“ A tak mu to odpřisáhl a Izrael se v hlavách svého lůžka poklonil Bohu. 48 Manases a Efraim 1Po nějaké době Josefovi bylo řečeno: „Hle, tvůj otec je nemocný!“ Vzal tedy s sebou své dva syny, Manasese a Efraima.2A když bylo Jákobovi řečeno: „Hle, přichází k tobě tvůj syn Josef!“ Izrael se vzchopil a posadil se na lůžku. 3Jákob pak Josefovi řekl: „Všemohoucí Bůh se mi ukázal v Luzu v kanaánské zemi, požehnal mi4a řekl mi: ‚Hle, způsobím, aby ses rozplodil a rozmnožil. Učiním z tebe svazek národů a tuto zem dám tvému budoucímu semeni do věčného vlastnictví.‘ 5Nyní tedy přijímám za své oba tvé syny, kteří se ti zde narodili před mým příchodem do Egypta: Efraim a Manases mi budou jako Ruben a Šimeon.6Potomci, které zplodíš po nich, budou tví. Pokud jde o jejich dědictví, budou uvedeni pod jménem svých bratrů.7Chci to tak proto, že mi Ráchel na cestě z Padanu zemřela. Byli jsme už v kanaánské zemi, zbýval jen kousek cesty do Efraty, a tam jsem ji pohřbil, na cestě k Efratě“ (což je Betlém). 8Tehdy si Izrael všiml Josefových synů a zeptal se: „Kdo to je?“ 9Josef svému otci odpověděl: „To jsou moji synové, které mi zde dal Bůh.“ Řekl tedy: „Přiveď je prosím ke mně, ať jim požehnám.“ 10(Izraelovy oči už byly zesláblé stářím, takže sotva viděl.) Josef je k němu přivedl a on je líbal a objímal. 11Tehdy Izrael Josefovi řekl: „Ani jsem nedoufal, že ještě uvidím tvou tvář, a hle, Bůh dal, že vidím i tvé potomky!“ 12Josef pak oba syny odvedl z jeho klína a poklonil se tváří k zemi.13Pravou rukou postavil Efraima k Izraelově levici a levou postavil Manasese k Izraelově pravici.14Izrael však zkřížil ruce a položil svou pravici na hlavu Efraima, který byl mladší, a svou levici na hlavu Manasese, ačkoli ten byl prvorozený. 15A takto Josefovi požehnal: „Bůh, před jehož tváří chodili mí otcové Abraham a Izák, Bůh, jenž byl mým pastýřem po celý můj život až po dnešní den, 16Anděl, jenž mě ze všeho zlého vykoupil, nechť požehná těmto chlapcům. Nechť mé jméno díky nim dál zní, tak jako jméno mých otců Abrahama a Izáka, a nechť se na zemi jak potěr rozmnoží!“ 17Když ale Josef spatřil, že jeho otec položil pravici na Efraimovu hlavu, nelíbilo se mu to. Vzal tedy otcovu ruku, aby ji přenesl z Efraimovy hlavy na Manasesovu,18a řekl svému otci: „Tak ne, otče. Tenhle je prvorozený – jemu polož na hlavu svou pravici!“ 19Jeho otec to však odmítl: „Vím, synu, vím. I z něho vzejde lid, i on se rozroste. Jeho mladší bratr se však rozroste víc než on a z jeho semene vzejde celé množství národů.“20Toho dne jim požehnal slovy: „Tvým jménem bude žehnat Izrael: ‚Dej Bůh, abys byl jako Efraim a Manases!‘“ A tak dal Izrael přednost Efraimovi před Manasesem. 21Potom řekl Josefovi: „Hle, já už umírám, ale Bůh bude s vámi a přivede vás zpět do země vašich otců.22Tobě pak odkazuji o jeden díl země víc než tvým bratrům – Šechem, který jsem získal z rukou Emorejců svým mečem a lukem.“ 49 Jákobova závěť 1Jákob tenkrát svolal své syny: „Sejděte se, ať vám oznámím, co vás potká ve dnech budoucích. 2Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi, naslouchejte svému otci Izraelovi: 3Rubene, tys můj prvorozený, mé síly a mého mužství první plod: přední co do vznešenosti, přední co do moci. 4Jak voda vzkypěl jsi – ztratil jsi prvenství! Do ložnice svého otce vstoupil jsi, mé lože odvážil ses poskvrnit. 5Šimeon a Levi, to jsou bratři; jejich meče jsou kruté nářadí. 6Do jejich rady nevstupuj, duše má, k jejich spolku se nepřidávej, slávo má! Vždyť pobili muže ve svém hněvu, zmrzačili býky ve svém rozmaru. 7Zlořečený jejich hněv, že je tak prudký, a jejich prchlivost, že je tak krutá! Rozdělím je v Jákobovi, v Izraeli je rozptýlím. 8Judo, tebe tví bratři budou chválit, tvá ruka na šíji tvých nepřátel! Synové tvého otce ať před tebou se sklánějí. 9Mladý lev je Juda; svou kořistí jsi vzrostl, synu můj! Schoulil se, jako lev ulehl, jako lvice – kdo přiměje ho vstát? 10Vůdcovská hůl nevzdálí se od Judy, žezlo v jeho klíně zůstane, než přijde Ten, jemuž náleží a jehož budou poslouchat národy. 11K vinnému keři přiváže oslíka, k ušlechtilé révě oslátko své. Ve víně své roucho vypere, v krvi hroznů svůj šat. 12Jeho oči se nad víno třpytí, zuby jeho nad mléko bílé jsou. 13Zabulon u mořského břehu bydlí, pro lodi bude přístavem, až k dalekému Sidonu se přivine. 14Isachar je osel houževnatý, mezi ohradami ležící. 15Až uvidí odpočinek, jak dobrý je, a zemi, jak je líbezná, hřbet sehne, aby břímě nosil, stane se nevolníkem, otrokem! 16Dan soudit bude lid svůj jako jeden z kmenů Izraele. 17Hadem na cestě bude Dan, růžkatou zmijí na stezce, jež koně uštkne do paty a jezdec se skácí zpět. 18Ó Hospodine, čekám na tvé spasení! 19Gád – horda se na něj nahrne, on se však v patách vrhne za ní. 20Ašer bude mít tučný pokrm, královské lahůdky obstará. 21Neftalí je laň vypuštěná, jež vrhá krásné kolouchy. 22Josef je ratolest plodná, plodná ratolest nad pramenem, jejíž výhonky se po zdi pnou. 23Zraňovali ho, stříleli, lukostřelci jej stíhali. 24Pevný však zůstal jeho luk, přijaly sílu paže rukou jeho z rukou Mocného Jákobova. Odtud je Pastýř, Kámen Izraelův – 25od Boha tvého otce, jenž ti pomůže. Všemohoucí kéž požehná tě požehnáním nebes nahoře, požehnáním propasti ležící dole, požehnáním prsou jakož i lůna! 26Požehnání tvého otce překonala požehnání mých rodičů až k vrcholům věčných návrší. Na hlavu Josefovu nechť přijdou, na temeno vyvoleného z bratří! 27Benjamín jako dravý vlk ráno úlovek bude žrát a večer svou kořist rozdělí.“ Pochovejte mě k mým otcům 28Toto je všech dvanáct izraelských kmenů a takto k nim jejich otec promluvil, když jim žehnal. Každému z nich udělil požehnání, jaké mu patřilo. 29Potom jim přikázal: „Až budu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým otcům do jeskyně na poli Efrona Chetejského,30do jeskyně na poli Makpela, která leží v kanaánské zemi naproti Mamre, na poli, jež Abraham koupil od Efrona Chetejského jako své vlastní pohřebiště.31Tam pochovali Abrahama i jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka i jeho ženu Rebeku a tam jsem pochoval Léu.32To pole i s jeskyní, která je na něm, je koupeno od Chetových synů!“ 33A když Jákob dokončil tyto příkazy svým synům, stáhl nohy zpět na lůžko, vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu. 50 1Josef se vrhl na otcovu tvář, skrápěl ji slzami a líbal ho.2Potom Josef přikázal lékařům, kteří mu sloužili, aby jeho otce nabalzamovali. Lékaři balzamovali Izraele3plných čtyřicet dní (tak dlouho totiž trvá balzamování) a Egypťané za něj drželi smutek po sedmdesát dní. 4Když uplynula doba jeho oplakávání, promluvil Josef k faraonovu dvoru: „Prokažte mi prosím laskavost a předneste faraonovým uším mou prosbu.5Můj otec mě zavázal přísahou a řekl: ‚Hle, už umírám. Pochovej mě v mé hrobce, kterou jsem si vytesal v kanaánské zemi!‘ Proto mi prosím dovol odejít. Jakmile svého otce pohřbím, vrátím se zpět.“ 6Farao odpověděl: „Jdi a pohřbi svého otce podle přísahy, jíž tě zavázal.“ 7Josef se tedy vydal pohřbít svého otce a doprovázelo jej celé faraonovo služebnictvo, jeho přední dvořané i všichni egyptští hodnostáři.8Šla také celá Josefova rodina, jeho bratři a rodina jeho otce – jen své děti, svůj brav a skot zanechali v gošenském kraji.9Jely s nimi i vozy s jezdci; byl to velkolepý průvod. 10Když pak dorazili ke Goren-atadu poblíž Jordánu, dali se do hlubokého a bolestného truchlení. Po sedm dní tam Josef pořádal smuteční slavnost za svého otce.11Když kananejští obyvatelé země viděli tu smuteční slavnost v Goren-atadu, řekli: „To mají Egypťané hluboký smutek!“ A tak to místo poblíž Jordánu dostalo jméno Abel-micrajim, Smutek Egypta. 12Jákobovi synové s otcem naložili, jak jim přikázal.13Přinesli ho do kanaánské země a pochovali ho v jeskyni na poli Makpela naproti Mamre, na poli, jež Abraham koupil od Efrona Chetejského jako své vlastní pohřebiště. Odpusť nám 14Po otcově pohřbu se Josef vrátil do Egypta a s ním i jeho bratři a všichni, kdo s ním šli pochovat jeho otce. 15Když si pak Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si: „Co když nás Josef stále nenávidí? Určitě se nám pomstí za všechno zlé, co jsme mu provedli!“16Vzkázali tedy Josefovi: „Tvůj otec nám před smrtí přikázal:17‚Toto řekněte Josefovi: Prosím tě, odpusť svým bratrům jejich provinění, jejich hřích a všechno zlé, co ti provedli.‘ Prosíme tě tedy, odpusť nám, služebníkům Boha tvého otce, naše provinění.“ Josef se při těch slovech rozplakal. 18Tehdy jeho bratři šli a padli před ním se slovy: „Hle, jsme tvoji služebníci!“ 19Josef jim však řekl: „Nebojte se, copak mne máte za Boha?20Zamýšleli jste proti mně zlé věci; Bůh to však zamýšlel k dobrému, aby se stalo, co dnes vidíte – aby byl zachráněn život mnoha lidí. Bůh vás odsud vyvede 21Už se tedy nebojte, postarám se o vás i o vaše děti!“ Tak je utěšoval a mluvil s nimi laskavě. 22Josef tedy bydlel v Egyptě spolu s rodinou svého otce a dožil se věku 110 let.23Viděl Efraimovy syny až do třetího pokolení a syny Manasesova syna Machíra přijal na svůj klín. 24Nakonec Josef řekl svým bratrům: „Já umírám, ale Bůh k vám obrátí zřetel a vyvede vás odsud do země, kterou s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi!“25Tehdy Josef zavázal syny Izraele přísahou: „Až k vám Bůh obrátí zřetel, vyneste mé kosti odsud!“ Exodus 1 Soužení Izraele v Egyptě 1Toto jsou jména Izraelitů, kteří s Jákobem přišli do Egypta, každý se svou rodinou:2Ruben, Šimeon, Levi a Juda,3Isachar, Zabulon a Benjamín,4Dan a Neftalí, Gád a Ašer.5Celkem vyšlo z Jákobových beder sedmdesát osob. Josef už byl v Egyptě. 6Josef pak zemřel a také všichni jeho bratři a celé to pokolení.7Synové Izraele však byli plodní a nesmírně se rozrůstali, množili a rozmáhali, takže se jimi naplnila země. 8Později ale v Egyptě nastoupil nový král, který nezažil Josefa.9Ten řekl svému lidu: „Izraelský lid je pro nás příliš veliký a mocný!10Pojďme si rozmyslet, co s nimi, aby se nerozmnožili ještě více! Kdyby vypukla válka, mohli by se přidat k našim nepřátelům a odejít ze země!“ 11Ustanovili tedy nad nimi dozorce, aby je utiskovali robotou, a izraelský lid pro faraona vystavěl zásobovací města Pitom a Rameses.12Čím více jej však utiskovali, tím více rostl a tím více se rozmáhal. Egypťany jímala z Izraelitů hrůza,13a tak je začali nemilosrdně zotročovat.14Ztrpčovali jim život těžkou dřinou s hliněnými cihlami i všemožnou dřinou na poli. Do vší té dřiny je nemilosrdně nutili. 15Egyptský král tehdy řekl hebrejským porodním bábám (z nichž jedna se jmenovala Šifra a druhá Pua):16„Až budete Hebrejkám pomáhat při porodu, dávejte pozor, jakého jsou pohlaví: když to bude syn, zabijte ho, když to bude dcera, nechte ji žít.“17Ty porodní báby se ale bály Boha, a tak nejednaly, jak jim řekl egyptský král, a nechávaly chlapce naživu. 18Egyptský král si ty porodní báby dal předvolat. „Co to provádíte?“ láteřil. „Necháváte chlapce naživu!“ 19Porodní báby faraonovi odpověděly: „Hebrejky nejsou jako egyptské ženy – kypí životem! Než k nim porodní bába dorazí, už mají po porodu.“ 20Bůh pak ty porodní báby odměnil a lid se množil a velmi se rozmáhal.21A že se ty porodní báby bály Boha, dal jim rodiny. 22Farao nakonec přikázal všemu svému lidu: „Každého syna, který se Hebrejům narodí, hoďte do Nilu; každou dceru můžete nechat žít!“ 2 Mojžíšovo narození 1Jeden muž z rodu Levi se oženil s jednou levitskou dcerou.2Ta pak počala a porodila syna. Když viděla, jak je krásný, celé tři měsíce ho skrývala.3A když už ho nemohla skrývat déle, pořídila pro něj třtinovou ošatku, vymazala ji dehtem a smolou a vložila dítě do ní. Ošatku pak vložila do rákosí u břehu Nilu4a chlapcova sestra si stoupla opodál, aby zjistila, co se s ním bude dít. 5Vtom se k Nilu přišla koupat faraonova dcera; její služebné zatím kráčely podél řeky. Když mezi rákosím uviděla ošatku, poslala děvečku, ať ji vytáhne.6Otevřela ji a hle, bylo tam děťátko – plačící chlapec! Pohnuta soucitem řekla: „To musí být jedno z hebrejských dětí.“ 7Tehdy k faraonově dceři přistoupila jeho sestra s otázkou: „Mám ti z hebrejských žen přivést chůvu, aby ti to děťátko odkojila?“ 8„Ano, přiveď!“ odpověděla jí faraonova dcera. Dívka tedy přivedla matku dítěte.9Faraonova dcera jí řekla: „Vezmi si to děťátko, odkoj mi je, a já ti zaplatím.“ Žena tedy vzala dítě k sobě a kojila je. Útěk do Midiánu 10A když chlapec odrostl, odvedla ho k faraonově dceři a ta ho přijala za syna. Dala mu jméno Mojžíš, neboť řekla: „Vytáhla jsem ho z vody.“ 11Čas plynul a Mojžíš vyrostl. Jednoho dne zašel ke svým bratrům a viděl jejich těžkou dřinu. Viděl také, jak jeden Egypťan bije jednoho Hebreje, jednoho z jeho bratrů.12Rozhlédl se tedy na obě strany, a když viděl, že tam nikdo není, zabil toho Egypťana a zahrabal ho do písku. 13Když k nim pak přišel druhého dne, hle, dva Hebrejové se prali. Řekl tedy tomu, kdo začal: „Proč biješ svého druha?“ 14Ten opáčil: „Kdo tě udělal naším vůdcem a soudcem? Chceš mě snad zabít, jako jsi zabil toho Egypťana?“ Mojžíš tedy dostal strach, neboť si pomyslel: „Určitě se o tom už ví!“ 15Když se o tom doslechl farao, chtěl Mojžíše dát zabít, ale Mojžíš před ním utekl do midiánské země. Když tam dorazil, posadil se u studny.16Midiánský kněz měl sedm dcer a ty chodívaly ke studni čerpat vodu. Když ale naplnily žlaby vodou, aby napojily stádo svého otce,17přicházeli pastýři a odháněli je. Tentokrát se však za ně postavil Mojžíš. Pomohl jim a napojil jejich ovce. 18„Co že jste dnes přišly tak brzy?“ zeptal se dívek jejich otec Reuel, když se vrátily. 19„Jeden Egypťan nás ochránil před pastýři,“ odpověděly. „Také nám ochotně načerpal vodu a napojil ovce!“ 20„A kde je?“ ptal se Reuel svých dcer. „Proč jste ho tam nechaly? Pozvěte ho k jídlu!“ 21Mojžíš svolil, že u něj zůstane. Ten muž mu pak dal svou dceru Siporu.22Když porodila syna, dal mu Mojžíš jméno Geršom, Přistěhovalec, neboť řekl: „Byl jsem přistěhovalcem v cizí zemi.“ 23Po mnoha letech pak egyptský král zemřel. Synové Izraele kvůli svému zotročení sténali a úpěli a jejich křik o pomoc stoupal z jejich zotročení k Bohu.24A Bůh uslyšel jejich úpění. Bůh si připomněl svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem.25Bůh pohlédl na syny Izraele. Bůh rozuměl. 3 Hořící keř 1Mojžíš zatím pásl ovce svého tchána, midiánského kněze Jetra. Jednou, když vedl stádo hluboko do pouště, přišel až k Boží hoře Oréb.2Vtom se mu v ohnivém plameni z prostředku keře ukázal Hospodinův anděl. Mojžíš se podíval a hle, keř planul ohněm, ale nebyl stravován.3Řekl si tedy: „Musím tam přece jít, abych viděl tu velikou podívanou – jak to, že ten keř neshoří!“ 4Když Hospodin viděl, že se Mojžíš přichází podívat, zavolal na něj Bůh z prostředku keře: „Mojžíši! Mojžíši!“ „Zde jsem,“ odpověděl Mojžíš. 5Na to mu řekl: „Nepřibližuj se! Zuj si obuv z nohou, neboť místo, na němž stojíš, je svatá půda.“6Potom řekl: „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ Mojžíš si ihned zakryl tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha. 7Hospodin pokračoval: „Zřetelně jsem viděl trápení svého lidu v Egyptě, slyšel jsem i jejich naříkání na jejich biřice. Ano, znám jejich bolesti.8Proto jsem sestoupil, abych je vytrhl z ruky Egypťanů a abych je z té země vyvedl do země dobré a prostranné, do země oplývající mlékem a medem – do bydliště Kananejců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Hivejců a Jebusejců.9Hle, nářek synů Izraele dolehl ke mně; viděl jsem také útisk, jakým je Egypťané utiskují.10Nyní tedy pojď, pošlu tě k faraonovi a ty vyvedeš můj lid, syny Izraele, z Egypta!“ 11Mojžíš Bohu namítl: „Kdo jsem já, abych šel k faraonovi a vyvedl syny Izraele z Egypta?“ 12„Já budu s tebou!“ odpověděl Bůh. „A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal já: až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře.“ 13Mojžíš ale pokračoval: „Hle, přijdu k synům Izraele a řeknu jim: ‚Poslal mě k vám Bůh vašich otců.‘ Co jim odpovím, když se mě zeptají: ‚Jaké má jméno?‘“ 14Tehdy Bůh Mojžíšovi řekl: „Jsem, který jsem.“ A dodal: „Takto promluvíš k synům Izraele: ‚Poslal mě k vám Jsem.‘“ 15Bůh ještě Mojžíšovi řekl: „Takto promluvíš k synům Izraele: ‚Poslal mě k vám Hospodin, Bůh vašich otců – Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ To je navěky mé jméno a tak budu připomínán po všechna pokolení. 16Jdi, shromáždi izraelské stařešiny a řekni jim: ‚Ukázal se mi Hospodin, Bůh vašich otců – Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův – a řekl: Obrátil jsem zřetel k vám i k tomu, co se vám děje v Egyptě.17Prohlašuji, že vás odvedu z egyptského trápení vzhůru do země Kananejců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Hivejců a Jebusejců – do země oplývající mlékem a medem.‘ 18Uposlechnou tě a tehdy půjdeš s izraelskými stařešiny k egyptskému králi a řekneš mu: ‚Setkal se s námi Hospodin, Bůh Hebrejů. Prosím, dovol nám vydat se na třídenní cestu do pouště, abychom tam obětovali Hospodinu, našemu Bohu!‘19Já však vím, že vás egyptský král nenechá odejít jinak než donucen mocnou rukou.20Vztáhnu tedy svou ruku a udeřím na Egypt všemi divy, které uprostřed něj vykonám. Teprve pak vás propustí. 21Zároveň nakloním Egypťany k tomuto lidu tak příznivě, že až půjdete, rozhodně neodejdete s prázdnou.22Každá žena požádá svou sousedku i její návštěvu o stříbrné a zlaté šperky a šaty, které obléknete svým synům a dcerám. Dočista Egypťany oberete!“ 4 Neuvěří mi! 1Mojžíš znovu namítl: „Pohleď, neuvěří mi a neposlechnou mě. Určitě řeknou: ‚Žádný Hospodin se ti neukázal!‘“ 2Hospodin se ho zeptal: „Co to máš v ruce?“ „Hůl,“ odpověděl. 3Řekl mu: „Hoď ji na zem.“ Hodil ji tedy na zem a proměnila se v hada! Mojžíš se před ním dal na útěk,4ale Hospodin ho vyzval: „Natáhni ruku a chyť ho za ocas.“ Mojžíš tedy natáhl ruku, chytil ho a had se mu v ruce proměnil v hůl!5„To aby uvěřili, že se ti ukázal Hospodin, Bůh jejich otců – Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ 6Poté Hospodin řekl: „Vlož si ruku do podpaždí.“ Vložil si tedy ruku do podpaždí, a když ji vytáhl, jeho ruka byla malomocná, bílá jako sníh.7„Vlož si ruku znovu do podpaždí,“ řekl mu potom. Mojžíš si tedy znovu vložil ruku do podpaždí, a když ji odtud vytáhl, byla znovu zdravá jako zbytek jeho těla! 8„Když ti neuvěří a neposlechnou první znamení, uvěří druhému znamení.9A pokud neuvěří ani těm dvěma znamením a neposlechnou tě, nabereš vodu z Nilu, vyliješ ji na suchou zem. Ta voda, kterou jsi nabral z Nilu, se pak na zemi promění v krev.“ 10Mojžíš ale Hospodinu odporoval: „Promiň, Pane můj, ale nejsem výřečný člověk – ani dříve, ani teď, když jsi promluvil ke svému služebníku. Vždyť se mi plete jazyk v ústech!“ 11„Kdo dal člověku ústa?“ odpověděl mu Hospodin. „Kdo může někoho učinit němým nebo hluchým, vidoucím nebo slepým? Kdo jiný než já, Hospodin?12Nuže, pojď. Já sám budu při tvých ústech a budu tě učit, co máš říkat.“ 13Mojžíš ale řekl: „Promiň, Pane můj; pošli prosím někoho jiného.“ 14Tehdy se na něj Hospodin rozhněval: „A co tvůj bratr, levita Áron? Mám za to, že je výřečný dost! Podívej se, už ti jde naproti. Až tě uvidí, bude mít velikou radost.15Budeš k němu mluvit a vkládat mu slova do úst. Já pak budu při tvých i jeho ústech a naučím vás, co máte dělat.16On bude mluvit k lidu za tebe, a tak se stane, že on ti bude za ústa a ty mu budeš za Boha. Vrať se do Egypta 17A tu hůl vezmi s sebou. Budeš s ní konat divy!“18Mojžíš se tedy vrátil ke svému tchánu Jetrovi a řekl mu: „Chtěl bych jít zpátky za svými bratry do Egypta podívat se, zda ještě žijí.“ „Jdi v pokoji,“ odpověděl mu Jetro. 19Hospodin totiž Mojžíšovi v Midiánu řekl: „Jdi, vrať se do Egypta, neboť všichni, kdo ti usilovali o život, zemřeli.“20Mojžíš tedy vzal manželku a syny, posadil je na osla a vydal se zpátky do Egypta. Mojžíš s sebou vzal také Boží hůl. 21Hospodin totiž Mojžíšovi řekl: „Až se vrátíš do Egypta, buď připraven konat před faraonem všechny divy, ke kterým jsem tě zmocnil. Já však posílím jeho hrdost, a tak nenechá lid odejít.22Tehdy faraonovi řekneš: Takto praví Hospodin – Izrael je můj syn, můj prvorozený.23Řekl jsem ti: ‚Propusť mého syna, aby mi sloužil.‘ Ty jsi ho však odmítl propustit. Hle, nyní zabiji tvého syna, tvého prvorozeného!“ 24Na místě, kde cestou nocovali, se s ním střetl Hospodin a chystal se ho zabít.25Sipora však vzala kamenný nůž, odřízla předkožku svého syna, dotkla se s ní jeho údu a řekla: „Jsi mým pokrevním ženichem!“26A tak ho nechal. („Pokrevním ženichem“ ho tenkrát nazvala kvůli obřízce.) 27Hospodin zatím řekl Áronovi: „Jdi na poušť vstříc Mojžíšovi.“ Šel tedy, a když se s ním setkal u Boží hory, políbil ho.28Mojžíš pak Áronovi vyprávěl všechno, co mu Hospodin řekl, a jak ho poslal a jaká všechna znamení mu přikázal konat. 29A tak šel Mojžíš do Egypta s Áronem. Shromáždili všechny izraelské stařešiny30a Áron jim vyprávěl všechno, co Hospodin řekl Mojžíšovi, a konal znamení před očima lidu.31A lid uvěřil. Když slyšeli, že Hospodin obrátil zřetel k synům Izraele a že viděl jejich trápení, padli na kolena a klaněli se. 5 Kdo je to ten Hospodin? 1Mojžíš s Áronem tedy šli k faraonovi a řekli mu: „Takto praví Hospodin, Bůh Izraele: Propusť můj lid, aby mi konali slavnost na poušti!“ 2Farao odpověděl: „Kdo je to ten Hospodin, že bych ho měl poslechnout a propustit Izrael? Žádného Hospodina neznám a Izrael nepropustím!“ 3Řekli tedy: „Setkal se s námi Bůh Hebrejů. Prosím, dovol nám vydat se na třídenní cestu do pouště, abychom tam obětovali Hospodinu, našemu Bohu, aby nás snad nepostihl morem nebo mečem.“ 4Egyptský král ale vykřikl: „Mojžíši a Árone, proč odvádíte lid od práce? Zpátky k vašim robotám!“5Farao pokračoval: „Jen se podívejte, jak se ta cháska v zemi rozmnožila – a vy je chcete zdržovat od roboty?!“ 6Ještě týž den farao přikázal biřicům a dozorcům lidu:7„Nedávejte už jim k výrobě cihel slámu jako dosud. Ať si ji jdou sbírat sami!8Požadujte ale od nich stejné množství cihel, jako vyráběli dosud. Nic jim neslevujte, vždyť zahálejí. To proto vykřikují: ‚Pojďme obětovat našemu Bohu!‘9Zavalte ty mužské dřinou, ať mají co dělat a přestanou poslouchat báchorky!“ 10Biřici a dozorci tedy vyšli a řekli lidu: „Tak praví farao: Nebudu vám dávat slámu.11Jděte si ji sbírat, kde chcete, ale z práce, kterou musíte odvést, se nic nesleví!“12A tak se lid rozběhl po celé egyptské zemi, aby na strništích paběrkoval slámu.13Biřici je poháněli: „Odveďte svou práci – stejný denní úkol, jako když byla sláma!“14Izraelští předáci, ustanovení faraonovými biřici, byli biti a vyslýcháni: „Proč jste včera ani dnes nevyrobili stanovené množství cihel jako dříve?!“ 15Izraelští předáci tedy přišli a úpěli k faraonovi: „Proč takto nakládáš se svými služebníky?16Tvoji služebníci nedostávají slámu, a přitom se nám říká: ‚Dělejte cihly!‘ Pohleď, tvoji služebníci jsou biti, ale na vině jsou tví lidé!“ 17Farao zvolal: „Zahálíte, nemáte co dělat, a tak říkáte: ‚Pojďme obětovat Hospodinu.‘18Hned se vraťte k práci! Sláma se vám dávat nebude, ale odvedete stejný počet cihel!“ 19Izraelští předáci viděli, že je s nimi zle. Museli totiž říkat: „Ať z vašich denních odvodů nechybí ani cihla!“20Cestou od faraona potkali Mojžíše a Árona, kteří jim tam přišli naproti. Vyvedu vás z Egypta 21Předáci jim řekli: „Ať na vás Hospodin pohlédne a soudí! Zošklivili jste nás faraonovi i jeho dvořanům; dali jste jim do rukou meč, kterým nás zahubí!“ 22Mojžíš se obrátil na Hospodina. „Pane můj,“ ptal se, „proč tento lid tak trápíš? Proč jsi mě sem vůbec poslal?23Od chvíle, kdy jsem přišel, abych tvým jménem mluvil k faraonovi, se lidu vede ještě hůř, a ty svůj lid vůbec nevysvobozuješ!“ 6 1Hospodin ale Mojžíšovi řekl: „Teprve teď uvidíš, co s faraonem provedu. Donutím ho, aby je propustil; sám je donutí, aby opustili jeho zem!“ 2Bůh promluvil k Mojžíšovi: „Já jsem Hospodin.3Ukázal jsem se Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi jako Bůh Všemohoucí,a ačkoli jsem se jim nedal poznat svým jménem Hospodin.4Sám jsem s nimi uzavřel smlouvu, že jim dám kanaánskou zemi, zemi, kterou procházeli jako poutníci.5Slyšel jsem rovněž úpění synů Izraele v egyptském otroctví a připomněl jsem si svou smlouvu. 6Proto řekni synům Izraele: ‚Já jsem Hospodin. Vyvedu vás z egyptských robot, vysvobodím vás z jejich otroctví a vykoupím vás vztaženou paží a velikými soudy.7Přijmu vás za svůj vlastní lid a budu vaším Bohem a poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh, jenž vás vyvádí z egyptských robot.8Přivedu vás do země, o níž jsem přísahal, že ji dám Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, a dám vám ji za dědictví. Já jsem Hospodin.‘“ 9Mojžíš to pověděl synům Izraele, ale ti ho kvůli své malomyslnosti a těžké dřině ani neslyšeli. 10Hospodin tehdy k Mojžíšovi promluvil znovu:11„Jdi, mluv k egyptskému králi faraonovi, ať propustí syny Izraele ze své země.“ Mojžíšův a Áronův rodokmen 12Mojžíš ale Hospodinu řekl: „Pohleď, synové Izraele mě neposlechli – jak by mě tedy poslechl farao? Vždyť mám neobratné rty!“ 13Hospodin pak mluvil k Mojžíšovi a Áronovi a dal jim příkazy ohledně synů Izraele i ohledně egyptského krále faraona. Řekl jim, ať vyvedou Izraelity z Egypta. 14A toto jsou vůdcové jejich otcovských rodů: Synové Rubena, Izraelova prvorozeného: Chanoch, Palu, Checron a Karmi – to jsou Rubenovy rodiny. 15Synové Šimeonovi: Jemuel, Jamin, Ohad, Jachin, Cochar a Šaul, syn kanaánské ženy – to jsou Šimeonovy rodiny. 16Toto jsou jména synů Leviho podle pořadí jejich narození: Geršon, Kehat a Merari. Levi se dožil věku 137 let. 17Synové Geršonovi: Libni a Šimei se svými rodinami. 18Synové Kehatovi: Amram, Jishar, Hebron a Uziel. Kehat se dožil věku 133 let. 19Synové Merariho: Machli a Muši. To jsou levitské rodiny podle svého pořadí. 20Amram si vzal za ženu svou tetu Jochebed a ta mu porodila Árona a Mojžíše. Amram se dožil věku 137 let. 21Synové Jisharovi: Korach, Nefeg a Zichri. 22Synové Uzielovi: Mišael, Elcafan a Sitri. 23Áron si vzal za ženu Elišebu, dceru Aminadabovu a sestru Nachšonovu, a ta mu porodila Nádaba, Abihua, Eleazara a Itamara. 24Synové Korachovi: Asir, Elkána a Abiasaf – to jsou korachovské rodiny. 25Áronův syn Eleazar si pak vzal za ženu jednu z Putielových dcer a ta mu porodila Pinchase. To jsou vůdcové levitských rodů po jednotlivých rodinách. 26To je ten Áron a Mojžíš, kterým Hospodin řekl: „Vyveďte syny Izraele z egyptské země houf za houfem.“ Farao vás neposlechne 27To oni řekli egyptskému králi faraonovi, že mají vyvést Izraelity z Egypta. To je ten Mojžíš a Áron. 28Hospodin tenkrát v Egyptě mluvil k Mojžíšovi. Hospodin Mojžíšovi řekl:29„Já jsem Hospodin. Řekni egyptskému králi faraonovi vše, co já říkám tobě.“ 30Mojžíš ale Hospodinu namítl: „Pohleď, vždyť koktám! Copak mě farao bude poslouchat?“ 7 1Hospodin Mojžíšovi řekl: „Pohleď, způsobil jsem, že budeš pro faraona jako Bůh a tvůj bratr Áron bude tvým prorokem.2Budeš mluvit všechno, co ti přikážu, a tvůj bratr Áron bude mluvit k faraonovi, aby propustil syny Izraele ze své země.3Já však posílím faraonovu hrdost a budu v egyptské zemi množit svá znamení a divy.4Farao vás neposlechne, a tak na Egypt dolehne má ruka. Své houfy, svůj lid, syny Izraele, vyvedu z egyptské země uprostřed velikých soudů.5Až na Egypt dolehne má ruka a vyvedu syny Izraele z jejich středu, tehdy Egypťané poznají, že já jsem Hospodin.“ 6Mojžíš a Áron udělali přesně to, co jim Hospodin přikázal.7Když mluvili k faraonovi, bylo Mojžíšovi osmdesát let a Áronovi osmdesát tři. 8Hospodin Mojžíšovi a Áronovi řekl:9„Když vás farao vyzve: ‚Prokažte se nějakým divem,‘ řekneš Áronovi: ‚Vezmi svou hůl, hoď ji před faraona a promění se v hada.‘“ 10A tak šel Mojžíš s Áronem k faraonovi a udělali, co jim Hospodin přikázal: Áron hodil svou hůl před faraona a jeho dvořany a proměnila se v hada.11Farao si ale zavolal mudrce a čaroděje a tito egyptští věštci dokázali svými čáry totéž.12Hodili své hole na zem a proměnily se v hady. Áronova hůl však jejich hole spolykala. Krev 13Farao byl ale neoblomný. Jak Hospodin předpověděl, neposlechl je.14Hospodin tedy Mojžíšovi řekl: „Farao je neoblomný, odmítá propustit lid.15Ráno jdi za ním. Až půjde farao k vodě, půjdeš mu naproti a na břehu Nilu se mu postavíš do cesty. Vezmi s sebou tu hůl, která se proměnila v hada,16a řekni mu: ‚Hospodin, Bůh Hebrejů, mě k tobě poslal se slovy: ‚Propusť můj lid, aby mi sloužili na poušti!‘ a hle, až dosud jsi nechtěl uposlechnout.17Takto praví Hospodin: ‚Nyní poznáš, že já jsem Hospodin!‘ Pohleď, holí, kterou mám v ruce, udeřím do vody Nilu a ta se obrátí v krev.18Ryby, které jsou v Nilu, pomřou a nilská voda bude páchnout tak, že se jí Egypťané budou štítit napít.‘“ 19Hospodin dále Mojžíšovi řekl: „Řekni Áronovi, ať vezme svou hůl a napřáhne ji k egyptským vodám – k jejich průplavům, říčním ramenům i mokřinám, ke všem jejich vodním nádržím – ať se promění v krev! Po celé egyptské zemi bude krev, dokonce i ve džberech a džbánech.“ 20Mojžíš s Áronem tedy učinili, jak Hospodin přikázal. Zvedl hůl, a když jí před očima faraona a jeho dvořanů udeřil na vodu v Nilu, obrátila se všechna nilská voda v krev.21Ryby, které byly v Nilu, pomřely a nilská voda páchla tak, že Egypťané nebyli s to se jí napít. Po celé egyptské zemi byla krev. 22Egyptští věštci ale svými kouzly dokázali totéž, a tak farao zůstal neoblomný. Jak Hospodin předpověděl, neposlechl je.23Farao se otočil a šel domů. Vůbec si to nevzal k srdci. Žáby 24Všichni Egypťané ale museli kopat kolem Nilu, aby našli pitnou vodu. Nilskou vodu totiž nebyli s to pít.25Když uplynulo sedm dní poté, co Hospodin udeřil na Nil, 26Hospodin Mojžíšovi řekl: „Jdi k faraonovi a řekni mu: ‚Takto praví Hospodin: Propusť můj lid, aby mi sloužili.27Pokud je však odmítáš propustit, dávej pozor: Chystám se udeřit na celý tvůj kraj žabami!28Nil bude plný žab; ty pak vylezou a vniknou do tvého domu, do tvé ložnice i do tvé postele, do domů tvých dvořanů i mezi tvůj lid, do tvých pecí a do tvých díží.29I po tobě, po tvém lidu a po tvých dvořanech polezou žáby!‘“ 8 1Hospodin dále Mojžíšovi řekl: „Řekni Áronovi: ‚Napřáhni hůl, kterou máš v ruce, k průplavům, říčním ramenům i mokřinám a na celou egyptskou zem z nich vyveď žáby!‘“ 2A když Áron napřáhl ruku k egyptským vodám, vylezly z nich žáby a pokryly celou egyptskou zem.3Věštci však dokázali svými kouzly totéž – i oni vyvedli žáby na egyptskou zem. 4Farao si tehdy nechal Mojžíše a Árona zavolat. „Modlete se k Hospodinu, ať mě i můj lid zbaví těch žab,“ řekl jim. „Potom lid propustím, aby obětovali Hospodinu.“ 5Mojžíš mu odvětil: „Sděl mi laskavě, kdy to má být. Budu se za tebe, za tvé dvořany i za tvůj lid modlit, a Hospodin ty žáby od tebe i od tvých domů odejme. Zůstanou jen v Nilu.“ 6„Zítra,“ odpověděl farao. Mojžíš tedy řekl: „Abys poznal, že není nikdo jako Hospodin, náš Bůh, stane se, jak říkáš!7Žáby opustí tebe i tvé domy, dvořany i lid. Zůstanou jen v Nilu.“ 8Mojžíš s Áronem odešel od faraona a volal k Hospodinu ohledně těch žab, kterými faraona postihl.9Hospodin splnil Mojžíšovu prosbu a žáby v domech, dvorech i na polích pošly.10Shrabali je na spoustu hromad a zemi naplnil hrozný puch. Komáři 11Když ale farao pocítil úlevu, znovu se zatvrdil. Jak Hospodin předpověděl, neposlechl je. 12Hospodin tedy Mojžíšovi řekl: „Napřáhni svou hůl a udeř do prachu, ať se po celé egyptské zemi promění v komáry!“13A tak to učinili: Áron napřáhl hůl, udeřil s ní do prachu, a lidi i dobytek obsypali komáři. Veškerý prach v celé egyptské zemi se proměnil v komáry!14Také věštci se pokoušeli svými kouzly vyvést z prachu komáry, ale nemohli. Když byli lidé i dobytek pokryti komáry, Mouchy 15řekli ti věštci faraonovi: „To musí být boží prst!“ Farao však zůstal neoblomný. Jak Hospodin předpověděl, neposlechl je.16Hospodin tedy Mojžíšovi řekl: „Časně ráno vstaň, a až farao půjde k vodě, postav se před něj se slovy: ‚Takto praví Hospodin – Propusť můj lid, aby mi sloužili.17Pokud však můj lid nepropustíš, dávej pozor: Na tebe, na tvé dvořany, na tvůj lid i do tvých domů vypustím mračna much. Domy Egypťanů i zemi pod jejich nohama zaplní mouchy! 18V ten den však odliším kraj Gošen, kde bydlí můj lid – tam žádné mouchy nebudou. Abys poznal, že já Hospodin jsem přítomen v této zemi,19učiním rozdíl mezi svým a tvým lidem. To znamení se stane zítra.‘“ 20A Hospodin tak učinil: Ve faraonově paláci, v domě jeho dvořanů a v celé egyptské zemi se objevila hustá mračna much. Celá země byla zamořena mouchami. 21Tehdy si farao nechal Mojžíše a Árona zavolat. „Jděte, obětujte svému Bohu,“ řekl jim, „ale zůstaňte v této zemi!“ 22„To by nebylo vhodné,“ odpověděl Mojžíš. „Oběti Hospodinu, našemu Bohu, se Egypťanům hnusí. Copak by nás neukamenovali, kdybychom jim před očima obětovali, co mají za ohavnost?23Vydáme se na třídenní cestu do pouště a tam budeme obětovat Hospodinu, našemu Bohu, jak nám přikázal.“ 24Farao tedy řekl: „Dobrá, propustím vás, abyste obětovali Hospodinu, vašemu Bohu, na poušti. Nechoďte ale příliš daleko. Modlete se za mě.“ 25Mojžíš odpověděl: „Budu se modlit k Hospodinu hned, jak od tebe odejdu. To mračno much opustí faraona, jeho dvořany i jeho lid už zítra. Ať se nás ale farao nepokouší znovu obelstít a nepropustit lid, aby obětoval Hospodinu.“ 26Nato Mojžíš odešel od faraona a modlil se k Hospodinu.27Hospodin splnil Mojžíšovu prosbu a zbavil faraona, jeho dvořany i jeho lid toho mračna much; nezůstala ani jediná.28I tentokrát se však farao zatvrdil a lid nepropustil. 9 Dobytčí mor 1Hospodin tedy Mojžíšovi řekl: „Jdi k faraonovi a řekni mu: ‚Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: Propusť můj lid, aby mi sloužili.2Pokud je však odmítáš propustit a chceš je nadále zadržovat,3dávej pozor: Hospodinova ruka dolehne na tvá stáda. Vše, co máš na pastvinách, koně, osly, velbloudy, skot i brav, zasáhne prudký mor!4Hospodin ale odliší izraelská stáda od egyptských – synům Izraele nezajde jediný kus.‘“ 5Hospodin určil i dobu, když řekl: „Hospodin to v zemi učiní už zítra.“6A nazítří to Hospodin učinil. Všechna egyptská stáda pošla, ale z izraelských stád nepošel jediný kus. Vředy 7Farao si to dal zjistit – a vskutku, z izraelských stád nepošel ani kus! Farao však zůstal zatvrzelý a lid nepropustil.8Hospodin tedy Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Naberte si plné hrsti popela z pece a Mojžíš ať jej vyhodí před faraonovýma očima k nebi.9Vznikne poprašek, který pokryje celou egyptskou zem a na lidech i dobytku po celém Egyptě se promění v hnisavé vředy neštovic.“ 10A tak vzali popel z pece, postavili se před faraona, a když jej Mojžíš vyhodil k nebi, vypukly na lidech i dobytku vředy hnisavých neštovic.11Věštci se kvůli těm vředům ani nemohli před Mojžíše postavit! Měli totiž na sobě vředy tak jako všichni Egypťané. Krupobití 12Hospodin však posílil faraonovu hrdost. Jak Hospodin Mojžíšovi předpověděl, neposlechl je. 13Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: „Časně ráno vstaň, postav se před faraona a řekni mu: ‚Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: Propusť můj lid, aby mi sloužili.14Tentokrát tě totiž spolu s tvými dvořany a s celým tvým lidem zasáhnu naplno, a poznáš, že na celé zemi není nikdo jako já!15Kdybych teď býval vztáhl ruku, mohl jsem tím morem zasáhnout tebe i tvůj lid tak, že bys zmizel ze země.16Přesto jsem tě však zachoval, a to z jediného důvodu – abych ti ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.17Stále se povyšuješ nad můj lid a odmítáš je propustit?18Dávej tedy pozor: Zítra touto dobou způsobím hrozné krupobití, jaké v Egyptě nebylo ode dne jeho založení až doteď.19Rychle nech odvést svá stáda a vše, co máš na poli, pod střechu. Kdokoli zůstane venku, ať člověk nebo zvíře, toho to krupobití utluče!‘“ 20Kdo z faraonových dvořanů tedy bral Hospodinova slova vážně, zahnal své otroky a dobytek pod střechu.21Kdo si ale Hospodinovo slovo nevzal k srdci, nechal své otroky i dobytek na poli. 22Potom Hospodin Mojžíšovi řekl: „Napřáhni ruku k nebi, ať se na celou egyptskou zem spustí krupobití – na lidi, dobytek i na každou polní rostlinu v Egyptě.“23Mojžíš napřáhl svou hůl k nebi a vtom Hospodin spustil hromy a kroupy a k zemi začaly šlehat blesky. To Hospodin chrlil na egyptskou zem kroupy.24Nastalo hrozné krupobití a uprostřed toho krupobití se klikatily blesky. Nic takového se v celém Egyptě neudálo ode dne, kdy se stal národem.25Po celé egyptské zemi potlouklo to krupobití vše, co bylo na poli – jak lidi, tak dobytek. Také všechny polní rostliny to krupobití potlouklo a polámalo všechno polní stromoví.26Jen v gošenském kraji, kde bydleli synové Izraele, žádné krupobití nebylo. 27Farao si tehdy nechal zavolat Mojžíše a Árona. „Tentokrát přiznávám svou vinu!“ vykřikl. „Hospodin je v právu a já se svým lidem v neprávu!28Modlete se k Hospodinu. Božích hromů a krupobití už bylo dost! Propustím vás, už se tu nemusíte zdržovat.“ 29Mojžíš mu odpověděl: „Jakmile vyjdu z města a vzepnu ruce k Hospodinu, hromy přestanou a krupobití skončí. To abys poznal, že země je Hospodinova.30Vím ale, že ty ani tví dvořané dosud nemáte bázeň před Hospodinem, naším Bohem.“ 31(Len a ječmen byl potlučen, neboť ječmen už měl klasy a len pučel.32Pšenice a špalda ale potlučeny nebyly, protože raší později.) 33Mojžíš tedy odešel od faraona ven z města a vzepjal ruce k Hospodinu. Hromy i krupobití rázem skončily a na zem se přestal valit déšť.34A když farao uviděl, že déšť, krupobití i hromy přestaly, pokračoval zarytě ve svém hříchu, stejně jako jeho dvořané.35Farao zůstal neoblomný. Jak Hospodin skrze Mojžíše předpověděl, Izraelity nepropustil. 10 Kobylky 1Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: „Jdi k faraonovi. Zatvrdil jsem ho i jeho dvořany proto, abych uprostřed nich konal tato znamení.2Svým synům a vnukům budeš vyprávět o tom, co jsem Egypťanům provedl, a o znameních, která jsem mezi nimi činil, abyste věděli, že já jsem Hospodin.“ 3A tak šel Mojžíš s Áronem k faraonovi a řekli mu: „Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: ‚Jak dlouho se budeš odmítat přede mnou pokořit? Propusť můj lid, aby mi sloužili.4Pokud však můj lid odmítáš propustit, dávej pozor: Zítra přivedu na tvůj kraj kobylky.5Pokryjí každý kousek země tak, že země ani nebude vidět! Sežerou zbytek toho, co se zachránilo, vše, co vám zbylo po tom krupobití, ožerou i všechny stromy, které vám raší na poli.6Naplní tvé paláce, domy všech tvých dvořanů i domy všech Egypťanů. Tví otcové ani otcové tvých otců neviděli nic takového ode dne, kdy se ocitli na zemi, až dodnes!‘“ Nato se Mojžíš odvrátil a odešel od faraona. 7Dvořané tehdy na faraona naléhali: „Jak dlouho ještě budeme v této pasti? Propusť ty lidi, ať slouží Hospodinu, svému Bohu! Ještě pořád nechápeš, že s Egyptem je konec?“ 8A tak Mojžíše s Áronem přivedli zpět k faraonovi. Ten jim řekl: „Jděte, služte Hospodinu, svému Bohu. Kdo přesně má jít?“ 9Mojžíš řekl: „Půjdeme se svými mladíky i starci, půjdeme se svými syny i dcerami, se svým bravem i skotem, neboť máme Hospodinovu slavnost.“ 10Farao jim odpověděl: „Hospodin by opravdu musel být s vámi, kdybych vás měl nechat odejít i s dětmi! Dejte si pozor, nebo špatně dopadnete!11To tedy ne! Když po tom tak toužíte, jděte sloužit Hospodinu, ale jen muži!“ A vyhnali je od faraona. 12Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: „Napřáhni ruku na egyptskou zem, ať na ni přijdou kobylky a sežerou všechny rostliny v zemi – vše, co zbylo po tom krupobití.“ 13Mojžíš tedy napřáhl svou hůl na egyptskou zem a Hospodin přihnal do země východní vítr, který vál celý ten den a celou noc. Ráno ten východní vítr přinesl kobylky.14Kobylky přeletěly nad celým Egyptem a snesly se na celý egyptský kraj. Byla jich taková spousta, že tolik kobylek ještě nikdy nebylo a také už nikdy nebude.15Pokryly každý kousek země, až se jimi černala. Sežraly všechno, co zbylo po krupobití, byliny i ovoce na stromech. V celém Egyptě nezůstalo nic zeleného, stromy ani polní byliny. 16Farao si spěšně zavolal Mojžíše a Árona. „Provinil jsem se proti Hospodinu, vašemu Bohu, i proti vám,“ řekl.17„Prosím, odpusť mi tentokrát můj hřích. Modlete se za mě k Hospodinu, vašemu Bohu, ať jen ode mě odvrátí tuto smrt!“ 18A tak Mojžíš od faraona odešel a modlil se k Hospodinu.19Vtom Hospodin obrátil k Egyptu velmi silný západní vítr, který ty kobylky odnesl a vmetl je do Rudého moře. V celém egyptském kraji nezůstala ani kobylka! Tma 20Hospodin ale posílil faraonovu hrdost, a tak syny Izraele nepropustil.21Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: „Napřáhni ruku k nebi, ať na celý Egypt padne tma – taková tma, že se dá nahmatat.“22Mojžíš tedy napřáhl ruku k nebi a na celou egyptskou zem padla děsivá tma. Po tři dny, co trvala,23lidé neviděli jeden druhého. Po tři dny se nikdo neodvážil pohnout z místa. Synové Izraele, ať bydleli kdekoli, však měli světlo. 24Farao si tedy zavolal Mojžíše. „Jděte a služte Hospodinu!“ řekl. „Zůstane tu jen váš brav a skot. Smíte vzít s sebou i své děti.“ 25Mojžíš odpověděl: „To nám chceš sám poskytnout zvířata k obětem a zápalům? Musíme mít co obětovat Hospodinu, našemu Bohu!26Náš dobytek půjde s námi – nezůstane tu ani kopyto. Budeme z nich brát, co bude potřeba ke službě Hospodinu, našemu Bohu. Než tam ale dojdeme, nevíme, co bude ke službě Hospodinu potřeba.“ 27Hospodin ale posílil faraonovu hrdost, a tak je nebyl ochoten propustit.28Farao mu řekl: „Odejdi ode mne a chraň se mi znovu chodit na oči. V den, kdy mi přijdeš na oči, zemřeš!“ 29Mojžíš odpověděl: „Máš pravdu – už se neuvidíme.“ 11 Poslední rána 1Potom Hospodin Mojžíšovi řekl: „Zasadím faraonovi a Egyptu ještě jednu ránu a potom vás odsud propustí. Propustí vás nadobro, přímo vás odsud vyžene.2Řekni lidu, ať každý muž požádá svého souseda a každá žena svou sousedku o stříbrné a zlaté šperky.“3A Hospodin naklonil Egypťany přízní k jeho lidu. Samotný Mojžíš byl v egyptské zemi velmi vážený – v očích faraonových dvořanů i v očích lidu. 4Mojžíš pak faraonovi řekl: „Takto praví Hospodin: ‚O půlnoci projdu Egyptem.5Všichni prvorození v egyptské zemi zemřou, od prvorozeného syna faraonova, jenž měl sedět na jeho trůnu, až po prvorozeného syna otrokyně, jež mele ručním mlýnkem. I všechen prvorozený dobytek zemře.6Po celém Egyptě propukne hrozný nářek, nesrovnatelný s ničím, co kdy bylo nebo bude.7Na žádného z Izraelitů – na člověka ani na dobytek – však ani pes nezavrčí. Tak poznáte, že Hospodin odlišuje Izrael od Egypta.‘8Tehdy přijdou všichni tví dvořané za mnou a budou se mi klanět a prosit: ‚Odejdi ty i všechen lid, který tě následuje!‘ Teprve potom odejdu.“ A tak odešel od faraona rozpálen hněvem. 9Hospodin Mojžíšovi řekl: „Farao vás neposlechne. Proto mých divů v egyptské zemi ještě přibude.“10Mojžíš a Áron před faraonem vykonali všechny tyto divy. Hospodin ale posílil faraonovu hrdost, a tak Izraelity ze své země nepropustil. 12 Hod beránka 1Hospodin Mojžíšovi a Áronovi v egyptské zemi řekl:2„Tento měsíc pro vás bude počátkem měsíců, bude pro vás první mezi měsíci roku. 3Mluvte k celé izraelské obci: Desátého dne tohoto měsíce ať každý otec vezme beránka pro svou rodinu. Každá rodina ať má beránka.4Kdyby byla rodina na beránka moc malá, přibere k sobě nejbližšího souseda. Počítejte s beránkem podle počtu osob a podle toho, kolik kdo sní.5Budete mít beránka bez vady, ročního samce; vezmete jej z ovcí nebo koz.6Budete ho mít u sebe až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, kdy ho za soumraku celé shromáždění izraelské obce zabije.7Pak vezmou trochu krve a potřou jí obě veřeje i nadpraží domů, v nichž ho budou jíst. 8Tu noc budou jíst maso pečené na ohni a nekvašené chleby; budou je jíst s trpkými bylinami.9Nejezte z něj nic syrového nebo vařeného ve vodě – jen pečené na ohni, s hlavou, nohama i vnitřnostmi.10Nic z něho nenecháte do rána. Pokud z něj do rána něco zbude, spálíte to v ohni.11A takto ho budete jíst: budete mít přepásaná bedra, na nohou obuv a v ruce hůl. Jezte ho chvatně, je totiž Pesach – Minutí Hospodinovo. 12V tuto noc projdu egyptskou zemí a pobiji všechny prvorozené v Egyptě – jak lidi, tak dobytek. Tehdy vykonám soud nad všemi egyptskými bohy: Já jsem Hospodin.13Tu krev budete mít na svých domech jako znamení. Až udeřím na egyptskou zem, spatřím tu krev a ušetřím vás. Tak se vám ta zhoubná rána vyhne. 14Tento den pro vás bude památný. Budete jej slavit jako Hospodinovu slavnost, budete jej slavit ve všech svých pokoleních – to je věčné ustanovení.15Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby; hned první den odstraníte ze svých domů kvas. Kdokoli by mezi prvním a sedmým dnem jedl něco kvašeného, bude vyobcován z Izraele.16Prvního a stejně tak sedmého dne budete mít svaté shromáždění. V těch dnech se nesmí dělat žádná práce; smíte pouze připravit, co každý potřebuje k jídlu. 17Budete zachovávat svátek nekvašených chlebů, neboť právě toho dne jsem vyvedl vaše zástupy z Egypta. Tento den budete zachovávat ve všech svých pokoleních – to je věčné ustanovení.18Od večera čtrnáctého dne prvního měsíce až do večera jedenadvacátého dne téhož měsíce budete jíst nekvašené chleby.19Po sedm dní se ve vašich domech nenajde kvas. Kdokoli by jedl něco kvašeného, bude vyloučen z izraelské obce, ať to bude host anebo domácí.20Nebudete jíst nic kvašeného; ve všech svých příbytcích budete jíst nekvašené chleby.“ 21Mojžíš tedy svolal všechny stařešiny Izraele a řekl jim: „Jděte, vezměte si ze stáda kus pro své rodiny a zabijte jej pro Hod beránka.22Pak vezměte svazek yzopu, namočte jej do misky s krví a tou krví potřete nadpraží i obě veřeje. Nikdo z vás nesmí až do rána vyjít ze dveří svého domu,23neboť Hospodin půjde bít Egypt. Když spatří nade dveřmi a na obou veřejích krev, mine Hospodin ty dveře a nedovolí zhoubci vejít do vašich domů a ranit vás. 24Toto slovo dodržujte, neboť je to věčné ustanovení pro tebe i pro tvé syny.25Až přijdete do země, kterou vám Hospodin dá, jak zaslíbil, zachovávejte tento obřad.26Až se vás vaši synové zeptají: ‚Co pro vás tento obřad znamená?‘27odpovíte: ‚Pesach je oběť beránka Hospodinu, který v Egyptě ušetřil domy Izraelitů. Udeřil na Egypt, ale naše rodiny zachránil.‘“ Tehdy lid padl na kolena a klaněl se. Veliká noc 28Synové Izraele šli a zachovali se přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. 29O půlnoci pak Hospodin v egyptské zemi pobil všechny prvorozené – od prvorozeného syna faraonova, jenž měl sedět na jeho trůnu, až po prvorozeného syna vězně v žaláři, dokonce i všechno prvorozené z dobytka.30Té noci byl farao vzhůru, tak jako všichni jeho dvořané a všichni Egypťané. V Egyptě propukl hrozný nářek, neboť nebylo domu, kde by nebyl mrtvý. 31Té noci si dal zavolat Mojžíše a Árona. „Seberte se a jděte pryč od mého lidu – vy i ti vaši Izraelité!“ řekl jim. „Jděte a služte Hospodinu, jak jste žádali!32Vezměte si svůj brav i skot, jak jste žádali, jen už jděte! A požehnejte i mně.“ 33Egypťané pak lid pobízeli, aby urychlili jeho odchod ze země, neboť si říkali: „Všichni pomřeme!“34Lid tedy vzal těsto, ještě než vykynulo, díže zabalil do šatů a nesl je na ramenou.35Synové Izraele se zachovali podle Mojžíšova slova a požádali Egypťany o stříbrné a zlaté šperky i o šaty.36Hospodin naklonil Egypťany k lidu tak příznivě, že jim vyhověli. Dočista Egypt obrali! 37Synové Izraele pak vytáhli z Ramesesu do Sukotu – jen pěších mužů bylo asi 600 000, kromě žen a dětí.38Vyšlo s nimi také množství přimíšeného lidu a obrovské stádo bravu i skotu.39Z těsta, které vynesli z Egypta, pak napekli nekvašené chlebové placky, protože ještě nevykynulo. Byli totiž z Egypta vyhnáni a nemohli se zdržovat, takže si ani nepřipravili jídlo na cestu. 40Pobyt synů Izraele v Egyptě trval 430 let.41Právě toho dne, kdy uplynulo 430 let, vyšly všechny Hospodinovy zástupy z Egypta.42To je ta noc, kdy Hospodin držel stráž, aby je vyvedl z Egypta. To je ta noc, jež patří Hospodinu, noc, kdy všichni synové Izraele ve svých pokoleních budou držet stráž. 43Hospodin Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Toto jsou ustanovení o Hodu beránka: Nesmí ho jíst žádný cizinec.44Každý otrok koupený za peníze ho smí jíst, bude-li obřezán.45Nesmí ho jíst přistěhovalec ani nádeník. 46Musí být sněden v jednom domě – nic z jeho masa nevyneseš z domu ven. Nezlámete v něm jedinou kost.47Tak to bude činit celá izraelská obec. 48Kdyby chtěl Hospodinův Hod beránka slavit přistěhovalec žijící u tebe, ať je u něj obřezán každý mužského pohlaví. Potom může přistoupit, aby jej slavil, a bude brán jako domácí. Žádný neobřezanec ho však jíst nesmí.49Pro domácího i hosta žijícího u vás bude platit stejný zákon.“ 50A všichni synové Izraele se zachovali přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi a Áronovi.51Právě toho dne vyvedl Hospodin syny Izraele z egyptské země houf za houfem. 13 Zasvěcení prvorozených 1Hospodin k Mojžíšovi znovu promluvil:2„Zasvěť mi všechny prvorozené. Všechno, co mezi Izraelci otvírá lůno, jak z lidí, tak z dobytka, je mé.“ 3Mojžíš tedy lidu řekl: „Pamatuj na tento den, v němž jsi vyšel z Egypta, z domu otroctví, neboť Hospodin vás odtud vyvedl silou své ruky. Proto ať se nejí nic kvašeného.4Dnes vycházíte, v měsíci avivu.5Až tě Hospodin přivede do země Kananejců, Chetejců, Emorejců, Hivejců a Jebusejců, o níž přísahal tvým otcům, že ti ji dá, do země oplývající mlékem a medem, budete v tento měsíc konat tento obřad:6Po sedm dní budeš jíst nekvašené chleby a sedmého dne bude Hospodinova slavnost.7Po sedm dní se budou jíst nekvašené chleby. Nevyskytne se u tebe nic kvašeného, na celém tvém území se nevyskytne kvas. 8V ten den řekneš svým dětem: ‚To kvůli tomu, co pro mě udělal Hospodin, když jsem vycházel z Egypta.‘9A budeš to mít jako znamení na své ruce a jako připomínku mezi svýma očima, aby Hospodinův zákon zůstával ve tvých ústech, neboť Hospodin tě vyvedl z Egypta mocnou rukou.10Proto zachovávej toto ustanovení v patřičný čas rok co rok. 11Až tě Hospodin přivede do země Kananejců, kterou s přísahou zaslíbil tobě a tvým otcům, a až ti ji dá,12tehdy oddělíš vše, co otvírá lůno, pro Hospodina. Samci z každého prvního vrhu tvého dobytka patří Hospodinu.13Každého osla otvírajícího lůno však vyplatíš jehnětem; kdybys ho nemohl vyplatit, zlomíš mu vaz. Rovněž každého prvorozeného ze svých synů vyplatíš. 14Až se tě v budoucnu tvůj syn zeptá: ‚Co to znamená?‘ odpovíš mu: ‚Hospodin nás vyvedl z Egypta, z domu otroctví, silou své ruky.15Když nás farao neústupně odmítal propustit, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené – od prvorozeného člověka až po prvorozené dobytče. Proto obětuji Hospodinu všechny samce otvírající lůno a každého prvorozeného ze svých synů vyplácím.‘ Cesta mořem 16Bude to jako znamení na tvé ruce a jako pásek na tvém čele, že nás Hospodin vyvedl z Egypta silou své ruky.“ 17Když farao konečně lid propustil, Bůh je nevedl cestou přes filištínskou zem, ačkoli byla kratší. Bůh si totiž řekl: „Kdyby lid viděl, že hrozí válka, mohl by litovat a vrátit se do Egypta.“18Bůh je tedy vedl oklikou, cestou přes poušť k Rudému moři. Synové Izraele vyšli z egyptské země v bojovém šiku.19Mojžíš vzal s sebou Josefovy kosti, neboť ten zavázal syny Izraele přísahou: „Až k vám Bůh obrátí zřetel, vyneste odsud mé kosti s sebou!“ 20Vytáhli tedy ze Sukotu a utábořili se v Etamu na kraji pouště.21Hospodin je ve dne předcházel v oblakovém sloupu, aby je vedl na cestě, a v noci v ohnivém sloupu, aby jim svítil. Tak mohli jít ve dne i v noci.22Oblakový sloup ve dne ani ohnivý sloup v noci se od lidu nikdy nevzdálil. 14 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Mluv k synům Izraele, ať se obrátí a utáboří před Pi-chirotem, mezi Migdolem a mořem. Utábořte se u moře naproti Baal-cefonu.3Farao si o synech Izraele pomyslí: ‚Zabloudili v zemi, sevřela je poušť!‘4Tehdy posílím faraonovo odhodlání, takže je bude pronásledovat. Tehdy se na faraonovi a celém jeho vojsku oslavím a Egypťané poznají, že já jsem Hospodin.“ A tak se stalo.5Když bylo egyptskému králi oznámeno, že lid uprchl, srdce faraona i jeho dvořanů se obrátilo proti lidu. „Co jsme to udělali? Proč jsme Izrael propustili z otroctví?“ zvolali.6Farao dal zapřáhnout do svého vozu a vzal s sebou svůj lid:7vzal šest set vybraných vozů a všechny ostatní vozy Egypta a na každém tři jezdce.8Hospodin posílil odhodlání egyptského krále faraona, aby pronásledoval Izraelity, kteří se opovážili odejít.9Egypťané je pronásledovali – všechny faraonovy vozy, jeho jezdci i celé jeho vojsko – a dostihli je, když tábořili u moře u Pi-chirotu před Baal-cefonem. 10Když se farao přiblížil, synové Izraele pozvedli oči a hle, táhli na ně Egypťané! Izraelité samým strachem úpěli k Hospodinu.11Tehdy začali Mojžíšovi vyčítat: „Nebylo snad v Egyptě dost hrobů? Proč jsi nás odtud vyvedl? Abychom zemřeli na poušti? Cos nám to udělal? Proč jsi nás vyváděl z Egypta?12Neříkali jsme ti to už v Egyptě? Říkali jsme: Nech nás být, ať otročíme Egyptu! Otročit Egyptu bylo určitě lepší než zemřít na poušti!“ 13Mojžíš lidu odpověděl: „Nebojte se! Zůstaňte stát a dívejte se, jak vás dnes Hospodin zachrání. Jak dnes vidíte Egypťany, tak je už nikdy neuvidíte.14Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčet.“ 15Hospodin tehdy Mojžíšovi řekl: „Proč ke mně úpíš? Řekni synům Izraele, ať jdou dál.16Zvedni svou hůl, napřáhni ruku k moři a rozděl je! Synové Izraele projdou skrz moře suchou nohou.17Já sám zatím posílím odhodlání Egypťanů, takže vejdou do moře za vámi. Tehdy se oslavím na faraonovi a celém jeho vojsku, na jeho vozech i jeho jezdcích.18Tehdy Egypťané poznají, že já jsem Hospodin – až se oslavím na faraonovi i na jeho vozech a jezdcích.“ 19Vtom se Boží anděl, který kráčel před izraelským táborem, pohnul a šel teď za nimi. Oblakový sloup, který byl před nimi, se totiž pohnul, postavil se za ně20a vstoupil mezi egyptský a izraelský tábor. Jedněm byl oblakem a tmou, ale druhým osvěcoval noc, a tak se jedni k druhým po celou noc nepřiblížili. 21Mojžíš pak napřáhl ruku nad moře a Hospodin se do moře opřel silným východním větrem. Ten vanul celou noc, až se z moře stala souš. Vody se rozestoupily22a synové Izraele prošli skrz moře suchou nohou. Vody jim byly stěnou po pravici i levici! 23Egypťané je pronásledovali – všichni faraonovi koně, jeho vozy i jezdci – a tak za nimi vešli doprostřed moře.24K ránu pak Hospodin shlédl z ohnivého a oblakového sloupu na tábor Egypťanů a uvrhl egyptský tábor do zmatku.25Zadrhl jejich vozům kola, aby je museli těžce táhnout. Tehdy Egypťané vykřikli: „Utečme před Izraelem! Hospodin za ně bojuje proti Egyptu!“ 26Hospodin Mojžíšovi řekl: „Napřáhni ruku nad moře, ať se vody vrátí zpět – na Egypťany, na jejich vozy i jejich jezdce.“27Mojžíš tedy napřáhl ruku nad moře. Když nastalo ráno, moře se vrátilo na původní místo a Egypťané utíkali proti němu. Tak Hospodin vmetl Egypťany doprostřed moře.28Jak se vody vracely, pohřbily vozy i jezdce, celé faraonovo vojsko, jež vešlo za Izraelity do moře. Nezůstal z nich ani jeden. 29Synové Izraele však prošli skrz moře suchou nohou a vody jim byly stěnou po pravici i levici.30Toho dne Hospodin zachránil Izrael z ruky Egypťanů; Izrael pak viděl egyptské mrtvé na břehu moře.31Izrael viděl velikou moc, kterou Hospodin prokázal na Egypťanech, a tak se lid bál Hospodina a uvěřil Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi. 15 Mojžíšova píseň 1Tehdy zpíval Mojžíš se syny Izraele tuto píseň Hospodinu: „Zazpívám Hospodinu, slavně se vyvýšil: Koně i s jezdcem smetl do moře! 2Má síla, má píseň je Hospodin, to on se stal mým spasením. Toto je můj Bůh a já ho chci chválit, Bůh mého otce, chci ho velebit. 3Hospodin je udatný bojovník, jeho jméno zní: Hospodin. 4Faraonovy vozy i s jeho vojskem do moře svrhl, nejlepší z jeho jezdců v Rudém moři ztonuli. 5Propast je pohřbila, jako kámen klesli do hlubin. 6Tvá pravice, Hospodine, je velkolepá v moci, tvá pravice, Hospodine, nepřítele drtí! 7Svou mohutnou vznešeností své protivníky ničíš. Když vypouštíš svůj hněv, jak strniště je sežehne! 8Dechem tvého chřípí se vody nakupily, proudy vod stály jako hromady, v nitru moře ztuhly propasti. 9Nepřítel řekl: ‚Stíhat je budu, doženu je, kořist uchvátím, svou chtivost jimi nasytím, vytasím meč, má ruka si je podrobí!‘ 10Svým dechem zavál jsi, moře je přikrylo, jak olovo klesli do mohutných vod. 11Kdo je jako ty mezi bohy, Hospodine? Kdo je jako ty – mohutný ve svatosti, úžasný ve chvalách, konající divy? 12Napřáhls pravici, země je pohltila. 13Lid, jejž jsi vykoupil, však láskou provázíš, svou silou zvolna vedeš jej až k příbytku své svatosti. 14Národy roztřesou se, až to uslyší, filištínský lid úzkost zachvátí. 15Tehdy se zhrozí kmeny edomské, moábských siláků se zmocní děs, všichni obyvatelé Kanaánu už se potácí! 16Hrůza a strach je přepadne, pro velikost paže tvé zmlknou jak kámen, než přejde tvůj lid, Hospodine, než přejde lid, jejž sis vytvořil. 17Přivedeš je a zasadíš na hoře, jež je tvým dědictvím, na místě, jež svým sídlem, ó Hospodine, učiníš, ve svatyni, kterou tvé ruce, ó Pane, upevní! 18Hospodin bude kralovat na věky věků.“ 19Když faraonovi koně i s vozy a jezdci vešli do moře, Hospodin je zavalil spoustou vod, ale synové Izraele prošli prostředkem moře suchou nohou.20Áronova sestra, prorokyně Miriam, tehdy vzala do ruky tamburínu a všechny ženy s tamburínami šly za ní a tančily. Hořkost 21Miriam jim předzpěvovala: „Zpívejte Hospodinu, slavně se vyvýšil: Koně i s jezdcem smetl do moře!“ 22Když Mojžíš odvedl Izrael od Rudého moře, vydali se k poušti Šur. Tři dny šli pouští, aniž nalezli vodu.23Když potom přišli do Mary, nemohli místní vodu pít, neboť byla hořká. (A proto se jmenuje Mara, Hořkost.)24Tehdy lid reptal proti Mojžíšovi. „Co máme pít?“ říkali. 25Mojžíš tedy volal k Hospodinu a Hospodin mu ukázal kus dřeva. Když jej hodil do vody, voda zesládla. Tam dal Hospodin lidu ustanovení a řád a tam jej vyzkoušel.26Řekl: „Budeš-li opravdu poslouchat Hospodina, svého Boha, činit, co on pova-žuje za správné, řídit se jeho přikázáními a zachovávat všechna jeho ustanovení, pak na tebe nedopustím žádnou nemoc, kterou jsem dopustil na Egypt – neboť já jsem Hospodin, tvůj lékař.“ 27A tak přišli do Elimu, kde bylo dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem; tam se utábořili u vody. 16 Chléb z nebe 1Potom vytáhli z Elimu. V patnáctý den druhého měsíce po jejich odchodu z Egypta přišla celá izraelská obec na poušť Sin ležící mezi Elimem a Sinajem.2Na poušti pak celá izraelská obec reptala proti Mojžíšovi a Áronovi.3Synové Izraele před nimi naříkali: „Proč jsme jen nezemřeli Hospodinovou rukou v Egyptě? Tam jsme sedávali nad hrnci masa a jídali chléb do sytosti! Vy jste nás ale odvedli sem na poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem!“ 4Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: „Hle, nechám na vás pršet chléb z nebe! Lid bude každý den vycházet a sbírat, kolik potřebují na ten den. Vyzkouším, zda budou žít podle mých pokynů, či nikoli.5Až budou šestého dne připravovat, co přinesli, ukáže se, že je toho dvakrát více, než kolik nasbírají každý den.“ 6Mojžíš a Áron tedy mluvili ke všem synům Izraele: „Večer poznáte, že vás z Egypta vyvedl Hospodin,7a ráno spatříte Hospodinovu slávu, neboť slyšel vaše reptání proti Hospodinu. Vždyť kdo jsme my, že reptáte proti nám?“8Mojžíš pokračoval: „Až vám Hospodin dá večer k jídlu maso a ráno chléb do sytosti, poznáte, že Hospodin slyšel vaše reptání proti němu. Kdo jsme my? Nereptáte proti nám, ale proti Hospodinu!“ 9Potom Mojžíš řekl Áronovi: „Řekni celé izraelské obci: ‚Přistupte před Hospodina, neboť slyšel vaše reptání.‘“10A tak Áron mluvil k izraelské obci, a když se obrátili k poušti, hle, v oblaku se tam ukázala Hospodinova sláva. 11Hospodin promluvil k Mojžíšovi:12„Slyšel jsem reptání synů Izraele. Řekni jim: ‚Za soumraku budete jíst maso a ráno se nasytíte chlebem, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.“ 13Když nastal večer, přiletěly křepelky a zasypaly tábor. Ráno pak okolo tábora padala rosa.14A když rosa přestala padat, hle, na poušti leželo cosi jako drobné lupínky, cosi jako drobné jíní na zemi.15Když to synové Izraele spatřili, říkali jeden druhému: Man-hu („Co je to?“). Opravdu nevěděli, co to je. Mojžíš jim řekl: „To je ten chléb, který vám Hospodin dal za pokrm.16Hospodin přikázal toto: ‚Nasbírejte si, kolik kdo potřebuje k jídlu, omer na osobu. Vezměte pro každého, koho máte ve stanu.‘“ 17Synové Izraele tak tedy učinili a nasbírali někdo více, někdo méně.18Potom to měřili po omeru. Kdo nasbíral hodně, tomu nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek. Každý nasbíral, kolik potřeboval k jídlu. 19Mojžíš jim řekl: „Ať si z toho nikdo nenechává na zítřek!“20ale oni Mojžíše neposlechli. Někteří si něco nechali na zítřek, a to jim zčervivělo a zasmrádlo. Mojžíš se proto na ně hněval. 21A tak to sbírali každé ráno, kolik kdo potřeboval k jídlu (ve slunečním žáru se to totiž rozpouštělo).22Šestého dne se pak stalo, že toho pokrmu nasbírali dvakrát více – dva omery na osobu. Všichni vůdcové obce tedy přišli a oznámili to Mojžíšovi.23Ten jim řekl: „To je to, o čem Hospodin mluvil. Zítra bude den odpočinku, svatá sobota pro Hospodina. Napečte, co se má péci, a uvařte, co se má vařit. Všechno, co zbude, si nechte do zásoby na zítřek.“ 24A tak si to nechali na zítřek, jak Mojžíš přikázal, a nezasmrádlo to ani v tom nebyli červi.25Tehdy Mojžíš řekl: „Snězte to dnes, neboť dnes je Hospodinova sobota; dnes na poli nic nenajdete.26Šest dní budete sbírat, ale sedmého dne, v sobotu, nic nebude.“ 27Sedmého dne pak někteří z lidu vyšli sbírat, ale nic nenašli.28Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: „Jak dlouho budete odmítat zachovávat má přikázání a mé pokyny?29Nechápete, že vám sobotu dal Hospodin? Proto vám on sám dává šestého dne chléb na dva dny. Každý zůstaňte, kde jste. V sedmý den ať nikdo nevychází.“30A tak lid sedmého dne odpočíval. 31Dům Izraele pak ten pokrm nazval mana. Byl jako semeno koriandru, bílý, a chutnal jako medový koláč. 32Mojžíš řekl: „Hospodin přikázal toto: Naber toho jeden omer, ať je to uchováno pro všechna vaše pokolení. Ať vidí pokrm, jímž jsem vás krmil na poušti, když jsem vás vyvedl z Egypta.“ 33Áronovi pak Mojžíš řekl: „Vezmi džbán, naplň jej omerem many a postav jej před Hospodina, ať je to uchováno pro všechna vaše pokolení.“34A tak jej Áron postavil před Truhlou svědectví, aby to bylo uchováno, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. 35Synové Izraele jedli manu čtyřicet let, dokud nevešli do země, v níž měli bydlet; tu manu jedli, dokud nepřišli k hranicím kanaánské země. 36(Omer je desetina efy.) 17 Voda ze skály 1Celá izraelská obec potom podle Hospodinova rozkazu vytáhla z pouště Sin na další cestu. Když se však utábořili v Refidimu, nebyla tam voda, aby lid mohl pít.2Začali tedy na Mojžíše dotírat: „Dejte nám vodu, ať máme co pít!“ Mojžíš jim řekl: „Proč na mě dotíráte? Proč pokoušíte Hospodina?“ 3A tak tam lid žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. „Proč jsi nás vyvedl z Egypta?“ vyčítali mu. „Abys nás i s našimi syny a dobytkem umořil žízní?!“ 4Mojžíš tedy volal k Hospodinu: „Co mám s tímto lidem dělat? Za chvíli mě ukamenují!“ 5Hospodin Mojžíšovi řekl: „Vyjdi před lid a vezmi s sebou některé z izraelských stařešinů. Vezmi s sebou i svou hůl, kterou jsi udeřil do Nilu, a jdi.6Pohleď, já budu stát před tebou tam na té skále, na Orébu. Udeř do skály a vyjde z ní voda, aby lid měl co pít.“ A Mojžíš to před očima izraelských stařešinů učinil. Boj s Amalekem 7To místo pak pojmenoval Massa a Meriba, Pokušení a Svár, kvůli dotírání synů Izraele a proto, že pokoušeli Hospodina slovy: „Je mezi námi Hospodin, nebo ne?“ 8Potom přitáhl Amalek a bojoval v Refidimu s Izraelem.9Mojžíš tenkrát řekl Jozuovi: „Vyber si muže a vytáhni s nimi do boje proti Amalekovi. Já se zítra postavím na vrchol pahorku a budu mít v ruce Boží hůl.“ 10Jozue udělal, jak mu Mojžíš řekl, a bojoval s Amalekem. Mojžíš, Áron a Hur zatím vystoupili na vrchol pahorku.11A dokud Mojžíš držel ruku zvednutou, vítězil Izrael, jakmile však ruku nechával klesnout, vítězil Amalek.12Když pak už Mojžíšovi ztěžkly ruce, vzali kámen, přistrčili ho pod něj a on si na něj sedl. Áron a Hur mu pak podpírali ruce každý z jedné strany, takže jeho ruce zůstaly na místě až do západu slunce.13Tak Jozue porazil Amaleka i jeho lid mečem. 14Hospodin potom Mojžíšovi řekl: „Zapiš to na památku do knihy a vštěpuj Jozuovi, že Amalekovu památku naprosto vyhladím zpod nebe.“ 15Tehdy Mojžíš postavil oltář a nazval jej „Hospodin je má korouhev.“16Řekl totiž: „Ruka nad Hospodinovým trůnem dosvědčuje Hospodinův boj proti Amalekovi až do posledního pokolení.“ 18 Jetrova rada 1Mojžíšův tchán, midiánský kněz Jetro, se doslechl o všem, co Bůh učinil pro Mojžíše a pro svůj lid Izrael, totiž že Hospodin vyvedl Izrael z Egypta. 2Poté, co Mojžíš odeslal svou ženu Siporu, vzal ji jeho tchán Jetro k sobě3spolu s jejími dvěma syny. První se jmenoval Geršom, Přistěhovalec, neboť Mojžíš řekl: „Byl jsem přistěhovalcem v cizí zemi.“4Druhý se jmenoval Eliezer, Boží pomoc, neboť řekl: „Bůh mého otce mi přispěl na pomoc; zachránil mě před faraonovým mečem.“ 5Mojžíšův tchán Jetro tedy přišel s jeho syny a manželkou na poušť, kde Mojžíš tábořil u Boží hory.6Vzkázal Mojžíšovi: „Já, tvůj tchán Jetro, jdu k tobě s tvojí manželkou a oběma jejími syny.“ 7Mojžíš vyšel svému tchánovi vstříc, poklonil se a políbil ho. Když se jeden druhého vyptali, jak se jim daří, vešli do stanu.8Tam Mojžíš vyprávěl svému tchánovi o všem, co Hospodin kvůli Izraeli učinil faraonovi a Egypťanům, i o všech útrapách, které je potkaly na cestě, a jak je Hospodin pokaždé vysvobodil. 9Jetro se radoval ze všeho dobrodiní, jež Hospodin Izraeli prokázal, když je vysvobodil z ruky Egypťanů.10Jetro tenkrát řekl: „Požehnán buď Hospodin, jenž vás vysvobodil z ruky Egypťanů, z ruky faraona!11Nyní jsem poznal, že Hospodin je větší než všichni bohové – vždyť vysvobodil svůj lid z moci Egypťanů, kteří je pyšně ponižovali.“12Mojžíšův tchán Jetro pak přinesl Bohu zápalnou oběť a připravil obětní hody. Přišel také Áron a všichni izraelští stařešinové a hodovali s Mojžíšovým tchánem před Bohem. 13Druhého dne se Mojžíš posadil, aby soudil lid, a lid stál před ním od rána až do večera.14Když Mojžíšův tchán viděl, co všechno Mojžíš dělá pro lid, řekl: „Co to s lidem děláš? Proč ty sám sedíš a všechen lid stojí od rána do večera před tebou?“ 15Mojžíš mu odpověděl: „Lid se ke mně přichází ptát Boha.16Když mají nějakou nesnáz, přijdou ke mně a já soudím mezi stranami a oznamuji Boží ustanovení a pokyny.“ 17Mojžíšův tchán mu řekl: „To, co děláš, není dobré.18Úplně se vyčerpáš – ty i tento lid, který je s tebou. Ten úkol je nad tvé síly, sám jej nezvládneš.19Proto mě teď poslechni, poradím ti a Bůh bude s tebou: Ty zastupuj lid před Bohem a přinášej k němu nesnadné věci.20Vysvětluj lidu ustanovení a pokyny a oznamuj jim, kudy mají jít a co mají dělat.21Vyhlédni si také ze všeho lidu schopné a bohabojné muže, věrné muže, kteří nenávidí úplatky. Ty nad nimi ustanov jako správce nad tisíci, nad sty, nad padesáti a deseti.22Oni ať běžně soudí lid. Každou větší věc ať přednesou tobě, ale každou menší věc ať soudí sami. Ulehči si, oni ponesou břemeno s tebou!23Uděláš-li to, budeš moci obstát, až ti Bůh dá další příkazy. Také všechen tento lid dojde na své místo v pokoji.“ 24Mojžíš tedy svého tchána poslechl a udělal všechno, co mu řekl.25Mojžíš vybral schopné muže z celého Izraele a ustanovil je za vůdce lidu, za správce nad tisíci, nad sty, nad padesáti a deseti.26Ti běžně soudili Izrael; těžší věci přednášeli Mojžíšovi, ale každou menší věc soudili sami. 27Potom Mojžíš svého tchána propustil a ten odešel do své země. 19 Smlouva na Sinaji Budete mým lidem 1Přesně tři měsíce po vyjití z Egypta přišli synové Izraele na poušť Sinaj.2Když totiž vytáhli z Refidimu, přišli na poušť Sinaj a tam postavili tábor. Izrael se utábořil naproti hoře. 3Mojžíš pak vystoupil k Bohu a Hospodin na něj z té hory zavolal: „Toto promluvíš k domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele:4‚Sami jste viděli, co jsem učinil Egypťanům a jak jsem vás nesl na orlích křídlech, abych vás přivedl k sobě.5Nyní tedy, budete-li opravdu poslouchat můj hlas a zachovávat mou smlouvu, budete mi zvláštním pokladem jako žádný jiný lid. Ano, celý svět patří mně,6ale vy mi budete královstvím kněží a svatým národem.‘ Toto jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.“ 7Mojžíš se vrátil, svolal stařešiny z lidu a předložil jim všechna tato slova, jež mu Hospodin přikázal.8Všechen lid mu společně odpověděl: „Budeme dělat vše, co Hospodin řekl!“ a Mojžíš vyřídil slova lidu Hospodinovi. 9Hospodin Mojžíšovi řekl: „Hle, já k tobě přijdu v hustém oblaku, aby lid slyšel, jak s tebou mluvím, a aby i tobě věřil navěky.“ Mojžíš pak Hospodinu opět vyřídil slova lidu. 10Hospodin Mojžíšovi řekl: „Jdi k lidu a dnes i zítra je posvěcuj. Ať si vyperou šaty11a připraví se na třetí den, neboť třetího dne Hospodin sestoupí před očima všeho lidu na horu Sinaj.12Vymezíš lidu hranice ze všech stran a řekneš: ‚Neopovažujte se vystoupit na horu nebo se jen dotknout jejího okraje. Každý, kdo se dotkne hory, musí zemřít,13ovšem bez doteku lidské ruky. Bude ukamenován nebo zastřelen šípem. Ať už to bude zvíře nebo člověk, nesmí zůstat naživu.‘ Na horu budou smět vystoupit, teprve až zazní dlouhé troubení rohu.“ 14Mojžíš tedy sestoupil z hory k lidu, posvětil je a oni si vyprali šaty.15Řekl lidu: „Připravte se na třetí den; vyvarujte se manželského styku.“ 16Ráno třetího dne pak nastalo hřmění a blýskání. Nad horou se objevil těžký oblak a znělo mocné troubení rohu. Všechen lid v táboře se třásl.17Mojžíš vyvedl lid z tábora vstříc Bohu a lid se postavil při úpatí hory.18Hora Sinaj byla celá zahalena kouřem, neboť na ni Hospodin sestoupil v ohni. Stoupal z ní dým jako z pece a celá hora se mohutně otřásala.19Troubení rohu sílilo stále více, Mojžíš mluvil a Bůh mu odpovídal hromovým hlasem. 20Hospodin sestoupil na vrchol hory Sinaj. Hospodin zavolal Mojžíše na vrchol hory a ten tam vystoupil.21Hospodin Mojžíšovi řekl: „Jdi dolů a varuj lid, ať se nepokoušejí proniknout k Hospodinu, aby ho spatřili. Mnoho by jich padlo.22Také kněží, kteří přistupují k Hospodinu, ať se posvětí, aby se na ně Hospodin neobořil.“ 23„Lid nemůže vystupovat na horu Sinaj,“ odpověděl Mojžíš Hospodinu. „Sám jsi nás přece varoval slovy: ‚Ohranič horu a posvěť ji.‘“ 24„Jdi dolů!“ opakoval Hospodin. „Potom se vrátíš nahoru spolu s Áronem. Kněží ani lid ať se však nepokoušejí proniknout vzhůru k Hospodinu, aby se na ně neobořil.“ 25Mojžíš tedy sestoupil k lidu a řekl jim to. 20 Deset přikázání 1Bůh promluvil všechna tato slova: 2„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví. 3Neměj žádné bohy kromě mne. 4Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.5Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí,6a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání. 7Neužívej jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, neboť toho, kdo by užil jeho jména nadarmo, Hospodin neponechá bez trestu. 8Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý.9Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci,10ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách.11V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej. 12Cti svého otce i matku, ať jsi dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. 13Nezabíjej. 14Necizolož. 15Nekraď. 16Nelži o svém bližním. 17Nezáviď svému bližnímu jeho dům. Nezáviď svému bližnímu jeho manželku, jeho otroka, jeho děvečku, jeho býka ani osla – nezáviď svému bližnímu vůbec nic.“ 18Když všechen lid viděl a slyšel to hřmění a blýskání, troubení rohu a dýmající horu, třásl se strachy. Přesunuli se opodál19a řekli Mojžíšovi: „Mluv s námi ty a budeme poslouchat, ale ať s námi nemluví Bůh, ať nezemřeme!“ 20Mojžíš lidu odpověděl: „Nebojte se. Bůh přišel proto, aby vás vyzkoušel a abyste ho měli v úctě, abyste nehřešili.“ Nic mi nepostavíte naroveň 21Lid tedy zůstal stát opodál, zatímco Mojžíš přistoupil k mračnu, v němž byl Bůh.22Hospodin Mojžíšovi řekl: „Takto promluvíš k synům Izraele: Sami jste viděli, že jsem s vámi mluvil z nebe.23Nic mi nepostavíte naroveň: neuděláte si bohy ze stříbra ani bohy ze zlata. 24Uděláš mi pouze hliněný oltář a na něm budeš obětovat své zápalné a pokojné oběti, svůj brav i skot. Na každém místě, kde nechám připomínat své jméno, k tobě přijdu a požehnám ti.25Jestliže mi uděláš kamenný oltář, nestav jej z tesaných kamenů; dotkneš-li se jej dlátem, znesvětíš jej.26Také nebudeš k mému oltáři vystupovat po stupních, aby se při tom neodkryla tvá nahota. 21 Otroctví a svoboda 1A toto jsou zákony, které jim předložíš:“ 2„Když koupíš hebrejského otroka, ať u tebe slouží šest let, ale sedmého roku ať zadarmo odejde na svobodu.3Jestliže přijde sám, odejde sám; jestliže měl ženu, odejde s ním i jeho žena.4Jestliže mu jeho pán dal ženu a ta mu porodila syny nebo dcery, zůstane žena s dětmi u svého pána a on odejde sám. 5Jestliže ale otrok prohlásí: ‚Miluji svého pána, svou ženu a své syny, nechci odejít na svobodu,‘6pak ho jeho pán přivede před Boha; přivede ho ke dveřím nebo k veřeji, probodne mu ucho šídlem a on zůstane navždy jeho otrokem. 7Když někdo prodá svou dceru jako děvečku, ta pak neodejde na svobodu, jako odcházejí otroci.8Jestliže se znelíbí svému pánu, který si ji vybral, nechá ji vykoupit. Nesmí ji však podvést tím, že by ji prodal cizincům.9Jestliže ji vybral pro svého syna, bude se k ní chovat jako k dceři.10Jestliže si vezme další ženu, nesmí tu první zkrátit na stravě, oděvu ani na manželském styku. Hrdelní zločiny 11Jestliže jí toto trojí nesplní, bude od něj moci odejít zadarmo, bez výkupného.“ 12„Kdo udeří člověka tak, že zemře, musí zemřít.13Pokud mu však neukládal o život, ale Bůh ho vydal do jeho ruky, určím ti místo, kam bude moci utéct. 14Kdo se opováží úkladně zavraždit svého bližního, takového odtrhneš i od mého oltáře, aby zemřel. 15Kdo udeří svého otce nebo matku, musí zemřít. 16Kdo unese člověka, musí zemřít, ať už byl dotyčný prodán anebo nalezen v jeho držení. Ublížení na těle 17Kdo by zlořečil svému otci nebo matce, musí zemřít.“ 18„Když při potyčce jeden muž udeří druhého kamenem nebo pěstí a ten nezemře, ale klesne na lůžko19a potom vstane a bude moci chodit venku o holi, bude ten, kdo ho udeřil, zproštěn trestu. Uhradí mu jen ušlý zisk a náklady na léčení. 20Když někdo udeří svého otroka nebo děvečku holí tak, že mu zemře pod rukou, musí být dotyčný pomstěn.21Jestliže však zůstane naživu den nebo dva, nebude pomstěn, neboť je jeho majetkem. 22Když se budou muži prát a uhodí těhotnou ženu tak, že z ní vyjde plod, ale k dalšímu ublížení nedojde, musí pachatel zaplatit pokutu, jakou mu uloží manžel té ženy; zaplatí podle rozhodnutí soudců.23Jestliže však dojde k ublížení, musíš dát život za život,24oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu,25spáleninu za spáleninu, ránu za ránu, podlitinu za podlitinu. 26Když někdo udeří svého otroka nebo děvečku do oka tak, že oko poškodí, propustí je za to oko na svobodu.27Jestliže vyrazí svému otroku nebo děvečce zub, propustí je na svobodu za ten zub. 28Když býk potrká muže nebo ženu tak, že zemřou, musí být ten býk ukamenován a jeho maso se nebude jíst; majitel toho býka pak bude bez viny.29Jestliže ale byl ten býk trkavý už od dřívějška a jeho majitel byl varován, ale nehlídal ho a ten býk zabije muže nebo ženu, bude býk ukamenován a zemře i jeho majitel. Škody a krádeže 30šekelů stříbra a býk bude ukamenován.“ 31Ať už býk potrká něčího syna nebo dceru, bude s ním naloženo podle téhož zákona.32Jestliže býk potrká otroka nebo děvečku, dá majitel jejich pánu33„Když někdo odkryje jámu nebo ji vykope a nepřikryje a spadne do ní býk nebo osel,34vyrovná se majitel té jámy s jeho majitelem: dá mu peníze a mrtvé zvíře si nechá. 35Když něčí býk potrká sousedova býka tak, že pojde, prodají živého býka a peníze za něj si rozdělí napůl; také o mrtvé zvíře se rozdělí napůl.36Pokud se však vědělo, že býk byl trkavý již od dřívějška, ale jeho majitel ho nehlídal, musí nahradit býka za býka a toho mrtvého si nechá. 37Když někdo ukradne býka nebo beránka a zabije ho nebo prodá, nahradí býka pěti dobytčaty a beránka čtyřmi ovcemi. 22 1Jestliže bude zloděj přistižen při vloupání a bude udeřen tak, že zemře, nebude ten, kdo ho udeřil, vinen prolitou krví.2Jestliže se to však stane za bílého dne, bude prolitou krví vinen. Zloděj musí nahradit škodu. Jestliže nemá čím, bude za svou krádež prodán.3Jestliže se u něj to, co ukradl, najde živé – ať býk, osel nebo beránek – nahradí to dvojnásobně. 4Když někdo spase pole nebo vinici tím, že nechá svůj dobytek, aby se pásl na cizím poli, nahradí to tím nejlepším ze svého pole a ze své vinice. 5Když vypukne oheň a zachvátí křoví, takže shoří stoh nebo stojící obilí nebo celé pole, musí ten, kdo požár způsobil, nahradit škodu. 6Když někdo svěří svému bližnímu do úschovy peníze nebo cenné předměty a bude to z domu toho muže ukradeno, jestliže bude zloděj nalezen, nahradí to dvojnásobně.7Jestliže zloděj nalezen nebude, přivedou majitele domu před Boha, aby odpřisáhl, že nevztáhl ruku na majetek svého bližního.8V každé majetkové při, půjde-li o býka, osla nebo beránka, o plášť nebo o jakoukoli ztracenou věc, kterou by někdo označil za svou, ať přijde spor obou stran před Boha. Koho Bůh označí za viníka, ten dá svému bližnímu dvojnásobnou náhradu. 9Když někdo svěří svému bližnímu do opatrování osla, býka, beránka nebo jakékoli zvíře a ono beze svědků pojde nebo zchromne nebo bude odehnáno,10rozsoudí je přísaha při Hospodinu, že nevztáhli ruku na majetek svého bližního. Majitel přísahu přijme a k náhradě nedojde.11Jestliže to však bylo ukradeno, majitel dostane náhradu.12Jestliže bylo rozsápáno, ať přinesou důkaz; rozsápané se nahrazovat nebude. 13Když si někdo od svého bližního vypůjčí zvíře a ono zchromne nebo pojde, když u toho nebude jeho majitel, musí je nahradit. Buďte svatí 14Jestliže u toho majitel bude, k náhradě nedojde. Jestliže bylo najaté, je to zahrnuto v ceně.“15„Když někdo svede nezasnoubenou pannu a vyspí se s ní, musí za ni zaplatit věno a vzít si ji za ženu.16Jestliže mu ji dívčin otec odmítne dát, musí mu svůdce odvážit stříbro ve výši panenského věna. 17Čarodějnici nenech naživu. 18Kdokoli by obcoval se zvířetem, musí zemřít. 19Kdo by obětoval jakýmkoli bohům kromě samotného Hospodina, propadne klatbě. 20Přistěhovalci neubližuj ani ho neutiskuj – vždyť jste sami byli přistěhovalci v Egyptě! 21Nikdy neubližuj vdově ani sirotku.22Budeš-li jim nelítostně ubližovat, věz, že ke mně budou volat a já jejich volání jistě vyslyším.23Vzplanu hněvem a pobiji vás mečem, takže z vašich žen budou vdovy a z vašich dětí sirotci. 24Jestliže půjčíš peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který je s tebou, nechovej se k němu jako lichvář, neukládej mu úrok.25Jestliže vezmeš do zástavy plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce.26Vždyť je to jeho jediná přikrývka, tím pláštěm přikrývá svou nahotu! V čem by spal? Až ke mně bude volat, vyslyším jej, neboť jsem milostivý. 27Nerouhej se Bohu a vůdci svého lidu nespílej. 28Neváhej se podělit o úrodu, o víno a olej ze svého lisu. Svého prvorozeného syna odevzdej mně.29Právě tak nalož se svým skotem a bravem: sedm dní zůstane u matky, osmého dne jej dáš mně. 30Buďte pro mě svatí. Nejezte maso zvířete rozsápaného na poli. Hoďte je psu.“ 23 Spravedlnost pro všechny 1„Neroznášej pomluvy. Nepomáhej darebákovi křivým svědectvím. 2Nepřikláněj se k většině v žádné špatnosti. Nevypovídej u soudu pod vlivem většiny.3Nestraň ani chudákovi v jeho při. 4Když narazíš na býka svého nepřítele nebo na jeho osla, který zabloudil, poctivě mu jej přiveď zpátky.5Když uvidíš osla někoho, kdo tě nenávidí, jak leží pod svým břemenem, neopouštěj ho! Ochotně mu jej pomoz vyprostit. 6Nepřekrucuj právo v ubožákově při.7Nezabývej se lživým obviněním. Nedopusť smrt nevinného, poctivého člověka a neospravedlňuj darebáka. 8Nepřijímej úplatek, neboť úplatek zaslepuje i vidoucí a převrací i slova poctivých. Sobota 9Neutiskuj přistěhovalce – vy sami jste přece poznali život přistěhovalců, když jste žili v Egyptě!“10„Šest let osívej svou zem a shromažďuj její úrodu.11Sedmého roku ji ale nech ležet ladem, aby se najedli ubožáci z tvého lidu. Co zbude po nich, spase polní zvěř. Právě tak nalož se svou vinicí a svým olivovím. 12Šest dní dělej svou práci, ale sedmého dne přestaň, aby si tvůj býk i osel odpočinul a tvůj otrok i námezdník nabrali dech. Výroční slavnosti 13Dbejte na všechno, co jsem vám řekl. Jména cizích bohů nezmiňujte; ať se ze tvých úst ani neozvou.“ 14„Třikrát ročně mi budeš slavit slavnost. 15Zachovávej Slavnost nekvašených chlebů. Po sedm dní jez nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal, v určený čas měsíce avivu, neboť v něm jsi vyšel z Egypta. Nikdo ať se přede mnou neukáže s prázdnou. 16Zachovávej Slavnost žní, kdy sklidíš prvotiny své práce, prvotiny toho, co jsi zasel na poli. Zachovávej Slavnost dožínek na konci roku, když z pole sklidíš plody své práce. 17Třikrát za rok ať se každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, ukáže před Hospodinem, svým Pánem. 18Neobětuj krev mé oběti s čímkoli kvašeným. Z tuku mé slavnostní oběti ať do rána nic nezbude. Posílám před tebou anděla 19Nejlepší prvotiny své země přines do domu Hospodina, svého Boha. Nevař kůzle v mléce jeho matky.“20„Hle, posílám před tebou anděla, aby tě opatroval na cestě a přivedl tě na místo, které jsem připravil.21Měj ho ve vážnosti a poslouchej ho, nepopouzej ho. Neodpustí totiž vaše provinění – vždyť v něm přebývá mé jméno!22Budeš-li jej však opravdu poslouchat a činit vše, co říkám, budu nepřítelem tvých nepřátel a protivníkem tvých protivníků. 23Můj anděl půjde před tebou a přivede tě k Emorejcům, Chetejcům, Perizejcům, Kananejcům, Hivejcům a Jebusejcům. Až je vyhladím,24nebudeš se klanět jejich bohům, sloužit jim ani se chovat podle jejich zvyklostí, ale naprosto je zničíš a jejich posvátné sloupy roztříštíš na kusy.25Budete sloužit Hospodinu, svému Bohu, a on požehná tvému chlebu i tvé vodě. Z tvého středu odejmu nemoc.26Ve tvé zemi nebude ženy, která by potratila nebo byla neplodná. Obdařím tě dlouhým životem. 27Pošlu před tebou svou hrůzu. Každý národ, k němuž přijdeš, rozvrátím. Všechny tvé nepřátele obrátím před tebou na útěk.28Pošlu před tebou také sršně, aby před tebou vyhnali Hivejce, Kananejce i Chetejce.29Nevyženu je před tebou v jednom roce, aby země nezpustla a nerozmnožila se proti tobě divoká zvěř.30Budu je před tebou vyhánět postupně, dokud se nerozplodíš a nebudeš moci převzít zem do dědictví. 31Vytyčím tvé hranice od Rudého moře až ke Středozemnímu moři a od pouště až k řece Eufrat, neboť vydám obyvatele země do vašich rukou, takže je před sebou vyženeš.32Nevstupuj s nimi ani s jejich bohy do smlouvy.33Nebudou smět bydlet ve tvé zemi, aby tě nesvedli k hříchu proti mně. Kdybys sloužil jejich bohům, octl by ses v pasti.“ 24 Uzavření smlouvy 1Potom řekl Mojžíšovi: „Vystup k Hospodinu. Ty, Áron, Nádab, Abihu a sedmdesát izraelských stařešinů se budete zdálky klanět.2K Hospodinu však přistoupí jen Mojžíš, oni ať se nepřibližují. Také lid ať nevystupuje spolu s ním.“ 3Když pak Mojžíš přišel a přednesl lidu všechna Hospodinova slova a všechny zákony, všechen lid odpověděl jedním hlasem: „Budeme dělat vše, co Hospodin řekl!“ 4Mojžíš pak všechna Hospodinova slova zapsal. Časně ráno vstal a postavil pod horou oltář a dvanáct památných sloupů podle dvanácti izraelských kmenů.5Izraelské mládence pak poslal, aby přinášeli zápalné oběti a obětovali Hospodinu býčky jako pokojné oběti.6Mojžíš vzal polovinu krve, nalil ji do misek a tou polovinou krve pokropil oltář.7Vzal také Knihu smlouvy a předčítal ji lidu. Ten řekl: „Budeme dělat vše, co Hospodin řekl. Budeme poslušní.“ 8Mojžíš tedy vzal zbytek krve a pokropil lid se slovy: „Hle, krev smlouvy, kterou s vámi Hospodin uzavírá na základě všech těchto slov.“ 9Mojžíš, Áron, Nádab, Abihu a sedmdesát izraelských stařešinů pak vystoupilo na horu10a spatřili Boha Izraele. Pod jeho nohama bylo něco jako safírové dláždění, jasné jako samo nebe. Vystup ke mně 11Nevztáhl však ruku na přední ze synů Izraele, ačkoli zahlédli Boha. Potom jedli a pili. 12Hospodin Mojžíšovi řekl: „Vystup ke mně na horu a zůstaň tam. Dám ti kamenné desky – zákon a přikázání – které jsem napsal k jejich vyučování.“ 13Mojžíš i jeho pomocník Jozue tedy vstali a Mojžíš vystoupil na Boží horu.14Stařešinům řekl: „Zůstaňte tu, dokud se k vám nevrátíme. Hle, Áron a Hur budou s vámi. Kdo bude něco potřebovat, ať jde za nimi.“ 15Mojžíš tedy vystoupil na horu a horu přikryl oblak.16Hospodinova sláva přebývala na hoře Sinaj a oblak ji přikrýval šest dní. Sedmého dne pak na Mojžíše zprostřed oblaku zavolal.17Z pohledu Izraelitů vypadala Hospodinova sláva na vrcholu hory jako stravující oheň.18Mojžíš vešel doprostřed oblaku a vystoupil na horu. Mojžíš byl na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí.“ 25 Sbírka na svatyni 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Řekni synům Izraele, ať pro mne vyberou sbírku. Vyberte pro mne příspěvek od každého člověka, jehož srdce bude ochotné.3Jako příspěvek od nich vyberte zlato, stříbro, bronz,4modrou, purpurovou a šarlatovou látku, kment, kozí srst,5červeně barvené beraní kůže, odolné usně, akáciové dřevo,6olej na svícení, také balzámy na olej pomazání a na vonné kadidlo,7onyxové kameny a kameny pro zasazení do efodu a náprsníku. 8Ať mi udělají svatyni, abych přebýval uprostřed nich. Truhla 9Příbytek a veškeré jeho vybavení uděláte přesně podle vzoru, který ti ukážu.“10„Ať mi vyrobí truhlu z akáciového dřeva: bude dva a půl lokte dlouhá, jeden a půl lokte široká a jeden a půl lokte vysoká.11Obložíš ji zevnitř i zvenčí čistým zlatem a po jejím obvodu uděláš zlatý věnec.12Uliješ pro ni čtyři zlaté kruhy a připevníš je k jejím čtyřem nohám: dva kruhy po jednom jejím boku a dva kruhy po druhém.13Z akáciového dřeva zhotovíš tyče a obložíš je zlatem;14tyče provlékneš skrz kruhy po bocích truhly, aby se na nich truhla dala nosit.15Tyče budou zůstávat v kruzích truhly, nebudou z nich vytahovány.16Do té truhly pak vložíš Svědectví, které ti dám. 17Vyrobíš k ní také příkrov z čistého zlata, totiž slitovnici: bude dva a půl lokte dlouhá a jeden a půl lokte široká.18Vytvoříš také dva cheruby. Zhotovíš je z tepaného zlata na obou koncích slitovnice:19jednoho cheruba na jednom konci a druhého na druhém konci. Uděláte cheruby tak, aby vystupovali ze slitovnice na obou jejích koncích.20Cherubové ať mají rozpjatá křídla, jimiž budou zastiňovat slitovnici. Ať jsou obráceni čelem k sobě a tvářemi se sklánějí nad slitovnici.21Slitovnici pak položíš jako příkrov na truhlu, do níž vložíš Svědectví, které ti dám. 22Tam se s tebou budu setkávat. Z místa mezi oběma cheruby nad slitovnicí, jež přikrývá Truhlu svědectví, s tebou budu mluvit o všem, co ti přikážu ohledně synů Izraele.“ 23„Vyrobíš také stůl z akáciového dřeva: bude dva lokte dlouhý, jeden loket široký a jeden a půl lokte vysoký.24Obložíš jej čistým zlatem a po jeho obvodu uděláš zlatý věnec.25Uděláš po jeho obvodu také na dlaň širokou obrubu a kolem ní další zlatý věnec.26Zhotovíš k němu také čtyři zlaté kruhy, které připevníš ke čtyřem rohům u jeho čtyř nohou.27Kruhy budou upevněny těsně pod obrubou jako úchyty pro tyče, aby se stůl dal nosit.28Tyče uděláš z akáciového dřeva a obložíš je zlatem; na nich se bude stůl nosit. 29Vyrobíš k němu také mísy, pohárky, konvice a číše na úlitby; uděláš je z čistého zlata. Svícen 30A na ten stůl budeš přede mne stále klást chleby předložení.“31„Dále vyrobíš svícen z čistého zlata. Svícen bude mít tepanou patu i dřík a budou z něj vystupovat pohárky, pupeny a květy.32Z jeho boků bude vycházet šest prutů: tři pruty z jedné strany svícnu a tři pruty z druhé.33Na jednom prutu budou tři mandlovité pohárky s pupenem a květem, na dalším prutu také tři a tak to bude na všech šesti prutech vycházejících ze svícnu.34Na dříku pak budou čtyři mandlovité pohárky s pupeny a květy.35Pod jedním párem prutů, jež z něj vystupují, bude jeden pupen, pod druhým párem další pupen a pod třetím další – takto u všech šesti prutů vycházejících ze svícnu.36Tyto pupeny i pruty budou vystupovat ze svícnu a všechno to bude vytepáno z jednoho kusu čistého zlata. 37Zhotovíš k němu také sedm kahanů. Kahany se nasadí tak, aby vrhaly světlo dopředu.38Ke svícnu zhotovíš z čistého zlata také kleště a pánvice na oharky.39Svícen bude spolu se vším tímto náčiním vyroben z talentu čistého zlata. 40Hleď, abys vše udělal podle vzoru, jenž ti byl ukázán na hoře.“ 26 Příbytek 1„Samotný Příbytek pak zhotovíš z deseti pruhů soukaného kmentu a z modré, purpurové a šarlatové látky; necháš na ně umným způsobem vytkat cheruby.2Jeden pruh bude dvacet osm loket dlouhý a čtyři lokte široký. Všechny pruhy budou mít stejné rozměry.3Pět pruhů ať je spojeno v jeden kus; rovněž tak druhých pět pruhů.4Podél pruhu, jenž bude na konci spojeného kusu, udělej poutka z modré látky. Totéž udělej podél krajního pruhu ve druhém spojeném kusu.5Na první koncový pruh připevni padesát poutek a stejně tak na koncový pruh druhého spojeného kusu; ta poutka ať leží naproti sobě.6Vyrob také padesát zlatých spon, kterými ty pruhy spojíš k sobě. Tak bude Příbytek tvořit jeden celek. 7Pro stan nad Příbytkem připravíš houně z kozí srsti; připravíš jedenáct takových houní.8Jedna houně bude třicet loket dlouhá a čtyři lokte široká. Všech jedenáct houní bude mít stejné rozměry.9Spoj zvlášť pět houní a šest houní. Tu šestou houni pak v polovině přehni přes průčelí stanu.10Podél první koncové houně připevni padesát poutek; stejně tak podél krajní houně druhého spojeného kusu.11Vyrob také padesát bronzových spon. Ty spony provlékneš poutky, a tak spojíš stan v jeden celek.12Zbývající polovina houně bude splývat přes zadní stranu Příbytku.13Onen loket, o který budou stanové houně z jedné i druhé strany delší, bude po obou stranách splývat přes bok Příbytku, a tak jej přikrývat. 14Navrch stanu ještě zhotovíš pokrývku z červeně barvených beraních kůží a vrchní pokrývku z odolných usní. 15Dále pro Příbytek vyrobíš svislé rámy z akáciového dřeva.16Každý rám bude deset loktů vysoký a jeden a půl lokte široký17a každý bude mít dva spojovací čepy. Všechny rámy Příbytku vyrobíš stejně.18Pro pravou, jižní stranu Příbytku vyrobíš dvacet rámů.19Pod těch dvacet rámů vyrobíš čtyřicet stříbrných patek; dvě patky pod dva čepy jednoho rámu a stejně tak pod každý další rám.20Také pro druhý bok Příbytku, pro severní stranu, vyrobíš dvacet rámů21a k nim čtyřicet stříbrných patek; dvě patky pod jeden rám a stejně tak pod každý další rám.22Pro zadní, západní stranu Příbytku pak vyrobíš šest rámů.23Vyrobíš také dva zvláštní rámy pro oba rohy u zadní stěny Příbytku.24Zespodu budou k sobě přiléhat a shora budou pevně spojeny jedním prstencem. Tak to bude s nimi oběma; budou stát v obou rozích.25Bude tam tedy osm rámů a jejich šestnáct stříbrných patek; dvě patky pod jedním rámem a stejně tak pod každým dalším rámem. 26Dále zhotovíš svlaky z akáciového dřeva: pět svlaků pro rámy na jednom boku Příbytku,27pět pro rámy na druhém boku Příbytku a pět svlaků pro rámy na zadní, západní straně Příbytku.28Prostřední svlak pak bude procházet středem rámů od jednoho konce k druhému.29Ty rámy obložíš zlatem a připevníš k nim zlaté prstence jako úchyty pro svlaky. Také svlaky obložíš zlatem. 30Pak vztyčíš Příbytek podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře. 31Vyrobíš také oponu z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu; uděláš ji s umně vetkanými cheruby.32Zavěsíš ji na čtyřech sloupech z akáciového dřeva obložených zlatem. Budou mít na sobě zlaté háčky a budou stát na čtyřech stříbrných patkách. 33Až zavěsíš oponu na spony, vneseš dovnitř za oponu Truhlu svědectví. Opona vám bude oddělovat svatyni od nejsvětější svatyně.34V nejsvětější svatyni pak na Truhlu svědectví umístíš slitovnici.35Venku před oponu postavíš stůl; naproti stolu, při jižním boku Příbytku, postavíš svícen a stůl dáš k severnímu boku. 36Pro vchod do stanu zhotovíš vyšívaný závěs z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu.37K závěsu zhotovíš pět sloupů z akáciového dřeva a obložíš je zlatem. Budou na nich zlaté háčky a uliješ pro ně pět bronzových patek.“ 27 Oltář pro zápalné oběti 1„Vyrobíš také čtvercový oltář z akáciového dřeva. Ať má pět loket na délku, pět loket na šířku a tři lokte na výšku.2V jeho čtyřech koutech vytvaruješ rohy, jež budou vystupovat z oltáře, a obložíš jej bronzem.3K oltáři vyrobíš nádoby na vynášení popela, lopaty, obětní misky, vidlice a pánvice na oharky. Veškeré jeho náčiní vyrobíš z bronzu.4Zhotovíš k němu také mřížový rošt z bronzu a na jeho čtyři konce připevníš čtyři bronzové kruhy.5Mříž připevníš pod obrubu oltáře tak, aby byla v polovině výšky oltáře.6K oltáři zhotovíš také tyče z akáciového dřeva a obložíš je bronzem.7Tyče se provléknou skrz kruhy a budou po obou bocích oltáře, aby se dal nosit. Nádvoří 8Uděláš jej dutý, z desek. Ať udělají vše podle toho, jak ti bylo ukázáno na hoře.“ 9„Pro Příbytek postavíš nádvoří. Na pravé, jižní straně bude ohraničeno zástěnami ze soukaného kmentu v délce 100 loket.10Dvacet sloupů s dvaceti patkami na této straně bude z bronzu, sloupové háčky a příčky budou stříbrné.11Totéž platí pro severní stranu: zástěny budou mít délku 100 loket, jejích dvacet sloupů s dvaceti patkami bude z bronzu, sloupové háčky a příčky budou stříbrné. 12Na západní straně bude nádvoří po šířce ohraničeno zástěnami na 50 loket, s deseti sloupy a deseti patkami.13Stejně tak přední, východní strana bude široká 50 loket.14Bude ji tvořit 15 loket zástěn se třemi sloupy a třemi patkami z jedné strany15a 15 loket zástěn se třemi sloupy a třemi patkami z druhé strany. 16Bránu nádvoří pak bude tvořit vyšívaný závěs z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu, široký 20 loket, se čtyřmi sloupy a čtyřmi patkami. 17Všechny sloupy okolo nádvoří budou propojeny stříbrnými příčkami; jejich háčky budou stříbrné a jejich patky z bronzu.18Nádvoří bude 100 loket dlouhé a po obou stranách 50 loket široké. Bude mít zástěnu ze soukaného kmentu 5 loket vysokou, s patkami z bronzu. Olej 19Veškeré náčiní pro veškerou službu v Příbytku včetně všech jeho kolíků a všech kolíků nádvoří bude z bronzu.“20„Přikaž synům Izraele, ať k tobě nanosí čistý vytlačený olivový olej ke svícení, aby mohl stále zapalovat svícen.21Ve Stanu setkávání, před oponou zastírající Svědectví, o něj bude Áron se svými syny pečovat před Hospodinem, aby hořel. To je věčné ustanovení pro všechna pokolení synů Izraele.“ 28 Kněžská roucha 2Zhotovíš svému bratru Áronovi svatá roucha ke slávě a ozdobě.3Promluv se všemi nadanými řemeslníky, jimž jsem dal důmyslného ducha, ať Áronovi udělají roucha, v nichž bude posvěcen, aby mi konal kněžskou službu.4Toto jsou roucha, která zhotoví: náprsník, efod, plášť, tkaná suknice, turban a šerpa. Tato svatá roucha zhotoví pro tvého bratra Árona a pro jeho syny, aby mi konali kněžskou službu.5Použijí na ně zlato, modrou, purpurovou a šarlatovou látku a kment. 6Ať zhotoví umně tkaný efod ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu.7Na obou okrajích ať má připojené ramenní díly, jimiž bude spojen.8Stejně tak tkaný pás obepínající efod bude ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu. 9Vezmi dva onyxové kameny a vyryj na ně jména synů Izraele10podle pořadí jejich narození: šest jmen na jeden kámen a šest zbývajících na druhý kámen.11Jako kamenorytec vyrývá pečeť, tak vyryješ na obou těch kamenech jména synů Izraele. Zasadíš je do zlatých obrouček12a oba kameny připevníš k ramenním dílům efodu jako pamětné kameny synů Izraele. Tak bude Áron nosit jejich jména před Hospodinem na obou svých ramenou jako připomínku. 13Vyrobíš také zlaté obroučky14a dva řetízky z čistého zlata; uděláš je točené na způsob šňůrek a ty stočené řetízky připevníš k těm obroučkám. 15Dále zhotovíš umně tkaný náprsník Božích rozhodnutí. Zhotovíš jej podobně jako efod: ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu.16Bude čtvercový a dvojitý, na píď dlouhý a na píď široký.17Celý jej posázíš čtyřmi řadami drahých kamenů: v první řadě rubín, topas a smaragd, 18v druhé řadě tyrkys, safír a jaspis, 19ve třetí řadě opál, achát a ametyst, 20ve čtvrté řadě chrysolit, onyx a beryl. V tomto pořadí ať jsou zasazeny do zlatých obrouček.21Kamenů bude dvanáct, tak jako jmen Izraelových synů. Každý bude mít na sobě jako na pečeti vyryto jméno jednoho ze dvanácti izraelských kmenů. 22K náprsníku vyrobíš točené řetízky na způsob šňůrek z čistého zlata.23Dále k náprsníku vyrobíš dva zlaté kroužky, které připevníš na oba jeho horní okraje.24Ty dvě zlaté šňůry pak připevníš k oběma kroužkům na okrajích náprsníku.25Druhé konce obou šňůr připevníš k oněm dvěma obroučkám připevněným zepředu k ramenním dílům efodu.26Vyrobíš také dva zlaté kroužky, které připevníš ke dvěma dolním okrajům náprsníku, k jeho vnitřní obrubě.27Dále vyrobíš dva zlaté kroužky, které připevníš zepředu k dolní části obou ramenních dílů efodu, těsně u jeho švu nad tkaným pásem efodu.28Náprsník pak bude modrou šňůrou přivázán za své kroužky ke kroužkům efodu. Tak bude spočívat na tkaném pásu efodu a nebude od něj odstávat. 29Kdykoli bude Áron vstupovat do svatyně, ponese na náprsníku Božích rozhodnutí na svém srdci jména Izraelových synů jako stálou připomínku před Hospodinem.30Do náprsníku Božích rozhodnutí vložíš urim a tumim. Kdykoli bude Áron vstupovat před Hospodina, bude je mít na srdci; tak bude Áron stále nosit osud synů Izraele na svém srdci před Hospodinem. 31K efodu zhotovíš plášť, celý z modré látky.32Uprostřed něj bude otvor pro hlavu, jenž bude mít dokola tkanou obrubu, jako má otvor pancíře; plášť se nebude trhat.33Podél celého jeho spodního lemu udělej granátová jablka z modré, purpurové a šarlatové látky. Ty prostřídej zlatými zvonky:34zlatý zvonek a granátové jablko, zlatý zvonek a granátové jablko, takto po celém spodním lemu pláště.35To bude mít Áron při konání služby na sobě. Kdykoli bude vstupovat do svatyně před Hospodina a kdykoli bude vycházet, budou znít zvonky, a tak nezemře. 36Vyrobíš také štítek z čistého zlata a jako na pečeť na něj vyryješ: Svatý Hospodinu.37Modrou šňůrou jej zepředu připevníš na turban.38Áron jej bude mít na čele a bude snímat nepravosti synů Izraele při svatých obětech, které zasvěcují, při všech jejich svatých darech. Bude ho mít stále na čele, a tak dojdou zalíbení před Hospodinem. 39Utkáš rovněž kmentovou suknici, zhotovíš kmentový turban a vyšívanou šerpu.40Také Áronovým synům uděláš suknice, šerpy a pokrývky hlavy; zhotovíš jim je ke slávě a ozdobě.41Až do nich oblékneš svého bratra Árona a jeho syny, pomažeš je, pověříš a posvětíš, aby mi konali kněžskou službu. 42Uděláš jim také plátěné spodky, aby zakrývaly jejich nahotu: budou jim sahat od beder po stehna.43Áron a jeho synové je budou nosit, kdykoli budou vcházet do Stanu setkávání nebo přistupovat k oltáři, aby konali službu ve svatyni. Tak neponesou vinu a nezemřou. To je věčné ustanovení pro Árona a jeho potomky.“ 29 Pověřování kněží 1„A toto s nimi uděláš, abys je posvětil pro kněžskou službu: Vezmi jednoho mladého býčka a dva berany bez vady,2dále nekvašený chléb, nekvašené bochánky zadělané olejem a nekvašené placky pomazané olejem; uděláš je z jemné pšeničné mouky.3Vložíš je do jednoho koše a v tom koši je budeš obětovat spolu s tím býčkem a oběma berany. 4Potom přivedeš Árona a jeho syny ke vchodu do Stanu setkávání a omyješ je vodou.5Vezmeš kněžská roucha a oblékneš Áronovi suknici, plášť patřící k efodu, efod i náprsník a opášeš ho tkaným pásem efodu.6Na hlavu mu nasadíš turban a na turban připevníš korunu svatosti.7Nakonec vezmeš olej pomazání, vyliješ mu jej na hlavu a pomažeš ho. 8Přivedeš jeho syny a oblékneš jim suknice.9Přepášeš je šerpami, Árona i jeho syny, a uvážeš jim pokrývky hlavy. Kněžství jim připadne věčným ustanovením. Takto pověříš Árona a jeho syny kněžstvím: 10Přivedeš před Stan setkávání býčka a Áron a jeho synové mu vloží ruce na hlavu.11Býčka pak před Hospodinem u vchodu do Stanu setkávání zabiješ.12Vezmeš trochu býčkovy krve a prstem jí potřeš rohy oltáře. Všechnu zbývající krev vyliješ k patě oltáře.13Vezmeš všechen tuk přikrývající vnitřnosti, jaterní lalok, obě ledviny i s tukem, který je na nich, a necháš to dýmat na oltáři.14Maso z toho býčka, jeho kůži a výkaly však spálíš na ohni venku za táborem. Je to oběť za hřích. 15Potom vezmeš prvního berana a Áron a jeho synové mu vloží ruce na hlavu.16Berana zabiješ, vezmeš jeho krev a pokropíš jí oltář ze všech stran.17Potom berana rozsekáš na díly. Vnitřnosti a nohy omyješ a přiložíš k ostatním dílům a hlavě.18Celého berana pak necháš dýmat na oltáři. Je to zápalná oběť Hospodinu, příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu. 19Potom vezmeš druhého berana a Áron a jeho synové mu vloží ruce na hlavu.20Berana zabiješ, vezmeš trochu jeho krve a potřeš jí lalůček Áronova ucha, lalůček pravého ucha jeho synů, palec jejich pravé ruky a palec jejich pravé nohy. Zbytkem krve pokropíš oltář ze všech stran.21Poté vezmeš trochu krve, která bude na oltáři, a trochu oleje pomazání a postříkáš tím Árona a jeho roucha a s ním i jeho syny a jejich roucha. Tak bude posvěcen on i jeho roucha a s ním i jeho synové a jejich roucha. 22Potom z berana vezmeš tučné části – ocas, tuk přikrývající vnitřnosti, jaterní lalok, obě ledviny i s tukem, který je na nich – a pravou kýtu, neboť je to beran pověření.23Z koše nekvašeného pečiva, který je před Hospodinem, vezmeš jeden pecen chleba, jeden chlebový bochánek zadělaný olejem a jednu placku.24To všechno vložíš Áronovi a jeho synům do dlaní, aby to zvedáním nabízeli Hospodinu.25Potom to přijmeš z jejich rukou a necháš to dýmat na oltáři spolu se zápalnou obětí, aby to bylo příjemnou vůní před Hospodinem. Je to ohnivá oběť Hospodinu. 26Z berana Áronova pověření pak vezmeš hrudí a budeš je zvedáním nabízet Hospodinu. To bude tvůj podíl.27Hrudí pozvedání i kýtu odevzdání posvětíš. To, co se pozvedá a odevzdává z berana pověření, náleží Áronovi a jeho synům.28Áron a jeho synové to budou věčným ustanovením přijímat od synů Izraele, neboť je to obětní příspěvek. Ten bude mezi syny Izraele vybírán z jejich pokojných obětí jako jejich příspěvek Hospodinu. 29Áronova svatá roucha připadnou po něm jeho synům, aby v nich bývali pomazáni a pověřeni.30Syn, který se stane knězem po něm, je bude oblékat po sedm dní, kdy bude vcházet do Stanu setkávání, aby konal službu ve svatyni. 31Onoho berana pověření vezmeš a jeho maso uvaříš na svatém místě.32Áron a jeho synové budou u vchodu do Stanu setkávání jíst maso z toho berana s chlebem, který je v koši.33Budou to jíst jen ti, kdo byli těmito obětmi očištěni, kdo byli pověřeni a posvěceni. Nepovolaný to jíst nebude, neboť je to svaté.34Jestliže z masa oběti pověření nebo z toho chleba něco zůstane až do rána, spálíš ty zbytky na ohni. Nebude se to jíst, neboť je to svaté. 35Takto naložíš s Áronem a s jeho syny, přesně jak jsem ti přikázal. Budeš je pověřovat kněžstvím po sedm dní.36Každý den budeš pro smíření obětovat býčka za hřích. Vykonáš na oltáři obřad smíření, abys jej očistil od hříchu, a pomažeš jej, aby byl posvěcen.37Po sedm dní budeš očišťovat oltář, abys jej posvětil. Tak bude oltář svatosvatý. Cokoli se dotkne oltáře, bude svaté. 38Toto pak budeš každodenně a stále obětovat na oltáři: dva roční beránky.39Jednoho beránka budeš obětovat ráno a druhého za soumraku.40S prvním beránkem obětuješ také desetinu efy jemné mouky zadělané čtvrtkou hinu vytlačeného oleje a jako úlitbu čtvrtku hinu vína.41Druhého beránka budeš obětovat za soumraku spolu s moučnou obětí a úlitbou tak jako ráno. Bude to příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu. 42Toto ať je po všechna vaše pokolení stálá zápalná oběť před Hospodinem u vchodu do Stanu setkávání. Tam se s vámi budu setkávat, abych tam s tebou mluvil.43Tam se budu setkávat se syny Izraele, a tak bude to místo posvěceno mou slávou. 44Posvětím Stan setkávání i oltář, také Árona a jeho syny posvětím, aby mi konali kněžskou službu.45Budu přebývat uprostřed synů Izraele a budu jejich Bohem.46A poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh, který je vyvedl z Egypta, abych přebýval uprostřed nich. Já jsem Hospodin, jejich Bůh.“ 30 Kadidlový oltář 1„Z akáciového dřeva zhotovíš také oltář k pálení kadidla.2Ať je čtvercový, loket na délku a loket na šířku; na výšku ať má dva lokte a ať z něj vystupují rohy.3Obložíš jej čistým zlatem: jeho vršek, jeho stěny kolem dokola i jeho rohy. Po jeho obvodu uděláš zlatý věnec.4Pod tím věncem k němu na obou bocích připevníš dva zlaté kruhy, a to po obou stranách. Budou to úchyty pro tyče, aby se na nich dal nosit.5Tyče vyrobíš z akáciového dřeva a obložíš je zlatem. 6Tento oltář postavíš před oponu zastírající Truhlu svědectví, před slitovnici přikrývající Svědectví, kde se s tebou budu setkávat.7Áron na něm bude pálit vonné kadidlo. Bude je pálit každé ráno, když vyčistí kahany,8a bude je pálit za soumraku, když kahany zapálí. Kadidlo bude před Hospodinem stále, po všechna vaše pokolení.9Nezapálíte na něm nepatřičné kadidlo ani zápalnou ani moučnou oběť, nevylijete na něj ani úlitbu. Výkupné za život 10Jen jednou za rok vykoná Áron na jeho rozích obřad smíření. Po všechna vaše pokolení se na něm bude krví oběti za hřích konat obřad smíření, a to jednou za rok, v Den smíření. Kadidlový oltář bude svatosvatý Hospodinu.“ 11Hospodin promluvil k Mojžíšovi:12„Když budeš sčítáním zjišťovat počet synů Izraele, dá při tom každý z nich Hospodinu výkupné za svůj život, aby mezi ně kvůli tomu sčítání nepřišla zhoubná rána.13Každý, kdo bude zahrnut do sčítání, odevzdá půl šekelu stříbra (měřeno podle šekelu svatyně, což je 20 ger). Tento půlšekel je příspěvkem Hospodinu.14Ten věnuje Hospodinu každý, kdo bude zahrnut do sčítání, od dvacetiletých výše.15Když budete Hospodinu odevzdávat tento příspěvek k vykoupení vašich životů, nedá bohatý více a chudý nedá méně než půl šekelu. Umyvadlo 16Toto výkupné stříbro, které vybereš od synů Izraele, vynaložíš na službu ve Stanu setkávání. Synům Izraele to bude před Hospodinem připomínkou vykoupení vašich životů.“ 17Hospodin promluvil k Mojžíšovi:18„Zhotov bronzové umyvadlo s bronzovým podstavcem. Postav je mezi Stanem setkávání a oltářem a nalij do něj vodu.19Tou si pak Áron a jeho synové budou omývat ruce a nohy.20Kdykoli budou vcházet do Stanu setkávání nebo přistupovat k oltáři, aby sloužili Hospodinu dýmáním ohnivé oběti, omyjí se vodou, aby nezemřeli. Olej pomazání 21Budou si omývat ruce a nohy, aby nezemřeli. To pro ně bude věčné ustanovení – pro Árona i pro jeho símě po všechna jejich pokolení.“ 22Hospodin promluvil k Mojžíšovi:23„Vezmi nejlepší balzámy: 500 šekelů tekuté myrhy a poloviční množství, totiž 250 šekelů, vonné skořice, dále 250 šekelů vonného puškvorce,24500 šekelů kasie (vše měřeno podle šekelu svatyně) a jeden hin olivového oleje.25Voňavkářským způsobem pak z toho připravíš olej svatého pomazání jako vonnou mast. To je olej svatého pomazání. 26Pomažeš jím Stan setkávání i Truhlu svědectví,27stůl s veškerým jeho náčiním, svícen s jeho náčiním, kadidlový oltář,28oltář pro zápalné oběti s veškerým jeho náčiním a také umyvadlo s podstavcem.29Tak je posvětíš a budou svatosvaté. Cokoli se jich dotkne, bude svaté.30Pomažeš také Árona s jeho syny a posvětíš je, aby mi konali kněžskou službu. 31Synům Izraele řekneš: ‚Toto bude po všechna vaše pokolení můj olej svatého pomazání.32Nebude se lít na tělo kteréhokoli člověka a neuděláte žádný olej podobného složení. Je svatý a svatý pro vás zůstane. Kadidlo 33Každý, kdo namíchá takovou mast nebo ji vylije na nepovolaného, bude vyobcován ze svého lidu.‘“34Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Vezmi vonné látky: tekutou pryskyřici, onychu a galbanum. Tyto vonné látky a smíchej stejným dílem s čistým kadidlem35a voňavkářským způsobem z toho připrav kadidlovou směs: osolenou, čistou a svatou.36Část z ní rozdrtíš na prášek a položíš před Svědectví ve Stanu setkávání, kde se s tebou budu setkávat. Kadidlo pro vás bude svatosvaté.37Neuděláte si kadidlo stejného složení jako toto. Bude ti svaté; patří Hospodinu.38Každý, kdo takové udělá, aby jím voněl, bude vyobcován ze svého lidu.“ 31 Povolání řemeslníků 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Pohleď, povolal jsem osobně Becaleela, syna Uriho, syna Hurova z pokolení Juda.3Naplnil jsem ho Božím Duchem – zručností, důvtipem a znalostí každého řemesla,4aby vymýšlel plány a prováděl je ve zlatě, stříbře a bronzu,5aby opracovával a osazoval drahokamy, opracovával dřevo a ovládal každé řemeslo.6Hle, přidal jsem mu také Oholiaba, syna Achisamachova z pokolení Dan. A každého nadaného řemeslníka jsem obdařil důmyslem, aby zhotovili vše, co jsem ti přikázal: 7Stan setkávání, Truhlu svědectví i slitovnici ležící na ní, veškeré náčiní stanu, 8stůl a jeho náčiní, svícen z čistého zlata a všechno jeho náčiní, kadidlový oltář, 9oltář pro zápalné oběti a všechno jeho náčiní, umyvadlo i jeho podstavec, 10svatá bohoslužebná roucha kněze Árona, roucha jeho synů ke konání kněžské služby, Zachovávejte sobotu 11olej pomazání a vonné kadidlo pro svatyni. Ať vše udělají přesně tak, jak jsem ti přikázal.“ 12Hospodin Mojžíšovi řekl:13„Promluv k synům Izraele: Zachovávejte mé soboty, neboť to je znamení mezi mnou a vámi po všechna vaše pokolení, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Posvětitel. 14Zachovávejte sobotu; ať je vám svatá. Kdo ji znesvětí, musí zemřít. Každý, kdo by v ten den pracoval, bude vyobcován ze svého lidu.15Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne je sobota, Hospodinův svatý den odpočinku. Každý, kdo by v sobotní den dělal nějakou práci, musí zemřít. 16Ať synové Izraele zachovávají sobotu; ať sobotu dodržují jako věčnou smlouvu po všechna svá pokolení.17Je to věčné znamení mezi mnou a syny Izraele. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, ale sedmého dne odpočinul a nabral dech.“ 18Když Hospodin k Mojžíšovi na hoře Sinaj domluvil, dal mu dvě Desky svědectví – kamenné desky psané Božím prstem. 32 Vzpoura a poslušnost Zlaté tele 1Když lid viděl, že se Mojžíš z hory dlouho nevrací, shromáždili se kolem Árona. „Honem, udělej nám boha, který by nás vedl!“ pobízeli ho. „Kdo ví, co je s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.“ 2Áron jim řekl: „Strhejte svým ženám, synům i dcerám zlaté náušnice a přineste je ke mně.“3Všechen lid si tedy strhal zlaté náušnice a přinesli je k Áronovi.4Ten od nich to zlato přijal, vytvaroval formu a odlil z toho sochu telete. Tehdy zvolali: „Toto je tvůj bůh, Izraeli, ten tě vyvedl z Egypta!“ 5Když to Áron uviděl, postavil před sochou oltář. Potom oznámil: „Zítra bude Hospodinova slavnost!“6Nazítří pak vstali časně zrána, obětovali zápalné oběti a pořádali obětní hody. Lid se posadil, aby jedl a pil, a pak vstali, aby se povyrazili. 7Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Hned sestup dolů! Tvůj lid, který jsi vyvedl z Egypta, spáchal zvrácenost.8Brzy sešli z cesty, kterou jsem jim přikázal. Odlili sochu telete, klaněli se mu, obětovali mu a říkali: ‚Toto je tvůj bůh, Izraeli, ten tě vyvedl z Egypta!‘“ 9Hospodin Mojžíšovi řekl: „Pozoruji tento lid – ó, jak je tvrdošíjný!10Nech mě, ať je zachvátí plamen mého hněvu; vyhladím je, ale z tebe učiním veliký národ!“ 11Mojžíš se snažil Hospodina, svého Boha, upokojit: „Hospodine, proč hoříš hněvem proti svému lidu? Vždyť jsi jej vyvedl z Egypta velikou silou a mocnou rukou.12Proč mají Egypťané říkat: ‚Vyvedl je zlomyslně, aby je pobil na horách, aby je vyhladil z povrchu země‘? Zastav plamen svého hněvu! Upusť od neštěstí, jež proti svému lidu zamýšlíš!13Vzpomeň na Abrahama, Izáka a Izraele, své služebníky. Vzpomeň, jak jsi jim sám při sobě přísahal: ‚Rozmnožím vaše semeno jako hvězdy na nebi. Celou tuto zem dám vašemu semeni, jak jsem řekl, aby ji zdědili navěky!‘“14A Hospodin upustil od neštěstí, které proti svému lidu zamýšlel. 15Mojžíš se otočil a sestoupil z hory. Měl v ruce dvě Desky svědectví, desky popsané z obou stran, popsané zepředu i zezadu.16Ty desky byly Boží dílo a to písmo bylo Boží písmo vyryté na deskách. 17Když Jozue uslyšel hluk křičícího lidu, řekl Mojžíšovi: „Z tábora zní hluk boje!“ 18Ten však odpověděl: „To není jásot vítězství, to není poražených křik – já slyším prozpěvování!“ 19Jakmile se přiblížil k táboru, spatřil to tele a tance. Mojžíš vzplanul hněvem. Desky, které měl v rukou, zahodil a roztříštil je pod onou horou.20Pak vzal to tele, které si udělali, roztavil je v ohni, rozdrtil na prach, rozptýlil na hladinu vody a dal pít synům Izraele. 21Pak Mojžíš řekl Áronovi: „Co ti tento lid udělal, že jsi je přivedl do takového hříchu?“ 22Áron odpověděl: „Nehněvej se, pane můj. Sám víš, jaké má tento lid sklony ke zlému.23Řekli mi: ‚Udělej nám boha, který by nás vedl! Kdo ví, co je s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.‘24Odpověděl jsem jim: ‚Kdo má zlato, strhněte si je!‘ Oni mi je dali, a když jsem to hodil do ohně, vzniklo tohle tele!“ 25Mojžíš viděl, jak je lid zdivočelý. (Áron je totiž k posměchu jejich protivníků nechal zdivočet.)26Postavil se tedy k bráně tábora a zvolal: „Kdo je Hospodinův, ke mně!“ Shromáždili se kolem něj všichni synové Leviho. 27Mojžíš jim řekl: „Takto praví Hospodin, Bůh Izraele: Každý si připásejte k boku meč. Procházejte táborem od brány k bráně a každý pobíjejte i své bratry, přátele a příbuzné!“28Leviho synové se zachovali podle Mojžíšova slova, a toho dne padlo z lidu na tři tisíce mužů.29Mojžíš totiž řekl: „Vstupte dnes do služby Hospodinu, i kdyby měl každý jít proti svému synu nebo bratru. Tak na sebe dnes přivedete požehnání.“ 30Druhého dne Mojžíš lidu řekl: „Spáchali jste veliký hřích. Nyní však vystoupím k Hospodinu – snad ho ohledně vašeho hříchu usmířím.“ 31A tak se Mojžíš vrátil k Hospodinu. „Běda!“ zvolal. „Tento lid spáchal veliký hřích; udělali si boha ze zlata!32Kéž bys jim ten hřích nyní odpustil… A pokud ne, vymaž mne prosím z knihy, kterou píšeš.“ 33Hospodin Mojžíšovi odpověděl: „Ze své knihy vymažu toho, kdo proti mně zhřešil.34Nyní však jdi a veď lid, kam jsem ti řekl. Hle, můj anděl půjde před tebou. Až však přijde den zúčtování, potrestám je za jejich hřích.“ 35Hospodin pak udeřil na lid za to, že si udělali to tele, to, které udělal Áron. 33 Ukaž mi svou slávu 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Jdi, pokračuj odsud dál. Spolu s lidem, který jsi vyvedl z Egypta, jdi do země, kterou jsem zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi s přísahou: ‚Dám ji tvému semeni.‘2Pošlu před tebou svého anděla a vyženu Kananejce, Emorejce, Chetejce, Perizejce, Hivejce i Jebusejce.3Půjdeš do země oplývající mlékem a medem, avšak já s tebou nepůjdu, abych tě cestou nevyhladil, neboť jste tvrdošíjný lid.“ 4A když lid uslyšel tu zlou zprávu, truchlili a nikdo na sebe nevzal žádnou ozdobu.5Hospodin totiž Mojžíšovi řekl: „Vyřiď synům Izraele: Jste tvrdošíjný lid. Kdybych s vámi šel jedinou chvíli, musel bych vás vyhladit. Nyní se zbavte ozdob, potom se rozhodnu, co s vámi učiním.“6Od hory Oréb šli tedy synové Izraele bez ozdob. 7Mojžíš bral stan a vztyčoval si jej venku za táborem, daleko od tábora. Nazval jej Stan setkávání. Když chtěl kdokoli hledat Hospodina, musel vycházet ke Stanu setkávání, který byl venku za táborem.8Když Mojžíš vycházel ke Stanu, všechen lid vstával. Zůstali stát každý u vchodu do svého stanu a dívali se za Mojžíšem, dokud nevešel do Stanu.9Kdykoli Mojžíš vcházel do Stanu, sestupoval oblakový sloup a stavěl se ke vchodu do Stanu, kde Bůh mluvil s Mojžíšem.10Všechen lid tehdy viděl oblakový sloup stojící u vchodu do Stanu a všechen lid vstával a klaněli se, každý u vchodu do svého stanu.11Hospodin mluvíval s Mojžíšem tváří v tvář, jako mluví člověk se svým přítelem. Mojžíš se potom vracel do tábora, ale jeho pomocník, mladý Jozue, Nunův syn, od Stanu neodcházel. 12Mojžíš Hospodinu namítl: „Pohleď, říkáš mi: ‚Veď tento lid dál,‘ ale neukázal jsi mi, koho se mnou pošleš. Řekl jsi: ‚Znám tě osobně a našel jsem v tobě zalíbení.‘13Máš-li ve mně zalíbení, dej mi prosím poznat své cesty, abych tě znal a nacházel u tebe milost. Pohleď, vždyť tento národ je tvůj lid!“ 14Ten odpověděl: „Má přítomnost půjde s tebou a dám ti odpočinout.“ 15Mojžíš mu řekl: „Nemá-li s námi jít tvá přítomnost, nikam nás odsud nevoď!16Jak by se jinak poznalo, že máš ve mně a v mém lidu zalíbení, než když půjdeš s námi? Právě to mě i tvůj lid odliší od každého lidu na povrchu země.“ 17Hospodin Mojžíšovi odpověděl: „Splním i tuto tvou prosbu, neboť jsem v tobě našel zalíbení a znám tě osobně.“ 18Mojžíš řekl: „Ukaž mi prosím svou slávu!“ 19Odpověděl: „Nechám před tebou projít všechnu svou dobrotu a vyslovím před tebou jméno Hospodin. Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.“20Potom dodal: „Nebudeš moci spatřit mou tvář. Žádný člověk mě nemůže spatřit a zůstat naživu.“ 21Hospodin ještě řekl: „Hle, u mne je místo, kde staneš na skále.22Až tudy půjde má sláva, postavím tě do skalní rozsedliny a přikryji tě svou dlaní, dokud nepřejdu.23Až potom dlaň odtáhnu, spatříš má záda; mou tvář však nikdo nespatří.“ 34 Obnovení smlouvy 1Hospodin Mojžíšovi řekl: „Vytesej si dvě kamenné desky podobné těm prvním a já na ně napíšu slova, jež byla na těch prvních deskách, které jsi roztříštil.2Připrav se na ráno. Ráno vystoupíš na horu Sinaj a tam, na vrcholu hory, staneš u mne.3Nikdo ať ale nevystupuje s tebou. Na celé hoře se nikdo nesmí ani ukázat. Ani brav a skot ať se před touto horou nepase.“ 4Mojžíš tedy vytesal dvě kamenné desky podobné těm prvním. Brzy ráno pak vstal, vystoupil na horu Sinaj, jak mu Hospodin přikázal, a v ruce nesl dvě kamenné desky. 5Hospodin sestoupil v oblaku a postavil se k němu. Tehdy vyslovil jméno Hospodin.6Hospodin prošel kolem něj a volal: „Hospodin, Hospodin! Bůh soucitný a milostivý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a věrný, 7pamatující na milosrdenství tisícům pokolení, odpouštějící nepravost, provinění i hřích. Nezapomíná však trestat, ale za nepravost otců volá k odpovědnosti syny i vnuky do třetího i čtvrtého pokolení.“ 8Mojžíš rychle padl k zemi a klaněl se.9Potom řekl: „Pane můj, máš-li ve mně zalíbení, ať prosím jde můj Pán uprostřed nás, ačkoli je to tvrdošíjný lid. Odpusť naši nepravost i hřích a přijmi nás jako své vlastní!“ 10Hospodin odpověděl: „Hle, vstupuji do této smlouvy: Před celým tvým lidem budu konat divy, jaké se neděly v žádném národě na celé zemi. Všechen lid, uprostřed něhož jsi, uvidí Hospodinovo dílo, neboť to, co s tebou učiním, bude ohromující.11Zachovávej, co ti dnes přikazuji. Hle, chystám se před tebou vyhnat Emorejce, Kananejce, Chetejce, Perizejce, Hivejce i Jebusejce. 12Měj se však na pozoru, abys nevstoupil do smlouvy s obyvateli země, do které jdeš. Jinak se ti stanou pastí přímo ve tvém středu.13Proto zbořte jejich oltáře, jejich posvátné sloupy roztříštěte a jejich posvátné kůly skácejte. 14Nesmíte se klanět jinému bohu, protože Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je žárlivě milující Bůh. 15Měj se na pozoru, abys nevstoupil do smlouvy s obyvateli té země! Když půjdou smilnit za svými bohy a přinášet svým bohům oběti, pozvou tě, abys jedl z jejich obětí.16Když pak z jejich dcer vybereš manželky svým synům, půjdou jejich dcery smilnit za svými bohy a svedou tvé syny, aby šli smilnit za jejich bohy. 17Neodlévej si sochy bohů. 18Zachovávej Slavnost nekvašených chlebů. Po sedm dní jez nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal, v určený čas měsíce avivu, neboť v měsíci avivu jsi vyšel z Egypta. 19Vše, co otvírá lůno, je mé, včetně všech prvorozených samců ze tvého stáda, ať už to bude býk či beran.20Osla otvírajícího lůno však vyplatíš jehnětem; kdybys ho nemohl vyplatit, zlomíš mu vaz. Každého prvorozeného ze svých synů vyplatíš. Nikdo ať se přede mnou neukáže s prázdnou. 21Šest dní pracuj, ale sedmého dne odpočívej; odpočívej i v době orání či žně. 22Konej Slavnost týdnů na začátku pšeničné žně a Slavnost dožínek na konci roku.23Třikrát za rok ať se každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, ukáže před svým Pánem Hospodinem, Bohem Izraele.24Až před tebou vypudím národy a rozšířím tvé hranice, nikdo nezatouží po tvé zemi, když budeš přicházet, aby ses třikrát za rok ukázal před Hospodinem, svým Bohem. 25Neobětuj krev mé oběti s ničím kvašeným. Z beránka pesachové oběti ať do rána nic nezbude. 26Nejlepší prvotiny své země přines do domu Hospodina, svého Boha. Nevař kůzle v mléce jeho matky.“ 27Potom Hospodin Mojžíšovi řekl: „Tato slova zapiš. Podle těchto slov vstupuji do smlouvy s tebou a s Izraelem.“ Zářící tvář 28Mojžíš byl s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Byl tam bez chleba a bez vody. Slova smlouvy, totiž Desatero, zapsal na desky. 29Cestou z hory Sinaj nesl Mojžíš v rukou dvě Desky svědectví. Mojžíš ale nevěděl, že mu od rozhovoru s Hospodinem září tvář.30Když pak Áron a všichni Izraelité Mojžíše spatřili, hle, tvář mu zářila tak, že se k němu báli přiblížit.31Mojžíš je však zavolal, a tak se k němu Áron i všichni předáci obce vrátili a Mojžíš s nimi mluvil.32Potom přistoupili všichni synové Izraele a on jim vyřídil všechno, o čem s ním Hospodin mluvil na hoře Sinaj. 33Když k nim Mojžíš domluvil, přikryl si obličej rouškou.34Kdykoli ale vstupoval před Hospodina, aby s ním mluvil, Mojžíš tu roušku odkládal, dokud odtud nevyšel. Pak vycházel a říkal synům Izraele, co mu bylo přikázáno.35Tehdy synové Izraele vídali Mojžíšovu zářící tvář. Potom si Mojžíš znovu zakrýval tvář rouškou, dokud nešel mluvit s Hospodinem. 35 Den odpočinku 1Když Mojžíš shromáždil celou izraelskou obec, řekl jim: „Tyto věci vám Hospodin přikázal.2Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne budete mít svatou sobotu, den odpočinku pro Hospodina. Každý, kdo by v ten den dělal nějakou práci, zemře. Sbírka na svatyni 3V sobotní den nerozděláte oheň v žádném ze svých příbytků.“ 4Mojžíš celé izraelské obci řekl: „Hospodin přikázal toto:5Vyberte mezi sebou pro Hospodina sbírku; každý, kdo má ochotné srdce, ať přinese Hospodinu příspěvek – zlato, stříbro, bronz,6modrou, purpurovou a šarlatovou látku, kment, kozí srst,7červeně barvené beraní kůže, odolné usně, akáciové dřevo,8olej na svícení, také balzámy na olej pomazání a na vonné kadidlo,9onyxové kameny a kameny pro zasazení do efodu a náprsníku. 10Přijďte, všichni nadaní řemeslníci, a vyrobte vše, co Hospodin přikázal: 11Příbytek, jeho stan a pokrývku, jeho spony, rámy, svlaky, sloupy a patky, 12Truhlu, její tyče a slitovnici, zastírající oponu, 13stůl, jeho tyče a všechno náčiní, chleby předložení, 14svícen, jeho náčiní a kahany, olej ke svícení, 15kadidlový oltář a jeho tyče, olej pomazání a vonné kadidlo, vchodový závěs ke vchodu do Příbytku, 16oltář pro zápalné oběti, jeho bronzový rošt, tyče a všechno jeho náčiní, umyvadlo a jeho podstavec, 17zástěny nádvoří, jejich sloupy a patky, závěs pro bránu nádvoří, 18kolíky Příbytku, kolíky nádvoří a jejich lana, 19bohoslužebná roucha pro službu ve svatyni, svatá roucha kněze Árona i roucha jeho synů ke konání kněžské služby.“ 20Nato se celá izraelská obec od Mojžíše rozešla.21Potom přicházeli – každý, kdo cítil nutkání, každý, kdo měl ochotného ducha – a přinášeli Hospodinu příspěvek na přípravu Stanu setkávání, na veškerou službu v něm i na svatá roucha.22Přicházeli muži i ženy, každý s ochotným srdcem, a přinášeli spínadla, náušnice, prsteny, náramky a všelijaké zlaté předměty. Každý, kdo chtěl Hospodinu poskytnout jako dar zlato,23i každý, kdo u sebe měl modrou, purpurovou nebo šarlatovou látku, kment, kozí srst, červeně barvené beraní kůže či odolné usně, přinášel je.24Každý, kdo chtěl přispět stříbrem nebo bronzem, přinášel tento příspěvek Hospodinu. Přinášel také každý, kdo měl u sebe akáciové dřevo k jakémukoli dílu služby. 25Všechny ženy zručné v tkaní přinášely, co utkaly: modrou, purpurovou a šarlatovou látku a kment.26Všechny ženy, které cítily nutkání, také zručně spřádaly kozí srst.27Předáci obce přinášeli onyxové kameny a další drahokamy k posázení efodu a náprsníku,28také balzám a olej na svícení i na přípravu oleje pomazání a vonného kadidla. Povolaní řemeslníci 29A tak všichni Izraelité, muži i ženy, kteří měli ochotné srdce, přinášeli Hospodinu dobrovolné dary na veškeré dílo, které Hospodin skrze Mojžíše přikázal udělat. 30Mojžíš pak synům Izraele řekl: „Pohleďte, Hospodin povolal osobně Becaleela, syna Uriho, syna Hurova z pokolení Juda.31Naplnil ho Božím Duchem – zručností, důvtipem a znalostí každého řemesla,32aby vymýšlel vzory a prováděl je ve zlatě, stříbře a bronzu,33aby opracovával a osazoval drahokamy, opracovával dřevo a ovládal každé řemeslo.34Dal mu také schopnost vyučovat, jemu i Oholiabovi, synu Achisamachovu z pokolení Dan.35Obdařil je nadáním pro každé řemeslo, od rytectví přes vytkávání a vyšívání modrých, purpurových a šarlatových látek i kmentu až po tkaní. Ovládají každé řemeslo a umí vymýšlet plány. 36 1Ať tedy Becaleel a Oholiab spolu s každým nadaným řemeslníkem, jehož Hospodin obdařil zručností a důvtipem k vykonání veškeré potřebné práce na svatyni, udělají vše tak, jak přikázal Hospodin.“ 2A tak Mojžíš povolal Becaleela a Oholiaba spolu s každým nadaným řemeslníkem, jehož Hospodin obdařil zručností. Ti všichni cítili nutkání přistoupit k té práci a dát se do ní.3Převzali tedy od Mojžíše vše, čím synové Izraele přispěli na práci při stavbě svatyně. Lidé mu ale každé ráno přinášeli stále další dobrovolné dary.4Všichni řemeslníci zapojení do prací na stavbě svatyně tedy jeden po druhém odcházeli od svého díla5a říkali Mojžíšovi: „Lid přináší mnohem více, než je potřeba k dílu, jež nám Hospodin přikázal vykonat.“ 6Mojžíš tedy nechal v táboře vyhlásit: „Muži, ženy, přestaňte už přispívat na stavbu svatyně!“ Tak bylo lidu zabráněno přinášet více. Příbytek 7Materiálu na veškeré potřebné dílo již bylo dost – dokonce víc než dost! 8Nejnadanější z řemeslníků, kteří se účastnili stavby, pak pro Příbytek připravili deset pruhů ze soukaného kmentu a z modré, purpurové a šarlatové látky s umně vetkanými cheruby.9Jeden pruh byl dvacet osm loket dlouhý a čtyři lokte široký. Všechny pruhy měly stejné rozměry.10Pět pruhů spojili k sobě; rovněž tak druhých pět pruhů.11Podél pruhu, jenž byl na konci spojeného kusu, udělali poutka z modré látky. Totéž udělali podél krajního pruhu ve druhém spojeném kusu.12Na první koncový pruh připevnili padesát poutek a stejně tak na koncový pruh druhého spojeného kusu; poutka byla přesně proti sobě.13Vyrobili také padesát zlatých spon, kterými ty pruhy spojili k sobě. Tak Příbytek tvořil jeden celek. 14Pro stan nad Příbytkem pak připravili houně z kozí srsti; připravili jedenáct takových houní.15Jedna houně byla třicet loket dlouhá a čtyři lokte široká. Všech jedenáct houní mělo stejné rozměry.16Spojili zvlášť pět houní a šest houní.17Potom připevnili padesát poutek podél koncové houně spojeného kusu a stejně tolik podél krajní houně druhého spojeného kusu.18Vyrobili také padesát bronzových spon ke spojení stanu, aby tvořil jeden celek.19Navrch stanu zhotovili pokrývku z červeně barvených beraních kůží a vrchní pokrývku z odolných usní. 20Dále pro Příbytek vyrobili svislé rámy z akáciového dřeva.21Každý rám byl deset loktů vysoký a jeden a půl lokte široký22a každý měl dva spojovací čepy. Tak vyrobili všechny rámy Příbytku.23Pro pravou, jižní stranu Příbytku vyrobili dvacet rámů.24Pod těch dvacet rámů vyrobili čtyřicet stříbrných patek; dvě patky pod dva čepy jednoho rámu a stejně tak pod každý další rám.25Také pro druhý bok Příbytku, pro severní stranu, vyrobili dvacet rámů26a k nim čtyřicet stříbrných patek; dvě patky pod jeden rám a stejně tak pod každý další rám.27Pro zadní, západní stranu Příbytku pak vyrobili šest rámů.28Vyrobili také dva zvláštní rámy pro oba rohy u zadní stěny Příbytku.29Zespodu k sobě přiléhaly a shora byly pevně spojeny jedním prstencem. Tak to udělali s oběma rámy v obou rozích.30Bylo tam tedy osm rámů a jejich šestnáct stříbrných patek; dvě patky pod každým rámem. 31Dále vyrobili svlaky z akáciového dřeva: pět svlaků pro rámy na jednom boku Příbytku,32pět pro rámy na druhém boku Příbytku a pět svlaků pro rámy na zadní, západní straně Příbytku.33Vyrobili i prostřední svlak, který procházel středem rámů od jednoho konce k druhému.34Ty rámy obložili zlatem a připevnil k nim zlaté prstence jako úchyty pro svlaky. Také svlaky obložili zlatem. 35Udělali také oponu z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu; udělali ji s umně vetkanými cheruby.36K ní udělali čtyři sloupy z akáciového dřeva, obložili je zlatem, udělali k nim zlaté háčky a ulili k nim čtyři stříbrné patky. 37Pro vchod do stanu pak udělali vyšívaný závěs z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu38a k němu pět sloupů s háčky. Jejich hlavice a příčky obložili zlatem, jejich pět patek však bylo z bronzu. 37 Truhla 1Potom Becaleel vyrobil truhlu z akáciového dřeva: byla dva a půl lokte dlouhá, jeden a půl lokte široká a jeden a půl lokte vysoká.2Obložil ji zevnitř i zvenčí čistým zlatem a po jejím obvodu udělal zlatý věnec.3Ulil pro ni čtyři zlaté kruhy a připevnil je k jejím čtyřem nohám: dva kruhy po jednom jejím boku a dva kruhy po druhém.4Z akáciového dřeva zhotovil rovněž tyče a obložil je zlatem.5Tyče pak provlékl skrz kruhy po bocích truhly, aby se truhla dala nosit. 6Vyrobil také příkrov z čistého zlata, totiž slitovnici: byla dva a půl lokte dlouhá a jeden a půl lokte široká.7Vytvořil také dva cheruby. Zhotovil je z tepaného zlata na obou koncích slitovnice:8jednoho cheruba na jednom konci a druhého cheruba na druhém konci. Udělal cheruby tak, aby vystupovali ze slitovnice na obou jejích koncích. Stůl 9Cherubové měli rozpjatá křídla, jimiž zastiňovali slitovnici. Byli obráceni čelem k sobě a tvářemi se skláněli nad slitovnici.10Vyrobil také stůl z akáciového dřeva: byl dva lokte dlouhý, jeden loket široký a jeden a půl lokte vysoký.11Obložil jej čistým zlatem a po jeho obvodu udělal zlatý věnec.12Udělal po jeho obvodu také na dlaň širokou obrubu a kolem ní další zlatý věnec.13Ulil k němu také čtyři zlaté kruhy, které připevnil ke čtyřem rohům u jeho čtyř nohou.14Kruhy byly upevněny těsně pod obrubou jako úchyty pro tyče, aby se stůl dal nosit.15Tyče udělal z akáciového dřeva, aby se stůl dal nosit, a obložil je zlatem. Svícen 16Vyrobil rovněž nádoby patřící na stůl, mísy, pohárky, číše a konvice na úlitby, a to z čistého zlata.17Vyrobil také svícen z čistého zlata. Svícen měl tepanou patu i dřík a vystupovaly z něj pohárky, pupeny a květy.18Z jeho boků vycházelo šest prutů: tři pruty svícnu z jedné strany svícnu a tři pruty z druhé.19Na jednom prutu byly tři mandlovité pohárky s pupenem a květem, na dalším prutu také tři a tak to bylo na všech šesti prutech vycházejících ze svícnu.20Na dříku pak byly čtyři mandlovité pohárky s pupeny a květy.21Pod jedním párem prutů, jež z něj vystupují, byl jeden pupen, pod druhým párem další pupen a pod třetím další – takto u všech šesti prutů vycházejících ze svícnu.22Tyto pupeny i pruty vystupovaly ze svícnu a všechno to bylo vytepáno z jednoho kusu čistého zlata. 23Ke svícnu zhotovil z čistého zlata také sedm kahanů, kleště a pánvice na oharky. Kadidlový oltář 24Svícen spolu se vším tímto náčiním vyrobil z talentu čistého zlata. 25Zhotovil také kadidlový oltář z akáciového dřeva. Byl čtvercový, loket na délku a loket na šířku; na výšku měl dva lokte a vystupovaly z něj rohy.26Obložil jej čistým zlatem: jeho vršek, jeho stěny kolem dokola i jeho rohy. Po jeho obvodu udělal zlatý věnec.27Pod tím věncem k němu na obou bocích připevnil dva zlaté kruhy, a to po obou stranách. Sloužily jako úchyty pro tyče, aby se na nich dal nosit.28Tyče vyrobil z akáciového dřeva a obložil je zlatem. 29Voňavkářským způsobem pak připravil olej svatého pomazání a čisté kadidlo z vonných látek. 38 Oltář pro zápalné oběti 1Z akáciového dřeva zhotovil také čtvercový oltář pro zápalné oběti. Měl pět loket na délku, pět loket na šířku a tři lokte na výšku.2V jeho čtyřech koutech vytvaroval rohy vystupující z oltáře a obložil jej bronzem.3Vyrobil veškeré náčiní k oltáři, hrnce, lopaty, obětní misky, vidlice a pánvice na uhlí; veškeré jeho náčiní vyrobil z bronzu.4K oltáři zhotovil také mřížový rošt z bronzu a připevnil jej zespodu pod obrubu oltáře, do poloviny jeho výšky.5Na čtyřech koncích bronzového roštu ulil čtyři kruhy jako úchyty pro tyče.6Tyče vyrobil z akáciového dřeva a obložil je bronzem. Umyvadlo 7Pak je provlékl skrz kruhy po bocích oltáře, aby se na nich dal nosit. Udělal jej dutý, z desek. Nádvoří 8Bronzové umyvadlo a jeho bronzový podstavec vyrobil ze zrcadel žen shromážděných ke konání služby u vchodu do Stanu setkávání. 9Postavil také nádvoří. Na pravé, jižní straně nádvoří byly zástěny ze soukaného kmentu v délce 100 loket.10Dvacet sloupů s dvaceti patkami na této straně bylo z bronzu, sloupové háčky a příčky byly stříbrné.11Rovněž na severní straně byly zástěny v délce 100 loket; jejích dvacet sloupů s dvaceti patkami bylo z bronzu, sloupové háčky a příčky byly stříbrné. 12Na západní straně byly zástěny v délce 50 loket, s deseti sloupy a deseti patkami, sloupové háčky a příčky byly stříbrné.13Rovněž přední, východní strana měřila 50 loket.14Tvořilo ji 15 loket zástěn se třemi sloupy a třemi patkami z jedné strany15a 15 loket zástěn se třemi sloupy a třemi patkami z druhé strany. Uprostřed pak byla brána nádvoří.16Všechny zástěny kolem nádvoří byly ze soukaného kmentu.17Patky sloupů byly z bronzu, sloupové háčky a příčky byly stříbrné, obložení jejich hlavic bylo stříbrné. Všechny sloupy nádvoří byly propojeny stříbrnými příčkami. 18Vyšívaný závěs pro bránu nádvoří byl z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu. Byl dlouhý 20 loket a v celé šířce vysoký 5 loket, tak jako zástěny nádvoří.19K němu patřily čtyři sloupy se čtyřmi bronzovými patkami a stříbrnými háčky; obložení jejich hlavic i jejich příčky byly stříbrné. Soupis materiálu 20Všechny kolíky okolo Příbytku a nádvoří byly z bronzu. 21Toto je soupis Příbytku, totiž Příbytku svědectví, sečtený podle Mojžíšova rozkazu. Je to práce levitů pod vedením Itamara, syna kněze Árona.22Becaleel, syn Uriho, syna Hurova z pokolení Juda, udělal všechno, co Hospodin přikázal Mojžíšovi.23S ním byl Oholiab, syn Achisamachův z pokolení Dan, zručný v rytectví, vytkávání a vyšívání na modré, purpurové a šarlatové látce i kmentu. 24Zlata použitého na veškeré dílo svatyně (šlo o zlato poskytnuté jako dar) bylo celkem 29 talentů a 730 šekelů, měřeno šekelem svatyně. 25Stříbra od členů obce zahrnutých do sčítání bylo 100 talentů a 1 775 šekelů, podle šekelu svatyně.26Jeden beka z hlavy (to jest půl šekelu svatyně) – tolik bylo vybráno od každého, kdo byl zahrnut do sčítání, od dvacetiletých výše, tedy od 603 550 mužů.27Oněch 100 talentů stříbra připadlo na odlévání patek pro svatyni a pro oponu: 100 patek ze 100 talentů; talent na patku.28Zbývajících 1 775 šekelů připadlo na výrobu sloupových háčků, obložení jejich hlavic a na spojovací příčky. 29Bronzu poskytnutého jako dar bylo 70 talentů a 2 400 šekelů.30Z něj byly vyrobeny patky ke vchodu do Stanu setkávání, bronzový oltář s jeho bronzovým roštem, veškeré náčiní k oltáři,31patky sloupů kolem nádvoří, patky pro bránu nádvoří a všechny kolíky kolem Příbytku a kolem nádvoří. 39 Kněžská roucha 1Z modré, purpurové a šarlatové látky zhotovili bohoslužebná roucha pro službu ve svatyni. Připravili také svatá roucha pro Árona, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. 2Efod byl zhotoven ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu.3Vytepali zlaté plíšky a z nich nastříhali nitě, aby je umně vetkali do modré, purpurové a šarlatové látky a do kmentu.4K oběma okrajům efodu připojili ramenní díly, aby byl spojen.5Tkaný pás, který jej obepínal, byl stejně jako efod ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.6Do zlatých obrouček zasadili onyxové kameny, a jako kamenorytec vyrývá pečeť, tak na nich vyryli jména synů Izraele.7Potom je připevnili k ramenním dílům efodu jako pamětné kameny synů Izraele, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. 8Podobným způsobem jako efod byl zhotoven umně tkaný náprsník: ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu.9Náprsník byl čtvercový; udělali jej dvojitý, po přehnutí byl na píď dlouhý a na píď široký.10Posázeli jej čtyřmi řadami drahých kamenů: v první řadě rubín, topas a smaragd, 11v druhé řadě tyrkys, safír a jaspis, 12ve třetí řadě opál, achát a ametyst, 13ve čtvrté řadě chrysolit, onyx a beryl. V tomto pořadí byly kameny zasazeny do zlatých obrouček.14Kamenů bylo dvanáct, tak jako jmen Izraelových synů. Každý měl na sobě jako na pečeti vyryto jméno jednoho ze dvanácti izraelských kmenů. 15K náprsníku vyrobili točené řetízky na způsob šňůrek, z čistého zlata.16Vyrobili také dvě zlaté obroučky a dva zlaté kroužky. Ty dva kroužky připevnili na oba horní okraje náprsníku.17Ty dvě zlaté šňůry pak připevnili k oběma kroužkům na okrajích náprsníku.18Druhé konce obou šňůr připevnili k oněm dvěma obroučkám připevněným zepředu k ramenním dílům efodu.19Vyrobili také dva zlaté kroužky, které připevnili ke dvěma dolním okrajům náprsníku, k jeho vnitřní obrubě.20Dále vyrobili dva zlaté kroužky, které připevnili zepředu k dolní části obou ramenních dílů efodu, těsně u jeho švu nad tkaným pásem efodu.21Náprsník pak modrou šňůrou přivázali za jeho kroužky ke kroužkům efodu. Takto spočíval na tkaném pásu efodu a neodstával od efodu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. 22K efodu byl zhotoven také plášť celý utkaný z modré látky.23Uprostřed něj byl otvor, jako bývá v pancíři, s tkanou obrubou, aby se netrhal.24Podél spodního lemu pláště udělali granátová jablka z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu.25Prostřídali je zvonky z čistého zlata, jež připevnili mezi granátová jablka po celém spodním lemu pláště:26zvonek a granátové jablko, zvonek a granátové jablko, po celém spodním lemu pláště, v němž se koná služba, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. 27Pro Árona a jeho syny utkali kmentové suknice,28kmentový turban, ozdobné kmentové pokrývky hlavy, plátěné spodky ze soukaného kmentu29a vyšívanou šerpu ze soukaného kmentu a z modré, purpurové a šarlatové látky, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. 30Vyrobili také štítek z čistého zlata, totiž korunu svatosti, a jako na pečeť na něj vyryli: Svatý Hospodinu. Dokončení díla 31Připevnili k němu modrou šňůru, aby mohl být přivázán na vrchol turbanu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. 32Tak bylo dokončeno veškeré dílo Příbytku, totiž Stanu setkávání. Synové Izraele udělali všechno přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. 33Tehdy přinesli Příbytek k Mojžíšovi: Stan a všechno jeho náčiní, jeho spony, rámy, svlaky, sloupy a patky, 34přikrývku z červeně barvených beraních kůží, přikrývku z odolných usní, zastírající oponu, 35Truhlu svědectví, její tyče a slitovnici, 36stůl a všechno jeho náčiní, chleby předložení, 37svícen z čistého zlata, jeho uspořádané kahany a všechno náčiní, olej ke svícení, 38zlatý oltář, olej pomazání, vonné kadidlo, závěs pro vchod do Stanu, 39bronzový oltář, jeho bronzový rošt, tyče a všechno náčiní, umyvadlo a jeho podstavec, 40zástěny nádvoří, jejich sloupy a patky, závěs do brány nádvoří, jeho lana a kolíky, všechno náčiní ke službě v Příbytku, ve Stanu setkávání, 41bohoslužebná roucha pro službu ve svatyni, svatá roucha kněze Árona i roucha jeho synů ke konání kněžské služby. 42Synové Izraele udělali všechnu práci přesně tak, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.43Mojžíš viděl všechno to dílo a hle, udělali je přesně tak, jak Hospodin přikázal. A Mojžíš jim požehnal. 40 Vztyčení Příbytku 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Prvního dne prvního měsíce vztyčíš Příbytek, Stan setkávání. 3Postavíš tam Truhlu svědectví a zastřeš ji oponou.4Přineseš stůl a uspořádáš vše na něm, přineseš i svícen a zapálíš jeho kahany.5Před Truhlu svědectví postavíš zlatý oltář k pálení kadidla a ve vchodu do Příbytku pověsíš závěs.6Před vchodem do Příbytku, do Stanu setkávání, postavíš oltář pro zápalné oběti.7Mezi Stanem setkávání a oltářem postavíš umyvadlo a naliješ do něj vodu.8Kolem dokola vztyčíš zástěny nádvoří a v jeho bráně pověsíš závěs. 9Potom vezmeš olej pomazání a pomažeš Příbytek i všechno, co je v něm. Tak jej i s veškerým vybavením posvětíš, a bude svatý.10Pomažeš také oltář pro zápalné oběti a veškeré jeho náčiní. Tak oltář posvětíš, a bude svatosvatý.11Pomažeš i umyvadlo a jeho podstavec, a tak je posvětíš. 12Potom přivedeš Árona a jeho syny ke vchodu do Stanu setkávání a omyješ je vodou.13Oblékneš Áronovi svatá roucha a pomažeš ho. Tak jej posvětíš, aby mi konal kněžskou službu.14Přivedeš také jeho syny, oblékneš jim suknice15a pomažeš je, jako jsi pomazal jejich otce, aby mi konali kněžskou službu. Toto pomazání je i všechna jejich pokolení uvede do věčného kněžství.“ 16A Mojžíš udělal všechno přesně tak, jak mu Hospodin přikázal. 17Prvního dne prvního měsíce druhého roku byl Příbytek vztyčen.18Mojžíš vztyčil Příbytek: položil jeho patky, postavil jeho rámy, provlékl jeho svlaky a vztyčil jeho sloupy.19Nad Příbytkem roztáhl stan a seshora na něj položil jeho přikrývku, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. 20Potom vzal Svědectví a vložil je do truhly. K truhle připevnil sochory a seshora ji přikryl slitovnicí.21Když vnesl truhlu do Příbytku, pověsil v něm zastírající oponu. Tak zastřel Truhlu svědectví, jak mu Hospodin přikázal. 22Před oponou, na severní straně Příbytku, pak ve Stanu setkávání postavil stůl23a před Hospodinem na něm uspořádal chleby, jak mu Hospodin přikázal. 24Naproti stolu, na jižní straně Příbytku, postavil do Stanu setkávání svícen25a zapálil před Hospodinem kahany, jak mu Hospodin přikázal. 26Před oponu ve Stanu setkávání postavil také zlatý oltář27a zapálil na něm vonné kadidlo, jak mu Hospodin přikázal. 28Ve vchodu do Příbytku pověsil závěs.29Před vchodem do Příbytku, do Stanu setkávání, postavil oltář pro zápalné oběti a obětoval na něm zápalné i moučné oběti, jak mu Hospodin přikázal. 30Mezi Stanem setkávání a oltářem postavil umyvadlo a nalil do něj vodu k omývání,31aby si v něm Mojžíš i Áron a jeho synové omývali ruce a nohy.32Kdykoli vcházeli do Stanu setkávání nebo přistupovali k oltáři, omývali se, jak mu Hospodin přikázal. 33Okolo Příbytku a oltáře pak vztyčil zástěny nádvoří a do jeho brány pověsil závěs. Tak Mojžíš to dílo dokončil. 34Tehdy Stan setkávání přikryl oblak a Příbytek naplnila Hospodinova sláva.35A Mojžíš nemohl vejít do Stanu setkávání, neboť na něm spočíval oblak a Příbytek naplňovala Hospodinova sláva. 36Kdykoli se potom oblak nad Příbytkem vznesl, synové Izraele se vždy vydávali na cesty.37Pokud se však oblak nevznesl, nevycházeli až do dne, kdy se vznesl. Leviticus 1 Zákon oběti Zápalné oběti 1Hospodin zavolal Mojžíše a promluvil k němu ze Stanu setkávání:2„Promluv k synům Izraele takto: Když někdo z vás bude Hospodinu přinášet obětní dar, ať je to dar z dobytka – ze skotu nebo z bravu. 3Přináší-li darem zápalnou oběť ze skotu, ať přivede samce bez vady. Přivede jej ke vchodu do Stanu setkávání, aby došel zalíbení před Hospodinem.4Vloží ruku na hlavu zápalné oběti a ta bude přijata jako jeho smírčí výkupné.5Potom to dobytče zabije před Hospodinem. Kněží, synové Áronovi, přinesou jeho krev jako oběť a tou krví pokropí ze všech stran oltář, který je u vchodu do Stanu setkávání.6Potom ať zápalnou oběť stáhne z kůže a rozseká ji na díly.7Kněží, synové Áronovi, zapálí na oltáři oheň a narovnají na něj dříví.8Na ně pak rozloží ty díly i s hlavou a tukem.9Vnitřnosti a nohy se však musí omýt vodou. Kněz to vše nechá dýmat na oltáři jako zápalnou oběť, jako ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu. 10Přináší-li darem zápalnou oběť z bravu – z ovcí nebo koz – ať přivede samce bez vady11a zabije ho před Hospodinem u severní strany oltáře. Kněží, synové Áronovi, pak tou krví pokropí oltář ze všech stran.12Potom ať rozseká oběť na díly i s hlavou a tukem. Kněz je narovná na dříví, které je na ohni na oltáři.13Vnitřnosti a nohy se však musí omýt vodou. Kněz to všechno přinese jako oběť a nechá to dýmat na oltáři. To je zápalná oběť, ohnivá oběť příjemně vonící Hospodinu. 14Přináší-li Hospodinu darem zápalnou oběť z ptactva, ať přinese svůj dar z hrdliček nebo z holoubat.15Kněz přinese ptáče k oltáři, nehtem mu poodštípne hlavu a nechá je dýmat na oltáři; jeho krev bude vymáčknuta na stěnu oltáře.16Odejme mu také vole i s obsahem a odhodí je poblíž oltáře východním směrem na místo pro popel.17Natrhne ptáka u křídel, ale neroztrhne jej. Potom jej kněz nechá dýmat na oltáři, na dříví, které je na ohni. To je zápalná oběť, ohnivá oběť příjemně vonící Hospodinu.“ 2 Moučné oběti 1„Přináší-li někdo Hospodinu moučnou oběť, ať ji daruje z jemné mouky. Tu polije olejem, položí na ni kadidlo2a přinese ji k Áronovým synům, kněžím. Kněz pak z toho vezme hrst jemné mouky s olejem a všechno kadidlo. Tento památeční díl nechá dýmat na oltáři jako ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu.3Zbytek moučné oběti připadne Áronovi a jeho synům jako svatosvatý díl z ohnivých obětí Hospodinu. 4Přinášíš-li darem moučnou oběť pečenou v peci, udělej z jemné mouky nekvašené bochánky zadělané olejem nebo nekvašené placky pomazané olejem.5Je-li tvým darem moučná oběť smažená na pánvi, ať je z jemné mouky zadělané olejem, nekvašená.6Rozdrob ji na kousky a polij olejem; je to moučná oběť.7Je-li tvým darem moučná oběť připravená v kotlíku, ať je připravena z jemné mouky s olejem.8Když takto připravenou moučnou oběť přineseš Hospodinu, bude předána knězi. Ten ji donese k oltáři,9odejme z ní památeční díl a nechá jej dýmat na oltáři jako ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu.10Zbytek moučné oběti připadne Áronovi a jeho synům jako svatosvatý díl z ohnivých obětí Hospodinu. 11Žádná moučná oběť, kterou přinesete Hospodinu, nesmí být kvašená. Nikdy nedáte dýmat jako ohnivou oběť Hospodinu žádný kvas ani med.12Můžete je Hospodinu přinášet jako dar z prvotin, ale nesmíte je obětovat na oltáři jako příjemnou vůni.13Každý dar moučné oběti ochuť solí; nedopusť, aby při tvé moučné oběti chyběla sůl smlouvy tvého Boha. S každým svým darem přines sůl. 14Přinášíš-li Hospodinu darem moučnou oběť z prvotin, přines k této oběti drcené zrní z čerstvých klasů pražených na ohni.15Přidej k ní olej a polož na ni kadidlo; je to moučná oběť.16Kněz pak část drceného zrní a oleje a všechno kadidlo nechá dýmat jako památeční díl; je to ohnivá oběť Hospodinu.“ 3 Pokojné oběti 1„Přináší-li někdo darem pokojnou oběť ze skotu, ať přivede před Hospodina samce či samici bez vady.2Vloží ruku na hlavu své oběti a zabije ji u vchodu do Stanu setkávání; kněží, synové Áronovi, pak pokropí oltář krví ze všech stran.3Potom ať z této pokojné oběti přinese ohnivou oběť Hospodinu: tuk přikrývající vnitřnosti i všechen tuk kolem vnitřností,4obě ledviny s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok, který odejme spolu s ledvinami.5Áronovi synové to pak nechají dýmat na oltáři spolu se zápalnou obětí ležící na dříví, jež bude na ohni, jako ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu. 6Přináší-li Hospodinu darem pokojnou oběť z bravu, ať přivede samce nebo samici bez vady.7Přináší-li darem jehně, přivede je před Hospodina,8vloží ruku na hlavu své oběti a zabije ji před Stanem setkávání; Áronovi synové pak její krví pokropí oltář ze všech stran.9Potom z pokojné oběti přinese ohnivou oběť Hospodinu: její tuk, totiž celý tučný ocas, který odejme těsně u kostrče, tuk přikrývající vnitřnosti a všechen tuk kolem vnitřností,10obě ledviny s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok, který odejme spolu s ledvinami.11Kněz to pak nechá dýmat na oltáři jako pokrm ohnivé oběti Hospodinu. 12Přináší-li darem kůzle, přivede je před Hospodina,13vloží ruku na jeho hlavu a zabije je před Stanem setkávání; Áronovi synové pak jeho krví pokropí oltář ze všech stran.14Potom z něj přinese ohnivou oběť Hospodinu: tuk přikrývající vnitřnosti a všechen tuk kolem vnitřností,15obě ledviny s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok, který odejme spolu s ledvinami.16Kněz to pak nechá dýmat na oltáři jako pokrm ohnivé oběti, jako příjemnou vůni. Všechen tuk patří Hospodinu. 17Toto je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení, ve všech vašich příbytcích: Nesmíte jíst žádný tuk a žádnou krev.“ 4 Oběti za hřích 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Mluv k synům Izraele: Když se někdo neúmyslně prohřeší proti některému z Hospodinových přikázání a dopustí se něčeho, co se nesmí, učiňte toto: 3Prohřeší-li se pomazaný kněz, poskvrní vinou všechen lid. Ať tedy za hřích, jehož se dopustil, obětuje Hospodinu mladého býčka bez vady jako oběť za hřích.4Býčka přivede před Hospodina ke vchodu do Stanu setkávání, vloží mu ruku na hlavu a zabije ho před Hospodinem.5Pomazaný kněz pak vezme trochu krve z toho býčka a přinese ji do Stanu setkávání.6Namočí prst v krvi a sedmkrát jí stříkne před Hospodinem, před oponou svatyně.7Trochou krve potře rohy oltáře k pálení vonného kadidla, který stojí před Hospodinem ve Stanu setkávání. Všechnu zbývající krev z býčka pak vylije k patě oltáře pro zápalné oběti, který stojí u vchodu do Stanu setkávání.8Potom z býčka obětovaného za hřích odejme všechen tuk: tuk přikrývající vnitřnosti i všechen tuk kolem vnitřností,9obě ledviny s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok, který odejme spolu s ledvinami10(tak jako se odjímá tuk z dobytčete při pokojné oběti). Kněz to pak nechá dýmat na oltáři pro zápalné oběti.11Celý zbytek býčka – jeho kůži, veškeré maso i s hlavou, nohama, vnitřnostmi a výkaly –12vynese ven za tábor na čisté místo, kam se sype popel, a spálí jej na ohni z dříví. Ať je spálen na místě, kam se sype popel. 13Prohřeší-li se neúmyslně celá izraelská obec (neboť si to shromáždění neuvědomí) a překročí některé Hospodinovo přikázání, když se proviní něčím, co se nesmí, učiňte toto:14Jakmile si uvědomí hřích, jehož se dopustili, přivede shromáždění mladého býčka před Stan setkávání jako oběť za hřích.15Stařešinové obce vloží před Hospodinem ruce na jeho hlavu a býček bude zabit před Hospodinem.16Pomazaný kněz přinese trochu jeho krve do Stanu setkávání,17namočí prst v krvi a sedmkrát jí stříkne před Hospodinem, před oponou.18Trochou krve také potře rohy oltáře, který stojí před Hospodinem ve Stanu setkávání. Všechnu zbývající krev vylije k patě oltáře pro zápalné oběti, který stojí u vchodu do Stanu setkávání.19Potom z něj odejme všechen tuk a nechá jej dýmat na oltáři.20Naloží s tím býčkem přesně tak, jak se nakládá s býčkem oběti za hřích. Tak za ně kněz vykoná obřad smíření a bude jim odpuštěno.21Vynese býčka ven za tábor a spálí jej, jako spálil toho prvního býčka. To je oběť za hřích shromáždění. 22Prohřeší-li se vůdce lidu, když neúmyslně překročí některé přikázání Hospodina, svého Boha, a tak se proviní něčím, co se nesmí, učiňte toto:23Jakmile si uvědomí hřích, jehož se dopustil, přinese darem kozla, samce bez vady.24Vloží ruku na jeho hlavu a zabije ho před Hospodinem na místě, kde se zabíjí zápalná oběť; je to oběť za hřích.25Kněz pak prstem nabere trochu krve z oběti za hřích a potře rohy oltáře pro zápalné oběti; zbytek krve vylije k patě oltáře.26Všechen tuk nechá dýmat na oltáři tak jako tuk pokojné oběti. Tak za něj kněz kvůli jeho hříchu vykoná obřad smíření a bude mu odpuštěno. 27Prohřeší-li se neúmyslně někdo z prostého lidu, když se proviní překročením jednoho z Hospodinových přikázání něčím, co se nesmí, učiňte toto:28Jakmile si uvědomí hřích, jehož se dopustil, přinese jako oběť za svůj hřích kozu, samici bez vady.29Vloží ruku na hlavu této oběti za hřích a zabije ji na místě pro zápalné oběti.30Kněz pak prstem nabere trochu krve a potře rohy oltáře pro zápalné oběti; všechnu zbývající krev pak vylije k patě oltáře.31Všechen tuk odejme, jako se odnímá tuk pokojné oběti, a kněz jej nechá dýmat na oltáři jako příjemnou vůni Hospodinu. Tak za něj kněz vykoná obřad smíření a bude mu odpuštěno. 32Chce-li jako oběť za svůj hřích přinést jehně, ať přivede samičku bez vady.33Vloží ruku na hlavu této oběti za hřích a zabije ji jako oběť za hřích na místě, kde se zabíjí zápalná oběť.34Kněz pak prstem nabere trochu krve z oběti za hřích a potře rohy oltáře pro zápalné oběti; všechnu zbývající krev vylije k patě oltáře.35Všechen tuk odejme (tak jako se z jehněte odnímá tuk při pokojné oběti) a kněz jej nechá dýmat na oltáři jako ohnivou oběť Hospodinu. Tak za něj kněz vykoná obřad smíření kvůli hříchu, jehož se dopustil, a bude mu odpuštěno. 5 1Člověk se prohřeší v těchto případech: Když něco viděl nebo se to dozvěděl, a ačkoli slyšel přísežnou výzvu ke svědectví, neoznámil to. Takový ponese vinu.2Také když se někdo dotkne něčeho nečistého, jako je zdechlina nečisté zvěře, nečistého dobytka nebo nečisté drobné havěti, neúmyslně se znečistil, a tak se provinil.3Také když se dotkne lidské nečistoty – jakékoli nečistoty poskvrňující člověka – a teprve pak si to uvědomí, provinil se.4Také když nerozvážně pronese přísahu, zlou či dobrou – ať už nerozvážně přísahal o čemkoli, aniž si toho byl vědom – a teprve pak si to uvědomí, provinil se.5Když se tedy jednou z těchto věcí proviní, ať vyzná, v čem se prohřešil.6Jako odškodnění za hřích, jehož se dopustil, ať Hospodinu přinese samici z bravu, ovci nebo kozu, jako oběť za hřích. Kněz pak za něj kvůli jeho hříchu vykoná obřad smíření. 7Nemůže-li si dovolit jehně, přinese Hospodinu jako odškodnění za svůj prohřešek dvě hrdličky nebo dvě holoubata, jedno k oběti za hřích a druhé k zápalné oběti.8Přinese je ke knězi a ten bude obětovat nejprve to, které je určeno k oběti za hřích. Nehtem mu zespodu poodštípne hlavu, ale neodtrhne ji.9Trochou krve oběti za hřích stříkne na stěnu oltáře a zbytek krve bude vymáčknut k patě oltáře; je to oběť za hřích.10Z druhého pak připraví zápalnou oběť podle pravidel. Tak za něj kněz vykoná obřad smíření kvůli hříchu, jehož se dopustil, a bude mu odpuštěno. 11Jsou-li však i dvě hrdličky nebo dvě holoubata nad jeho možnosti, přinese ten, kdo se prohřešil, jako svou oběť za hřích desetinu efy jemné mouky. Nepolije ji olejem a nepoloží na ni kadidlo, neboť je to oběť za hřích.12Přinese ji ke knězi a ten z ní vezme hrst jako památeční díl a nechá ji dýmat na oltáři jako ohnivou oběť Hospodinu; to bude oběť za hřích. Oběti odškodnění 13Tak za něj kněz vykoná obřad smíření kvůli hříchu, jehož se v kterémkoli z těchto případů dopustil, a bude mu odpuštěno. Zbytek mouky pak připadne knězi tak jako při moučné oběti.“ 14Hospodin promluvil k Mojžíšovi:15„Zklame-li někdo a neúmyslně zanedbá, co je svaté Hospodinu, pak ať přivede Hospodinu jako oběť odškodnění berana bez vady o patřičné ceně v šekelech stříbra (měřeno podle šekelu svatyně). To je oběť odškodnění.16To, co ze svatých věcí zanedbal, nahradí, přidá k tomu ještě pětinu ceny a dá to knězi. Kněz pak za něj obětováním berana odškodnění vykoná obřad smíření a bude mu odpuštěno. 17Prohřeší-li se někdo tím, že nevědomě překročí některé Hospodinovo přikázání a udělá něco, co se nesmí, provinil se a ponese vinu.18Přivede tedy ke knězi berana bez vady o patřičné ceně jako oběť odškodnění. Kněz za něj vykoná obřad smíření kvůli neúmyslnému hříchu, jehož se dopustil, aniž to věděl, a bude mu odpuštěno.19Je to oběť odškodnění, neboť se vskutku provinil proti Hospodinu.“ 20Hospodin promluvil k Mojžíšovi:21„Člověk se prohřeší a zklame Hospodina v těchto případech: Když svého bližního podvede ohledně věci svěřené do úschovy či do zástavy nebo když bude svého bližního okrádat či vydírat22anebo když najde ztracenou věc a křivopřísežně ji zapře. Čehokoli takového se člověk dopustí, zhřeší.23Protože se tedy prohřešil a provinil, musí vše vrátit – ať už to ukradl nebo si to vynutil vydíráním nebo mu to bylo svěřeno do úschovy nebo to byla ztracená věc, kterou našel,24anebo cokoli, o čem křivě přísahal. Nahradí to v plné výši a přidá k tomu ještě pětinu ceny. V den své oběti odškodnění to odevzdá právoplatnému majiteli.25Jako odškodnění přivede Hospodinu berana bez vady o patřičné ceně; přivede jej ke knězi jako oběť odškodnění.26Kněz za něj před Hospodinem vykoná obřad smíření a bude mu odpuštěno, čehokoli se dopustil a čím se provinil.“ 6 Zákon o zápalné oběti 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Dej Áronovi a jeho synům následující pokyny. Toto je zákon o zápalné oběti: Zápalná oběť ať zůstane celou noc až do rána v ohništi na oltáři, kde bude planout oheň.3Kněz ať si oblékne plátěné roucho a pod něj plátěné spodky. Vybere popel ze zápalné oběti strávené ohněm na oltáři a vysype jej poblíž oltáře.4Potom se převlékne a vynese popel na čisté místo ven za tábor. 5Ať na oltáři plane oheň, ať nikdy nezhasne! Na něm kněz každé ráno zapálí dříví, na něm narovná zápalnou oběť a na něm nechá dýmat tuk pokojných obětí. Zákon o moučné oběti 6Ať na oltáři stále plane oheň, ať nikdy nezhasne!“ 7„Toto je zákon o moučné oběti: Áronovi synové ji přinesou před Hospodina k přední straně oltáře.8Kněz z té oběti vezme hrst jemné mouky s olejem i všechno kadidlo, které je na moučné oběti, a nechá tento památeční díl dýmat na oltáři jako příjemnou vůni Hospodinu.9Áron a jeho synové budou jíst, co z ní zůstane. Budou to jíst nekvašené, a sice na svatém místě, na nádvoří Stanu setkávání.10Nebudou to péci s kvasem, neboť jsem jim to dal jako podíl ze svých ohnivých obětí. Je to svatosvaté, tak jako oběť za hřích a oběť odškodnění.11Každý Áronův mužský potomek smí jíst z ohnivých obětí Hospodinu. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení. Cokoli se jich dotkne, bude svaté.“ 12Hospodin dále promluvil k Mojžíšovi:13„Áron i jeho synové budou v den svého pomazání přinášet Hospodinu tento obětní dar: desetinu efy jemné mouky jako stálou moučnou oběť, polovinu ráno a polovinu večer.14Bude se smažit na plotně. Nasáklou olejem a rozdrobenou na kousky ji pak přineseš, abys ji obětoval jako příjemnou vůni Hospodinu.15Áronův syn, který přijme kněžské pomazání po něm, udělá totéž. Věčným ustanovením náleží Hospodinu; nechť se celá obrátí v dým. Zákon o oběti za hřích 16Každá moučná oběť přinášená knězem ať celá shoří; nebude se jíst.“ 17Hospodin promluvil k Mojžíšovi:18„Promluv k Áronovi a jeho synům. Toto je zákon o oběti za hřích: Na místě, kde se zabíjí zápalná oběť, se bude před Hospodinem zabíjet i oběť za hřích. Bude svatosvatá.19Kněz, který ji obětuje, ji bude jíst; ať je snědena na svatém místě, na nádvoří Stanu setkávání.20Cokoli se dotkne jejího masa, bude svaté. Kdyby trochu její krve stříklo na roucho, vyper potřísněnou látku na svatém místě.21Hliněná nádoba, v níž se vařilo její maso, ať je rozbita. Pokud se vařilo v mosazné nádobě, ať je vydrhnuta a vypláchnuta vodou.22Každý mužského pohlaví v kněžských rodinách ji smí jíst; bude svatosvatá.23Nesmí se však jíst žádná oběť za hřích, jejíž krev se vnáší do Stanu setkávání k vykonání obřadu smíření ve svatyni. Ta musí být spálena.“ 7 Zákon o oběti odškodnění 1„Toto je zákon o oběti odškodnění: Bude svatosvatá.2Oběť odškodnění bude zabita na místě, kde se zabíjí zápalná oběť. Její krví ať se pokropí oltář ze všech stran.3Potom bude obětován všechen její tuk: tučný ocas, tuk přikrývající vnitřnosti,4obě ledviny s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok, který bude odňat spolu s ledvinami.5Kněz to pak nechá dýmat na oltáři jako ohnivou oběť Hospodinu; je to oběť odškodnění.6Každý mužského pohlaví v kněžských rodinách ji smí jíst. Bude se jíst na svatém místě a bude svatosvatá. 7Pro oběť za hřích a oběť odškodnění platí tentýž zákon: Připadne knězi, který s ní vykonal obřad smíření.8Knězi, který přinese něčí zápalnou oběť, připadne kůže ze zápalné oběti, kterou vykonal.9Rovněž každá moučná oběť upečená v peci, připravená na pánvi nebo na plotně připadne knězi, který ji vykonal. Zákon o pokojné oběti 10Každá moučná oběť zadělaná olejem nebo suchá pak připadne všem Áronovým synům rovným dílem.“ 11„Toto je zákon o pokojné oběti přinášené Hospodinu: 12Přináší-li ji někdo z vděčnosti, ať spolu s ní přinese jako oběť díkůvzdání nekvašené bochánky zadělané olejem, nekvašené placky pomazané olejem a smažené bochánky z jemné mouky zadělané olejem.13Se svou pokojnou obětí díkůvzdání ať přinese darem kromě bochánků také kvašený chléb.14Z každého z těchto darů pak poskytne jeden kus jako obětní příspěvek pro Hospodina. Ten připadne knězi, který kropil oltář krví pokojné oběti.15Maso pokojné oběti díkůvzdání se bude jíst v den jejího obětování; ať z něj nic nezůstane do rána. 16Přináší-li se tato oběť na základě slibu nebo jako dobrovolný dar, bude se jíst v den jejího obětování. Co z masa oběti zbude, se však smí jíst i nazítří.17Co zbude až do třetího dne, bude spáleno.18Kdyby se maso pokojné oběti jedlo i třetího dne, nedojde ten, kdo ji obětoval, zalíbení. Nebude mu počítána, bude ohavností a člověk, který by z ní jedl, ponese vinu. 19Maso se rovněž nesmí jíst, dotkne-li se čehokoli nečistého; musí být spáleno. Ostatní maso smí jíst každý, kdo je čistý.20Kdyby však někdo jedl maso Hospodinovy pokojné oběti ve stavu vlastní nečistoty, bude vyobcován ze svého lidu. Zákaz tuku a krve 21Rovněž kdyby se někdo dotkl čehokoli nečistého – ať už lidské nečistoty, nečistého zvířete nebo jakékoli nečisté ohavnosti – a potom jedl něco z masa Hospodinovy pokojné oběti, bude vyobcován ze svého lidu.“ 22Hospodin promluvil k Mojžíšovi:23„Mluv k synům Izraele: Nesmíte jíst žádný tuk – ať už z hovězího dobytka nebo z ovce či kozy.24Tuk zdechlého nebo rozsápaného zvířete se smí užívat k různým účelům, ale jíst jej rozhodně nesmíte.25Každý, kdo by jedl tuk dobytčete, z něhož přinesl ohnivou oběť Hospodinu, bude vyobcován ze svého lidu. 26V žádném ze svých příbytků nesmíte jíst žádnou krev – ať už z ptactva nebo z dobytka. Kněžský podíl 27Kdokoli by jedl jakoukoli krev, bude vyobcován ze svého lidu.“ 28Hospodin promluvil k Mojžíšovi:29„Mluv k synům Izraele: Ten, kdo obětuje pokojnou oběť Hospodinu, ať ze své pokojné oběti přinese Hospodinu dar.30Vlastníma rukama ať přinese ohnivé oběti Hospodinu: přinese tuk s hrudím, aby je zvedáním nabídl Hospodinu.31Kněz nechá tuk dýmat na oltáři, ale hrudí připadne Áronovi a jeho synům.32Pravou kýtu ze svých pokojných obětí odevzdáte jako obětní příspěvek knězi.33Podíl pravé kýty připadne tomu z Áronových synů, který bude obětovat krev a tuk z pokojné oběti.34Hrudí pozvedání i kýtu odevzdání jsem totiž synům Izraele odebral z jejich pokojných obětí a dal jsem je knězi Áronovi a jeho synům. Ti je budou věčným ustanovením přijímat od synů Izraele.“ 35Toto je podíl z Hospodinových ohnivých obětí, patřící Áronovi a jeho synům ode dne, kdy budou uvedeni do kněžské služby Hospodinu.36Hospodin přikázal, aby jej dostávali od synů Izraele ode dne svého pomazání. Je to věčné ustanovení pro všechna jejich pokolení. 37Toto je zákon o zápalné oběti, moučné oběti, oběti za hřích, oběti odškodnění, oběti pověření a pokojné oběti.38Hospodin jej vydal Mojžíšovi na hoře Sinaj v den, kdy přikázal synům Izraele, aby obětovali své dary Hospodinu na Sinajské poušti. 8 Obřad pověření kněží 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Vezmi Árona s jeho syny a jejich roucha, olej pomazání, býčka k oběti za hřích, dva berany a koš nekvašeného pečiva3a shromáždi celou obec ke vchodu do Stanu setkávání.“4Mojžíš tedy učinil, jak mu Hospodin přikázal. 5Když se obec shromáždila u vchodu do Stanu setkávání, Mojžíš jim řekl: „Toto nám přikázal vykonat Hospodin.“6Tehdy Mojžíš nechal přistoupit Árona s jeho syny a omyl je vodou.7Navlékl mu suknici, přepásal ho šerpou, oblékl mu plášť, na něj umístil efod, přepásal ho tkaným pásem efodu, a tak mu jej připevnil.8Na něj umístil náprsník a do náprsníku vložil urim a tumim.9Na hlavu mu nasadil turban a na turban zepředu připevnil zlatý štítek, totiž korunu svatosti, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin. 10Potom vzal Mojžíš olej pomazání a pomazal Příbytek i všechno, co bylo v něm, aby to posvětil.11Sedmkrát jím stříkl na oltář a pomazal oltář s veškerým jeho náčiním i umyvadlo s podstavcem, aby je posvětil.12Část oleje pomazání také vylil na Áronovu hlavu a pomazal ho, aby ho posvětil.13Potom Mojžíš nechal přistoupit Áronovy syny, oblékl jim suknice, přepásal je šerpou a uvázal jim pokrývky hlavy, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin. 14Přivedl býčka k oběti za hřích, a když Áron se svými syny vložil ruce na hlavu býčka obětovaného za hřích,15Mojžíš jej zabil. Pak vzal jeho krev a prstem potřel rohy oltáře ze všech stran, aby oltář očistil od hříchu. Zbytek krve vylil k patě oltáře. Tak jej posvětil ke konání obřadů smíření.16Mojžíš vzal také všechen tuk, který byl kolem vnitřností, jaterní lalok, obě ledviny i jejich tuk a nechal to dýmat na oltáři.17Samotného býčka, jeho kůži, maso a výkaly pak spálil na ohni venku za táborem, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin. 18Pak přivedl berana k zápalné oběti, a když Áron se svými syny vložili ruce na hlavu berana,19Mojžíš jej zabil. Potom pokropil oltář ze všech stran krví.20Berana rozsekal na díly a nechal ty díly i s hlavou a tukem dýmat na oltáři.21Jeho vnitřnosti a nohy Mojžíš omyl vodou a celého berana nechal dýmat na oltáři. Byla to příjemně vonící zápalná oběť, byla to ohnivá oběť Hospodinu, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin. 22Pak přivedl druhého berana, berana pověření, a když Áron se svými syny vložili ruce na hlavu berana,23zabil jej. Mojžíš pak vzal trochu jeho krve a potřel jí lalůček Áronova pravého ucha, palec jeho pravé ruky a palec jeho pravé nohy.24Potom nechal přistoupit Áronovy syny a krví jim potřel lalůček pravého ucha, palec pravé ruky a palec pravé nohy. Zbytkem krve pak ze všech stran pokropil oltář.25Potom vzal tuk (tučný ocas a všechen tuk kolem vnitřností, jaterní lalok i obě ledviny s jejich tukem) a pravou kýtu.26Z koše nekvašeného pečiva, který je před Hospodinem, vzal jeden nekvašený bochánek, jeden chlebový bochánek zadělaný olejem a jednu placku a položil je na onen tuk a pravou kýtu.27To vše vložil do Áronových dlaní a do dlaní jeho synů, aby to zvedáním nabízeli Hospodinu.28Potom to Mojžíš vzal z jejich dlaní a nechal vše dýmat na oltáři spolu se zápalnou obětí. Byla to příjemně vonící oběť pověření, byla to ohnivá oběť Hospodinu.29Mojžíš vzal také hrudí a zvedáním je nabídl Hospodinu. To byl Mojžíšův podíl z berana pověření, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin. 30Potom vzal Mojžíš trochu oleje pomazání a trochu krve, která byla na oltáři, a postříkal tím Árona a jeho roucha a s ním i jeho syny a jejich roucha. Tak posvětil Árona i jeho roucha a s ním i jeho syny a jejich roucha. 31Tehdy Mojžíš Áronovi a jeho synům řekl: „Uvařte maso u vchodu do Stanu setkávání a tam ho snězte s chlebem, který je v koši pověření, jak jsem přikázal: ‚Áron a jeho synové je budou jíst.‘32Co z masa a chleba zbude, spálíte.33Po sedm dní neodejdete od vchodu do Stanu setkávání, dokud se nevyplní doba vašeho pověřování. Vaše pověřování potrvá sedm dní.34Hospodin přikázal, aby za vás byl konán obřad smíření tak, jak byl vykonán dnešního dne.35Zůstanete u vchodu do Stanu setkávání dnem i nocí po sedm dní a budete držet Hospodinovu stráž, abyste nezemřeli, neboť tak mi to bylo přikázáno.“36Áron pak se svými syny vykonal vše, co Hospodin skrze Mojžíše přikázal. 9 Zahájení kněžské služby 1Osmého dne pak Mojžíš zavolal Árona a jeho syny i stařešiny Izraele2a řekl Áronovi: „Vezmi si mladé tele k oběti za hřích a berana k zápalné oběti, oba bez vady, a obětuj je před Hospodinem.3Synům Izraele pak řekni: Vezměte kozla k oběti za hřích, tele a beránka k zápalné oběti (oba roční, bez vady),4také býka a berana k pokojné oběti, aby byli obětováni před Hospodinem spolu s moučnou obětí zadělanou olejem. Dnes se vám totiž ukáže Hospodin.“ 5Vzali tedy to, co Mojžíš přikázal, před Stan setkávání a celá obec přistoupila a postavila se před Hospodina.6Tehdy Mojžíš řekl: „Toto nám přikázal Hospodin. Když to vykonáte, ukáže se vám Hospodinova sláva.“ 7Potom Mojžíš řekl Áronovi: „Přistup k oltáři, obětuj svou oběť za hřích a svou zápalnou oběť, a vykonej tak za sebe i za lid obřad smíření. Obětuj také dar lidu a vykonej za ně obřad smíření, jak přikázal Hospodin.“ 8Áron tedy přistoupil k oltáři a zabil své tele jako oběť za hřích.9Když mu pak jeho synové podali krev, namočil si v ní prst a potřel rohy oltáře. Zbytek krve vylil k patě oltáře.10Tuk, ledviny a jaterní lalok z oběti za hřích nechal dýmat na oltáři, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.11Maso a kůži však spálil na ohni venku za táborem. 12Poté zabil zápalnou oběť. Jeho synové mu podali krev a on jí pokropil oltář ze všech stran.13Podali mu zápalnou oběť rozsekanou na díly a hlavu a on to dal dýmat na oltář.14Když omyl vnitřnosti a nohy, dal je dýmat na oltáři spolu se zápalnou obětí. 15Potom obětoval dar lidu. Vzal kozla oběti za hřích lidu, zabil jej a obětoval jej za hřích tak jako předešlou oběť. 16Nechal přinést také zápalnou oběť a obětoval ji podle pravidel.17Pak nechal přinést moučnou oběť, vzal z ní hrst a dal ji dýmat na oltáři vedle ranní zápalné oběti. 18Potom zabil býka a berana pokojné oběti za lid. Jeho synové mu podali krev, jíž pokropil oltář ze všech stran,19a tučné kusy z býka i z berana – tučný ocas, tuk přikrývající vnitřnosti, ledviny a jaterní lalok.20Tyto tučné kusy položili na hrudí a on je nechal dýmat na oltáři.21Hrudí a pravou kýtu pak Áron zvedáním nabídl Hospodinu, jak Mojžíš přikázal. 22Potom Áron vztáhl ruce k lidu a žehnal jim. Tak dokončil oběť za hřích, zápalnou i pokojnou oběť a sestoupil z oltáře. 23Mojžíš s Áronem pak vešli do Stanu setkávání, a když vyšli ven, žehnali lidu. Vtom se všemu lidu ukázala Hospodinova sláva.24Od Hospodina totiž vyšlehl oheň a pohltil zápalnou oběť i tučné kusy na oltáři. A když to všechen lid spatřil, vykřikli a padli na tvář. 10 Nepatřičný oheň 1Áronovi synové Nádab a Abihu pak vzali každý svou kadidelnici, dali do nich oheň, položili na něj kadidlo a obětovali před Hospodinem nepatřičný oheň, jaký jim nepřikázal.2Tehdy vyšlehl od Hospodina oheň a pohltil je, a tak zemřeli před Hospodinem.3Mojžíš řekl Áronovi: „To měl Hospodin na mysli, když řekl: Na těch, kdo ke mně přistupují, projevím svou svatost; před tváří všeho lidu projevím svou slávu.“ A Áron mlčel. 4Mojžíš tedy zavolal Mišaele a Elsafana, syny Uziele, Áronova strýce, a řekl jim: „Přistupte a vyneste své bratrance od svatyně ven za tábor!“5Přistoupili tedy a odnesli je v jejich suknicích ven za tábor, jak jim Mojžíš řekl. 6Mojžíš řekl Áronovi a jeho zbylým synům Eleazarovi a Itamarovi: „Nerozpouštějte si vlasy na znamení smutku a netrhejte svá roucha, abyste nezemřeli a aby se Bůh nerozhněval na celou obec! Vaši bratři, celý dům Izraele, budou oplakávat ty, jež Hospodin sežehl.7Vy však neodcházejte od vchodu do Stanu setkávání, abyste nezemřeli, neboť je na vás olej Hospodinova pomazání.“ Zachovali se tedy podle Mojžíšova slova. 8Hospodin promluvil k Áronovi:9„Když budete vcházet do Stanu setkávání, nebudeš ty ani tví synové pít víno ani jiný kvašený nápoj, abyste nezemřeli. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení:10Rozlišujte mezi svatým a nesvatým a mezi čistým a nečistým11a učte syny Izraele všem ustanovením, která jim Hospodin vydal skrze Mojžíše.“ 12Mojžíš pak Áronovi a jeho zbylým synům Eleazarovi a Itamarovi řekl: „Vezměte moučnou oběť, která zbyla z Hospodinových ohnivých obětí, a jezte ji nekvašenou poblíž oltáře, neboť je svatosvatá.13Sníte ji na svatém místě, neboť je to stanovený příděl z Hospodinových ohnivých obětí pro tebe i pro tvé syny. Tak mi to bylo přikázáno.14Také hrudí pozvedání i kýtu odevzdání budete jíst na čistém místě – ty a s tebou tvoji synové i tvé dcery – neboť jsou tobě i tvým potomkům dány jako stanovený příděl z pokojných obětí synů Izraele.15Kýtu odevzdání a hrudí pozvedání přinesou spolu s ohnivými oběťmi tuku, aby to zvedáním nabídli Hospodinu. Věčným ustanovením to připadne tobě a tvým synům, jak Hospodin přikázal.“ 16Mojžíš pak zjišťoval, co se stalo s kozlem oběti za hřích, a ukázalo se, že byl spálen. Rozhněval se tedy na Eleazara a Itamara, Áronovy zbývající syny, a řekl:17„Proč jste oběť za hřích nesnědli na svatém místě? Vždyť je svatosvatá a byla vám dána, abyste sňali vinu obce, abyste za ně před Hospodinem vykonali obřad smíření!18Pohleďte, krev oběti nebyla vnesena dovnitř svatyně. Proto jste ji měli sníst na svatém místě, jak jsem přikázal!“ 19Áron však Mojžíšovi odpověděl: „Pohleď, dnes obětovali před Hospodinem svou oběť za hřích a svou zápalnou oběť, a mě postihly takové věci! Kdybych dnes jedl oběť za hřích, copak by s tím Hospodin souhlasil?“ 20A když to Mojžíš uslyšel, souhlasil. 11 Zákon čistoty Čisté a nečisté pokrmy 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:2„Mluvte k synům Izraele: Ze všech živočichů na zemi smíte jíst tyto:3Smíte jíst každého přežvýkavého sudokopytníka. 4Nesmíte však jíst ty, kteří jsou jen přežvýkavci nebo jen sudokopytníci. Velbloud sice přežvykuje, ale nemá rozdělené kopyto – je tedy pro vás nečistý.5Daman sice přežvykuje, ale nemá rozdělené kopyto – je tedy pro vás nečistý.6Zajíc sice přežvykuje, ale nemá rozdělené kopyto – je tedy pro vás nečistý.7Prase sice má rozdělené kopyto, ale nepřežvykuje – je tedy pro vás nečisté.8Jejich maso nesmíte jíst, jejich zdechliny se nedotknete. Budou pro vás nečistí. 9Ze všech vodních živočichů smíte jíst tyto: Smíte jíst všechny sladkovodní i mořské tvory, kteří mají ploutve a šupiny.10Všichni mořští i sladkovodní tvorové bez ploutví a šupin (ať už drobná vodní havěť nebo velcí vodní tvorové) však pro vás budou ohavností11a ohavností pro vás zůstanou. Jejich maso nesmíte jíst, jejich zdechliny se budete štítit.12Cokoli ve vodách nemá ploutve a šupiny, bude pro vás ohavností. 13Toto jsou ptáci, jichž se budete štítit. Nesmějí se jíst, jsou ohavní: orel, orlosup, mořský orel,14luňák, různé druhy jestřábů,15všechny druhy havranů,16dále pštros, sova, racek, různé druhy sokolů,17sýček, kormorán, výr,18ibis, pelikán, sup,19čáp, různé druhy volavek a také dudek a netopýr. 20Všechen křídlatý hmyz lezoucí po čtyřech pro vás bude ohavností.21Smíte z něj ale jíst to, co má další členěné nožky ke skákání po zemi,22jako jsou různé druhy kobylek, sarančat, cvrčků a koníků.23Všechen ostatní křídlatý čtvernohý hmyz pro vás bude ohavností. 24Těmito živočichy byste se poskvrnili. Kdokoli se dotkne jejich zdechliny, bude nečistý až do večera.25Kdokoli by nesl něco z jejich zdechliny, vypere svůj oděv a bude nečistý až do večera. 26Každý kopytník, který nemá rozdělené kopyto a který nepřežvykuje, pro vás bude nečistý. Kdokoli se ho dotkne, bude nečistý.27Každý čtyřnohý živočich, který chodí po tlapách, pro vás bude nečistý. Kdokoli se dotkne jejich zdechliny, bude nečistý až do večera.28Kdokoli by nesl jejich zdechlinu, vypere svůj oděv a bude nečistý až do večera. Jsou pro vás nečistí. 29Z drobné havěti hemžící se po zemi pro vás bude nečisté toto: lasice, krysa, různé druhy ještěrů,30gekon, varan, ještěrka, mlok a chameleon.31To je pro vás ze vší havěti nečisté. Kdokoli se dotkne jejich mršiny, bude nečistý až do večera.32Cokoli, nač jejich mršina upadne, bude nečisté. Ať je to předmět ze dřeva nebo oděv, kůže, pytlovina či jakékoli nářadí, položí se to do vody a bude nečisté až do večera; potom to bude čisté.33Kdyby taková mršina spadla do nějaké hliněné nádoby, všechno v ní bude nečisté a nádobu musíte rozbít.34Každý pokrm, který přišel do styku s vodou z té nádoby, bude nečistý. Také každý nápoj v jakékoli takové nádobě bude nečistý.35Cokoli, nač upadne taková zdechlina, bude nečisté. Pec i krb budou zbořeny – jsou nečisté a nečisté pro vás zůstanou.36Pramen nebo jímka na vodu ovšem zůstanou čisté. Cokoli se však dotkne takových zdechlin, bude nečisté.37Když taková zdechlina upadne na jakékoli osivo, zůstane osivo čisté.38Bylo-li však předtím, než na něj taková zdechlina upadla, namočeno vodou, bude pro vás nečisté. 39Když pojde nějaké zvíře, které smíte jíst, bude ten, kdo se dotkl jeho zdechliny, nečistý až do večera.40Kdo by z té zdechliny něco snědl, vypere svůj oděv a bude nečistý až do večera. Také ten, kdo by tu zdechlinu nesl, vypere svůj oděv a bude nečistý až do večera. 41Veškerá havěť hemžící se po zemi pro vás bude ohavností, nejezte ji.42Nesmíte jíst žádnou havěť hemžící se po zemi, ať už se plazí po břiše nebo leze po čtyřech či více nohách. Je to ohavnost.43Neposkvrňujte se jakoukoli hemžící se havětí. Neposkvrňujte se jimi, abyste se nestali nečistými.44Vždyť já jsem Hospodin, váš Bůh! Posvěťte se a buďte svatí, neboť já jsem svatý, a neposkvrňujte se žádnou havětí plazící se po zemi.45Vždyť já jsem Hospodin, který vás vyvedl z Egypta, abych byl vaším Bohem. Buďte svatí, neboť já jsem svatý.“ 46Toto je zákon ohledně zvěře, ptactva, všech vodních živočichů i všeho, co se hemží po zemi.47Podle něj se rozlišuje mezi čistým a nečistým a mezi povolenými a zakázanými pokrmy. 12 Čistota po porodu 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Mluv k synům Izraele: Když žena počne a porodí chlapce, bude po sedm dní nečistá, stejně jako v době svého pravidelného krvácení.3Osmého dne bude chlapec obřezán,4ale matčino očišťování od krve potrvá ještě třicet tři dny. Dokud se nevyplní doba jejího očišťování, nedotkne se ničeho svatého a nepřijde ke svatyni.5Porodí-li dívku, bude po dva týdny nečistá jako při svém krvácení a její očišťování od krve potrvá ještě šedesát šest dní. 6Když uplyne doba jejího očišťování po narození syna nebo dcery, přivede knězi ke vchodu do Stanu setkávání ročního beránka k zápalné oběti a holoubě nebo hrdličku k oběti za hřích.7Kněz je bude obětovat před Hospodinem a vykoná za ni obřad smíření, a tak bude očištěna od svého krvácení. Toto je zákon o ženě, která porodila chlapce nebo dívku.8Nemůže-li si dovolit jehně, vezme dvě hrdličky nebo dvě holoubata, jedno k zápalné oběti a druhé k oběti za hřích. Kněz za ni vykoná obřad smíření, a tak bude očištěna.“ 13 Čistota pokožky 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:2„Když někdo bude mít na kůži otok, vyrážku nebo světlou skvrnu jevící se jako rána malomocenství, ať je přiveden ke knězi Áronovi nebo k jednomu z jeho synů, kněží.3Kněz pak ránu na kůži prohlédne: Pokud ochlupení na ráně zbělelo a rána je napohled hlubší než okolní kůže, je to rána malomocenství. Po prohlídce jej kněz prohlásí za nečistého.4Je-li to však jen bílá skvrna, jež napohled není hlubší než okolní kůže a jejíž ochlupení nezbělelo, kněz postiženého odloučí na sedm dní.5Sedmého dne jej prohlédne: Shledá-li, že se rána zastavila a nešíří se po kůži, odloučí ho na dalších sedm dní.6Sedmého dne jej kněz prohlédne znovu: Je-li rána matná a nešíří se po kůži, prohlásí jej za čistého – je to jen vyrážka. Vypere svůj oděv a bude čistý.7Rozšíří-li se vyrážka poté, co se ukázal knězi a byl prohlášen za čistého, musí se knězi ukázat znovu.8Kněz ho prohlédne: Šíří-li se vyrážka po kůži, kněz jej prohlásí za nečistého – je to malomocenství. 9Když se na člověku objeví rána malomocenství, ať je přiveden ke knězi.10Kněz ho prohlédne: Je-li na kůži bílý otok, od něhož zbělelo ochlupení, a na otoku je jizva živého masa,11je to pokročilé malomocenství kůže – kněz jej prohlásí za nečistého. Neodloučí ho, neboť je zjevně nečistý. 12Jestliže však malomocenství na kůži propukne tak, že pokryje celou kůži postiženého od hlavy až k patě, kamkoli padne knězův zrak,13kněz ho prohlédne: Pokrylo-li malomocenství celé jeho tělo, prohlásí postiženého za čistého – jestliže všechno zbělelo, je čistý.14Kdykoli by se však na něm ukázalo živé maso, bude nečistý.15Jakmile kněz spatří živé maso, prohlásí jej za nečistého. Živé maso je nečisté – je to malomocenství.16Jakmile živé maso zmizí a místo zbělá, přijde postižený ke knězi.17Kněz ho prohlédne: Pokud postižené místo zbělelo, prohlásí jej za čistého – je čistý. 18Když bude na kůži vřed, který se zhojil,19a na místě toho vředu vznikne bílý otok nebo bělavě narudlá skvrna, musí být ukázán knězi.20Kněz místo prohlédne: Je-li napohled hlubší než okolní kůže a ochlupení na něm zbělelo, kněz jej prohlásí za nečistého – je to rána malomocenství, vypukla na vředu.21Jestliže však kněz místo prohlédne a uvidí, že ochlupení na něm není bílé, že není hlubší než okolní kůže a je matné, odloučí ho kněz na sedm dní.22Pokud se po kůži rozšíří, prohlásí jej kněz za nečistého – je to rána malomocenství.23Pokud skvrna zůstane na místě a nerozšíří se, je to jizva po vředu – kněz jej prohlásí za čistého. 24Když bude na kůži spálenina od ohně a na jizvě po ní vznikne bělavě narudlá nebo bílá skvrna,25kněz ji prohlédne: Pokud ochlupení na skvrně zbělelo a je napohled hlubší než okolní kůže, je to malomocenství, vypuklo na spálenině. Kněz jej prohlásí za nečistého – je to rána malomocenství.26Jestliže však kněz skvrnu prohlédne a uvidí, že její ochlupení není bílé, není hlubší než okolní kůže a je matné, odloučí ho kněz na sedm dní.27Sedmého dne jej kněz prohlédne: Pokud se skvrna po kůži rozšíří, prohlásí jej kněz za nečistého – je to rána malomocenství.28Pokud ale skvrna zůstane na místě, nerozšíří se po kůži a bude matná, je to otok po spálenině – kněz jej prohlásí za čistého, neboť je to jizva po spálenině. 29Když bude nějaký muž nebo žena postižen na hlavě nebo na bradě,30kněz ránu prohlédne: Bude-li napohled hlubší než okolní kůže a bude-li její ochlupení nažloutlé a tenké, prohlásí jej kněz za nečistého – je to prašivina, druh malomocenství na hlavě nebo na bradě.31Když ale kněz ránu prašiviny prohlédne a ta nebude napohled hlubší než okolní kůže a nebude na ní žádné černé ochlupení, odloučí kněz postiženého prašivinou na sedm dní.32Sedmého dne kněz ránu prohlédne znovu: Pokud se prašivina nešíří, její ochlupení není zažloutlé a není napohled hlubší než okolní kůže,33pak ať se postižený oholí; ať však neholí místo zasažené prašivinou. Kněz potom člověka s prašivinou odloučí na dalších sedm dní.34Sedmého dne kněz prašivinu prohlédne znovu: Pokud se prašivina po kůži nešíří a není napohled hlubší než okolní kůže, prohlásí jej kněz za čistého. Vypere svůj oděv a bude čistý.35Rozšíří-li se prašivina poté, co byl prohlášen za čistého,36musí ho prohlédnout kněz: Šíří-li se prašivina po kůži, ať kněz již nehledá zažloutlé ochlupení – postižený je nečistý.37Shledá-li však, že se prašivina zastavila a že na ní vyrostlo černé ochlupení, prašivina se zhojila – je čistý a kněz jej prohlásí za čistého. 38Když bude mít muž nebo žena na kůži bílé skvrny,39kněz je prohlédne: Jsou-li skvrny na kůži matně bělavé, je to lišej, který vypukl na kůži – je čistý. 40Když někomu vypadají vlasy na temeni, takže má pleš, je čistý.41Vypadají-li mu vlasy na skráních, takže má holé čelo, je čistý.42Když ale na holém čele nebo na pleši vznikne bělavě narudlá rána, je to malomocenství bující na holém čele nebo na pleši.43Kněz ho prohlédne: Je-li na jeho holém čele nebo na pleši rána s bělavě narudlým otokem, podobná kožnímu malomocenství,44je ten člověk malomocný. Je nečistý – kněz jej musí prohlásit za nečistého, neboť je postižen na hlavě. 45Člověk postižený malomocenstvím bude mít roztržený oděv, rozpuštěné vlasy a s rouškou na ústech bude volat: ‚Nečistý! Nečistý!‘ Čistota oděvu 46Po celou dobu svého postižení zůstane nečistý. Jako nečistý musí bydlet o samotě, ve zvláštním příbytku venku za táborem.“ 47„Když rána malomocenství napadne vlněný nebo lněný oděv,48vlněnou nebo lněnou tkaninu, kůži nebo cokoliv koženého49a ta rána bude nazelenalá nebo narudlá, je to rána malomocenství na oděvu, na kůži, na tkanině či na koženém předmětu – musí být ukázána knězi.50Když kněz ránu prohlédne, nechá napadenou věc odloučit na sedm dní.51Sedmého dne pak ránu prohlédne znovu. Jestliže se po oděvu, tkanině nebo koženém předmětu šíří, je to rána zhoubného malomocenství – je to nečisté.52Ať je tedy oděv, vlněná či lněná tkanina i jakýkoli kožený předmět napadený tou ranou spálen, neboť jde o zhoubné malomocenství – musí to být spáleno. 53Pokud kněz ránu prohlédne a uvidí, že se po oděvu, tkanině nebo jakémkoli koženém předmětu nešíří,54přikáže, aby napadenou věc vyprali, a odloučí ji na dalších sedm dní.55Po vyprání kněz ránu prohlédne: Shledá-li, že rána nezměnila barvu (i když se nerozšířila), je to nečisté – spálíš to, ať už je hniloba na líci či na rubu.56Pokud však kněz ránu prohlédne a uvidí, že je po vyprání matná, pak ji od oděvu, kůže či tkaniny odtrhne.57Ukáže-li se rána na oděvu, tkanině či koženém předmětu znovu, je to bující malomocenství – napadenou věc spálíš.58Oděv, tkanina či kožený předmět, z něhož rána po vyprání zmizí, bude vyprán znovu a bude čistý.“ 59Toto je zákon o ráně malomocenství na vlněném či lněném oděvu, na tkanině i jakémkoli koženém předmětu. Podle něj to bude prohlášeno za čisté, nebo nečisté. 14 Očišťování malomocného 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Pro malomocného bude v čas jeho očišťování platit tento zákon: Musí být přiveden ke knězi.3Kněz vyjde ven za tábor a prohlédne ho: Uvidí-li, že se rána malomocenství na postiženém zhojila,4nechá pro toho, kdo chce být očištěn, přinést dva živé čisté ptáky, kus cedrového dřeva, šarlatovou látku a yzop.5Kněz nechá jednoho ptáka zabít nad hliněnou nádobou s pramenitou vodou.6Pak vezme živého ptáka, cedrové dřevo, šarlatovou látku a yzop a namočí to i s tím živým ptákem v krvi ptáka zabitého nad pramenitou vodou.7Sedmkrát tou krví stříkne na člověka očišťovaného od malomocenství a prohlásí jej za čistého. Živého ptáka pak vypustí do kraje. 8Ten, kdo se očišťuje, si vypere oděv, oholí si veškeré ochlupení, omyje se vodou a bude čistý. Potom vejde do tábora, ale po sedm dní ještě zůstane mimo svůj stan.9Sedmého dne si znovu oholí veškeré ochlupení: vlasy, vousy, obočí i všechno ostatní ochlupení. Vypere si oděv, omyje si tělo vodou a bude čistý. 10Osmého dne pak vezme dva beránky bez vady, jednu roční ovečku bez vady, tři desetiny efy jemné mouky zadělané olejem jako moučnou oběť a jednu mírku oleje.11Očišťující kněz postaví očišťovaného člověka s tím vším před Hospodina ke vchodu do Stanu setkávání. 12Potom kněz vezme jednoho beránka a bude ho obětovat s mírkou oleje jako oběť odškodnění; zvedáním to nabídne Hospodinu.13Beránka zabije na místě, kde se zabíjí oběť za hřích a zápalná oběť, na svatém místě. Jak oběť za hřích, tak oběť odškodnění náleží knězi – je svatosvatá.14Kněz pak nabere trochu krve z oběti odškodnění a potře očišťovanému lalůček pravého ucha, palec pravé ruky a palec pravé nohy.15Vezme také trochu oleje z té mírky, odlije si do levé dlaně,16namočí si v tom oleji pravý prst a sedmkrát jím stříkne před Hospodinem.17Ze zbytku oleje, který má v dlani, kněz potře očišťovanému lalůček pravého ucha, palec pravé ruky a palec pravé nohy na místech, kde má krev oběti odškodnění.18Zbývajícím olejem v dlani kněz potře hlavu toho, kdo se očišťuje, a tak za něj před Hospodinem vykoná obřad smíření. 19Potom kněz vykoná oběť za hřích, a tak očistí toho, kdo chce být očištěn, od jeho nečistoty. Nakonec kněz zabije zápalnou oběť20a obětuje ji spolu s moučnou obětí na oltáři. Tak za něj vykoná obřad smíření a bude čistý. 21Je-li však ten člověk chudý a je to nad jeho možnosti, poskytne pro obřad smíření jednoho beránka jako oběť odškodnění, desetinu efy jemné mouky zadělané olejem jako moučnou oběť, jednu mírku oleje22a podle svých možností také dvě hrdličky nebo dvě holoubata: jedno k oběti za hřích a druhé k zápalné oběti. 23Osmého dne svého očišťování je přinese knězi před Hospodina ke vchodu do Stanu setkávání.24Kněz vezme beránka oběti odškodnění a mírku oleje a zvedáním to nabídne Hospodinu.25Potom beránka zabije jako oběť odškodnění, nabere trochu jeho krve a potře očišťovanému lalůček pravého ucha, palec pravé ruky a palec pravé nohy.26Z oleje si kněz trochu odlije do levé dlaně27a pravým prstem jím sedmkrát stříkne před Hospodinem.28Trochou oleje, který má v dlani, pak potře očišťovanému lalůček pravého ucha, palec pravé ruky a palec pravé nohy na místech, kde má krev oběti odškodnění.29Zbývajícím olejem v dlani kněz potře hlavu očišťovaného, a tak za něj před Hospodinem vykoná obřad smíření.30Potom podle svých možností připraví jednu hrdličku nebo holoubě.31Podle svých možností přinese jedno jako oběť za hřích a druhé jako zápalnou oběť spolu s moučnou obětí. Takto kněz vykoná před Hospodinem obřad smíření za toho, kdo se očišťuje.“ Čistota staveb 32Toto je zákon o člověku, který je postižen malomocenstvím a jehož očišťování je nad jeho možnosti. 33Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:34„Až vejdete do kanaánské země, kterou vám dávám do vlastnictví, a já na některý dům v té zemi dopustím ránu malomocenství,35přijde majitel domu a oznámí knězi: ‚Zdá se, že můj dům je napaden ranou.‘36Předtím, než kněz přijde ránu prohlédnout, přikáže, aby byl dům vyprázdněn, aby nic z toho domu nebylo nečisté. Teprve potom kněz přijde prohlédnout dům.37Prohlédne ránu: Je-li na stěnách domu rána, totiž nazelenalé nebo narudlé důlky napohled hlubší než okolní stěna,38vyjde kněz před vchod domu a na sedm dní dům uzavře.39Sedmého dne se kněz vrátí a ránu znovu prohlédne: Šíří-li se rána po stěnách domu,40přikáže, aby napadené kameny byly vyňaty a vyhozeny na nečisté místo venku za městem.41Vnitřek domu pak nechá na všech stranách oškrábat. Hlínu, kterou seškrabali, vysypou na nečisté místo venku za městem.42Vyňaté kameny nahradí jinými; vezme se také jiná hlína a dům se znovu vymaže. 43Vrátí-li se však rána a vypukne na domě i po vyjmutí kamenů, vyškrabání a novém vymazání domu,44přijde kněz a ránu prohlédne: Šíří-li se rána po domě, je na domě zhoubné malomocenství; je nečistý.45Dům se musí zbořit. Kamení, dříví i všechna hlína toho domu se odnesou na nečisté místo venku za městem. 46Kdo by do toho domu vešel v době, kdy bude uzavřen, bude nečistý až do večera.47Kdo by v tom domě spal, vypere svůj oděv; také ten, kdo by v tom domě jedl, vypere svůj oděv. 48Pokud kněz přijde, ránu prohlédne a uvidí, že se v domě po jeho vymazání nešíří, prohlásí dům za čistý. Rána se zhojila.49Aby dům očistil od hříchu, vezme dva ptáky, kus cedrového dřeva, šarlatovou látku a yzop.50Jednoho ptáka zabije nad hliněnou nádobou s pramenitou vodou.51Pak vezme cedrové dřevo, yzop, šarlatovou látku a živého ptáka, namočí to v krvi zabitého ptáka s pramenitou vodou a sedmkrát stříkne na dům.52Poté, co krví zabitého ptáka, pramenitou vodou, živým ptákem, cedrovým dřevem, yzopem a šarlatovou látkou očistí dům od hříchu,53vypustí živého ptáka za městem do kraje. Tak za dům vykoná obřad smíření a ten bude čistý.“ 54Toto je zákon o jakékoli ráně malomocenství – ať jde o prašivinu,55o malomocenství na oděvu či na domě,56otok, vyrážku či světlou skvrnu.57Podle něj se určí, kdy je co nečisté a kdy čisté. Toto je zákon o malomocenství. 15 Intimní čistota 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:2„Mluvte k synům Izraele: Kterýkoli muž by trpěl výtokem ze svého údu, bude pro ten výtok nečistý.3Pro nečistotu jeho výtoku platí toto: Ať už výtok z jeho těla uniká nebo se v jeho těle zadržuje, bude pro tento výtok nečistý. 4Každé lůžko, na němž by ležel trpící výtokem, bude nečisté; cokoli, na čem by seděl, bude nečisté.5Kdokoli se dotkne jeho lůžka, vypere si oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera.6Kdo by si sedl na něco, na čem seděl trpící výtokem, vypere si oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. 7Kdo by se dotkl člověka trpícího výtokem, vypere si oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. 8Kdyby trpící výtokem plivl na čistého, vypere dotyčný svůj oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. 9Každé sedlo, na němž by jezdil trpící výtokem, bude nečisté.10Kdokoli by se dotkl něčeho, co měl trpící výtokem pod sebou, bude nečistý až do večera. Kdo by ty věci nesl, vypere si oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. 11Každý, koho by se trpící výtokem dotkl, aniž by si umyl ruce vodou, si vypere oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. 12Hliněná nádoba, jíž by se trpící výtokem dotkl, musí být rozbita; každý dřevěný předmět musí být omyt vodou. 13Když bude ten muž od svého výtoku uzdraven, napočítá po svém uzdravení ještě sedm dní. Vypere si oděv, omyje si tělo pramenitou vodou a bude čistý.14Osmého dne si vezme dvě hrdličky nebo dvě holoubata, půjde před Hospodina ke vchodu do Stanu setkávání a dá je knězi.15Ten bude obětovat jedno jako oběť za hřích a druhé jako zápalnou oběť; tak za něj před Hospodinem vykoná obřad smíření kvůli jeho výtoku. 16Muž, který by měl výron semene, si omyje celé tělo vodou a bude nečistý až do večera.17Každý oděv i všechno kožené, na čem se výron semene ocitne, budou vyprány vodou a budou nečisté až do večera.18Když bude muž spát se ženou a vyjde z něj semeno, oba se omyjí vodou a budou nečistí až do večera. 19Trpí-li žena výtokem krve z těla, bude kvůli svému krvácení oddělena po sedm dní. Každý, kdo se jí dotkne, bude nečistý až do večera. 20Všechno, na čem by během svého krvácení ležela, bude nečisté; rovněž všechno, na čem by seděla, bude nečisté.21Kdokoli by se dotkl jejího lůžka, vypere si oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera.22Kdokoli by se dotkl něčeho, na čem seděla, vypere si oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera.23Rovněž dotkne-li se něčeho, co bylo na lůžku nebo na tom, na čem seděla, bude nečistý až do večera. 24Jestliže s ní ovšem někdo spal a její krvácení se ocitlo na něm, bude nečistý po sedm dní. Také každé lůžko, na němž by ležel, bude nečisté. 25Trpí-li žena dlouhodobým výtokem krve mimo své pravidelné krvácení nebo když výtok trvá déle než její běžné krvácení, bude po všechny dny svého nečistého výtoku nečistá tak jako v době svého běžného krvácení.26Každé lůžko, na němž by ležela kterýkoli den svého výtoku, bude jako lůžko jejího běžného krvácení; cokoli, na čem by seděla, bude nečisté jako při jejím běžném krvácení.27Kdokoli by se toho dotkl, bude nečistý; vypere si oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. 28Když bude od svého výtoku uzdravena, napočítá ještě sedm dní a potom bude čistá.29Osmého dne si vezme dvě hrdličky nebo dvě holoubata a přinese je knězi ke vchodu do Stanu setkávání.30Kněz bude obětovat jedno jako oběť za hřích a druhé jako zápalnou oběť; tak za ni před Hospodinem vykoná obřad smíření kvůli nečistotě jejího výtoku. 31Tak budete Izraelity oddělovat od jejich nečistot, aby kvůli svým nečistotám nezemřeli, když by poskvrnili můj Příbytek, který je uprostřed nich.“ 32Toto je zákon o tom, kdo trpí výtokem, o muži majícím výron semene, který jej znečišťuje,33a o ženě při jejím krvácení. Platí pro každého, kdo trpí nějakým výtokem, ať je to muž nebo žena, a pro muže, který by spal s nečistou. 16 Den smíření 1Hospodin k Mojžíšovi promluvil po smrti dvou Áronových synů, kteří zemřeli, když přistoupili před Hospodina.2Hospodin Mojžíšovi řekl: „Řekni svému bratru Áronovi, ať nepřichází kdykoli do nejsvětější svatyně (totiž za oponu, před slitovnici ležící na Truhle), aby nezemřel, neboť se budu ukazovat v oblaku nad slitovnicí. 3Takto smí Áron vcházet do svatyně: s mladým býčkem k oběti za hřích a s beranem k zápalné oběti.4Oblékne si svatou plátěnou suknici a pod ni plátěné spodky, přepáše se plátěnou šerpou a hlavu si ovine plátěným turbanem. Jsou to svatá roucha; než je oblékne, omyje si tělo vodou.5Od izraelské obce Áron přijme dva kozly k oběti za hřích a jednoho berana k zápalné oběti. 6Přivede také svého býka k oběti za hřích, aby jím vykonal obřad smíření za sebe a za svůj dům.7Potom Áron vezme oba kozly a postaví je před Hospodina ke vchodu do Stanu setkávání.8Na ty dva kozly vloží losy: jeden los ‚pro Hospodina‘ a druhý ‚pro Azazela‘.9Kozla, na něhož vyšel los ‚pro Hospodina‘, Áron přivede a obětuje ho jako oběť za hřích.10Kozla, na něhož vyšel los ‚pro Azazela‘, však postaví živého před Hospodina, aby jím vykonal obřad smíření a aby jej zahnal k Azazelovi na poušť. 11Áron tedy přivede svého býka k oběti za hřích, aby vykonal obřad smíření za sebe a za svůj dům, zabije ho jako oběť za hřích.12Nabere plnou kadidelnici žhavého uhlí, jež bylo na oltáři před Hospodinem, do obou hrstí nabere jemně drcené kadidlo z vonných látek a vnese to dovnitř za oponu.13Před Hospodinem položí kadidlo na oheň, a slitovnici ležící na Truhle svědectví zakryje oblak z kadidla, aby nezemřel.14Vezme také trochu krve z toho býka a stříkne prstem na východní stranu slitovnice; rovněž před slitovnici sedmkrát stříkne prstem trochu krve. 15Potom zabije kozla oběti za hřích lidu a jeho krev vnese dovnitř za oponu. Naloží s jeho krví tak, jako naložil s krví býka: stříkne ji na slitovnici a před slitovnici.16Tak očistí nejsvětější svatyni od nečistot synů Izraele, od jejich provinění a všech hříchů. Totéž učiní se Stanem setkávání, který s nimi zůstává uprostřed jejich nečistot.17Když vejde do nejsvětější svatyně, aby ji očistil, ať není ve Stanu setkávání žádný člověk, až dokud nevyjde. Tam vykoná obřad smíření za sebe a za svůj dům i za celé izraelské shromáždění. 18Potom vyjde k oltáři, který je před Hospodinem, a očistí jej: vezme trochu krve z onoho býka a kozla, potře rohy oltáře ze všech stran19a trochu krve na něj sedmkrát stříkne prstem. Tak jej očistí a posvětí od nečistot synů Izraele. 20Když tedy dokončí očišťování nejsvětější svatyně, Stanu setkávání a oltáře, přivede toho živého kozla.21Áron vloží obě ruce na hlavu živého kozla a bude nad ním vyznávat všechny viny synů Izraele, všechna jejich provinění a hříchy; tak je vloží na kozlovu hlavu. Potom ho nechá člověkem k tomu připraveným vyhnat na poušť22a kozel na sobě odnese všechny jejich viny do odlehlé země. Na poušti pak kozla propustí. 23Tehdy Áron vejde do Stanu setkávání, svlékne si plátěná roucha, jež si vzal, když měl vejít do nejsvětější svatyně, a nechá je tam.24Když si na svatém místě omyje tělo vodou, oblékne si svá původní roucha a vyjde, aby vykonal svou zápalnou oběť i zápalnou oběť za lid, a tak aby vykonal obřad smíření za sebe i za lid.25Tuk oběti za hřích pak nechá dýmat na oltáři. 26Ten, kdo zahnal kozla k Azazelovi, si vypere oděv a omyje si tělo vodou; teprve pak smí vejít do tábora.27Býka oběti za hřích a kozla oběti za hřích, jejichž krev byla vnesena do nejsvětější svatyně k vykonání obřadu smíření, nechá vynést ven za tábor. Jejich kůže, maso a výkaly tam budou spáleny na ohni.28Také ten, kdo je spálil, si vypere oděv a omyje si tělo vodou; teprve pak smí vejít do tábora. 29Stane se vám to věčným ustanovením: Desátého dne sedmého měsíce se budete pokorně postit. Nebudete dělat žádnou práci – domácí ani přistěhovalec, který žije u vás.30V tento den za vás bude vykonáno smíření a budete očištěni; před Hospodinem budete čistí ode všech svých hříchů.31Bude to pro vás sobota všech sobot, kdy se budete pokorně postit – to je věčné ustanovení.32Smíření vykoná kněz, který bude pomazán a pověřen ke kněžské službě místo svého otce: oblékne si svatá plátěná roucha, 33očistí nejsvětější svatyni i Stan setkávání, očistí oltář i kněží, očistí také všechen shromážděný lid. 34Toto se vám stane věčným ustanovením. Jednou za rok budou synové Izraele očišťováni ode všech svých hříchů.“ A stalo se, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. 17 Zákon svatosti Posvátnost krve 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Mluv k Áronovi, k jeho synům a ke všem Izraelitům: Toto přikázal Hospodin:3Kdokoli z domu Izraele by zabil kus hovězího dobytka, ovci nebo kozu v táboře nebo venku za táborem,4aniž to zvíře přivedl před Hospodinův příbytek ke vchodu do Stanu setkávání, aby z něj Hospodinu přinesl oběť, takovému člověku se bude počítat vina za prolitou krev: Prolil krev, proto bude vyobcován ze svého lidu.5To proto, aby synové Izraele přinášeli své oběti, jež dosud zabíjeli na poli, aby je nyní přinášeli Hospodinu ke vchodu do Stanu setkávání, ke knězi. Ať je obětují Hospodinu jako pokojné oběti.6Kněz pokropí krví oběti Hospodinův oltář u vchodu do Stanu setkávání a tuk nechá dýmat na oltáři jako příjemnou vůni Hospodinu.7Nebudou již tedy zabíjet své oběti běsům, za nimiž chodili smilnit. Toto bude věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení. 8Dále jim řekneš: Kdokoli z domu Izraele nebo z přistěhovalců, kteří žijí u vás, by obětoval zápal nebo jinou oběť,9aniž to zvíře přivedl ke vchodu do Stanu setkávání, aby je obětoval Hospodinu, takový člověk bude vyobcován ze svého lidu. 10Kdokoli z domu Izraele nebo z přistěhovalců, kteří žijí u vás, by jedl jakoukoli krev, proti takovému člověku se postavím. Toho, kdo jí krev, vyvrhnu z jeho lidu.11Vždyť život těla je v krvi! Proto jsem vám ji určil na oltář, k vykoupení vašich životů. Vždyť krev, ta vykupuje život!12Proto jsem synům Izraele řekl: Nikdo z vás nebude jíst krev. Ani přistěhovalec, který žije u vás, nebude jíst krev. 13Kdokoli ze synů Izraele nebo z přistěhovalců, kteří žijí u vás, by ulovil zvíře nebo ptáka, který se smí jíst, musí vycedit jeho krev a přikrýt ji prachem.14Vždyť životem každého tvora je krev, právě ta je jeho životem! Proto jsem synům Izraele řekl: Nesmíte jíst krev žádného tvora, neboť životem každého tvora je jeho krev. Každý, kdo by ji jedl, bude vyobcován. 15Kdokoli, ať už domácí nebo host, by jedl něco zdechlého nebo rozsápaného, vypere si oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. Teprve pak bude čistý.16Pokud si však oděv nevypere a tělo neomyje, ponese vinu.“ 18 Posvátnost intimních vztahů 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Mluv k synům Izraele: Já jsem Hospodin, váš Bůh.3Nechovejte se podle způsobů egyptské země, v níž jste bydleli, nechovejte se ani podle způsobů kanaánské země, do níž vás uvádím; nenásledujte jejich zvyklosti.4Chovejte se podle mých zákonů, zachovávejte má pravidla a řiďte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh.5Zachovávejte má pravidla a mé zákony. Ten, kdo je plní, díky nim bude žít. Já jsem Hospodin. 6Nikdo nesmí pohlavně obcovat s žádnou svou pokrevní příbuznou. Já jsem Hospodin. 7Nezostuzuj svého otce tím, že bys obcoval se svou matkou. Je to tvá matka, nesmíš s ní obcovat! 8Neobcuj ani s jinou manželkou svého otce. Zostudil bys tím svého otce! 9Neobcuj se svou sestrou. Ať je to dcera tvého otce nebo tvé matky, ať je zplozená ve tvé rodině nebo mimo ni, nesmíš s ní obcovat! 10Neobcuj se svou vnučkou. Je to dcera tvého syna nebo tvé dcery, nesmíš s ní obcovat. Zostudil bys sám sebe! 11Neobcuj s dcerou manželky svého otce. Je jako zplozená tvým otcem, je tvojí sestrou, nesmíš s ní obcovat! 12Neobcuj se sestrou svého otce. Je pokrevní příbuznou tvého otce! 13Neobcuj se sestrou své matky. Je přece pokrevní příbuznou tvé matky! 14Nezostuzuj bratra svého otce tím, že bys obcoval s jeho manželkou. Je to tvá teta! 15Neobcuj se svou snachou. Je to manželka tvého syna, nesmíš s ní obcovat! 16Neobcuj s manželkou svého bratra. Zostudil bys svého bratra! 17Neobcuj se ženou a její dcerou. Neber si ani její vnučku, abys s ní obcoval, ať už je to dcera jejího syna nebo její dcery. Jsou si pokrevně příbuzné, je to zvrhlost! 18Neber si ženu i s její sestrou. Trápil bys jednu, když bys za jejího života obcoval s tou druhou. 19Nesmíš pohlavně obcovat se ženou během nečistoty jejího krvácení. 20Nesmíš obcovat s manželkou svého bližního, a tak se s ní poskvrňovat. 21Nedovol, aby někdo z tvých potomků byl obětován Molochovi – znesvětil bys tak jméno svého Boha. Já jsem Hospodin. 22Nesmíš obcovat s mužem jako se ženou, je to ohavnost! 23Nesmíš obcovat se žádným zvířetem, a tak se jím poskvrňovat. Ani žena se nepoddá zvířeti, aby se s ní pářilo. Je to zvrácenost! 24Neposkvrňujte se žádnou z těchto věcí. Tím vším se přece poskvrňují národy, které před vámi vyháním!25Sama země se jimi poskvrnila; proto ji potrestám za její hřích a země vyvrhne své obyvatele.26Vy však zachovávejte má pravidla a zákony a nedopouštějte se žádné z těchto ohavností – domácí ani host, který žije u vás.27Všechny tyto ohavnosti páchali lidé, kteří byli v té zemi před vámi, a tak se země poskvrnila.28Pokud tu zem poskvrníte, vyvrhne i vás, tak jako vyvrhla národ, který tam byl před vámi. 29Kdokoli se dopustí kterékoli z těchto ohavností, bude vyobcován ze svého lidu.30Proto zachovávejte, co jsem vám svěřil, a nechovejte se podle ohavných zvyklostí, jež se dodržovaly před vámi. Neposkvrňujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“ 19 Svatost v životě 1Hospodin dále promluvil k Mojžíšovi:2„Mluv k celé Izraelské obci: Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý! 3Každý mějte v úctě svou matku a svého otce a zachovávejte mé soboty. Já jsem Hospodin, váš Bůh. 4Neobracejte se k bůžkům a neodlévejte si sochy bohů. Já jsem Hospodin, váš Bůh. 5Když budete obětovat pokojnou oběť Hospodinu, obětujte ji tak, abyste došli zalíbení.6Ať je snědena v den, kdy ji budete obětovat, a v den následující. Co zbude až do třetího dne, ať je spáleno.7Kdyby se jedla i třetího dne, bude to ohavnost, nedojde zalíbení.8Kdo by ji jedl, ponese vinu, neboť znesvětil, co je svaté Hospodinu. Takový člověk bude vyobcován ze svého lidu. 9Když budete sklízet obilí své země, nesklízej své pole až do kraje a nepaběrkuj, co po sklizni zůstalo.10Ani svou vinici úplně neobírej a nepaběrkuj, co na vinici upadlo. Nech to chudákovi a přistěhovalci. Já jsem Hospodin, váš Bůh. 11Nesmíte krást ani lhát ani podvádět svého bližního. 12Nesmíte v mém jménu křivě přísahat – tak bys znesvětil jméno svého Boha! Já jsem Hospodin. 13Nesmíš svého bližního utiskovat ani vykořisťovat. Mzda najatého dělníka se u tebe nesmí zdržet do rána. 14Nesmíš nadávat hluchému ani podrážet nohy slepému – boj se svého Boha! Já jsem Hospodin. 15Nesmíte nikomu křivdit u soudu. Neber ohled na chudého a nestraň bohatému; musíš svého bližního soudit po právu. 16Neobcházej svůj lid jako pomlouvač. Neohrožuj život svého bližního. Já jsem Hospodin. 17Nenos v srdci nenávist ke svému bratru. Svého bližního otevřeně napomeň – jinak jsi jeho spoluviníkem! 18Nemsti se ani nechovej zášť proti synům svého lidu. Miluj svého bližního jako sám sebe. Já jsem Hospodin. 19Zachovávejte má pravidla. Nedávej spolu pářit dvojí druh dobytka. Neosívej své pole dvojím druhem semene. Nenos roucho z dvojího druhu tkaniny. 20Kdyby někdo spal s otrokyní určenou pro jiného muže, která však dosud nebyla vyplacena ani propuštěna, bude pokutován. Nezemřou, neboť nebyla svobodná.21Dotyčný přinese Hospodinu ke vchodu do Stanu setkávání svou oběť odškodnění – berana odškodnění.22Tím beranem pak za něj kněz vykoná před Hospodinem obřad smíření kvůli jeho hříchu, aby mu byl hřích, jehož se dopustil, odpuštěn. 23Až přijdete do své země a zasadíte jakýkoli ovocný strom, nechte na něm jeho ovoce jako neobřízku. Po tři roky pro vás bude nepřijatelné tak jako neobřízka – nesmí se jíst.24Čtvrtého roku ať je všechno jeho ovoce posvěceno k oslavě Hospodina,25aby vám rozmnožil jeho úrodu. Teprve pátý rok jezte jeho ovoce. Já jsem Hospodin, váš Bůh. 26Nejezte maso s krví. Nezabývejte se věštěním ani jasnovidectvím. 27Nezastřihujte si vlasy na skráních a nezkracuj si vousy na bradě. 28Nedělejte si na těle smuteční jizvy ani žádné tetování. Já jsem Hospodin. 29Nesmíš znesvětit svou dceru tím, že bys ji nechal smilnit – země by jinak propadla smilstvu a naplnila se zvrhlostí! 30Zachovávejte mé soboty a mou svatyni mějte v úctě. Já jsem Hospodin. 31Neobracejte se k vyvolávačům duchů a věštkyním. Nevyhledávejte je a neposkvrňujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh. 32Před šedinami povstaň, starci prokaž čest a měj v úctě svého Boha. Já jsem Hospodin. 33Až s tebou ve tvé zemi bude žít přistěhovalec, nesmíte mu ubližovat.34K přistěhovalci žijícímu mezi vámi se budete chovat jako k vlastnímu. Miluj ho jako sám sebe – vždyť jste sami byli přistěhovalci v Egyptě! Já jsem Hospodin, váš Bůh. 35Nedopouštějte se křivdy při soudu ani při měření, vážení či odměřování.36Mějte poctivé váhy, poctivá závaží, poctivou efu a poctivý hin. Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta. 37Zachovávejte všechna má pravidla a všechny mé zákony plňte. Já jsem Hospodin.“ 20 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Řekni synům Izraele: Kdokoli, ať už Izraelita nebo přistěhovalec žijící v Izraeli, by daroval své dítě Molochovi, musí zemřít. Prostý lid jej ukamenuje.3Já sám se postavím proti takovému člověku a vyvrhnu jej z jeho lidu. Když daroval své dítě Molochovi, poskvrnil mou svatyni a znesvětil mé svaté jméno!4Zavře-li prostý lid oči nad člověkem, který daroval své dítě Molochovi, a neusmrtí ho,5já sám se postavím proti takovému člověku i proti jeho rodině. Jeho i všechny, kdo jej v tom smilstvu následovali a smilnili s Molochem, vyvrhnu z jejich lidu. 6Kdo by se obrátil k vyvolávačům duchů a věštkyním, aby je následoval v jejich smilstvu, postavím se proti němu a vyvrhnu jej z jeho lidu. 7Proto se posvěťte a buďte svatí – vždyť já jsem Hospodin, váš Bůh!8Zachovávejte má pravidla a plňte je. Já jsem Hospodin, váš Posvětitel. 9Kdokoli by zlořečil svému otci nebo matce, musí zemřít. Zlořečil svému otci a matce – jeho krev ať padne na něj! 10Kdokoli by cizoložil s manželkou svého bližního, musí zemřít – jak cizoložník, tak cizoložnice. 11Kdokoli by spal s manželkou svého otce, zostudil svého otce. Oba musejí zemřít – jejich krev ať padne na ně! 12Kdokoli by spal se svou snachou, oba musí zemřít. Spáchali zvrácenost – jejich krev ať padne na ně! 13Kdokoli by obcoval s mužem jako se ženou, oba spáchali ohavnost. Musejí zemřít – jejich krev ať padne na ně! 14Kdokoli by si vzal ženu i její matku, je to zvrhlost. Ať ho spolu s nimi upálí – zvrhlost ve svém středu netrpte! 15Kdokoli by obcoval se zvířetem, musí zemřít. Rovněž to zvíře zabijte. 16Kdyby žena přistoupila ke zvířeti, aby se s ní pářilo, pak tu ženu i zvíře zabij. Musejí zemřít – jejich krev ať padne na ně! 17Kdokoli by vzal svou sestru, ať už dceru svého otce nebo své matky, a obcoval s ní a ona s ním, je to hanebnost. Musí být zavrženi před očima synů svého lidu. Obcoval se svou sestrou – ponese za to vinu. 18Kdokoli by spal se ženou při jejím krvácení a obcoval by s ní, takový obnažil její krvácení a ona to dovolila. Oba ať jsou vyvrženi ze svého lidu. 19Neobcuj se sestrou své matky nebo otce. Takový zostudil svou pokrevní příbuznou – oba ponesou svou vinu. 20Kdokoli by spal se svou tetou, zostudil svého strýce. Oba ponesou svůj hřích – zemřou bezdětní. 21Kdokoli by si vzal manželku svého bratra, je to nepřístojnost. Zostudil svého bratra – budou bezdětní. 22Zachovávejte všechna má pravidla a zákony. Plňte je, aby vás nevyvrhla země, do níž vás uvádím, abyste v ní bydleli.23Neřiďte se pravidly národa, který před vámi vyháním, neboť páchali všechny tyto věci, až se mi zhnusili.24Vám jsem však řekl: Jejich zem převezmete vy, já sám vám ji dám, abyste ji obsadili – zem oplývající mlékem a medem. Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás oddělil od národů. 25Proto rozlišujte mezi čistými a nečistými zvířaty a mezi čistým a nečistým ptactvem. Neposkvrňujte se zvířaty, ptáky nebo jakýmkoli zemským plazem, které jsem oddělil, aby pro vás byli nečistí.26Buďte mi svatí, neboť já Hospodin jsem svatý a oddělil jsem vás od národů, abyste byli moji. 27Kdyby nějaký muž nebo žena byl vyvolávačem duchů nebo věštkyní, musí zemřít. Budou ukamenováni – jejich krev ať padne na ně!“ 21 Svatost kněžství 1Hospodin řekl Mojžíšovi: „Mluv ke kněžím, Áronovým synům: Nikdo z kněží se nesmí poskvrnit kvůli mrtvému ve svém lidu,2jedině kvůli svému nejbližšímu příbuznému. Smí se poskvrnit jen kvůli matce, otci, synu, dceři a bratru,3také kvůli své vlastní sestře, panně, která neměla muže.4Nesmí se však poskvrnit kvůli příbuzným své manželky; tím by se znesvětil. 5Kněží si nesmí vyholovat lysinu na hlavě, nesmí si zastřihávat vousy na bradě ani si dělat jizvy na těle.6Ať jsou svatí svému Bohu a neznesvěcují jméno svého Boha. Přinášejí Hospodinovy ohnivé oběti, pokrm svého Boha; proto ať jsou svatí. 7Nesmí se oženit s nevěstkou ani se zneuctěnou nebo zapuzenou ženou, neboť kněz je svatý svému Bohu.8Měj ho tedy za svatého, neboť přináší pokrm tvého Boha. Bude pro tebe svatý, neboť já Hospodin, váš Posvětitel, jsem svatý. 9Když se dcera některého kněze znesvětí smilstvem, znesvětí tak svého otce; ať je upálena. 10Kněz, který je mezi svými bratry nejvyšší, ten, na jehož hlavu byl vylit olej pomazání a který byl pověřen nosit svatá roucha, si na znamení smutku nesmí rozpustit vlasy ani roztrhnout své roucho.11Nepřijde k žádnému mrtvému, nesmí se poskvrnit ani kvůli otci nebo matce.12Nesmí vyjít ze svatyně, a znesvětit tak svatyni svého Boha – vždyť je na něm znak zasvěcení, olej pomazání jeho Boha! Já jsem Hospodin. 13Ožení se jen s pannou.14Nesmí se oženit s žádnou ovdovělou, zapuzenou či zneuctěnou ženou nebo s nevěstkou. Ožení se jen s pannou ze svého lidu,15aby neznesvětil své símě ve svém lidu. Vždyť já jsem Hospodin, jeho Posvětitel!“ 16Hospodin promluvil k Mojžíšovi:17„Mluv k Áronovi: Žádný tvůj potomek v budoucích pokoleních, který by měl tělesnou vadu, nesmí přistoupit, aby přinesl pokrm svého Boha.18Nepřistoupí nikdo s tělesnou vadou: nikdo slepý či chromý, zohyzděný či znetvořený,19se zmrzačenou nohou či rukou,20hrbatý či zakrnělý, s oční vadou, se svrabem či lišejem, ani kleštěnec.21Nikdo ze semene kněze Árona, kdo by měl tělesnou vadu, se nepřiblíží, aby přinesl ohnivé oběti Hospodinu. Má vadu, a tak se nepřiblíží, aby přinesl pokrm svého Boha.22Smí ovšem jíst z pokrmu svého Boha, a to ze svatosvatých i svatých darů.23Kvůli své vadě však nesmí vcházet za oponu ani se přiblížit k oltáři – jinak by znesvětil mou svatyni. Vždyť já jsem Hospodin, jejich Posvětitel.“ 24Tak Mojžíš promluvil k Áronovi, k jeho synům a ke všem synům Izraele. 22 Svatost obětí 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Mluv k Áronovi a jeho synům, ať zacházejí uctivě se svatými dary, jež mi synové Izraele obětují jako svaté – jinak by znesvětili mé svaté jméno. Já jsem Hospodin. 3Řekni jim: Kdokoli z vašich potomků ve všech vašich pokoleních by přistoupil ke svatým darům (jež synové Izraele obětují Hospodinu jako svaté) ve stavu vlastní nečistoty, takový člověk bude vyvržen z mé přítomnosti. Já jsem Hospodin. 4Kdokoli z Áronových potomků by byl malomocný nebo by trpěl výtokem, nesmí jíst ze svatých darů, dokud se neočistí. Dotkne-li se něčeho poskvrněného mrtvolou nebo má výron semene5nebo se dotkne nějaké havěti, jež by ho poskvrnila, anebo člověka, který by ho poskvrnil nějakou nečistotou,6každý takový bude nečistý až do večera. Nebude jíst ze svatých darů, pokud si neomyje tělo vodou.7Jakmile zapadne slunce, bude čistý a bude moci jíst ze svatých darů – vždyť je to jeho pokrm.8Nesmí se však poskvrnit tím, že by jedl něco zdechlého nebo rozsápaného. Já jsem Hospodin. 9Ať zachovávají, co jsem jim svěřil, aby na sebe neuvalili hřích a kvůli němu nezemřeli, když by to znesvětili. Já jsem Hospodin, jejich Posvětitel. 10Svaté věci nesmí jíst nikdo nepovolaný. Ani knězův host nebo nádeník nesmí jíst nic svatého.11Když si ale kněz koupí otroka, ten z toho jíst smí; rovněž otroci narození v jeho domě smí jíst z jeho pokrmu.12Pokud se kněžská dcera provdá za nekněze, nebude již moci jíst ze svatých obětních příspěvků.13Pokud kněžská dcera ovdoví nebo ji její muž zapudí a vrátí se bezdětná do domu svého otce, smí jíst z pokrmu svého otce jako za svého mládí. Žádný nepovolaný to však jíst nesmí. 14Když někdo nedopatřením sní, co je svaté, musí to knězi nahradit a přidat k tomu ještě pětinu ceny.15Svaté dary, jež synové Izraele oddělují pro Hospodina, nesmí být znesvěceny.16Kdyby jedli svaté dary, uvalili by na sebe provinění vyžadující oběť odškodnění. Já jsem Hospodin, jejich Posvětitel.“ 17Hospodin promluvil k Mojžíšovi:18„Mluv k Áronovi, k jeho synům a ke všem Izraelitům: Kdokoli z domu Izraele nebo z přistěhovalců žijících v Izraeli přinese Hospodinu zápalnou oběť, aby splnil svůj slib, nebo jako dobrovolný dar,19ať přivede ze skotu, z ovcí nebo koz samce bez vady, abyste došli zalíbení.20Nepřivedete nic, na čem by byla vada, neboť byste tím nedošli zalíbení.21Kdo přinese Hospodinu pokojnou oběť, aby splnil svůj slib, nebo jako dobrovolný dar, ať už ze skotu nebo z bravu, musí ta oběť být bez vady, aby došla zalíbení – nesmí na ní být vada.22Nesmíte Hospodinu přinést nic slepého, polámaného, zmrzačeného, vředovitého, se svrabem či lišejem. Nic takového nedáte Hospodinu na oltář jako ohnivou oběť.23Býka nebo berana s pokroucenými nebo zakrslými údy smíš obětovat jako dobrovolný dar, jako slib však nedojde zalíbení.24Nesmíte Hospodinu přinést zvíře s rozmáčknutými, roztlučenými, utrženými nebo uříznutými varlaty; to ve své zemi dělat nebudete.25Ani od cizince nepřivedete žádné takové jako pokrm svého Boha, neboť mají na sobě porušení, je na nich vada – nedojdete jimi zalíbení.“ 26Hospodin promluvil k Mojžíšovi:27„Když se narodí tele, jehně nebo kůzle, ať zůstane po sedm dní u své matky. Teprve počínaje osmým dnem dojde zalíbení jako dar ohnivé oběti Hospodinu.28Nezabíjejte krávu ani ovci v tentýž den s jejím mládětem. 29Když budete Hospodinu přinášet oběť díkůvzdání, obětujte ji tak, abyste došli zalíbení.30Ať je snědena téhož dne, nenechte z ní nic do rána. Já jsem Hospodin. 31Zachovávejte má přikázání a plňte je. Já jsem Hospodin.32Neznesvěcujte mé svaté jméno; tak budu posvěcen uprostřed synů Izraele. Já jsem Hospodin, váš Posvětitel,33který vás vyvedl z Egypta, abych byl vaším Bohem. Já jsem Hospodin.“ 23 Svaté dny 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Mluv k synům Izraele: Toto jsou Hospodinovy slavnosti, jež budete vyhlašovat jako svatá shromáždění; jsou to mé slavnosti: 3Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne je sobota, den odpočinku, svaté shromáždění: nedělejte žádnou práci. Ve všech vašich příbytcích bude sobota náležet Hospodinu. 4Toto jsou Hospodinovy slavnosti, svatá shromáždění, jež budete vyhlašovat v jejich určený čas: 5Za soumraku čtrnáctého dne prvního měsíce bude Pesach – Hospodinův Hod beránka.6Patnáctého dne téhož měsíce bude Hospodinův Svátek nekvašených chlebů. Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby.7Prvního dne budete mít svaté shromáždění; nebudete dělat žádnou běžnou práci.8Po sedm dní budete Hospodinu přinášet ohnivé oběti. Sedmého dne bude další svaté shromáždění; nebudete dělat žádnou běžnou práci.“ 9Hospodin promluvil k Mojžíšovi:10„Mluv k synům Izraele: Až přijdete do země, kterou vám dávám, a budete sklízet její obilí, přineste první snop své sklizně ke knězi.11Kněz pak ten snop pozvedne před Hospodinem, abyste došli zalíbení; pozvedne jej v den následující po sobotě.12V den pozvedání vašeho snopu připravíte Hospodinu jako zápalnou oběť ročního beránka bez vady.13Jako moučnou oběť k němu přidáte dvě desetiny efy jemné mouky zadělané olejem. To je příjemně vonící ohnivá oběť Hospodinu. K tomu přidáte čtvrtku hinu vína jako úlitbu.14Nebudete ze sklizně jíst chléb ani pražené nebo čerstvé zrní, dokud nepřinesete tento dar svému Bohu. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení, ve všech vašich příbytcích. 15Ode dne následujícího po oné sobotě, totiž ode dne, kdy jste přinesli snop pozvedání, si odpočítáte sedm plných týdnů.16Do dne následujícího po sedmé sobotě tak napočítáte padesát dní. Tehdy přinesete Hospodinu novou moučnou oběť.17Ze svých příbytků přinesete jako prvotiny Hospodinu dva chleby pozvedání; budou ze dvou desetin efy jemné mouky pečené s kvasem.18S tím chlebem přinesete sedm ročních beránků bez vady, jednoho mladého býčka a dva berany – to bude zápalná oběť Hospodinu. Spolu s moučnými oběťmi a úlitbami budou ohnivou obětí příjemně vonící Hospodinu.19Obětujte rovněž jednoho kozla jako oběť za hřích a dva roční beránky jako pokojnou oběť.20Kněz je pak spolu s chleby prvotin a se dvěma beránky zvedáním nabídne Hospodinu. Bude to svaté Hospodinu, připadne to knězi.21V ten den vyhlásíte slavnost. Budete mít svaté shromáždění; nebudete dělat žádnou běžnou práci. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení ve všech vašich příbytcích. 22Když budete sklízet obilí své země, nesklízej své pole až do kraje a nepaběrkuj, co po sklizni zůstalo; nech to chudákovi a přistěhovalci. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“ 23Hospodin promluvil k Mojžíšovi:24„Mluv k synům Izraele: Prvního dne sedmého měsíce budete mít den odpočinku, svaté shromáždění s památným troubením.25Nebudete dělat žádnou běžnou práci; budete přinášet ohnivé oběti Hospodinu.“ 26Hospodin promluvil k Mojžíšovi:27„Desátého dne téhož sedmého měsíce bude Den smíření. Budete mít svaté shromáždění: budete se pokorně postit a přinášet ohnivé oběti Hospodinu.28Toho dne nebudete dělat žádnou práci, neboť je to Den smíření, kdy budete smířeni před Hospodinem, vaším Bohem.29Kdokoli by se toho dne nepostil, bude vyobcován ze svého lidu.30Kdokoli by toho dne dělal jakoukoli práci, toho vyhubím z jeho lidu.31Nebudete dělat žádnou práci – to je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení, ve všech vašich příbytcích.32Bude to pro vás sobota všech sobot. Od večera devátého dne onoho měsíce do následujícího večera se budete postit a zachovávat sobotní odpočinek.“ 33Hospodin promluvil k Mojžíšovi:34„Mluv k synům Izraele: Od patnáctého dne téhož sedmého měsíce bude po sedm dní trvat Hospodinův Svátek stánků.35Prvního dne bude svaté shromáždění; nebudete dělat žádnou běžnou práci.36Po sedm dní budete Hospodinu přinášet ohnivé oběti. Osmého dne budete mít další svaté shromáždění; budete přinášet ohnivé oběti Hospodinu. Je to svátek; nebudete dělat žádnou běžnou práci. 37Toto jsou Hospodinovy slavnosti, jež budete vyhlašovat jako svatá shromáždění. Při nich budete Hospodinu přinášet ohnivé oběti – zápalnou i moučnou oběť, oběť pokojnou i úlitbu, každou z nich v příslušný den.38To vše kromě Hospodinových sobot a kromě všech vašich darů, slibů a dobrovolných obětí, jež budete přinášet Hospodinu. 39Patnáctého dne sedmého měsíce, když shromáždíte úrodu země, tedy budete po sedm dní slavit Hospodinovu slavnost. Prvního dne bude den odpočinku, rovněž osmého dne bude den odpočinku.40Prvního dne si vezmete ovoce citrusových stromů, palmové ratolesti, větve myrtových keřů a potočních vrb a po sedm dní se budete radovat před Hospodinem, svým Bohem.41Tuto Hospodinovu slavnost budete slavit sedm dní v roce – to je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení. Budete ji slavit v sedmém měsíci.42Po sedm dní budete bydlet ve stáncích. Všichni narození v Izraeli budou bydlet ve stáncích,43aby vaši potomci věděli, že když jsem syny Izraele vyváděl z Egypta, nechal jsem je bydlet ve stanech. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“ 44A Mojžíš oznámil Hospodinovy slavnosti synům Izraele. 24 Olej a chléb pro svatyni 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Přikaž synům Izraele, ať k tobě nanosí čistý vytlačený olivový olej ke svícení, aby se mohl stále zapalovat svícen.3Ve Stanu setkávání, před oponou zastírající Svědectví, ať o něj Áron stále pečuje před Hospodinem, aby hořel od večera až do rána. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení.4Ať před Hospodinem stále pečuje o kahany na svícnu z čistého zlata. 5Vezmi také jemnou mouku a upeč z ní dvanáct bochánků, každý ze dvou desetin efy.6Potom je na stole z čistého zlata narovnej před Hospodinem do dvou sloupců, po šesti v každém sloupci.7Na každý sloupec polož čisté kadidlo, aby bylo na chlebu jako památeční díl, jako ohnivá oběť Hospodinu.8Vždy v sobotní den ať jsou narovnány před Hospodinem; věčnou smlouvou mu náleží od synů Izraele. Případ rouhání 9Chléb pak připadne Áronovi a jeho synům a budou ho jíst na svatém místě. Je to jeho svatosvatý podíl mezi ohnivými oběťmi Hospodinu. Je to věčné ustanovení.“ 10Syn jisté izraelské ženy a jednoho Egypťana jednou vyšel mezi syny Izraele a popral se v táboře s jedním Izraelcem.11Onen syn izraelské ženy se přitom rouhal Božímu jménu a klel, a tak ho přivedli k Mojžíši. (Jeho matka se jmenovala Šelomít, dcera Dibrího z pokolení Dan.)12Nechali jej hlídat, dokud se nevyjasní, co jim Hospodin přikáže. 13Hospodin pak promluvil k Mojžíšovi:14„Vyveď rouhače ven z tábora. Všichni, kdo to slyšeli, ať vloží ruce na jeho hlavu a celá obec ať ho ukamenuje.15Potom promluv k synům Izraele: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese svůj hřích.16Kdo by se rouhal jménu Hospodina, musí zemřít! Celá obec jej bez milosti ukamenuje. Bude-li se rouhat Božímu jménu, zemře, ať je to host anebo domácí. 17Když někdo smrtelně udeří kteréhokoli člověka, musí zemřít.18Kdo ubije dobytče, nahradí je kus za kus.19Když někdo zmrzačí svého bližního, udělají mu, co udělal on:20zlomeninu za zlomeninu, oko za oko, zub za zub. Jaké zmrzačení způsobil, takové mu bude způsobeno.21Kdo ubije dobytče, nahradí je, ale kdo ubije člověka, zemře.22Pro hosta i domácího budete mít stejný zákon. Já jsem Hospodin, váš Bůh!“ 23Když Mojžíš takto promluvil k synům Izraele, vyvedli onoho rouhače ven z tábora a ukamenovali ho. Synové Izraele učinili, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin. 25 Svaté roky 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi na hoře Sinaj:2„Mluv k synům Izraele: Až přijdete do země, kterou vám dávám, bude země zachovávat Hospodinův sobotní odpočinek.3Šest let osívej své pole, prořezávej svou vinici a shromažďuj její úrodu.4Sedmého roku však ať má země sobotu, čas odpočinku, sobotu pro Hospodina: své pole neosívej a neprořezávej svou vinici.5To, co se ti samo urodilo, nežni a na své netknuté vinici nepořádej vinobraní: ať má země rok odpočinku.6To, co země v odpočinku urodí, ovšem smíte jíst – jak ty, tak tvůj otrok, tvá děvečka, tvůj nádeník i tvůj host, kteří jsou s tebou.7Také tvůj dobytek a zvěř ve tvé zemi budou jíst její úrodu. 8Odpočítáš si též sedm sobotních let, sedmkrát sedm let, takže ti doba sedmi sobotních let vyjde na čtyřicet devět let.9Desátého dne sedmého měsíce pak zatrub na beraní roh. V Den smíření ať celou vaší zemí zní troubení na roh.10Padesátý rok pak posvěťte a vyhlaste v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. To bude vaše léto milosti: vrátíte se každý ke svému vlastnictví, každý se vrátíte ke své rodině.11Tento padesátý rok pro vás bude létem milosti: nebudete sít, ani sklízet, co samo vyrostlo, a na své netknuté vinici nebudete pořádat vinobraní.12Protože je to léto milosti, bude vám svaté. Budete jíst jen to, co se samo urodí na poli. 13V tomto létě milosti se vrátíte každý ke svému vlastnictví. 14Když budeš svému bližnímu prodávat pozemek nebo jej budeš od svého bližního kupovat, nepoškozujte jeden druhého.15Podle počtu let od léta milosti nakoupíš od svého bližního; podle počtu let, kdy budeš sklízet úrodu, ti jej prodá.16Čím více zbývá let, tím vyšší bude cena. Čím méně zbývá let, tím bude cena nižší – prodává ti přece počet úrod.17Nepoškozujte svého bližního, ale každý se boj svého Boha – vždyť já jsem Hospodin, váš Bůh! 18Plňte má pravidla a mé zákony zachovávejte a plňte; tehdy budete v té zemi bydlet v bezpečí.19Země vám bude přinášet své plody, takže budete jíst do sytosti a budete v ní bydlet v bezpečí.20Řeknete snad: ‚Co budeme sedmého roku jíst, když nebudeme sít ani shromažďovat úrodu?‘21Šestého roku na vás sešlu takové požehnání, že země vydá úrodu na tři roky!22Až budete osmého roku sít, budete ještě moci jíst starou úrodu; ještě devátého roku, než přijde nová úroda, budete moci jíst tu starou. 23Země se nesmí prodávat natrvalo. Země totiž patří mně a vy jste u mě hosté a přistěhovalci.24U veškeré půdy, již budete vlastnit, tedy zajistíte právo zpětného vykoupení. 25Zchudl-li jeden z tvých bratří tak, že musel prodat část svého vlastnictví, ať přijde jeho nejbližší příbuzný a vykoupí prodaný pozemek svého bratra.26Nemá-li někdo vykupitele, ale později se vzmůže a získá, co je potřeba k jeho vykoupení,27ať spočítá léta od prodeje svého pozemku a zbytek nahradí tomu, komu jej prodal. Tak se vrátí ke svému vlastnictví.28Nezíská-li však, co je potřeba k jeho navrácení, zůstane prodaný pozemek v rukou kupce až do léta milosti. V létě milosti pak bude vydán, a tak se majitel vrátí ke svému vlastnictví. 29Prodá-li někdo obytný dům v hrazeném městě, bude mít právo k jeho vykoupení, dokud neuplyne rok od jeho prodeje. Právo vykoupit jej bude dočasné.30Nebude-li vykoupen, než uběhne celý rok, zůstane onen dům v hrazeném městě tomu, kdo jej koupil, i jeho potomkům natrvalo. Nebude vydán ani v létě milosti.31Domy v osadách, jež nejsou obehnány hradbou, se však budou počítat za polní půdu; bude pro ně platit právo vykoupení a v létě milosti budou vydány zpět. 32V levitských městech ovšem bude právo levitů na vykoupení jejich městských domů trvalé.33I kdyby prodaný dům v jejich městě nikdo z levitů nevykoupil, bude v létě milosti vydán zpět. Domy levitů v jejich městech jsou totiž jejich vlastnictvím uprostřed synů Izraele.34Polnosti přiléhající k jejich městům se nesmí prodávat vůbec, neboť je to jejich trvalé vlastnictví. 35Zchudne-li poblíž tebe jeden z tvých bratří, takže nebude moci obstát, ujmi se jej jako hosta a přistěhovalce, aby mohl žít u tebe.36Neber od něj úrok ani přirážku – boj se svého Boha! – aby tvůj bratr mohl žít poblíž tebe.37Nechtěj úrok na peníze ani přirážku na jídlo, jež mu poskytneš.38Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta, abych vám dal kanaánskou zem, abych byl vaším Bohem. 39Zchudne-li poblíž tebe jeden z tvých bratří, takže ti sám sebe prodá, nepodrobuj ho otrocké službě.40Ať je u tebe jako nádeník, jako přistěhovalec; bude u tebe sloužit až do léta milosti.41Tehdy od tebe odejde – on a s ním i jeho děti – a vrátí se ke své rodině, vrátí se k vlastnictví svých otců.42(Jsou to přece moji služebníci, které jsem vyvedl z Egypta: nebudou na prodej jako otroci!)43Nebudeš nad ním krutě panovat – boj se svého Boha! 44Tvůj otrok i tvá děvečka, které budeš vlastnit, budou z národů okolo vás; od těch si smíte koupit otroka i děvečku.45Smíte si je koupit také z potomků přistěhovalců, kteří u vás pobývají, i z jejich soukmenovců, kteří jsou u vás a kteří se narodili ve vaší zemi – ti budou vaším vlastnictvím.46Po sobě je smíte odkázat svým synům jako dědičné vlastnictví. Je smíte trvale vlastnit jako otroky, ale své izraelské bratry nikoli. Nad svým bratrem nikdo nesmí krutě panovat. 47Když se přistěhovalec žijící u tebe vzmůže a tvůj bratr vedle něj zchudne, takže sám sebe prodá tomu přistěhovalci anebo jeho příbuznému,48bude jeho právo na vykoupení trvat i poté, co se prodal. Jeho bratr,49strýc či bratranec nebo jiný pokrevní příbuzný z jeho rodu ho vykoupí anebo se vzmůže a vykoupí se sám.50Spolu s tím, kdo jej koupil, spočítá roky od svého prodeje do léta milosti. Jeho výkupní cena ať je úměrná mzdě nádeníka za daný počet let.51Zbývá-li ještě mnoho let, zaplatí jako své výkupné odpovídající část z ceny, za niž byl koupen.52Zbývá-li do léta milosti jen málo let, spočítá cenu svého výkupného podle nich.53Bude s ním nakládáno jako s nádeníkem najímaným rok po roce. Dohlédni, aby nad ním nikdo krutě nepanoval. 54Nebude-li však v těchto letech vykoupen, odejde v létě milosti – on a s ním i jeho děti.55Synové Izraele jsou přece moji služebníci, jsou to mí služebníci, které jsem vyvedl z Egypta! Já jsem Hospodin, váš Bůh.“ 26 Požehnání a prokletí 1„Nevytvářejte si žádné bůžky. Nevztyčujte si modlu ani posvátný sloup, nestavte ve své zemi ani tvarovaný kámen, abyste se mu klaněli. Vždyť já jsem Hospodin, váš Bůh! 2Zachovávejte mé soboty a mou svatyni mějte v úctě. Já jsem Hospodin. 3Jestliže budete následovat má pravidla a zachovávat má přikázání a plnit je,4dám vám vydatné deště ve správný čas, takže země vydá svou úrodu a stromy v sadu vydají své ovoce.5Vaše mlácení potrvá až do vinobraní a vinobraní až do setí. Svůj chléb budete jíst do sytosti a budete ve své zemi bydlet v bezpečí. 6Způsobím v zemi pokoj, takže budete spát a nikdo vás nevyděsí; odstraním ze země zlou zvěř a vaší zemí neprojde meč.7Poženete své nepřátele, takže před vámi padnou mečem.8Pět z vás jich požene sto a sto z vás jich požene deset tisíc, takže vaši nepřátelé před vámi padnou mečem. 9Obrátím se k vám a způsobím, abyste se rozplodili a rozmnožili; tak potvrdím svou smlouvu s vámi.10Budete moci jíst starou úrodu ze zásob a tu starou budete muset vyklízet kvůli nové.11Umístím svůj Příbytek mezi vás a nebudu si vás ošklivit.12Budu se mezi vámi procházet, budu vaším Bohem a vy budete mým lidem.13Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta, abyste už nebyli jejich otroky. Rozlámal jsem vaše jho, abyste mohli chodit vzpřímeně. 14Jestliže mne však nebudete poslouchat a nebudete plnit všechna tato přikázání,15jestliže zavrhnete má pravidla a zošklivíte si mé zákony, takže přestanete plnit všechna má přikázání, pak porušíte mou smlouvu16a já vám učiním toto: Uvedu na vás hrůzu, úbytě a zimnici, jež vám pokazí oči a vysají dech. Své zrní budete sít nadarmo, vaši nepřátelé je snědí.17Obrátím svou tvář proti vám, takže padnete před svými nepřáteli a ti, kdo vás nenávidí, nad vámi budou panovat. Budete utíkat, i kdyby vás nikdo nehonil. 18Jestliže mne ani potom nebudete poslouchat, budu vás za vaše hříchy trestat sedmkrát více:19Zlomím vaši pyšnou zatvrzelost; způsobím, že nebe nad vámi bude jako železo a země pod vámi jako mosaz.20Svou sílu spotřebujete nadarmo; země vám nevydá svou úrodu a stromoví v zemi nevydá své ovoce. 21Jestliže se budete nadále stavět proti mně a nebudete ochotni mě poslouchat, přidám vám kvůli vašim hříchům sedmkrát více ran:22Pustím na vás divokou zvěř, jež vás připraví o děti, vyhubí váš dobytek a sníží váš počet tak, že vaše cesty zpustnou. 23Jestliže se ani tehdy nenecháte ode mne napravit a budete se nadále stavět proti mně,24postavím se i já proti vám. Já sám vás budu za vaše hříchy bít sedmkrát více:25Přivedu na vás meč pomsty, aby pomstil moji smlouvu. Když se nahrnete do svých měst, pošlu mezi vás mor, takže budete vydáni do rukou nepřítele.26Až vás odříznu od chleba, deset žen bude péci chléb v jedné peci a odváží vám jej na příděl. Až budete jíst, nenasytíte se. 27Jestliže mě přesto všechno nebudete poslouchat a budete se nadále stavět proti mně,28postavím se i já zuřivě proti vám a budu vás trestat za vaše hříchy sedmkrát více:29Budete jíst maso vlastních synů a maso vlastních dcer!30Tehdy zruším vaše obětní výšiny, vymýtím vaše kadidlové oltáříky, položím vaše mrtvoly k mrtvolám vašich hnusných model a budu si vás ošklivit.31Vaše města obrátím v sutiny, vaše svatyně zpustoším a k vašim příjemným vůním nepřivoním.32Já sám zpustoším zemi tak, že nad ní strnou i vaši nepřátelé, když se v ní přijdou usadit.33Rozptýlím vás mezi národy, s taseným mečem vás poženu! Vaše země se stane pustinou a vaše města se obrátí v sutiny.34Po celou dobu svého zpustošení bude země konečně užívat svých sobot; vy však budete v zemi svých nepřátel. Tehdy si země odpočine a vynahradí si své soboty.35Po celou dobu svého zpustošení bude země odpočívat, protože během vašich sobot (když jste v ní ještě bydleli) neodpočívala. 36Těm, kdo z vás zbudou, pak v zemích jejich nepřátel přivedu do srdcí takovou ochablost, že je zažene i šelest poletujícího listí. Dají se na útěk jako před mečem a padnou, i kdyby je nikdo nehonil.37Budou klopýtat jeden přes druhého jako před mečem, i kdyby je nikdo nehonil. Neobstojíte před svými nepřáteli,38zahynete mezi národy a země vašich nepřátel vás pohltí.39Ti, kdo z vás zbudou, pak budou skomírat v zemi svých nepřátel. Svou vlastní vinou i vinou svých otců tam budou skomírat. 40Potom však vyznají svou vinu i vinu svých otců, že mi byli nevěrní a že se postavili proti mně,41takže jsem se i já postavil proti nim a zavedl je do země jejich nepřátel, dokud se jejich neobřezané srdce nepokoří a dokud nepřijmou svůj trest.42Tehdy si připomenu svou smlouvu s Jákobem, svou smlouvu s Izákem i svou smlouvu s Abrahamem a připomenu si jejich zem.43Země zatím bude opuštěna, a když bez nich zpustne, bude užívat svých sobot, než si odpykají trest za to, že zavrhli mé zákony a zošklivili si má pravidla.44Přes to všechno, ačkoli budou v zemi svých nepřátel, je nezavrhnu a nezošklivím si je tak, abych s nimi skoncoval a porušil svou smlouvu s nimi. Vždyť já jsem Hospodin, jejich Bůh!45Vzpomenu si kvůli nim na smlouvu s jejich předky, jež jsem před očima národů vyvedl z Egypta, abych byl jejich Bohem. Já jsem Hospodin.“ 46Toto jsou pravidla, zákony a pokyny, jež Hospodin skrze Mojžíše vydal na hoře Sinaj, aby byly mezi ním a syny Izraele. 27 Dary zasvěcené Hospodinu 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Mluv k synům Izraele: Když někdo zasvětí život zvláštním slibem Hospodinu, smí jej za určenou cenu vyplatit.3Cena bude určena takto: cena za muže od dvaceti do šedesáti let bude 50 šekelů stříbra (měřeno šekelem svatyně).4Bude-li to žena, její cena bude 30 šekelů.5Ve věku od pěti do dvaceti let bude cena za muže 20 šekelů a za ženu 10 šekelů.6Ve věku od jednoho měsíce do pěti let bude cena za chlapce 5 a za dívku 3 šekely stříbra.7Ve věku od šedesáti let výše bude cena za muže 15 a za ženu 10 šekelů.8Bude-li však dotyčný na určenou cenu příliš chudý, postaví zaslíbeného před kněze a ten určí jeho cenu podle možností toho, kdo učinil slib. 9Půjde-li o dobytek, z něhož se přináší dar Hospodinu, bude vše, co bylo odevzdáno Hospodinu, svaté.10Nelze je nahradit ani vyměnit lepší kus za horší nebo horší za lepší. Kdyby někdo přece jen vyměnil dobytče za jiné, bude svaté to původní i to, jímž je zaměnil.11Půjde-li o jakoukoli nečistou zvěř, z níž se dar Hospodinu nepřináší, postaví to zvíře před kněze.12Ten určí jeho cenu, ať už bude lepší nebo horší. Jakou cenu kněz určí, taková bude.13Bude-li majitel chtít zvíře vykoupit, přidá k určené ceně ještě pětinu. 14Zasvětí-li někdo svůj dům, aby byl svatý Hospodinu, kněz určí jeho cenu, ať už bude lepší nebo horší. Na kolik jej kněz ocení, při tom zůstane.15Bude-li jej ten, kdo svůj dům zasvětil, chtít vykoupit, přidá k určené ceně ještě pětinu peněz navíc a dům bude jeho. 16Zasvětí-li někdo Hospodinu část své dědičné polnosti, bude její cena určena podle jejího osevu: 50 šekelů stříbra za plochu osetou chomerem ječmene.17Zasvětí-li své pole hned od léta milosti, zůstane při určené ceně.18Zasvětí-li své pole až po létě milosti, spočítá mu kněz cenu podle let zbývajících do léta milosti, takže určenou cenu sníží.19Bude-li je ten, kdo pole zasvětil, chtít vykoupit, přidá k určené ceně ještě pětinu peněz navíc, a zůstane mu.20Nevykoupí-li to pole, ale prodá je někomu jinému, nebude již moci být vykoupeno.21Až bude to pole v létě milosti vydáno, bude svaté Hospodinu jako pole jemu propadlé; stane se majetkem kněze. 22Zasvětí-li však Hospodinu koupené pole, které není z jeho dědičné polnosti,23spočítá mu kněz výši určené ceny až do léta milosti a dotyčný toho dne vyplatí určenou cenu jako svatou Hospodinu.24V létě milosti bude pole vráceno tomu, od koho bylo koupeno, jemuž náleží jako dědičný pozemek.25Všechny určené ceny budou v šekelech svatyně. Šekel je 20 ger. 26Prvorozené dobytče, jež patří Hospodinu právem prvorozenství, však nikdo zasvětit nemůže. Ať je ze skotu nebo z bravu, patří již Hospodinu.27Půjde-li o nečisté zvíře, vyplatí je podle určené ceny a přidá k ní ještě pětinu navíc. Nebude-li vykoupeno, prodá se za určenou cenu. 28Zasvětí-li člověk něco ze svého majetku tak, že to propadne Hospodinu – ať už člověka, zvíře nebo část dědičné polnosti – nebude to možné prodat ani vykoupit. Cokoli propadlo Hospodinu, mu svatosvatě patří. 29Žádný člověk, který propadne Hospodinu, nebude moci být vyplacen; musí zemřít. 30Veškeré desátky země, ať už z obilí země nebo z ovoce stromů, patří Hospodinu; jsou svaté Hospodinu.31Bude-li někdo chtít své desátky vykoupit, přidá ještě pětinu navíc.32Každý desátek ze skotu i bravu, každý desátý kus procházející pod pastýřskou holí, je svatý Hospodinu.33Majitel nebude zjišťovat, zda je lepší, nebo horší; nebude jej moci vyměnit. Kdyby jej však přece vyměnil, bude svatý ten původní i ten, jímž jej zaměnil; nebude jej moci vykoupit.“ Numeri 1 Sčítání Izraele 1Na Sinajské poušti, prvního dne druhého měsíce druhého roku po jejich odchodu z Egypta, promluvil Hospodin k Mojžíšovi ve Stanu setkávání:2„Sečtěte celou izraelskou obec podle jejich rodů a otcovských domů; pořiďte jmenný seznam všech mužů.3Ty a Áron započtete do jejich oddílů všechny bojeschopné Izraelce od dvaceti let výše.4Z každého pokolení vám bude pomáhat jeden muž, který je hlavou svého otcovského domu.5Toto jsou jména mužů, kteří vám budou stát po boku: z Rubena: Elicur, syn Šedeurův, 6ze Šimeona: Šelumiel, syn Curišadajův, 7z Judy: Nachšon, syn Aminadabův, 8z Isachara: Netaneel, syn Cuarův, 9ze Zabulona: Eliab, syn Chelonův, 10z Josefových synů: z Efraima: Elišama, syn Amihudův, z Manasese: Gamaliel, syn Pedacurův, 11z Benjamína: Abidan, syn Gideoniho, 12z Dana: Achiezer, syn Amišadajův, 13z Ašera: Pagiel, syn Okranův, 14z Gáda: Eljasaf, syn Deuelův, 15z Neftalíma: Achira, syn Enanův. 16To jsou členové sněmu, vůdcové svých otcovských pokolení, náčelníci izraelských tisíců.“ 17Mojžíš s Áronem tedy vzali jmenované muže18a prvního dne druhého měsíce shromáždili celou obec ke sčítání podle jejich rodů a otcovských domů. Všichni od dvaceti let výše byli jeden po druhém zahrnuti do jmenného seznamu,19jak Mojžíšovi přikázal Hospodin. Takto je na Sinajské poušti sečetl20a tolik jich bylo: Synové Rubena, Izraelova prvorozeného, podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů, uvedení ve jmenném seznamu všech bojeschopných mužů od dvaceti let výše:21pokolení Ruben čítalo 46 500 mužů. 22Synové Šimeona podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů, uvedení ve jmenném seznamu všech bojeschopných mužů od dvaceti let výše:23pokolení Šimeon čítalo 59 300 mužů. 24Synové Gáda podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše:25pokolení Gád čítalo 45 650 mužů. 26Synové Judy podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše:27pokolení Juda čítalo 74 600 mužů. 28Synové Isachara podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše:29pokolení Isachar čítalo 54 400 mužů. 30Synové Zabulona podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše:31pokolení Zabulon čítalo 57 400 mužů. 32Synové Josefovi: Synové Efraimovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše:33pokolení Efraim čítalo 40 500 mužů. 34Synové Manasesovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše:35pokolení Manases čítalo 32 200 mužů. 36Synové Benjamínovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše:37pokolení Benjamín čítalo 35 400 mužů. 38Synové Danovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše:39pokolení Dan čítalo 62 700 mužů. 40Synové Ašerovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše:41pokolení Ašer čítalo 41 500 mužů. 42Synové Neftalímovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše:43pokolení Neftalí čítalo 53 400 mužů. 44Toto jsou počty těch, které Mojžíš s Áronem a s dvanácti izraelskými vůdci sečetl, po jednom z každého otcovského domu.45Celkový počet všech bojeschopných Izraelitů od dvaceti let výše, započtených podle jejich otcovských domů:46Úhrnem bylo sečteno 603 550 mužů. 47Mezi ně však nebyli podle svých otcovských pokolení započteni levité.48Hospodin promluvil k Mojžíšovi:49„Pokolení Levi nesčítej, nezahrnuj je do počtu synů Izraele.50Levitům svěříš Příbytek svědectví, veškeré jeho vybavení i vše, co k němu náleží. Oni budou Příbytek s veškerým jeho vybavením nosit, budou při něm sloužit a kolem Příbytku budou tábořit.51Když se bude Příbytek chystat na cestu, levité jej složí; když se bude Příbytek chystat k táboření, levité jej vztyčí. Nepovolaný, jenž by se přiblížil, však zemře.52Synové Izraele budou tábořit po svých uskupeních, každý při svém praporu, po svých oddílech.53Levité však budou tábořit kolem Příbytku svědectví, aby obec synů Izraele nestihl hrozný hněv; proto budou levité držet stráž u Příbytku svědectví.“ 54A synové Izraele udělali všechno přesně tak, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. 2 Uspořádání tábora 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:2„Ať synové Izraele táboří každý při svém praporu, pod korouhví svých otcovských domů; ať táboří vpovzdálí okolo Stanu setkávání.“ 3Vepředu, na východě, táboří po svých oddílech prapor Judova uskupení: vůdce Judových synů Nachšon, syn Aminadabův,4a jeho vojsko o počtu 74 600 mužů. 5Vedle něj táboří pokolení Isachar: vůdce Isacharových synů Netaneel, syn Cuarův,6a jeho vojsko o počtu 54 400 mužů. 7Dále pokolení Zabulon: vůdce Zabulonových synů Eliab, syn Chelonův,8a jeho vojsko o počtu 57 400 mužů. 9Celkem v oddílech Judova uskupení: 186 400 mužů. Ti pochodují jako první. 10Na jihu táboří po svých oddílech prapor Rubenova uskupení: vůdce Rubenových synů Elicur, syn Šedeurův,11a jeho vojsko o počtu 46 500 mužů. 12Vedle něj táboří pokolení Šimeon: vůdce Šimeonových synů Šelumiel, syn Curi-šadajův,13a jeho vojsko o počtu 59 300 mužů. 14Dále pokolení Gád: vůdce Gádových synů Eljasaf, syn Deuelův,15a jeho vojsko o počtu 45 650 mužů. 16Celkem v oddílech Rubenova uskupení: 151 450 mužů. Ti pochodují druzí. 17Uprostřed všech uskupení putuje Stan setkávání s uskupením levitů. Jak táboří, tak pochodují; každý na svém místě při svém praporu. 18Na západě táboří po svých oddílech prapor Efraimova uskupení: vůdce Efraimových synů Elišama, syn Amihudův,19a jeho vojsko o počtu 40 500 mužů. 20Vedle něj pokolení Manases: vůdce Manasesových synů Gamaliel, syn Pedacurův,21a jeho vojsko o počtu 32 200 mužů. 22Dále pokolení Benjamín: vůdce Benjamínových synů Abidan, syn Gideoniho,23a jeho vojsko o počtu 35 400 mužů. 24Celkem v oddílech Efraimova uskupení: 108 100 mužů. Ti pochodují třetí. 25Na severu táboří po svých oddílech prapor Danova uskupení: vůdce Danových synů Achiezer, syn Amišadajův,26a jeho vojsko o počtu 62 700 mužů. 27Vedle něj táboří pokolení Ašer: vůdce Ašerových synů Pagiel, syn Okranův,28a jeho vojsko o počtu 41 500 mužů. 29Dále pokolení Neftalí: vůdce Neftalímových synů Achira, syn Enanův,30a jeho vojsko o počtu 53 400 mužů. 31Celkem v oddílech Danova uskupení: 157 600 mužů. Ti pochodují po svých praporech jako poslední. 32Toto je součet synů Izraele podle jejich otcovských domů. Celkem jich v oddílech všech uskupení bylo 603 550 mužů.33Podle Hospodinova příkazu Mojžíšovi však s ostatními Izraelity nebyli sečteni levité. 34Synové Izraele udělali všechno přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi: tak tábořili po svých praporech a tak táhli, každý podle svých rodů při domě svých otců. 3 Levité 1Toto je příběh Árona a Mojžíše v době, kdy Hospodin mluvil s Mojžíšem na hoře Sinaj. 2A toto jsou jména Áronových synů: prvorozený Nádab, dále Abihu, Eleazar a Itamar;3to jsou jména Áronových synů, pomazaných kněží pověřených ke kněžské službě.4Nádab a Abihu však bezdětní zemřeli před Hospodinem, když na poušti Sinaj před Hospodinem obětovali nepatřičný oheň. Proto spolu se svým otcem Áronem konali kněžskou službu Eleazar a Itamar. 5Hospodin promluvil k Mojžíšovi:6„Přiveď pokolení Levi a postav je před kněze Árona, aby mu pomáhali.7 500 mužů starších jednoho měsíce.8Budou také pečovat o veškeré náčiní Stanu setkávání a službou při Příbytku budou plnit povinnost synů Izraele.9Odevzdej tedy levity Áronovi a jeho synům, ať mu jsou z řad Izraelitů zcela odevzdáni.10Árona a jeho syny pověříš, aby zachovávali své kněžství. Nepovolaný, jenž by se přiblížil, však zemře.“ 11Hospodin promluvil k Mojžíšovi:12„Hle, já jsem si namísto všech prvorozených, kteří mezi Izraelci otvírají lůno, vybral z řad synů Izraele levity. Levité jsou tedy moji,13neboť všichni prvorození jsou moji. V den, kdy jsem pobil všechny prvorozené v Egyptě, jsem zasvětil všechny prvorozené v Izraeli, jak lidi, tak zvířata, sobě. Jsou moji. Já jsem Hospodin.“ 14Hospodin promluvil k Mojžíšovi na poušti Sinaj:15„Sečti Leviho syny podle jejich otcovských domů a rodů; sečti všechny muže od stáří jednoho měsíce.“16Mojžíš je tedy podle Hospodinova rozkazu sečetl, jak mu bylo přikázáno. 17Toto jsou Leviho synové, jmenovitě: Geršon, Kehat a Merari. 18Toto jsou jména Geršonových synů po jejich rodech: Libni a Šimei. 19Kehatovi synové po svých rodech: Amram, Jishar, Hebron a Uziel. 20Synové Merariho po svých rodech: Machli a Muši. Toto jsou levitské rody podle svých otcovských domů. 21Z Geršona vzešel rod libnijský a šimeiský; to jsou geršonské rody.22Podle seznamu čítaly23Geršonské rody tábořily za Příbytkem, na západní straně.24Vůdcem geršonského otcovského domu byl Eljasaf, syn Laelův.25Geršonovi synové dostali ve Stanu setkávání do opatrování Příbytek, stan, jeho pokrývku, závěs ke vchodu do Stanu setkávání,26zástěny nádvoří, závěs pro vchod do nádvoří, které je kolem Příbytku a oltáře, jeho lana, a to se vší příslušnou službou. 27Z Kehata vzešel rod amramský, jisharský, hebronský a uzielský; to jsou kehatské rody.28Čítaly celkem 8 600 mužů starších jednoho měsíce. Ti měli na starost svatyni.29Rody Kehatových synů tábořily na jižní straně Příbytku.30Vůdcem otcovského domu kehatských rodů byl Elicafan, syn Uzielův.31Dostali do opatrování Truhlu, stůl, svícen, oltáře, vybavení svatyně, které používali ke službě, a závěs, a to se vší příslušnou službou.32Vůdcem levitských vůdců byl Eleazar, syn kněze Árona; jemu byli svěřeni ti, kdo plní povinnost vůči svatyni. 33Z Merariho vzešel rod machlijský a mušijský; to jsou merarijské rody.34Podle seznamu čítaly 6 200 mužů starších jednoho měsíce.35Vůdcem otcovského domu merarijských rodů byl Curiel, syn Abichailův. Tábořili na severní straně Příbytku.36Synům Merariho byly do opatrování svěřeny desky Příbytku, jeho svlaky, sloupy, patky a veškeré náčiní k nim, a to se vší příslušnou službou.37Dále sloupy okolo nádvoří, jejich patky a kolíky s jejich lany. 38Vepředu, na východě, tábořili před Příbytkem, totiž před Stanem setkávání, Mojžíš, Áron a jeho synové. Drželi za syny Izraele stráž před svatyní. Nepovolaný, jenž by se přiblížil, však měl zemřít. 39Levité, které Mojžíš s Áronem podle Hospodinova rozkazu sečetl po jejich rodech, čítali celkem 22 000 mužů starších jednoho měsíce. 40Hospodin řekl Mojžíšovi: „Sečti mezi syny Izraele všechny prvorozené muže starší jednoho měsíce a pořiď jejich jmenný seznam.41Namísto všech prvorozených synů Izraele pak pro mne vezmeš levity. Já jsem Hospodin. Namísto všeho prvorozeného dobytka synů Izraele vezmeš dobytek levitů.“ 42Mojžíš tedy podle Hospodinova příkazu sečetl všechny prvorozené syny Izraele.43Všech prvorozených starších jednoho měsíce bylo na jmenném seznamu 22 273. 44Hospodin promluvil k Mojžíšovi:45„Vezmi levity namísto všech prvorozených mezi syny Izraele a dobytek levitů namísto jejich dobytka, neboť levité jsou moji. Já jsem Hospodin.46A jako výplatné za těch 273 prvorozených synů Izraele, kteří převyšují počet levitů,47vybereš po pěti šekelech za hlavu (měřeno podle šekelu svatyně; šekel je 20 ger).48To stříbro pak dáš Áronovi a jeho synům jako výplatné za ty, kdo převyšují jejich počet.“ 49A tak Mojžíš vybral výplatné stříbro za ty, kdo převyšovali počet mužů vykoupených levity.50Vybral za prvorozené syny Izraele 1 365 šekelů stříbra (měřeno podle šekelu svatyně).51Podle Hospodinova rozkazu pak Mojžíš předal výplatné stříbro Áronovi a jeho synům, jak mu Hospodin přikázal. 4 Synové Kehatovi 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:2„Sečti Kehatovy syny z řad synů Leviho podle jejich rodů a otcovských domů.3Započti každého ve věku od třiceti do padesáti let, kdo je schopen služby, aby pracoval na díle při Stanu setkávání. 4Toto bude služba Kehatových synů ve Stanu setkávání: nejsvětější věci.5Než tábor potáhne dál, vstoupí Áron se svými syny dovnitř, sejmou zastírající oponu a tou přikryjí Truhlu svědectví.6Na ni pak položí přikrývku z odolných usní a navrch rozprostřou přehoz, celý z modré látky, a provléknou tyče. 7Potom prostřou přehoz z modré látky na stole chlebů předložení a na něj rozloží mísy, pohárky, číše a konvice pro úlitby; na stole bude zůstávat každodenní chléb.8Na to vše pak rozprostřou přehoz z šarlatové látky, přikryjí ho pokrývkou z odolných usní a provléknou tyče. 9Potom vezmou přehoz z modré látky, přikryjí svícen k svícení i s jeho kahany, kleštěmi, pánvicemi na uhlí a veškerými nádobami na olej, jichž se užívá k jeho obsluze,10zabalí jej i s jeho veškerým náčiním do pokrývky z odolných usní a položí na nosítka. 11Také na zlatý oltář prostřou přehoz z modré látky, přikryjí ho pokrývkou z odolných usní a provléknou tyče. 12Potom vezmou veškeré služebné náčiní, které se používá ke službě ve svatyni, zabalí je do přehozu z modré látky, přikryjí je pokrývkou z odolných usní a položí na nosítka. 13Pak vyberou z oltáře popel, prostřou na oltáři přehoz z purpurové látky14a na něj položí veškeré oltářní náčiní, které používají k jeho obsluze – pánvice na uhlí, vidlice, lopaty a obětní misky – všechno oltářní náčiní. Přes ně rozprostřou přikrývku z odolných usní a provléknou tyče. 15Poté, co Áron se svými syny dokončí přikrývání svatých věcí a veškerého vybavení svatyně, než tábor potáhne dál, teprve tehdy přijdou Kehatovi synové, aby to nesli. Svatých věcí se nedotknou, aby nezemřeli. Toto je břemeno Kehatových synů při Stanu setkávání. 16Eleazarovi, synu kněze Árona, pak bude svěřen olej ke svícení, kadidlo z vonných látek, každodenní moučná oběť a olej pomazání. Bude mít dozor nad celým Příbytkem a nade vším, co je v něm – nad svatými věcmi i jejich příslušenstvím.“ 17Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:18„Nedopustíte, aby byl kmen kehatských rodů vyhlazen z řad levitů.19Aby zůstali naživu a nezemřeli, když přistupují k nejsvětějším věcem, naložíte s nimi takto: přijde Áron a jeho synové a každému z nich určí jeho službu a jeho břemeno. Synové Geršonovi 20Oni sami však nesmí vejít a zahlédnout, jak jsou baleny svaté věci, aby nezemřeli.“ 21Hospodin promluvil k Mojžíšovi:22„Sečti také Geršonovy syny podle jejich otcovských domů a rodů.23Sečti ve věku od třiceti do padesáti let každého, kdo je schopen nastoupit službu, aby konal práci při Stanu setkávání. 24Toto bude služba geršonských rodů, jejich úkoly a břemena:25Budou nosit plachty a houně Příbytku, Stan setkávání, jeho pokrývku i pokrývku z odolných usní, která je na ní, dále závěs ke vchodu do Stanu setkávání,26zástěny nádvoří, závěs pro vchod do brány nádvoří, které je kolem Příbytku a oltáře, jejich lana a veškeré příslušenství k jejich službě. A budou konat službu ve všem, co jim bylo uloženo.27Veškerá služba Geršonových synů se bude dít podle rozkazů Árona a jeho synů – to platí pro všechna jejich břemena a pro všechnu jejich službu. Všechna jejich břemena svěříte do jejich opatrování. Synové Merariho 28To bude služba geršonských rodů při Stanu setkávání a jejich zodpovědnost pod vedením Itamara, syna kněze Árona.“ 29„Syny Merariho rovněž sečti podle jejich rodů a otcovských domů.30Sečti ve věku od třiceti do padesáti let každého, kdo je schopen nastoupit službu, aby konal práci při Stanu setkávání. 31Při veškeré své službě při Stanu setkávání budou zodpovědni za tato břemena: desky Příbytku, jejich svlaky, sloupy, patky,32dále sloupy okolo nádvoří, jejich patky a kolíky s jejich lany a veškerým jejich náčiním, a to se vší příslušnou službou. Každému jmenovitě určíte, jaké břemeno má nosit. Sčítání levitských rodů 33To bude služba merarijských rodů při veškeré jejich práci při Stanu setkávání pod vedením Itamara, syna kněze Árona.“ 34Mojžíš s Áronem a s představenými obce sečetl Kehatovy syny podle jejich rodů a otcovských domů.35Započítal ve věku od třiceti do padesáti let každého, kdo byl schopen služby při Stanu setkávání,36a bylo jich po jejich rodech započteno 2 750.37Toto je součet kehatských rodů, součet všech sloužících při Stanu setkávání, které Mojžíš s Áronem sečetl podle Hospodinova rozkazu vydaného Mojžíšem. 38Rovněž Geršonovi synové byli sečteni podle svých rodů a otcovských domů:39Ve věku od třiceti do padesáti let byl započten každý, kdo byl schopen služby při Stanu setkávání.40Jejich součet po jejich rodech a otcovských domech činil 2 630.41Toto je součet geršonských rodů, součet všech sloužících při Stanu setkávání, které Mojžíš s Áronem sečetl podle Hospodinova rozkazu. 42Také merarijské rody byly sečteny podle svých rodů a otcovských domů:43Ve věku od třiceti do padesáti let byl započten každý, kdo byl schopen služby při Stanu setkávání.44Jejich součet po jejich rodech a otcovských domech činil 3 200.45Toto je součet merarijských rodů, které Mojžíš s Áronem sečetl podle Hospodinova rozkazu vydaného Mojžíšem. 46Mojžíš s Áronem a s vůdci Izraele sečetl všechny levity podle jejich rodů a otcovských domů,47všech, kdo byli ve věku od třiceti do padesáti let schopni díla služby při Stanu setkávání a díla nošení břemen.48Jejich celkový počet byl 8 580.49Podle Hospodinova rozkazu vydaného Mojžíšem byla každému z nich určena jeho služba a jeho břemeno. A tak byli sečteni, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. 5 Čistota tábora 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Přikaž synům Izraele, ať z tábora vykážou každého malomocného, každého trpícího výtokem a každého, kdo se poskvrnil při mrtvém.3Vykažte jak muže, tak ženu, vykažte je z tábora ven, aby neposkvrnili tábor těch, mezi nimiž přebývám já sám.“ Náhrada škody 4Synové Izraele tak tedy učinili a vykázali je z tábora ven přesně tak, jak Hospodin pověděl Mojžíšovi. 5Hospodin promluvil k Mojžíšovi:6„Mluv k synům Izraele: Když se muž nebo žena dopustí kteréhokoli hříchu vůči člověku, a tak se zpronevěří Hospodinu, takový člověk se provinil.7Vyzná tedy svůj hřích, jehož se dopustil, nahradí škodu v plné výši, přidá ještě pětinu navíc a odevzdá to tomu, vůči komu se provinil.8Kdyby po poškozeném nezůstal příbuzný, jemuž by se nahradila škoda, bude odškodnění odevzdáno Hospodinu pro kněze, a to kromě berana, jímž se za něj vykoná obřad smíření. 9Ze všech svatých darů, které mu synové Izraele přinesou, připadne vždy obětní příspěvek knězi. Zákon žárlivosti 10Všechny svaté dary patří vždy dárci, ale co kdo dá knězi, patří knězi.“ 11Hospodin promluvil k Mojžíšovi:12„Mluv k synům Izraele: Kdyby se od někoho odklonila manželka a byla mu nevěrná,13kdyby s ní spal jiný muž a kdyby s ní bez vědomí jejího manžela obcoval, takže by se v tajnosti poskvrnila beze svědků a nepřistižena, učiníte toto:14Zmocní-li se muže žárlivost vůči jeho manželce, ať už se skutečně poskvrnila či nikoliv,15přivede ji ke knězi a přinese za ni jako oběť desetinu efy ječné mouky. Nepolije ji však olejem a nepoloží na ni kadidlo, neboť je to moučná oběť žárlivosti, moučná oběť připomínky, která má poukázat na vinu. 16Kněz ji pak vezme a postaví ji před Hospodina.17Kněz nabere do hliněné nádoby svatou vodu, vezme trochu prachu z podlahy Příbytku a hodí jej do té vody.18Když tu ženu postaví před Hospodina, rozpustí jí vlasy a do rukou jí vloží moučnou oběť připomínky, jež je moučnou obětí žárlivosti. Kněz pak bude mít v ruce hořkou vodu prokletí19a bude ženu zapřísahat: ‚Jestliže s tebou žádný muž nespal a neodklonila ses od svého manžela k nečistotě, buď zproštěna účinku této hořké vody prokletí.20Jestliže ses však od svého manžela odklonila a poskvrnila ses, když s tebou obcoval jiný muž než tvůj manžel‘ –21tehdy kněz bude tu ženu zapřísahat přísežnou kletbou a řekne jí – ‚pak ať tě Hospodin uprostřed tvého lidu učiní kletbou a zlořečením! Ať dopustí, aby tvůj klín zvadl a tvé lůno oteklo!22Ať tato hořká voda prokletí vnikne do tvých útrob, aby tvé lůno oteklo a tvůj klín zvadl!‘ A žena odpoví: ‚Amen, ať se tak stane.‘ 23Kněz pak tyto kletby napíše na pergamen a spláchne je do hořké vody.24Hořkou vodu prokletí dá té ženě vypít, aby se v ní obrátila v hořkost.25Potom kněz vezme z její ruky moučnou oběť žárlivosti, nabídne ji Hospodinu a přinese ji k oltáři.26Vezme z té moučné oběti do hrsti památeční díl a nechá jej dýmat na oltáři. Potom dá ženě vypít tu vodu.27Pokud se poskvrnila a dopustila se vůči svému manželu nevěry, voda prokletí v ní zhořkne, její lůno oteče a její klín zvadne, a tak se ta žena stane ve svém lidu kletbou.28Pokud se však neposkvrnila a je čistá, bude zproštěna nařčení a bude moci počít dítě. 29Toto je zákon žárlivosti. Platí v případech, kdy se žena odklonila od svého manžela, a tak se poskvrnila,30nebo když se muže zmocní žárlivost vůči jeho manželce. Postaví ji před Hospodina a kněz při ní vykoná vše podle tohoto předpisu.31Manžel bude prost viny, žena však svou vinu ponese.“ 6 Zákon o nazírech 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Mluv k synům Izraele: Když se muž nebo žena rozhodne složit zvláštní nazírský slib, aby se zasvětil Hospodinu,3bude se zdržovat vína i piva; nenapije se vinného octu ani jiného kvašeného nápoje, nenapije se žádné šťávy z hroznů a nebude hrozny ani jíst, ať už čerstvé nebo sušené.4Po celou dobu svého zasvěcení neokusí nic pocházejícího z vinné révy, od zrnka až po slupku. 5Po celou dobu jeho nazírského slibu se jeho hlavy nedotkne břitva. Dokud nevyprší doba jeho oddělení pro Hospodina, bude svatý; vlasy na hlavě si nechá volně růst. 6Po všechny dny svého zasvěcení Hospodinu se nepřiblíží k mrtvému.7Neposkvrní se ani při svém otci, matce, bratru ani sestře, kdyby zemřeli, neboť má na hlavě znak zasvěcení svému Bohu.8Po všechny dny svého zasvěcení bude svatý Hospodinu. 9Kdyby však v jeho blízkosti někdo zemřel náhlou smrtí, a tak poskvrnil znak zasvěcení na jeho hlavě, oholí si hlavu v den svého očišťování; oholí si ji v sedmý den.10Osmého dne pak přinese knězi ke vchodu do Stanu setkávání dvě hrdličky nebo dvě holoubata11a kněz přinese jedno jako oběť za hřích a druhé jako zápalnou oběť. Tak za něj vykoná obřad smíření, neboť se prohřešil při mrtvém. Toho dne znovu posvětí svou hlavu12a všechny dny svého nazírství zasvětí Hospodinu. Přinese ročního beránka jako oběť odškodnění a předchozí dny se zruší, neboť poskvrnil své nazírství. 13A toto je zákon ohledně nazíra: V den, kdy vyprší doba jeho zasvěcení, bude přiveden ke vchodu do Stanu setkávání14a bude obětovat svůj dar Hospodinu: jednoho ročního beránka bez vady jako zápalnou oběť, jednu roční ovečku bez vady jako oběť za hřích a jednoho berana bez vady jako pokojnou oběť,15dále koš nekvašeného pečiva z jemné mouky, bochánky zadělané olejem, nekvašené placky pomazané olejem a s nimi patřičné moučné oběti a úlitby. 16Kněz to přinese před Hospodina a vykoná nazírovu oběť za hřích a jeho zápalnou oběť.17Berana pak připraví jako pokojnou oběť Hospodinu spolu s košem nekvašeného pečiva a vykoná jeho moučnou oběť a jeho úlitbu. 18Nazír si pak u vchodu do Stanu setkávání oholí vlasy, znamení svého nazírského zasvěcení, vezme je a vloží do ohně pod pokojnou obětí. 19Kněz vezme z onoho berana vařené plece, z koše vezme jeden nekvašený bochánek a jednu nekvašenou placku a poté, co si nazír oholí znamení svého zasvěcení, vloží to vše do jeho dlaní.20Kněz to pak zvedáním nabídne Hospodinu. Společně s hrudím pozvedání a kýtou odevzdání jsou tyto věci svatým darem pro kněze. Teprve poté smí nazír znovu pít víno. Kněžské požehnání 21Toto je zákon o nazírovi skládajícím slib. Jeho dar Hospodinu za jeho zasvěcení bude odpovídat slibu, který učinil (kromě toho, co by chtěl přidat podle svých možností).“ 22Hospodin promluvil k Mojžíšovi:23„Mluv k Áronovi a jeho synům: Takto budete žehnat synům Izraele; budete jim říkat: 24‚Ať ti Hospodin žehná a chrání tě! 25Ať Hospodin nad tebou rozjasní svou tvář a daruje ti přízeň! 26Ať Hospodin k tobě obrátí svou tvář a obdaří tě pokojem!‘ 27Tak budou pronášet mé jméno nad syny Izraele, a já jim požehnám.“ 7 Dary izraelských vůdců 1V den, kdy Mojžíš dokončil stavbu Příbytku, pomazal a posvětil jej i veškeré jeho vybavení a rovněž tak oltář a veškeré jeho vybavení. Když to vše pomazal a posvětil,2přistoupili vůdcové Izraele, náčelníci otcovských rodů, totiž vůdcové pokolení, pověření sčítáním,3a přivedli jako svůj dar před Hospodina šest krytých vozů a dvanáct býků (vůz za každé dva vůdce a za každého jeden býk). Když je přivedli před Příbytek, 4Hospodin řekl Mojžíšovi:5„Přijmi to od nich, ať to slouží ke službě při Stanu setkávání. Rozděl to levitům, každému v souladu s jeho službou.“ 6Mojžíš tedy vzal vozy i býky a dal je levitům.7Geršonovým synům dal vzhledem k jejich službě dva vozy a čtyři býky.8Synům Merariho dal vzhledem k jejich službě pod vedením Itamara, syna kněze Árona, čtyři vozy a osm býků.9Kehatovým synům ale nedal žádné, neboť jim náleží služba při svatých věcech, které se nosí na ramenou. 10V den, kdy byl oltář pomazán, přinesli vůdcové své dary k jeho zasvěcení a položili je před oltář.11Hospodin Mojžíšovi řekl: „Ať přináší své dary k zasvěcení oltáře jeden vůdce po druhém, každý vůdce v jeden den.“ 12Prvního dne přinesl svůj dar Nachšon, syn Aminadabův z pokolení Juda. 13Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,14jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla,15jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,16jeden kozel k oběti za hřích,17dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Nachšona, syna Aminadabova. 18Druhého dne svůj dar přinesl Netaneel, syn Cuarův, vůdce pokolení Isachar. 19Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,20jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla,21jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,22jeden kozel k oběti za hřích,23dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Netaneela, syna Cuarova. 24Třetího dne předstoupil vůdce Zabulonových synů Eliab, syn Chelonův. 25Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,26jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla,27jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,28jeden kozel k oběti za hřích,29dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Eliaba, syna Chelonova. 30Čtvrtého dne předstoupil vůdce Rubenových synů Elicur, syn Šedeurův. 31Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,32jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla,33jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,34jeden kozel k oběti za hřích,35dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar vůdce Rubenových synů Elicura, syna Šedeurova. 36Pátého dne předstoupil vůdce Šimeonových synů Šelumiel, syn Curišadajův. 37Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,38jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla,39jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,40jeden kozel k oběti za hřích,41dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Šelumiela, syna Curišadajova. 42Šestého dne předstoupil vůdce Gádových synů Eljasaf, syn Deuelův. 43Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,44jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla,45jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,46jeden kozel k oběti za hřích,47dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Eljasafa, syna Deuelova. 48Sedmého dne předstoupil vůdce Efraimových synů Elišama, syn Amihudův. 49Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,50jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla,51jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,52jeden kozel k oběti za hřích,53dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Elišamy, syna Amihudova. 54Osmého dne předstoupil vůdce Manasesových synů Gamaliel, syn Pedacurův. 55Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,56jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla,57jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,58jeden kozel k oběti za hřích,59dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Gamaliela, syna Pedacurova. 60Devátého dne předstoupil vůdce Benjamínových synů Abidan, syn Gideoniho. 61Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,62jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla,63jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,64jeden kozel k oběti za hřích,65dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Abidana, syna Gideoniho. 66Desátého dne předstoupil vůdce Danových synů Achiezer, syn Amišadajův. 67Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,68jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla,69jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,70jeden kozel k oběti za hřích,71dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Achiezera, syna Amišadajova. 72Jedenáctého dne předstoupil vůdce Ašerových synů Pagiel, syn Okranův. 73Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,74jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla,75jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,76jeden kozel k oběti za hřích,77dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Pagiela, syna Okranova. 78Dvanáctého dne předstoupil vůdce Neftalímových synů Achira, syn Enanův. 79Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,80jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla,81jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,82jeden kozel k oběti za hřích,83dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Achiry, syna Enanova. 84Toto byl dar vůdců Izraele k zasvěcení oltáře v den, kdy byl pomazán: 12 stříbrných mís, 12 stříbrných obětních misek, 12 zlatých pohárků. 85Každá stříbrná mísa vážila 130 šekelů a každá obětní miska 70. Stříbrné nádobí vážilo celkem 2 400 šekelů svatyně. 86Každý z dvanácti zlatých pohárků plných kadidla vážil 10 šekelů. Zlaté pohárky vážily celkem 120 šekelů svatyně. 87Souhrn dobytka k zápalné oběti (s jejich moučnou obětí): 12 býčků, 12 beranů, 12 ročních beránků. K oběti za hřích: 12 kozlů. 88Souhrn dobytka k pokojné oběti: 24 býčků, 60 beranů, 60 kozlů, 60 ročních beránků. Toto byl dar k zasvěcení oltáře poté, co byl pomazán. 89A když Mojžíš vcházel do Stanu setkávání, aby s ním Bůh mluvil, slyšel hlas, jenž k němu promlouval z místa mezi dvěma cheruby nad slitovnicí ležící na Truhle svědectví; tak k němu promlouval. 8 Rozsvěcování svícnu 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Řekni Áronovi: Když budeš rozsvěcovat kahany, dbej, ať těch sedm kahanů vrhá světlo dopředu před svícen.“ 3Áron to tedy učinil; rozsvítil kahany směrem dopředu před svícen, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. Očištění levitů 4Samotný svícen byl od dříku až po květy vytepán ze zlata. Mojžíš zhotovil svícen přesně podle vzoru, který mu Hospodin ukázal na hoře. 5Hospodin promluvil k Mojžíšovi:6„Vezmi z řad synů Izraele levity a očisti je.7Očistíš je tímto způsobem: pokropíš je vodou rozhřešení a oni si oholí celé tělo břitvou a vyperou si oděv. Tak budou očištěni.8Ať vezmou mladého býčka spolu s moučnou obětí z jemné mouky zadělané olejem; ty pak vezmi druhého mladého býčka k oběti za hřích.9Přiveď levity před Stan setkávání a shromáždi tam celou izraelskou obec.10Když levity přivedeš před Hospodina, synové Izraele na ně vloží ruce11a Áron levity nabídne Hospodinu jako obětní dar synů Izraele, aby konali službu Hospodinu. 12Levité ať pak vloží ruce na hlavy těch býků. Jednoho obětuj jako oběť za hřích a druhého jako zápalnou oběť Hospodinu k vykoupení levitů.13Potom levity postav před Árona a před jeho syny a nabídni je jako obětní dar Hospodinu.14Tak oddělíš levity z řad synů Izraele a levité budou moji. 15Poté, co je očistíš a nabídneš jako obětní dar, vstoupí levité do služby při Stanu setkávání,16neboť jsou mi z řad synů Izraele zcela odevzdáni. Vzal jsem si je namísto všech, kteří otvírají lůno, namísto všech prvorozených synů Izraele,17neboť všechno prvorozené mezi syny Izraele, jak z lidí, tak ze zvířat, je mé. V den, kdy jsem pobil všechny prvorozené v Egyptě, jsem je zasvětil sobě,18avšak namísto všech prvorozených mezi syny Izraele jsem si vzal levity.19Tyto levity odevzdané z řad synů Izraele jsem pak dal Áronovi a jeho synům, aby za syny Izraele konali službu při Stanu setkávání a byli za ně výkupným, aby na syny Izraele nepřišla zhoubná rána, když by přistupovali ke svatým věcem.“ 20Mojžíš, Áron a celá obec synů Izraele tedy naložili s levity přesně tak, jak Hospodin Mojžíšovi ohledně levitů přikázal; právě tak s nimi synové Izraele naložili.21Levité se očistili od hříchu a vyprali si oděv. Áron je nabídl jako obětní dar Hospodinu a vykonal za ně obřad smíření, aby byli očištěni.22Poté tedy levité vstoupili do své služby při Stanu setkávání před tváří Árona a jeho synů. Jak Hospodin přikázal Mojžíšovi ohledně levitů, tak s nimi naložili. 23Hospodin promluvil k Mojžíšovi:24„Toto platí pro levity: Od pětadvaceti let každý z nich nastoupí službu, aby konal práci při Stanu setkávání.25Od padesáti let se pak z pracovní služby vrátí a nebude už sloužit.26Bude moci pomáhat svým bratrům plnit povinnosti při Stanu setkávání, ale službu konat nebude. Takto naložíš s levity, pokud jde o jejich povinnosti.“ 9 Slavení Hodu beránka 1V prvním měsíci druhého roku po vyjití z Egypta promluvil Hospodin k Mojžíšovi na poušti Sinaj:2„Ať synové Izraele v určený čas slaví Hod beránka.3Slavte jej v určený čas, čtrnáctého dne tohoto měsíce za soumraku. Budete jej slavit podle všech jeho ustanovení a podle všech jeho pravidel.“ 4Mojžíš řekl synům Izraele, ať slaví Hod beránka,5a tak za soumraku čtrnáctého dne prvního měsíce slavili Hod beránka na poušti Sinaj. Synové Izraele udělali všechno přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. 6Vyskytli se však muži, kteří nemohli v onen den slavit Hod beránka, neboť se poskvrnili při mrtvému člověku. Proto přišli toho dne před Mojžíše a Árona.7Řekli: „Poskvrnili jsme se při mrtvému člověku. Proč bychom ale nemohli v určený čas přinést dar Hospodinu spolu se syny Izraele?“ 8Mojžíš jim odpověděl: „Počkejte, než vyslechnu, co o vás přikáže Hospodin.“ 9Hospodin promluvil k Mojžíšovi:10„Mluv k synům Izraele: Kdokoli z vás nebo z vašich potomků by se poskvrnil při mrtvém nebo byl na daleké cestě, ať přesto Hospodinu slaví Hod beránka.11Ať jej slaví za soumraku čtrnáctého dne druhého měsíce. Ať jí beránka s nekvašenými chleby a s trpkými bylinami.12Ať z něj nenechají nic do rána a nezlámou v něm jedinou kost. Ať slaví Hod beránka podle všech jeho ustanovení.13Kdokoli je ovšem čistý a není na cestách, avšak zanedbá slavení Hodu beránka, ať je vyobcován ze svého lidu, neboť v určený čas nepřinesl dar Hospodinu. Takový člověk ponese hřích. Cesta pouští Pod Božím vedením 14Kdyby chtěl Hospodinův Hod beránka slavit přistěhovalec žijící u vás, ať jej slaví podle ustanovení a pravidel pro Hod beránka. Pro domácího i hosta žijícího u vás budou platit stejná pravidla.“ 15V den, kdy byl Příbytek postaven, přikryl Příbytek při Stanu svědectví oblak. Od večera do rána pak spočíval nad Příbytkem v podobě ohně.16Tak tomu bylo stále: Příbytek přikrýval oblak a v noci měl podobu ohně.17Kdykoli se oblak od Stanu vznesl, synové Izraele hned vyráželi na cestu. Kdekoli oblak spočinul, tam synové Izraele tábořili.18Podle Hospodinova rozkazu vyráželi synové Izraele na cestu a podle Hospodinova rozkazu tábořili. Tábořili tak dlouho, dokud oblak spočíval nad Příbytkem.19Někdy oblak prodléval nad Příbytkem mnoho dní; tehdy synové Izraele drželi Hospodinovu stráž a netáhli dál.20Jindy se oblak nad Příbytkem zdržel jen několik dní; tehdy tábořili podle Hospodinova rozkazu a podle Hospodinova rozkazu pak táhli dál.21Když oblak zůstal jen od večera do rána a ráno se opět vznesl, hned táhli dál. Ať se oblak vznesl ve dne nebo v noci, hned táhli dál.22Ať už oblak prodléval nad Příbytkem dva dny, měsíc nebo rok, dokud nad ním přebýval, synové Izraele tábořili a nevydávali se na cestu. Jakmile se však vznesl, táhli dál.23Podle Hospodinova rozkazu tábořili a podle Hospodinova rozkazu táhli dál. Podle Hospodinova rozkazu skrze Mojžíše drželi Hospodinovu stráž. 10 Stříbrné trubky 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Vyrob dvě stříbrné trubky. Nech je vytepat, aby ti sloužily ke svolávání obce a když se budou oddíly dávat na pochod.3Když se na ně dlouze zatroubí, sejde se k tobě před vchod do Stanu setkávání celá obec.4Zatroubí-li se jen na jednu, sejdou se k tobě jen vůdcové, náčelníci izraelských tisíců.5Když zatroubíte s přefukováním, dají se na pochod oddíly tábořící na východě.6Když zatroubíte s přefukováním podruhé, dají se na pochod oddíly tábořící na jihu. K odchodu se tedy bude troubit s přefukováním,7zatímco ke svolání shromáždění budete troubit dlouze, bez přefukování. 8Na trubky budou troubit kněží, Áronovi synové; to pro vás bude věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení.9Půjdete-li ve své zemi do války proti útočníku, který by vás napadl, budete na trubky troubit s přefukováním, abyste se připomenuli Hospodinu, svému Bohu, a byli zachráněni od svých nepřátel. Odchod ze Sinaje 10Na trubky budete troubit také ve dnech svých oslav, při slavnostech, při začátcích měsíců, při zápalných obětech a při pokojných obětech. Tak se budete připomínat svému Bohu. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“ 11Dvacátého dne druhého měsíce druhého roku se oblak vznesl od Příbytku svědectví.12Synové Izraele se tedy vydali z pouště Sinaj na svá putování, než oblak spočinul v poušti Paran.13Tak táhli poprvé podle Hospodinova rozkazu vydaného Mojžíšem: 14Nejprve táhl po svých oddílech prapor Judova uskupení; v jejich čele šel Nachšon, syn Aminadabův.15V čele pokolení Isachar šel Netaneel, syn Cuarův,16a v čele pokolení Zabulon šel Eliab, syn Chelonův.17Po složení Příbytku se s nimi vydali na cestu i synové Geršona a Merariho, kteří Příbytek nosili. 18Potom táhl po svých oddílech prapor Rubenova uskupení; v jejich čele šel Elicur, syn Šedeurův.19V čele pokolení Šimeonových synů šel Šelumiel, syn Curi-šadajův,20a v čele pokolení Gád Eljasaf, syn Reuelův.21Za nimi táhli Kehatovci, kteří nosili svaté předměty. Než došli na místo, Příbytek býval postaven. 22Potom táhl po svých oddílech prapor Efraimova uskupení; v jejich čele šel Elišama, syn Amihudův.23V čele pokolení Manases šel Gamaliel, syn Pedacurův,24a v čele pokolení Benjamín Abidan, syn Gideoniho. 25Jako zadní voj všech uskupení táhl po svých oddílech prapor Danova uskupení; v jejich čele šel Achiezer, syn Ami-šadajův.26V čele pokolení Ašer šel Pagiel, syn Okranův,27a v čele Neftalímova pokolení Achira, syn Enanův.28Takto táhli synové Izraele po svých oddílech, když se vydávali na cestu. 29Mojžíš řekl Chobabovi, synu Midiánce Reuela, svého tchána: „Vydáváme se k místu, o němž nám Hospodin řekl: ‚Dám je vám.‘ Pojď s námi a dobře se o tebe postaráme, neboť Hospodin zaslíbil Izraeli dobré věci.“ 30On mu však odpověděl: „Nepůjdu. Chci se vrátit do své země a ke svým příbuzným.“ 31Mojžíš mu řekl: „Neopouštěj nás prosím. Vyznáš se přece na poušti a víš, kde bychom mohli tábořit. Staň se naším průvodcem.32Půjdeš-li s námi, podělíme se s tebou o dobrodiní, které nám Hospodin prokáže.“ 33A tak se vydali na cestu. Po tři dny putovali od hory Hospodinovy. Ty tři dny putovala Truhla Hospodinovy smlouvy před nimi, aby jim hledala místo k odpočinku.34Během dne, když byli na cestě z tábora, býval nad nimi Hospodinův oblak. 35Kdykoli se Truhla vydávala na cestu, Mojžíš říkával: „Povstaň, Hospodine, ať se tví nepřátelé rozprchnou, a ti, kdo tě nenávidí, ať utečou před tebou!“ 36Kdykoli pak měla spočinout, říkával: „Navrať se, Hospodine, k nesčíslným tisícům Izraele.“ 11 Těžkosti 1Lid si pak před Hospodinem začal stěžovat na těžkosti. Když to Hospodin uslyšel, vzplanul hněvem. Hospodinův oheň vyšlehl proti nim a pohltil okraj tábora.2Lid tedy volal k Mojžíšovi, a když se Mojžíš modlil k Hospodinu, oheň uhasl. Vzpoura kvůli masu 3To místo nazvali Tabera, Spáleniště, neboť tam proti nim vyšlehl Hospodinův oheň. 4Chátry přimíšené k nim se pak zmocnila lačnost. Synové Izraele se k nim připojili a dali se znovu do pláče: „Kdo nás nakrmí masem?5Vzpomínáme na ryby, které jsme v Egyptě jedli zadarmo, na okurky a melouny, na pórek, cibuli a česnek.6Teď máme jen vyprahlé krky a v dohledu nic než ta mana!“ 7Mana byla jako semeno koriandru a barvou připomínala vonnou pryskyřici.8Lid ji vycházel sbírat, potom ji mleli ručním mlýnkem nebo drtili v moždíři, vařili v hrnci nebo z ní pekli chlebové placky. Chuť měla šťavnatou jako čerstvý olej.9Když na tábor v noci padala rosa, mana padala s ní. 10Mojžíš tedy slyšel, jak lid pláče, každý u vchodu do svého stanu, jeden rod za druhým. Hospodin vzplanul velikým hněvem. Mojžíš byl z toho nešťastný11a řekl Hospodinu: „Proč jsi na svého služebníka tak zlý? Čím jsem se ti znelíbil, žes mne obtěžkal celým tímto lidem?12Byl jsem to já, kdo je všechny počal? Byl jsem to já, kdo ten lid zplodil, že mi říkáš: ‚Nes jej v náručí, jako nosí chůva nemluvně‘? Jak je mám vést do země, kterou jsi s přísahou slíbil jejich otcům?13Kde mám vzít maso pro všechen tento lid? Vždyť na mě s pláčem naléhají: ‚Dej nám maso, chceme jíst!‘14Sám je všechny neunesu, je to nad mé síly!15Chceš-li se mnou jednat takto, prokaž mi prosím laskavost a raději mě zabij. Už se nemohu dívat na své neštěstí!“ 16Hospodin Mojžíšovi řekl: „Shromáždi mi z izraelských stařešinů sedmdesát mužů, které znáš jako stařešiny a správce lidu. Vezmi je ke Stanu setkávání, ať se tam postaví s tebou.17Já sestoupím a budu tam s tebou mluvit. Tehdy vezmu z Ducha, který je na tobě, a vložím jej na ně, aby nesli břímě lidu s tebou a nemusel jsi je nést sám. 18Lidu řekni: Posvěťte se pro zítřek. Budete jíst maso, neboť jste před Hospodinem naříkali: ‚Kdo nám dá najíst masa? To jsme se měli lépe v Egyptě!‘ Hospodin vás tedy nakrmí masem.19Nebudete ho jíst jeden nebo dva dny, pět, deset nebo dvacet dní,20ale celý měsíc. Poleze vám z chřípí a zhnusí se vám, protože jste zavrhli Hospodina, který je uprostřed vás, a naříkali jste před ním: ‚Proč jsme jen odešli z Egypta?‘“ 21Mojžíš ale namítl: „Lid kolem mě čítá šest set tisíc pěších, a ty říkáš: ‚Dám jim masa, že budou jíst celý měsíc!‘22Má se snad pro ně pobít všechen brav a skot, aby měli dost? Mají se pro ně vylovit všechny ryby z moře, aby měli dost?“ 23„Je na to snad Hospodinova ruka krátká?“ odpověděl Hospodin Mojžíšovi. „Teď uvidíš, zda se mé slovo při tobě naplní, nebo ne.“ 24Mojžíš tedy vyšel ven a vyřídil Hospodinova slova lidu. Shromáždil sedmdesát stařešinů z lidu a postavil je okolo Stanu.25Tehdy Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil s ním. Vzal z Ducha, který byl na Mojžíšovi, a udělil jej těm sedmdesáti stařešinům. Jakmile na nich Duch spočinul, prorokovali, ale pak už nikdy. 26Dva muži ovšem zůstali v táboře; jeden se jmenoval Eldad a druhý Medad. Protože byli na seznamu, spočinul Duch i na nich (ačkoli nevyšli ke Stanu), a tak prorokovali v táboře.27Jeden mládenec přiběhl a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Medad prorokují v táboře.“ 28Jozue, Nunův syn, který byl od mládí Mojžíšovým pomocníkem, na to řekl: „Mojžíši, pane můj, zabraň jim v tom!“ 29Mojžíš mu odpověděl: „Ty kvůli mně žárlíš? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin udělil svého Ducha!“30A tak se Mojžíš se stařešiny Izraele vrátil do tábora. 31Vtom se zvedl vítr od Hospodina, přivál od moře křepelky a zasypal jimi tábor ze všech stran, na jeden den cesty široko daleko, do výše kolem dvou loktů od země.32Lid pak byl celý den a celou noc a celý následující den na nohou a sbíral křepelky. Kdo nasbíral nejméně, měl jich deset chomerů, takže si je rozprostřeli po celém táboře.33Ještě měli maso v zubech, ještě ho ani nerozžvýkali, když Hospodin vzplanul proti lidu hněvem a udeřil na lid přetěžkou ranou.34To místo pak dostalo jméno Kibrot-hataava, Hroby lačnosti, neboť tam pohřbili lidi propadlé lačnosti. 35Z Kibrot-hataavy pak lid vytáhl do Chacerotu a v Chacerotu zůstali. 12 Vzpoura Mojžíšových sourozenců 1Miriam pak s Áronem pomlouvala Mojžíše kvůli kúšské ženě, kterou si vzal: „Vzal si za ženu Kúšanku!“2Říkali také: „Mluví snad Hospodin jen skrze Mojžíše? Nemluví také skrze nás?“ A Hospodin to slyšel. 3(Mojžíš byl velmi pokorný člověk, nejpokornější ze všech lidí na zemi.) 4Hospodin ihned Mojžíšovi, Áronovi a Miriam řekl: „Všichni tři jděte ke Stanu setkávání!“ Všichni tři tedy šli.5Hospodin sestoupil v oblakovém sloupu, postavil se u vchodu do Stanu a zvolal: „Árone a Miriam!“ A když ti dva přišli,6řekl: „Slyšte má slova: Je-li mezi vámi Hospodinův prorok, dám se mu poznat skrze vidění, promluvím k němu skrze sen. 7S mým služebníkem Mojžíšem je to však jiné, jemu byl svěřen můj celý dům! 8S ním rozmlouvám tváří v tvář, zřetelně, a ne v hádankách, spatřuje Hospodina tak, jak je! Jak to, že jste se nezalekli pomluvit mého služebníka Mojžíše?“ 9Hospodin proti nim vzplanul hněvem a odešel. 10Oblak se vzdálil od Stanu a hle, Miriam byla malomocná, bílá jako sníh! Když se Áron otočil k Miriam a spatřil, že je malomocná,11řekl Mojžíšovi: „Odpusť, můj pane! Netrestej nás prosím za hřích, který jsme tak pošetile spáchali.12Prosím, ať má sestra není jako mrtvý plod, co vyšel z lůna matky s tělem napůl zetlelým!“ 13Mojžíš tedy volal k Hospodinu: „Snažně prosím, Bože, uzdrav ji!“ 14Hospodin Mojžíšovi odpověděl: „Kdyby jí otec plivl do tváře, nenesla by tu hanbu sedm dní? Ať je tedy na sedm dní vykázána z tábora; teprve pak bude přijata zpět.“15Miriam tedy byla na sedm dní vykázána z tábora. Lid se nehnul dál, dokud Miriam nebyla přijata zpět. 16Potom lid vytáhl z Chacerotu a utábořil se v poušti Paran. 13 Vzpoura deseti zvědů 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Vyšli muže, aby prozkoumali kanaánskou zem, kterou dám synům Izraele. Z každého otcovského pokolení vyšlete po jednom muži. Ať to jsou samí vůdcové.“ 3A tak je Mojžíš vyslal z pouště Paran podle Hospodinova rozkazu. Všichni to byli přední mužové mezi syny Izraele.4A toto jsou jejich jména: Šamua, syn Zakurův, z pokolení Ruben, 5Šafat, syn Choriův, z pokolení Šimeon, 6Káleb, syn Jefunův, z pokolení Juda, 7Jigal, syn Josefův, z pokolení Isachar, 8Hošea, syn Nunův, z pokolení Efraim, 9Palti, syn Rafuův, z pokolení Benjamín, 10Gadiel, syn Sodiův, z pokolení Zabulon, 11Gadi, syn Susiův, z pokolení Josefova syna Manasese, 12Amiel, syn Gemaliův, z pokolení Dan, 13Setur, syn Mikaelův, z pokolení Ašer, 14Nachbi, syn Vofsiův, z pokolení Neftalí, 15Geuel, syn Makiův, z pokolení Gád. 16To jsou jména mužů, které Mojžíš vyslal prozkoumat zem. Nunova syna jménem Hošea, Spása, Mojžíš přejmenoval na Jozue, Hospodin je spása. 17Když je Mojžíš vysílal prozkoumat kanaánskou zem, řekl jim: „Jděte vzhůru do Negevu, potom vystupte do hor18a podívejte se, jaká je ta země a jaký lid v ní bydlí. Je silný, nebo slabý? Je jich málo, nebo hodně?19Jaká je země, v níž bydlí? Dobrá, nebo špatná? Jaká jsou města, v nichž sídlí? Otevřená, nebo opevněná?20Jaká je to země? Úrodná, nebo chudá? Jsou v ní stromy, nebo ne? Osmělte se a přineste z té země něco ovoce!“ (Byl totiž právě čas prvních hroznů.) 21A tak vyrazili prozkoumat tu zem od pouště Cin až po Rechob u Lebo-chamátu.22Když vystoupili do Negevu, vydali se k Hebronu, kde žili Achiman, Šešaj a Talmaj, potomci Anakovi. (Hebron byl postaven o sedm let dříve než egyptský Soan.)23Když došli k údolí Eškol, uřízli tam ratolest s takovým vinným hroznem, že ji museli nést na sochoru dva muži. Vzali také granátová jablka a fíky.24Podle hroznu, který tam synové Izraele uřízli, se tomu místu říká Nachal Eškol, Údolí hroznu.25Po čtyřiceti dnech se pak z průzkumu země vrátili. 26Vydali se rovnou k Mojžíši a Áronovi a k celé izraelské obci do Kádeše v Paranské poušti. Podali jim všem zprávu a ukázali jim ovoce té země.27Vyprávěli: „Přišli jsme do země, do níž jsi nás poslal. Skutečně oplývá mlékem a medem a toto je její ovoce.28Jenže lid, který v té zemi bydlí, je silný, města jsou opevněná a velmi veliká, a navíc jsme tam viděli syny Anakovy.29V negevském kraji žije Amalek; v horách bydlí Chetejci, Jebusejci a Emorejci; při moři a podél Jordánu pak bydlí Kananejci!“ 30Káleb však lid stojící před Mojžíšem uklidňoval: „Pojďme přece vzhůru a obsaďme tu zem. Dokážeme ji ovládnout!“ 31Muži, kteří šli s ním, ale řekli: „Nemůžeme jít proti tomu lidu. Je silnější než my!“32Zemi, kterou prozkoumali, pak začali synům Izraele pomlouvat: „Země, kterou jsme prošli a prozkoumali, požírá své obyvatele. Všichni lidé, které jsme tam viděli, jsou muži ohromné postavy!33Viděli jsme tam i zrůdné obry, mezi něž patří synové Anakovi. Připadali jsme si proti nim jako kobylky a stejně tak jsme připadali i my jim!“ 14 Vzpoura proti Hospodinu 1V celé obci tehdy nastalo pozdvižení. Lid se dal do křiku a naříkal celou noc.2Všichni synové Izraele reptali proti Mojžíšovi a Áronovi. Celá obec jim vyčítala: „Ach, proč jsme nezemřeli v Egyptě! Ach, proč jsme nezemřeli na této poušti!3Proč nás Hospodin vede do té země? Abychom padli mečem? Aby se naše ženy a děti staly kořistí? Není pro nás lepší vrátit se do Egypta?“4Mezi sebou pak začali říkat: „Určeme si vůdce a vraťme se do Egypta!“ 5Mojžíš a Áron tehdy před celou shromážděnou izraelskou obcí padli na tvář. 6Dva z těch, kdo šli prozkoumat zem – Jozue, syn Nunův, a Káleb, syn Jefunův – roztrhli svá roucha7a promluvili k celé izraelské obci: „Země, kterou jsme prošli a prozkoumali, je velmi, velmi dobrá zem!8Budeme-li se Hospodinu líbit, uvede nás do té země a dá nám tu zem oplývající mlékem a medem.9Jenom se nebuřme proti Hospodinu! Lidu té země se nebojte, zhltneme je jako sousto chleba! Jejich záštita je opustila, ale s námi je Hospodin; nebojte se jich!“ 10Celá obec se už chystala ukamenovat je, když vtom se všem synům Izraele ukázala ve Stanu setkávání Hospodinova sláva.11Hospodin řekl Mojžíšovi: „Jak dlouho mnou bude tento lid pohrdat? Jak dlouho mi bude odmítat věřit i přes všechna znamení, která jsem uprostřed nich vykonal?12Udeřím na ně morem, zřeknu se jich a z tebe udělám větší a mocnější národ, než jsou oni!“ 13Mojžíš ale Hospodinu odpověděl: „Egypťané, z jejichž středu jsi vyvedl tento lid svou silou, se to doslechnou14a povědí to obyvatelům této země. Ti už slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu; že ty, Hospodine, jsi spatřován tváří v tvář, že tvůj oblak stojí nad nimi, že ty sám je předcházíš v oblakovém sloupu ve dne a v ohnivém sloupu v noci.15Když tento lid do posledního vybiješ, národy, které o tobě slyšely, řeknou:16‚Hospodin pobil ten lid na poušti, protože je nedokázal uvést do země, kterou jim s přísahou zaslíbil.‘ 17Kéž se teď prosím rozmůže tvá síla, Pane můj. Vždyť jsi sám řekl: 18‚Hospodin je nesmírně trpělivý a velmi laskavý, odpouštějící nepravost i provinění. Nezapomíná však trestat; za nepravost otců volá k odpovědnosti jejich syny do třetího i čtvrtého pokolení.‘ 19Prosím, pro své veliké milosrdenství odpusť tomuto lidu jeho nepravost, tak jak jsi jim odpouštěl od Egypta až doposud!“ 20Hospodin odpověděl: „Odpouštím, jak jsi řekl.21Avšak, jakože jsem živ a Hospodinova sláva naplňuje celou zem:22Nikdo z těch, kdo spatřili mou slávu a má znamení, která jsem konal v Egyptě a na poušti, nikdo z těch, kdo mne už desetkrát pokoušeli a neposlouchali,23nespatří zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil jejich otcům. Nikdo z těch, kdo mnou pohrdli, ji nespatří!24Můj služebník Káleb má ale jiného ducha – vydal se mi cele. Jej uvedu do země, do níž vstoupil, a jeho símě ji získá za dědictví.25Jelikož prý ‚v nížině bydlí Amalekovci a Kananejci,‘ zítra se obraťte a táhněte pouští zpět k Rudému moři!“ 26Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:27„Jak dlouho bude proti mně toto zlé srocení reptat? Slyšel jsem reptání synů Izraele, slyšel jsem, jak proti mně reptají!28Řekni jim: Jakože jsem živ, praví Hospodin, že s vámi naložím tak, jak jste přede mnou sami řekli:29Vaše mrtvoly padnou na této poušti. Nikdo z vás všech, kdo byli sečteni, nikdo od dvaceti let výše, nikdo z vás, kdo jste proti mně reptali,30nevejde do země, o níž jsem přísahal, že vás v ní usadím – jedině Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův.31Vaše děti, o nichž jste říkali, že se stanou kořistí, ty do ní uvedu a poznají tu zem, kterou jste zavrhli.32Vaše mrtvoly však padnou na této poušti.33Vaši synové budou čtyřicet let tuláky v poušti a ponesou následky vašeho smilstva, dokud vaše mrtvoly až do poslední nepadnou na poušti.34Po čtyřicet let ponesete svůj trest, podle počtu dní, v nichž jste prozkoumávali zem. Z každého z těch čtyřiceti dní se stane rok, abyste poznali mou nelibost.35To říkám já, Hospodin. Takto naložím s celým tímto zlým srocením, které se proti mně srotilo: zde na této poušti do posledního pomřou!“ 36Muži, které Mojžíš vyslal prozkoumat zem a kteří o ní po svém návratu roznášeli pomluvy (čímž podnítili celou obec k reptání proti Mojžíšovi),37mezitím zemřeli. Všechny, kdo o té zemi roznesli hanebnou pomluvu, zasáhla před Hospodinem náhlá rána. Marný pokus dobýt Kanaán 38Z těch, kdo šli prozkoumat zem, zůstal naživu jen Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův. 39Jakmile Mojžíš všechna ta slova vyřídil synům Izraele, lid se dal do velikého nářku.40Časně ráno pak vstali a vydali se vzhůru k horskému hřebenu se slovy: „Ano, zhřešili jsme, ale teď jsme připraveni! Vyrazíme k místu, které nám Hospodin slíbil.“ 41Mojžíš ale řekl: „Proč znovu přestupujete Hospodinův rozkaz? Nemůžete uspět!42Nevyrážejte, vždyť mezi vámi není Hospodin a vaši nepřátelé vás porazí!43Amalekovci a Kananejci se postaví proti vám a padnete mečem, protože jste se odvrátili od Hospodina a přestali jej následovat. Hospodin s vámi nebude.“ 44Přesto se opovážili vyrazit k horskému hřebenu, ačkoli Truhla Hospodinovy smlouvy ani Mojžíš neopustili tábor.45Amalekovci a Kananejci, kteří v těch horách bydleli, tedy sestoupili, udeřili na ně a bili je až k Chormě. 15 Přídavky k obětem 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Mluv k synům Izraele a řekni jim: Až přijdete do země, kterou vám dávám, abyste ji osídlili,3a budete chtít Hospodinu přinést ohnivou oběť, abyste Hospodinu připravili příjemnou vůni – ať už zápalnou nebo pokojnou oběť, ať už jako splnění slibu nebo jako dobrovolný dar nebo při vašich slavnostech, ať už ze skotu nebo z bravu,4pak ať ten, kdo přináší Hospodinu takovýto dar, přinese rovněž moučnou oběť: desetinu efy jemné mouky zadělané čtvrtkou hinu oleje.5Při zápalné či pokojné oběti s každým beránkem obětuj čtvrtku hinu vína jako úlitbu. 6S beranem pak obětuj dvě desetiny efy jemné mouky zadělané třetinou hinu oleje jako moučnou oběť7a třetinu hinu vína jako úlitbu – to vše přineseš Hospodinu jako příjemnou vůni. 8Připravíš-li jako zápalnou či pokojnou oběť dobytče, ať už jako splnění slibu nebo jako pokojnou oběť Hospodinu,9přines s tím dobytčetem jako moučnou oběť tři desetiny efy jemné mouky zadělané půlkou hinu oleje10a jako úlitbu půl hinu vína – to je ohnivá oběť příjemně vonící Hospodinu.11Tak bude naloženo s každým býkem, s každým beranem, beránkem či kůzletem.12Ať jich připravíte jakékoli množství, takto naložíte s každým z nich. 13Takto s nimi naloží každý narozený v Izraeli, když bude přinášet ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu.14Kdyby v budoucích pokoleních některý přistěhovalec nebo kdokoli u vás bude žít chtěl přinést ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu, musí se při tom zachovat stejně jako vy.15Pro shromáždění i pro přistěhovalce žijícího u vás budou platit stejná pravidla. Toto je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení: před Hospodinem si budete vy i přistěhovalec rovni. Prvotiny z těsta 16Pro vás i pro přistěhovalce žijícího u vás bude platit stejný zákon a stejný řád.“ 17Hospodin promluvil k Mojžíšovi:18„Řekni synům Izraele: Až vejdete do země, do níž vás uvádím,19a budete jíst její chléb, odevzdávejte z něj obětní příspěvek Hospodinu.20Jako obětní příspěvek z humna odevzdávejte bochánek ze svého prvního těsta. Oběť za neúmyslný hřích 21Po všechna vaše pokolení odevzdávejte Hospodinu obětní příspěvek ze svého prvního těsta.22Jestliže se neúmyslně prohřešíte tím, že nesplníte některé z těchto přikázání, která Hospodin oznámil Mojžíšovi23(cokoli vám Hospodin skrze Mojžíše přikázal, ode dne, kdy to Hospodin přikázal, dále, po všechna vaše pokolení), učiníte toto: 24Pokud se to stane neúmyslně nedopatřením celé obce, obětuje obec jednoho mladého býčka jako zápalnou oběť příjemně vonící Hospodinu spolu s patřičnou moučnou obětí a úlitbou podle pravidel a rovněž jednoho kozla k oběti za hřích.25Kněz pak za celou izraelskou obec vykoná obřad smíření, a bude jim odpuštěno. Bylo to nedopatření a oni za své nedopatření přinesli darem ohnivou oběť Hospodinu a rovněž oběť za hřích před Hospodinem.26Celé izraelské obci bude odpuštěno, stejně jako přistěhovalci žijícímu u vás, neboť se to celé obci přihodilo neúmyslně. 27Pokud neúmyslně zhřeší jednotlivec, přinese jako oběť za hřích roční kůzle.28Kněz pak vykoná obřad smíření za toho, kdo nedopatřením neúmyslně zhřešil před Hospodinem. Vykoná za něj obřad smíření, a bude mu odpuštěno.29Pro rodilého Izraelitu i pro přistěhovalce žijícího u vás budete mít stejný zákon o neúmyslném hříchu. 30Pokud však někdo hřeší opovážlivě, ať je to rodilý Izraelita nebo přistěhovalec, rouhá se Hospodinu; takový bude vyobcován ze svého lidu. Porušení soboty 31Protože pohrdl Hospodinovým slovem a porušil jeho přikázání, musí být vyobcován; lpí na něm vina.“ 32Jednou, když byli synové Izraele na poušti, přistihli muže, jak v sobotní den sbírá dříví.33Ti, kdo ho přistihli sbírat dříví, jej přivedli k Mojžíšovi, Áronovi a celé obci34a nechali jej ve vězení, neboť nebylo jasné, co se s ním má stát. 35Hospodin pak řekl Mojžíšovi: „Ten muž musí zemřít. Ať jej celá obec za táborem ukamenuje.“ Třásně 36Celá obec ho tedy vyvedla za tábor a kamenovali jej, až zemřel, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. 37Hospodin řekl Mojžíšovi:38„Řekni synům Izraele, ať si po všechna pokolení dělají na cípech svých oděvů třásně. Nad tyto třásně v cípech ať si připevní modrou šňůrku.39Toto budou vaše třásně. Když na ně pohlédnete, připomenete si všechna Hospodinova přikázání, abyste je plnili. Kdybyste se totiž řídili jen svým srdcem a svýma očima, dovedly by vás ke smilstvu.40Takto si budete připomínat všechna moje přikázání a plnit je. Budete svatí svému Bohu.41Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta, abych byl vaším Bohem. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“ 16 Vzpoura levity Koracha 1Levita Korach, syn Jishara, syna Kehatova, přibral Rubenovce Dátana a Abirama, syny Eliabovy, a Óna, syna Peletova,2a spolu s dalšími dvěma sty padesáti izraelskými muži povstali proti Mojžíšovi. Byli to představení obce, členové sněmu, samí věhlasní muži.3Srotili se proti Mojžíšovi a Áronovi a řekli jim: „Osobujete si příliš! Celá tato obec, ti všichni jsou svatí a Hospodin je uprostřed nich. Proč se tedy pozdvihujete nad Hospodinovo shromáždění?“ 4Když to Mojžíš uslyšel, padl na tvář.5Potom promluvil ke Korachovi a celé jeho tlupě: „Ráno Hospodin ukáže, kdo mu patří, kdo je svatý a koho k sobě nechá přistoupit. Přistoupí k němu ten, koho vyvolil.6Udělejte toto: Vezměte si kadidelnice, Korach a celá jeho tlupa.7Zítra do nich dejte žhavé uhlí a na ně před Hospodinem položte kadidlo. Hospodin potom rozhodne, kdo je svatý. Osobujete si příliš, Leviho synové!“ 8Mojžíš tehdy Korachovi řekl: „Dobře poslouchejte, Leviho synové:9Je vám to málo, že vás Bůh Izraele oddělil od izraelské obce a dovolil vám přistupovat k němu, sloužit u Hospodinova Příbytku, stát před obcí a sloužit jí?10Dovolil ti spolu s tvými bratry levity přistupovat k němu, a vy si žádáte ještě kněžství?!11Ty a celá tvoje tlupa jste se tedy srotili proti Hospodinu – vždyť kdo je Áron, že reptáte proti němu?“ 12Mojžíš pak nechal zavolat Dátana a Abirama, syny Eliabovy, ale oni řekli: „Nepůjdeme!13Je ti to málo, že jsi nás odvedl ze země oplývající mlékem a medem, abys nás nechal pomřít na poušti? To se ještě musíš dělat naším vůdcem?!14Do žádné ‚země oplývající mlékem a medem‘ jsi nás nedovedl, žádné ‚pole a vinici‘ jsi nám za dědictví nedal. Chceš snad těm mužům vyloupnout oči? Nepůjdeme!“ 15Mojžíš se tedy velmi rozlítil a řekl Hospodinu: „Nevšímej si jejich obětí! Ani jediného osla jsem si od nich nevzal, ani jedinému z nich jsem neublížil!“ 16Potom Mojžíš řekl Korachovi: „Ty a celá tvoje tlupa buďte zítra před Hospodinem – ty s nimi a také Áron.17Každý vezměte svou kadidelnici, dejte do ní kadidlo a každý přineste svou kadidelnici před Hospodina – dvě stě padesát kadidelnic. Také ty a Áron přineste svou kadidelnici.“ 18Každý tedy vzal svou kadidelnici, dali do nich řeřavé uhlí, na ně položili kadidlo a postavili se ke vchodu do Stanu setkávání k Mojžíšovi a Áronovi.19Korach proti nim shromáždil ke vchodu do Stanu setkávání celou obec. Vtom se celé obci ukázala Hospodinova sláva a20Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:21„Oddělte se od této obce, neboť je v okamžiku zahubím!“ 22Padli tedy na tvář. „Ó Bože, Bože duchů veškerého tvorstva!“ zvolali. „Jeden muž zhřeší a ty se hněváš na celou obec?“ 23Hospodin promluvil k Mojžíšovi:24„Řekni obci: Odstupte ze všech stran od Korachova, Dátanova a Abiramova příbytku!“ 25Mojžíš vstal a šel k Dátanovi a Abiramovi; izraelští stařešinové šli za ním.26„Odvraťte se od stanů těch ničemů,“ řekl obci. „Nedotýkejte se ničeho, co jim patří, abyste nebyli smeteni se všemi jejich hříchy.“27Vyklidili tedy prostor kolem dokola Korachova, Dátanova a Abiramova příbytku. Dátan a Abiram vyšli a stáli u vchodu do svých stanů se svými ženami, syny i malými dětmi. 28Mojžíš řekl: „Takto poznáte, že mě Hospodin poslal činit všechny tyto skutky a že to nedělám o své vůli:29Zemřou-li tito muži přirozenou smrtí, přihodí-li se jim, co se lidem běžně stává, pak mě neposlal Hospodin.30Způsobí-li však Hospodin něco úplně nového a země otevře ústa, aby je pohltila se vším, co mají, takže se zaživa propadnou do podsvětí, pak poznáte, že tito muži pohrdli Hospodinem!“ 31Sotva Mojžíš dořekl ta slova, země se pod nimi rozestoupila.32Země otevřela ústa a pohltila je, jejich rodiny i všechny ty, kdo byli s Korachem, i veškerý jejich majetek.33Zaživa se propadli do podsvětí i se vším, co měli. Země se nad nimi zavřela a zmizeli zprostřed shromáždění.34Celý kolemstojící Izrael se dal před jejich křikem na útěk a volali: „Ať země nepohltí i nás!“ 35Od Hospodina pak vyšlehl oheň a těch 250 mužů, kteří přinesli kadidlo, pohltil. 17 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Řekni Eleazarovi, synu kněze Árona, ať ze spáleniště posbírá ony kadidelnice, neboť jsou svaté. Uhlí z nich rozmetej do daleka.3Z kadidelnic těch, kdo pro svůj hřích přišli o život, se udělají tepané pláty k obložení oltáře, neboť je přinesli před Hospodina, a tak jsou posvěceny. Zůstanou pak synům Izraele jako znamení.“ 4Kněz Eleazar tedy vzal mosazné kadidelnice, které přinesli ti, kdo byli spáleni, a nechal z nich vytepat obložení oltáře.5To se stalo pro syny Izraele připomínkou, aby žádný nepovolaný, který by nebyl z Áronova semene, nepřistupoval a nepálil před Hospodinem kadidlo, aby nedopadl jako Korach a jeho tlupa. Stalo by se mu to, o čem Hospodin mluvil skrze Mojžíše. 6Nazítří se celá izraelská obec dala do reptání proti Mojžíšovi a Áronovi: „To vy jste způsobili smrt v Hospodinově lidu!“ 7Když se však obec srotila proti Mojžíšovi a Áronovi, obrátili se ke Stanu setkávání a hle – přikryl jej oblak a ukázala se tam Hospodinova sláva!8Mojžíš a Áron pak přišli před Stan setkávání9a Hospodin tam k Mojžíšovi promluvil:10„Oddělte se od této obce, neboť je v okamžiku zahubím!“ Padli tedy na tvář. 11Mojžíš pak řekl Áronovi: „Vezmi kadidelnici, dej do ní žhavé uhlí z oltáře a na něj kadidlo. Pospěš si k obci a vykonej za ně obřad smíření. Od Hospodina vzešel hrozný hněv a vypukla zhoubná rána!“ 12Áron tedy vzal kadidelnici, jak mu Mojžíš řekl, a běžel doprostřed shromáždění (a hle, v lidu už vypukla rána). Zapálil kadidlo a vykonal za lid obřad smíření.13Postavil se mezi mrtvé a živé, a rána se zastavila.14Těch, kteří tou ranou zemřeli, bylo 14 700 (kromě těch, kdo zemřeli kvůli Korachovi). Áronova hůl 15A když se rána zastavila, Áron se vrátil k Mojžíšovi ke vchodu do Stanu setkávání. 16Hospodin promluvil k Mojžíšovi:17„Mluv k synům Izraele a vyber od vůdců jejich otcovských rodů dvanáct holí – po jedné holi na každý rod. Každému vyryješ na hůl jeho jméno18a na hůl Leviho vyryješ Áronovo jméno; tak připadne na každého rodového vůdce jedna hůl.19Necháš je ve Stanu setkávání před Truhlou svědectví, kde se s vámi setkávám,20a stane se, že hůl toho, jehož jsem vyvolil, vypučí. Tak se zbavím reptání synů Izraele, kteří proti vám stále reptají.“ 21Mojžíš tedy promluvil k synům Izraele a jejich vůdcové mu dali dvanáct holí – po jedné holi na každý rod. Mezi holemi byla i hůl Áronova.22Mojžíš pak ty hole nechal před Hospodinem ve Stanu svědectví. 23Nazítří Mojžíš vešel do Stanu svědectví a hle, hůl Árona z rodu Leviho vypučela: vyrašila v pupeny, nasadila květy a vydala zralé mandle!24Mojžíš pak všechny hole vynesl od Hospodina před syny Izraele. Ti je prohlédli a každý si vzal svou hůl. 25Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vrať Áronovu hůl před Truhlu svědectví, ať je opatrována jako znamení pro vzbouřence. Tak ukončíš jejich reptání proti mně a nezemřou.“26A Mojžíš učinil přesně tak, jak mu Hospodin přikázal. 27Synové Izraele tehdy Mojžíšovi řekli: „Pohleď, umíráme! Hyneme, všichni hyneme!28Kdokoli se jen přiblíží k Hospodinovu Příbytku, umírá! To snad vymřeme do posledního?“ 18 Zodpovědnost kněží a levitů 1Hospodin řekl Áronovi: „Ty a tvoji synové spolu s celým tvým otcovským domem ponesete zodpovědnost za přestupky vůči svatyni. Za přestupky vůči vašemu kněžství poneseš zodpovědnost jen ty a tvoji synové.2Když budeš se svými syny sloužit před Stanem svědectví, ber s sebou rovněž své bratry z pokolení Levi, z tvého otcovského kmene, ať se připojí k tobě a slouží ti.3Budou držet stráž a starat se o tebe i o celý Stan. Nesmí se však přiblížit k vybavení svatyně ani k oltáři – jinak by zemřeli jak oni, tak vy.4Připojí se k tobě, aby se starali o Stan setkávání a o veškerou službu Příbytku. Nikdo nepovolaný se k vám ale nepřiblíží. 5Budete držet stráž při svatyni a při oltáři, aby na syny Izraele už nedolehl hrozný hněv.6Hle, já sám jsem z řad synů Izraele vybral vaše bratry levity. Byli odevzdáni Hospodinu a darováni vám, aby sloužili při Stanu setkávání. Kněžské a levitské podíly 7Jen ty a tvoji synové však smíte sloužit jako kněží ve všem, co souvisí s oltářem a se službou uvnitř za oponou. Kněžskou službu vám dávám jako dar. Nepovolaný, jenž by se přiblížil, zemře.“ 8Hospodin promluvil k Áronovi: „Hle, já sám jsem ti svěřil do péče své obětní příspěvky se všemi svatými dary od synů Izraele. Věčným ustanovením jsem je dal jako kněžský podíl tobě a tvým synům.9Ze svatosvatých darů, z ohnivých obětí, ti připadne toto: Každý jejich dar, který mi přinášejí jako svatosvatý – každá jejich moučná oběť, oběť za hřích i oběť odškodnění – to připadne tobě a tvým synům.10Budeš to jíst jako svatosvaté, smí to jíst každý, kdo je u tebe mužského pohlaví. Co je svaté, připadne tobě. 11Také toto ti připadne: Obětní příspěvek, který synové Izraele darují při všech obětech, které mi nabízejí zvedáním. To jsem dal věčným ustanovením tobě a tvým synům a dcerám. Smí to jíst každý, kdo je ve tvém domě čistý. 12Všechen nejlepší olej a všechno nejlepší víno i obilí, jejich prvotiny, které odevzdávají Hospodinu, jsem dal tobě.13Prvotiny všeho, co ve své zemi vypěstují a co přinesou Hospodinu, připadnou tobě. Smí to jíst každý, kdo je ve tvém domě čistý. 14Cokoli by v Izraeli propadlo Hospodinu, připadne tobě.15Vše, co otvírá kterékoli lůno, jak z lidí, tak ze zvířat, se přináší Hospodinu a připadne tobě. Prvorozené z lidí však musíš nechat vyplatit; rovněž tak prvorozené z nečistých zvířat.16Od stáří jednoho měsíce se budou moci vyplatit. Necháš je vyplatit za určenou cenu 5 šekelů stříbra (měřeno podle šekelu svatyně, což je 20 ger). 17Prvorozené ze skotu ani bravu ale vyplatit nenecháš, je to svaté. Jejich krví pokropíš oltář a jejich tuk necháš dýmat jako ohnivou oběť, jako příjemnou vůni Hospodinu.18Jejich maso připadne tobě, tak jako ti připadne hrudí pozvedání a pravá kýta.19Všechny svaté obětní příspěvky, které synové Izraele odevzdávají Hospodinu, jsem dal věčným ustanovením tobě a tvým synům a dcerám. Je to smlouva soli, věčně platná před Hospodinem, pro tebe i pro tvé potomstvo.“ 20Hospodin řekl Áronovi: „Nezískáš v jejich zemi žádné dědictví; nepřipadne ti mezi nimi podíl. Já jsem tvůj podíl a tvé dědictví uprostřed synů Izraele. 21Hle, synům Leviho jsem za jejich službu při Stanu setkávání dal jako dědictví všechny desátky v Izraeli.22Ať se synové Izraele už nepřibližují ke Stanu setkávání, aby na sebe neuvalili hřích a nezemřeli.23Službu při Stanu setkávání ať konají jen levité, svá provinění ať nesou oni sami. Toto je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení: nebudou mít dědictví mezi syny Izraele.24Levitům jsem totiž dal za dědictví desátky, které synové Izraele odevzdávají jako příspěvek Hospodinu. To proto jsem o nich řekl: Nebudou mít dědictví mezi syny Izraele.“ 25Hospodin promluvil k Mojžíšovi:26„Řekni levitům: Když od synů Izraele přijmete jejich desátky, které jsem vám dal za dědictví, odevzdáte z nich Hospodinu jako příspěvek desátky z desátků.27To se vám bude počítat jako obětní příspěvek. Jako se to děje s obilím z humna a s vínem z lisu,28tak i vy odevzdáte Hospodinu příspěvek ze všech desátků, které přijmete od synů Izraele. Příspěvek Hospodinu z nich dáte knězi Áronovi.29Ze všeho, co vám bude darováno, vždy odevzdáte příspěvek Hospodinu. Ať je ze všeho posvěcen vždy ten nejlepší díl. 30Řekni jim rovněž: Poté, co z desátků odevzdáte nejlepší díl, budou se vám levitům počítat jako úroda z humna a jako víno z lisu.31Budete to moci jíst kdekoli – vy i vaše rodiny – neboť je to vaše mzda za vaši službu při Stanu setkávání.32Když z toho odevzdáte nejlepší díl, neuvalíte na sebe hřích; neznesvětíte svaté dary synů Izraele a nezemřete.“ 19 Očistná voda 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:2„Toto je ustanovení zákona, jež přikázal Hospodin: Řekni synům Izraele, ať k tobě přivedou červenou jalovici bez vady, na níž není poskvrny a na niž dosud nebylo vloženo jho.3Dáte ji knězi Eleazarovi; ten ji odvede ven za tábor, kde bude v jeho přítomnosti zabita.4Kněz Eleazar pak prstem nabere trochu krve a tou krví sedmkrát stříkne směrem ke Stanu setkávání.5Jalovice pak bude před jeho očima spálena; spálí se její kůže, maso, krev i výkaly.6Potom kněz vezme cedrové dřevo, yzop a šarlatovou látku a hodí to do ohně, v němž se pálí ta jalovice.7Kněz si pak vypere oděv, omyje si tělo vodou a teprve potom vejde do tábora. Až do večera však bude nečistý.8Rovněž ten, kdo jalovici spálil, si vypere oděv ve vodě a omyje si tělo vodou. Až do večera však bude nečistý. 9Někdo čistý zatím nabere popel té jalovice a uloží jej na čisté místo za táborem; tam bude pro izraelskou obec uchován k přípravě očistné vody. Je to oběť za hřích.10Rovněž ten, kdo sbíral popel té jalovice, si vypere oděv. Až do večera však bude nečistý. Toto bude věčné ustanovení pro syny Izraele i pro přistěhovalce, který žije u nich:11Kdo by se dotkl mrtvoly kteréhokoli člověka, bude nečistý po sedm dní.12Třetího a sedmého dne se tou vodou bude očišťovat, a bude čistý. Nebude-li se však třetího a sedmého dne očišťovat, pak čistý nebude.13Kdokoli se dotkne těla mrtvého člověka a neočistí se, poskvrnil Hospodinův příbytek. Takový člověk bude vyobcován z Izraele, neboť nebyl pokropen očistnou vodou. Bude nečistý, jeho nečistota zůstane na něm. 14Toto je zákon o člověku, který by zemřel ve stanu: Kdokoli do toho stanu vejde a kdokoli v něm je, bude nečistý po sedm dní.15Rovněž každá otevřená nádoba v tom stanu, která není uzavřena poklicí, bude nečistá. 16Kdokoli se na poli dotkne člověka zabitého mečem nebo zemřelého nebo jeho kostí nebo hrobu, bude nečistý po sedm dní. 17Tehdy vezmou trochu popela jalovice spálené jako oběť za hřích a nalijí na něj do nádoby pramenitou vodu.18Někdo čistý pak vezme yzop, namočí jej ve vodě a postříká onen stan, všechno nádobí i všechny lidi, kteří tam byli. Stejně tak postříká toho, kdo se dotkl kostí nebo zabitého nebo zemřelého nebo hrobu.19Třetího a sedmého dne postříká čistý nečistého, a tak jej sedmého dne očistí. Dotyčný pak vypere svůj oděv, omyje se vodou, a večer bude čistý.20Kdo by však byl nečistý a neočistil se, takový bude vyobcován ze shromáždění, neboť poskvrnil Hospodinovu svatyni. Nebyl pokropen očistnou vodou; bude nečistý.21Toto pro ně bude věčné ustanovení. Kdo bude postříkán očistnou vodou, vypere si oděv. Kdokoli se pak dotkne té očistné vody, bude nečistý až do večera.22Čehokoli se nečistý dotkne, bude nečisté, a kdokoli se toho dotkne, bude nečistý až do večera.“ 20 Selhání Mojžíše a Árona 1Celá izraelská obec dorazila v prvním měsíci na poušť Cin. Lid pobýval v Kádeši. Tam zemřela Miriam a tam byla pochována. 2Obci tam ale chyběla voda, a tak se srotili proti Mojžíšovi a Áronovi3a lid se pustil s Mojžíšem do sváru. „Ó, proč jsme nezemřeli, když naši bratři umírali před Hospodinem!“4volali. „Proč jste zavedli Hospodinovo shromáždění sem do pouště? Abychom tu my i náš dobytek zemřeli?5Proč jste nás odvedli z Egypta? Abyste nás přivedli na toto bídné místo? Tohle není místo pro obilí, fíky, víno ani granátová jablka! Není tu ani voda k pití!“ 6Mojžíš tedy s Áronem odešel od shromáždění ke vchodu do Stanu setkávání. Padli na tvář a vtom se jim ukázala Hospodinova sláva.7Hospodin promluvil k Mojžíšovi:8„Vezmi hůl a spolu se svým bratrem Áronem shromáždi obec. Před jejich očima řeknete skále, ať vydá vodu. Vyvedeš jim vodu ze skály, aby obec i dobytek měli co pít.“ 9Mojžíš tedy podle jeho rozkazu vzal hůl, která byla před Hospodinem.10Spolu s Áronem pak svolal shromáždění před skálu. Řekl jim: „Nuže, slyšte, vy buřiči – máme vám z této skály vyvést vodu?“11Nato se Mojžíš rozpřáhl a dvakrát udeřil holí do skály. Vytrysklo z ní tolik vody, že se napila obec i jejich dobytek. 12Hospodin ale Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Protože jste mi nevěřili a neprokázali před syny Izraele mou svatost, nedovedete toto shromáždění do země, kterou jim dávám!“ Edomský odpor 13To je ta Mej-meriba, Voda sváru, kde se synové Izraele svářili s Hospodinem a Hospodin jim prokázal svou svatost. 14Mojžíš z Kádeše vyslal posly k edomskému králi se slovy: „Toto praví tvůj bratr Izrael: Jistě víš o všech útrapách, které nás potkaly.15Naši otcové sestoupili do Egypta a v té zemi jsme dlouho bydleli. Egypťané ale s námi a s našimi otci začali nakládat zle.16Volali jsme tedy k Hospodinu a vyslyšel nás, poslal svého anděla a vyvedl nás z Egypta. Hle, nyní jsme ve městě Kádeš u hranic tvého území.17Nech nás prosím projít tvou zemí. Nepůjdeme přes pole ani vinice, nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou a neodbočíme napravo ani nalevo, dokud nepřejdeme tvé území.“ 18Edom však řekl: „Neprojdeš mou zem. Jinak proti tobě vytáhnu s mečem!“ 19Synové Izraele mu odpověděli: „Půjdeme po silnici. Kdybychom se my nebo náš dobytek napili tvé vody, zaplatíme ji. Nejde o nic víc, chceme jen pěšky projít.“ 20Edom však řekl: „Neprojdeš!“ a vytáhl proti nim s velikým a mocným vojskem. Áronova smrt 21Edom odepřel Izraeli průchod svým územím, a tak jej Izrael musel obejít. 22Celá izraelská obec vytáhla z Kádeše a dorazila k hoře Hór.23Na hoře Hór u hranic edomské země řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi:24„Áron bude připojen ke svému lidu. Nevejde do země, kterou dávám synům Izraele, protože jste se u Mej-meriby vzepřeli mému příkazu.25Vezmi Árona i jeho syna Eleazara a vyveď je na horu Hór.26Svlékni Áronovi roucho a obleč je jeho synu Eleazarovi. Áron pak bude připojen ke svému lidu – zemře tam.“ 27Mojžíš tedy učinil, jak mu Hospodin přikázal; před očima celé obce vystoupili na horu Hór.28Mojžíš svlékl Áronovi jeho roucho a oblékl je jeho synu Eleazarovi. Tam, na vrcholu hory, pak Áron zemřel a Mojžíš sestoupil z hory s Eleazarem.29Když celá obec viděla, že Áron zemřel, celý dům Izraele ho oplakával po třicet dní. 21 První vítězství 1Když aradský král, Kananejec sídlící v Negevu, uslyšel, že Izrael přichází atarimskou cestou, napadl Izrael a některé z nich zajal.2Izrael tehdy složil slib Hospodinu: „Vydáš-li tento lid do našich rukou, zničíme jejich města jako proklatá.“ Bronzový had 3Hospodin Izrael vyslyšel, vydal mu Kananejce a Izrael je i s jejich městy vyhladil jako proklaté. To místo pak nazvali Chorma, Klatba. 4Aby se vyhnuli edomské zemi, táhli od hory Hór směrem k Rudému moři. Lid ale na cestě ztratil trpělivost5a začal Bohu a Mojžíšovi vyčítat: „Proč jste nás odvedli z Egypta? Abychom zemřeli na poušti? Není tu chléb, není tu voda a ten mizerný pokrm se nám už hnusí!“ 6Hospodin tedy na lid poslal jedovaté hady. Na jejich uštknutí mnoho lidí v Izraeli zemřelo.7Lid pak přišel k Mojžíši se slovy: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, ať nás zbaví těch hadů!“ A tak se Mojžíš za lid modlil. 8Hospodin řekl Mojžíšovi: „Udělej si jedovatého hada a připevni ho na kůl. Každý, kdo se na něj podívá, bude žít.“ Cesta Zajordáním 9Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na kůl. Když někoho uštkl had a on se podíval na toho bronzového hada, zůstal naživu. 10Synové Izraele pak táhli dál a utábořili se v Obotu.11Z Obotu táhli dál a utábořili se v Ije-abarimu na poušti, která na východě sousedí s Moábem.12Odtud táhli dál a utábořili se v údolí Zered.13Odtud táhli dál a utábořili se na druhé straně řeky Arnon, na poušti, která vybíhá z emorejského území. (Arnon totiž tvoří hranici mezi Moábem a Emorejci.) 14Kniha Hospodinových bojů se o něm zmiňuje: „Vaheb v Sufě a údolí Arnonu, 15svahy údolí, jež se táhne ke vsi Ar a k moábské hranici se přimyká.“ 16Odtud pak táhli do Beéru; to je ta studna, kde Hospodin řekl Mojžíšovi: „Shromáždi lid a dám jim vodu.“ 17Tehdy Izrael zpíval tuto píseň: „Tryskej, studnice! Prozpěvujte o ní: 18Vůdcové kopali studnici, přední z lidu ji hloubili žezlem a svými holemi.“ Z pouště pak táhli do Matany,19z Matany do Nachalielu, z Nachalielu do Bamotu Porážka Sichona a Oga 20a z Bamotu ke strži v moábském kraji při vrcholu Pisgy tyčící se nad pustinou. 21Izrael vyslal posly k emorejskému králi Sichonovi se slovy: 22„Chtěl bych projít tvou zemí. Neodbočíme do polí ani do vinic, nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou, dokud nepřejdeme tvé území.“ 23Sichon ale Izraeli nedovolil projít svým územím. Shromáždil všechen svůj lid a vytáhl proti Izraeli na poušť. Když dorazil do Jahcy, napadl Izrael.24Ten jej však porazil ostřím meče a obsadil jeho zem od Arnonu po Jabok, až k území Amonců (hranice Amonců byla totiž opevněná).25Tak Izrael zabral všechna emorejská města a usadil se v nich, včetně Chešbonu a všech jeho vesnic.26Chešbon byl městem emorejského krále Sichona, který bojoval s dřívějším králem Moábu a vzal mu všechnu jeho zem až po Arnon. 27Proto vypravěči říkají: „Jen jděte do Chešbonu, zkuste ho vystavět, zkuste opevnit město Sichonovo! 28Z Chešbonu totiž vyšlehl oheň, z města Sichonova plamen, jenž pohltil Ar Moábský, obyvatele arnonských návrší. 29Běda tobě, Moábe! Kemošův lide, zahyneš! Ze svých synů učinil běžence, ze svých dcer zajatkyně Sichona, krále Emorejců. 30Svrhli jsme je, zničeno vše od Chešbonu až k Dibonu; plenili jsme jej až k Nofachu, oheň plál až k Medebě.“ 31Tak se Izrael usadil v zemi Emorejců. 32Mojžíš poslal vyzvědače do Jaezeru. Dobyli jeho vesnice a vyhnali Emorejce, kteří tam bydleli.33Potom se obrátili a vydali se vzhůru směrem k Bášanu. Bášanský král Og však proti nim s celým svým lidem vytáhl a utkal se s nimi u Edrei. 34Hospodin Mojžíšovi řekl: „Neboj se ho! Vydal jsem ho do tvých rukou s celým jeho lidem i s jeho zemí. Naložíš s ním, jako jsi naložil s emorejským králem Sichonem, který bydlel v Chešbonu.“ 35A tak jej pobili i s jeho syny a s celým jeho lidem, až z nich nikdo nezůstal naživu, a obsadili jeho zem. 22 Balák si zve Balaáma 1Synové Izraele pak táhli dál a utábořili se na moábských pláních za Jordánem naproti Jerichu. 2Balák, syn Ciporův, se dozvěděl o všem, co Izrael provedl Emorejcům.3Když Moáb viděl, kolik je Izraelitů, děsil se; z toho lidu ho jímala hrůza. 4Proto řekl midiánským stařešinům: „Ten dav teď spase všechno kolem, jako vůl spásá trávu!“ Balák, syn Ciporův, byl toho času moábským králem.5Vyslal posly k Balaámovi, synu Beorovu, do Petoru ležícího na řece Eufrat v jeho rodné zemi. Měli ho pozvat těmito slovy: „Hle, nějaký lid vyšel z Egypta a už pokryl celou zem. Usazuje se přímo přede mnou!6Prosím pojď, proklej mi ten lid – je na mě moc silný. Snad jej pak zvládnu porazit a vyhnat ze země. Vím, že komu požehnáš, je požehnaný, a koho prokleješ, je prokletý.“ 7Moábští i midiánští stařešinové tedy odešli s věšteckou odměnou v rukách, a když přišli k Balaámovi, vyřídili mu Balákova slova. 8On jim řekl: „Zůstaňte tu na noc. Ráno vám sdělím, jakou odpověď mi Hospodin dal.“ A tak moábští hodnostáři zůstali u Balaáma. 9Bůh přišel k Balaámovi a řekl: „Kdo jsou ti muži u tebe?“ 10Balaám Bohu odpověděl: „Moábský král Balák, syn Ciporův, pro mě poslal se slovy:11‚Hle, nějaký lid vyšel z Egypta a pokryl celou zem. Pojď a zatrať mi jej – snad s ním pak budu moci bojovat a vyhnat jej.‘“ 12Bůh Balaámovi řekl: „Nechoď s nimi. Neproklínej ten lid, neboť je požehnaný!“ 13Balaám tedy ráno vstal a řekl Balákovým hodnostářům: „Vraťte se do své země. Hospodin mi nedovolil jít s vámi.“ 14Moábští hodnostáři tedy vstali a vrátili se k Balákovi se slovy: „Balaám s námi odmítl jít.“ 15Balák potom vyslal další hodnostáře – bylo jich ještě více a ještě váženějších.16Když přišli k Balaámovi, řekli mu: „Tak praví Balák, syn Ciporův: ‚Prosím, nezdráhej se ke mně přijít.17Chci tě zahrnout velikými poctami a udělám, cokoli mi řekneš. Pojď, zatrať mi ten lid.‘“ 18Balaám však Balákovým služebníkům odpověděl: „I kdyby mi Balák dával svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit rozkaz Hospodina, svého Boha, a udělat cokoli, ať malého či velkého.19Zůstaňte tu ale na noc. Já zatím zjistím, co dalšího mi řekne Hospodin.“ Balaámova oslice 20V noci pak Hospodin přišel k Balaámovi a řekl mu: „Když tě ti muži přišli pozvat, vstaň a jdi s nimi. Dělej však jen to, co ti řeknu.“ 21Balaám tedy ráno vstal, osedlal svou oslici a odjel s moábskými hodnostáři.22Bůh ale kvůli jeho odjezdu vzplanul hněvem a Hospodinův anděl vyšel proti němu, aby mu zahradil cestu. Balaám zatím jel na své oslici spolu se dvěma svými služebníky.23Když oslice spatřila Hospodinova anděla stojícího v cestě s taseným mečem v ruce, uhnula z cesty a šla polem. Balaám tedy oslici bil, aby ji zavedl zpět na cestu. 24Hospodinův anděl se pak postavil na pěšinu mezi vinicemi, z obou stran lemovanou zídkami.25Když oslice spatřila Hospodinova anděla, otřela se o zeď, takže otřela o zeď také Balaámovu nohu. Bil ji tedy znovu. 26Hospodinův anděl pak popošel a postavil se do soutěsky, kde nebyla možnost uhnout vpravo ani vlevo.27Když oslice spatřila Hospodinova anděla, lehla si pod Balaámem. Tehdy Balaám vybuchl hněvem a bil oslici holí.28Vtom Hospodin rozvázal oslici jazyk. Řekla Balaámovi: „Co jsem ti udělala, že mě už potřetí biješ?“ 29Balaám oslici odpověděl: „Děláš si ze mě blázny! Mít po ruce meč, už bych tě zabil!“ 30Oslice mu řekla: „Nejsem snad tvá oslice? Jezdil jsi na mně odjakživa až dodnes. Mám snad ve zvyku chovat se k tobě takhle?“ Odpověděl: „Ne.“ 31Vtom Hospodin Balaámovi odkryl oči. Když spatřil Hospodinova anděla stojícího v cestě s taseným mečem v ruce, poklonil se a padl na tvář. 32Hospodinův anděl mu řekl: „Proč jsi už třikrát zbil svou oslici? Hle, to já jsem ti zahradil cestu, neboť se mi vůbec nelíbí.33Oslice mě spatřila a už třikrát přede mnou uhnula. Kdyby mi neuhnula, už bych tě zabil, ale ji bych nechal žít!“ 34Balaám Hospodinovu andělu odpověděl: „Zhřešil jsem! Nevěděl jsem, že ses mi postavil do cesty. Pokud se ti ta věc nelíbí, vrátím se domů.“ 35Hospodinův anděl Balaámovi řekl: „Jdi s těmi muži; mluv ale jen to, co ti řeknu.“ Balaám tedy jel s Balákovými hodnostáři dál. 36Když Balák uslyšel, že Balaám přichází, vyšel mu vstříc k Ír Moábskému na samém kraji arnonské hranice.37Balák uvítal Balaáma slovy: „Cožpak jsem ti neposílal pozvání? Proč jsi ke mně nešel? Že bych tě neuměl náležitě poctít?“ 38Balaám Balákovi odpověděl: „Hle, přišel jsem k tobě. Nicméně, nebudu moci říkat jen tak něco. Řeknu jen to, co mi do úst vloží Bůh.“ 39A tak šel Balaám s Balákem do Kiriat-chucotu.40Tam Balák obětoval skot a brav a pozval k hostině Balaáma i hodnostáře, kteří ho přivedli.41Ráno pak Balák vzal Balaáma a vyvedl ho na Baalovo návrší, odkud byl vidět zadní voj lidu. 23 Balaámova první průpověď 1Balaám tehdy Balákovi řekl: „Postav mi tu sedm oltářů a přiveď mi sem sedm býků a sedm beranů.“2Balák učinil, jak Balaám řekl, a obětoval s Balaámem na každém oltáři býka a berana. 3Balaám Balákovi řekl: „Postůj u své zápalné oběti, já zatím půjdu opodál. Snad se Hospodin se mnou setká; co mi ukáže, to ti oznámím.“ A tak odešel sám. 4Bůh se s ním setkal a Balaám mu řekl: „Připravil jsem sedm oltářů a na každém jsem obětoval býka a berana.“ 5Hospodin vložil Balaámovi do úst slovo. Potom řekl: „Vrať se k Balákovi a mluv takto.“ 6Vrátil se tedy k němu; stál dosud obklopen všemi moábskými hodnostáři u své zápalné oběti.7Tehdy Balaám pronesl svou průpověď: „Z Aramu přivedl mě Balák, z východních hor král moábský. Řekl: ‚Pojď a proklej mi Jákoba, pojď a spílej Izraeli!‘ 8Jak mám zatratit, koho nezatratil Bůh? Jak spílat, komu Hospodin nespílá? 9Z vrcholků skal jej vidím a z pahorků jej spatřuji: Hle, lid, jenž o samotě bydlí, jenž se nepočítá mezi národy. 10Kdo sečte prach Jákobův, kdo oblak Izraele vyčíslí? Kéž i já zemřu smrtí spravedlivých, kéž jednou skončím jako oni!“ 11„Co mi to děláš?“ řekl Balák Balaámovi. „Přivedl jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a hle, ty jen žehnáš a žehnáš!“ Balaámova druhá průpověď 12On však odpověděl: „Cožpak nemusím dbát o to, abych říkal, co mi do úst vloží Hospodin?“13Balák ho vyzval: „Pojď se na ně se mnou podívat odjinud. Uvidíš jen konec jejich zadního voje, neuvidíš je všechny. Zatrať mi je odtamtud!“14A tak ho vzal na pláň Cofim na vrcholu Pisgy, postavil sedm oltářů a na každém obětoval býka a berana. 15Balaám pak Balákovi řekl: „Postůj zde u své zápalné oběti. Já zatím půjdu tam, vstříc Hospodinu.“ 16Hospodin se s Balámem setkal a vložil mu do úst slovo. Potom řekl: „Vrať se k Balákovi a mluv takto.“ 17Vrátil se tedy k němu; stál dosud u své zápalné oběti, obklopen moábskými hodnostáři. Balák se ho zeptal: „Co pravil Hospodin?“18Tehdy Balaám pronesl svou průpověď: „Vstaň, Baláku, a slyš, naslouchej mi, synu Ciporův! 19Bůh není člověk, aby lhal, není lidský syn, aby litoval. Promluví snad, a nedodrží to, řekne snad něco, a nesplní? 20Hle, dostal jsem za úkol žehnat; když on žehná, já to nezvrátím. 21Nevidí se trápení v Jákobovi, nejsou na dohled těžkosti v Izraeli. Hospodin, jeho Bůh, je s ním, jsou u něj slyšet královské fanfáry! 22Bůh, jenž z Egypta vyvedl je, je pro ně silou rohů buvolích. 23Není žádné věštby proti Jákobovi, není zaklínání proti Izraeli. Vše se včas oznámí Jákobovi, Izrael se dozví, co chystá Bůh. 24Hle, ten lid vstává jako lvice, zvedá se jako lev! Neulehne, než kořist zhltne, krev skolených než vypije!“ 25Balák na to Balaámovi řekl: „Když už ho nezatracuješ, aspoň mu nežehnej!“ Balaámova třetí průpověď 26Balaám však Balákovi odpověděl: „Copak jsem ti neříkal, že udělám, cokoli řekne Hospodin?“27Balák pak Balaáma vyzval: „Pojď prosím, vezmu tě na jiné místo; snad se Bohu zalíbí, abys mi je zatratil odtamtud.“28A tak vzal Balaáma a vyvedl ho na vrchol Peoru, čnícího nad pustinou. 29Tehdy Balaám Balákovi řekl: „Postav mi tu sedm oltářů a přiveď mi sem sedm býků a sedm beranů.“30Balák udělal, co mu Balaám řekl, a obětoval na každém oltáři býka a berana. 24 1Balaám viděl, že se Hospodinu líbí, aby Izraeli žehnal, a tak nešel vyhledávat věštby jako předešle, ale vydal se k poušti.2Když pak Balaám pozvedl oči a spatřil Izrael tábořící podle kmenů, přišel na něj Boží Duch.3Tehdy Balaám pronesl svou průpověď: „Toto praví Balaám, syn Beorův, toto praví jasnozřivý muž. 4Toto praví ten, jenž slyší Boží řeč, jenž vidění Všemohoucího spatřuje, jenž padá na tvář a jeho oči jsou odkryty: 5Jak krásné jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky, ó Izraeli! 6Jak palmové háje se prostírají, jako nad řekou zahrady, jako aloe, jež sázel Hospodin, jak cedry u vody. 7Z jeho věder voda poteče, jeho símě bude mít vody bohatě. Jeho král bude nad Agaga vyvýšen, jeho království se pozvedne. 8Bůh, jenž vyvedl je z Egypta, je pro ně silou rohů buvolích. Národy nepřátel svých spolyká, jejich kosti ohryže, jejich šípy rozláme. 9Schoulil se, ulehl jako lev, jako lvice – kdo vstát ho přiměje? Ať jsou požehnáni, kdo ti žehnají, a zlořečeni, kdo ti zlořečí!“ 10Balák na to proti Balaámovi vybuchl hněvem. Spráskl ruce a řekl mu: „Pozval jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a hle, ty jim už potřetí jen žehnáš a žehnáš!11Hned zmiz, vrať se domů! Říkal jsem: ‚Zahrnu tě poctami,‘ ale Hospodin tě o tu poctu připravil.“ 12Balaám Balákovi odpověděl: „Copak jsem neříkal už tvým poslům, které jsi za mnou poslal:13‚I kdyby mi Balák dával svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit Hospodinův rozkaz a udělat o své vůli cokoli dobrého nebo zlého – řeknu jen to, co řekne Hospodin‘? Balaámova čtvrtá průpověď 14Hned odejdu domů ke svým, ale ještě ti povím, jak ten lid v budoucnu naloží s tvým lidem.“15Tehdy Balaám pronesl svou průpověď: „Toto praví Balaám, syn Beorův, toto praví jasnozřivý muž. 16Toto praví ten, jenž slyší Boží řeč, jenž má poznání od Nejvyššího, jenž vidění Všemohoucího spatřuje, jenž padá na tvář a jeho oči jsou odkryty: 17Vidím jej, i když to není teď, hledím na něj, i když ne zblízka: Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele; rozdrtí spánky Moábovy a temeno všech synů Setových. 18Také Edom bude poražen, poražen bude Seír od svých nepřátel, Izrael bude slavně vítězit. Balaámovy závěrečné průpovědi 19Panovat bude, kdo z Jákoba vzejde, vyhubí ty, kdo v Íru přežijí.“ 20Když pak Balaám spatřil Amaleka, pronesl tuto průpověď: „První mezi národy je Amalek, jeho koncem je však věčná záhuba.“ 21Když spatřil Kenijce, pronesl tuto průpověď: „Tvůj příbytek je pevný, na skále leží hnízdo tvé. 22Přesto však přijde vniveč, Kaine, jen co tě Ašur vezme do zajetí.“ 23Potom pronesl další průpověď: „Běda! Kdo přežije, až to Bůh udělá? 24Loďstvo od kyperských břehů porobí Ašura, porobí Hebera, i je však čeká věčná záhuba!“ 25Nato Balaám vstal a odešel zpátky domů. Rovněž Balák odešel svou cestou. 25 Izrael se klaní Baalovi 1Když Izrael pobýval v Šitimu, začal lid smilnit s místními Moábkami.2Ty je pozvaly k obětním hodům svého božstva a lid jedl a klaněl se jejich božstvu.3Tak se Izrael spřáhl s božstvem Baal-peor. Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem. 4Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vezmi všechny náčelníky lidu a veřejně je kvůli Hospodinu pověs na kůl, aby se Hospodinův planoucí hněv odvrátil od Izraele.“ 5Mojžíš pak řekl izraelským soudcům: „Každý pobijte ze svých mužů ty, kdo se spřáhli s Baal-peorem!“ 6Zatímco ostatní plakali u vchodu do Stanu setkávání, jeden ze synů Izraele přišel a před očima Mojžíše i celé izraelské obce si přivedl domů Midiánku.7Když to spatřil Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, vzdálil se od ostatních a vzal do ruky kopí.8Vešel za tím Izraelcem až do vnitřní části stanu a oba je probodl – onoho Izraelce i tu ženu až k jejímu podbřišku. Tehdy se rána mezi syny Izraele zastavila.9Těch, kdo tou ranou zemřeli, bylo 24 000. 10Hospodin promluvil k Mojžíšovi:11„Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, odvrátil mou zuřivost od synů Izraele. Rozhorlil se totiž uprostřed nich mou horlivostí, a tak jsem ve svém rozhorlení syny Izraele nezahubil.12Proto mu řekni, že já sám mu daruji svou smlouvu pokoje.13Ta bude pro něj i pro jeho potomstvo smlouvou věčného kněžství, neboť horlil pro svého Boha, a tak pro syny Izraele dosáhl smíření.“ 14Onen izraelský muž, který byl zabit spolu s Midiánkou, se jmenoval Zimri, syn Salův. Byl to vůdce svého otcovského rodu z pokolení Šimeonova.15Ona midiánská žena se jmenovala Kozbi, dcera Curova. Ten byl hlavou svého otcovského kmene v Midiánu. 16Hospodin promluvil k Mojžíšovi:17„Napadněte Midiánce a bijte je,18neboť oni lstivě napadli vás. Chtěli vás přelstít pomocí Peora a pomocí své sestry Kozbi, dcery midiánského vůdce, zabité v den té zhoubné rány kvůli Peorovi.“ 26 Nová generace Nové sčítání 1Po této ráně Hospodin řekl Mojžíšovi a Eleazarovi, synu kněze Árona:2„Sečtěte celou izraelskou obec. Od dvaceti let výše započtěte podle jejich otcovských domů každého, kdo je v Izraeli schopen vycházet do boje.“ 3Mojžíš s knězem Eleazarem k nim tedy na moábských pláních při Jordánu naproti Jerichu promluvili takto:4„Sečtěte lid od dvacetiletých výše, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.“ Toto jsou synové Izraele, kteří vyšli z Egypta: 5Synové Rubena, Izraelova prvorozeného: Chanoch a z něj rod chanošský, Palu a z něj rod paluský, 6Checron a z něj rod checronský, Karmi a z něj rod karmijský. 7To jsou rubenské rody. Čítaly 43 730 mužů. 8Palu měl syna Eliaba9a Eliab měl syny Nemuela, Dátana a Abirama. To byl ten Dátan a Abiram, zástupci obce, kteří s Korachovou tlupou bojovali proti Mojžíšovi a Áronovi při svém odboji proti Hospodinu.10Tehdy země otevřela ústa a pohltila je i Koracha. Celá ta tlupa pomřela a oněch 250 mužů pohltil oheň, takže se stali výstražným znamením.11Korachovi synové ale nevymřeli. 12Synové Šimeonovi po svých rodech: Nemuel a z něj rod nemuelský, Jamin a z něj rod jaminský, Jachin a z něj rod jachinský, 13Cochar a z něj rod cocharský, Šaul a z něj rod šaulský. 14To jsou šimeonské rody. Čítaly 22 200 mužů. 15Synové Gádovi po svých rodech: Cefon a z něj rod cefonský, Chagi a z něj rod chagijský, Šuni a z něj rod šunijský, 16Ozni a z něj kmen oznijský, Eri a z něj kmen erijský, 17Arodi a z něj kmen arodijský, Areli a z něj kmen arelijský. 18To jsou rody Gádových synů. Čítaly 40 500 mužů. 19(Er a Onan, Judovi synové, zemřeli v kanaánské zemi.) 20Synové Judovi po svých rodech: Šela a z něj rod šelský, Peres a z něj rod pereský, Zerach a z něj rod zerašský. 21Synové Peresovi: z Checrona rod checronský, z Chamula rod chamulský. 22To jsou rody Judovy. Čítaly 76 500 mužů. 23Synové Isacharovi po svých rodech: Tola a z něj rod tolský, Pua a z něj rod pujský, 24Jašub a z něj rod jašubský, Šimron a z něj rod šimronský. 25To jsou rody Isacharovy. Čítaly 64 300 mužů. 26Synové Zabulonovi po svých rodech: Sered a z něj rod seredský, Elon a z něj rod elonský, Jachleel a z něj rod jachleelský. 27To jsou zabulonské rody. Čítaly 60 500 mužů. 28Synové Josefovi po svých rodech: Manases a Efraim. 29Synové Manasesovi: Machir a z něj rod machirský (a Machir zplodil Gileáda), Gileád a z něj rod gileádský. 30Synové Gileádovi: Iezer a z něj rod iezerský, Chelek a z něj rod chelecký, 31Asriel a z něj rod asrielský, Šechem a z něj rod šechemský, 32Šemid a z něj rod šemidský, Chefer a z něj rod cheferský. 33Celofchad, syn Cheferův, neměl syny, jen samé dcery. Ty se jmenovaly: Machla, Noa, Chogla, Milka a Tirsa. 34To jsou rody Manasesovy. Čítaly 52 700 mužů. 35Synové Efraimovi po svých rodech: Šutelach a z něj rod šutelašský, Beker a z něj rod bekerský, Tachan a z něj rod tachanský. 36Synové Šutelachovi: Eran a z něj rod eranský. 37To jsou rody synů Efraimových. Čítaly 32 500 mužů. To jsou synové Josefovi po svých rodech. 38Synové Benjamínovi po svých rodech: Bela a z něj rod belský, Ašbel a z něj rod ašbelský, Achiram a z něj rod achiramský, 39Šufam a z něj rod šufamský, Chufam a z něj rod chufamský. 40Synové Belovi: Ard a Naáman: z Arda rod ardský, z Naámana rod naámanský. 41To jsou synové Benjamínovi po svých rodech. Čítaly 45 600 mužů. 42Toto jsou synové Danovi po svých rodech: Šucham a z něj rod šuchamský. To jsou čeledi Danovy po svých rodech.43Všechny šuchamské rody čítaly 64 400 mužů. 44Synové Ašerovi po svých rodech: Jimna a z něj rod jimenský, Jišvi a z něj rod jišvijský, Berija a z něj rod berijský. 45Synové Beriovi: Cheber a z něj rod cheberský, Malkiel a z něj kmen malkielský. 46Ašerova dcera se jmenovala Serach. 47To jsou rody synů Ašerových. Čítaly 53 400 mužů. 48Synové Neftalímovi po svých rodech: Jachceel a z něj rod jachceelský, Guni a z něj rod gunijský, 49Jecer a z něj rod jecerský, Šilem a z něj rod šilemský. 50To jsou čeledi Neftalímovy po svých rodech. Čítaly 45 400 mužů. 51Toto je celkový součet synů Izraele: 601 730 mužů. 52Hospodin promluvil k Mojžíšovi:53Ať je těmto rodům přiděleno dědičné území podle počtu zapsaných osob.54Většímu rodu přiděl větší dědictví, menšímu menší – každému podle jeho velikosti.55Země bude ovšem rozdělena losem; budou přijímat dědictví podle počtu osob ve svém otcovském pokolení.56Dědictví jim bude rozděleno losem, ať už malému či velkému. 57Toto je výčet levitů po jejich rodech: Geršon a z něj rod geršonský, Kehat a z něj rod kehatský, Merari a z něj rod merarijský. 58Patří do nich tyto levitské rody: rod libnijský, rod hebronský, rod machlijský, rod mušijský, rod korachovský. Kehat zplodil Amrama.59Amramova žena jménem Jochebed byla levitská dcera narozená Levimu v Egyptě. Ta Amramovi porodila Árona, Mojžíše a jejich sestru Miriam.60Áronovi se narodil Nádab, Abihu, Eleazar a Itamar.61Nádab a Abihu však zemřeli, když před Hospodinem obětovali nepatřičný oheň. 62Z levitů bylo započteno celkem 23 000 mužů starších jednoho měsíce. Nebyli započteni mezi syny Izraele, neboť jim mezi nimi nepřipadlo žádné dědictví. 63Toto jsou synové Izraele, které sečetl Mojžíš s knězem Eleazarem na moábských pláních při Jordánu naproti Jerichu.64Nebyl mezi nimi nikdo ze synů Izraele, které sečetl Mojžíš s knězem Áronem na poušti Sinaj.65O těch totiž Hospodin řekl: „Musejí zemřít na poušti,“ a nezůstal z nich nikdo než Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův. 27 Dědictví pro dcery 1Tehdy přistoupily dcery Celofchada, syna Cheferova, syna Gileádova, syna Machirova, syna Manasesova z rodu Josefova syna Manasese. Jeho dcery se jmenovaly Machla, Noa, Chogla, Milka a Tirsa.2Postavily se před Mojžíše, před kněze Eleazara, před vůdce a před celou obec ke vchodu do Stanu setkávání a řekly:3„Náš otec zemřel na poušti, ale nepatřil k té tlupě, která se srotila proti Hospodinu, k tlupě Korachově. Zemřel pro svůj vlastní hřích, aniž měl syny.4Má jméno našeho otce vymizet z jeho rodu jen proto, že neměl syna? Přiděl nám dědičné vlastnictví mezi bratry našeho otce.“ 5Mojžíš tedy jejich případ přednesl Hospodinu.6Hospodin Mojžíšovi řekl:7„Celofchadovy dcery mluví správně. Bezodkladně jim přiděl dědičné vlastnictví mezi bratry jejich otce; dědictví jejich otce převeď na ně. 8K synům Izraele pak promluv takto: Když někdo zemře, aniž měl syna, převedete jeho dědictví na jeho dceru.9Kdyby neměl ani dceru, přidělíte jeho dědictví jeho bratrům.10Kdyby neměl ani bratry, přidělíte jeho dědictví bratrům jeho otce. Nový vůdce 11Kdyby ani jeho otec neměl bratry, přidělíte jeho dědictví nejbližšímu příbuznému z jeho rodu a ten je obdrží.“ A to se pro syny Izraele stalo právním ustanovením, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. 12Hospodin Mojžíšovi řekl: „Vystup na toto pohoří Abarim a pohleď na zem, kterou dávám synům Izraele.13Až ji spatříš, budeš i ty připojen ke svému lidu, jako byl k němu připojen tvůj bratr Áron.14To proto, že jste se vzepřeli mému příkazu na poušti Cin, kde se obec se mnou pustila do sváru, místo abyste před nimi prokázali mou svatost.“ To je ta Mej-meriba, Voda sváru, v Kádeši na poušti Cin. 15Mojžíš Hospodinu odpověděl:16„Ó Hospodine, Bože duchů veškerého tvorstva! Opatři této obci někoho,17kdo by před nimi vycházel i vcházel, kdo by je vyváděl i uváděl, aby Hospodinova obec nebyla jako ovce bez pastýře.“ 18Hospodin Mojžíšovi řekl: „Jozue, syn Nunův, je muž, ve kterém přebývá Duch. Vezmi jej k sobě a vlož na něj ruku.19Postav jej před kněze Eleazara a před očima celé obce mu dej pověření.20Předej mu svou důstojnost, aby jej celá izraelská obec poslouchala.21Ať se postaví před kněze Eleazara. Ten se za něj bude dotazovat na Hospodinova rozhodnutí pomocí urim. Na jeho rozkaz budou vycházet a na jeho rozkaz budou vcházet – on a s ním všichni synové Izraele, totiž celá obec.“ 22Mojžíš tedy učinil, jak mu Hospodin přikázal. Vzal Jozuu, postavil ho před kněze Eleazara a před celou obec,23vložil na něj ruce a dal mu pověření, jak o tom Hospodin promluvil skrze Mojžíše. 28 Každodenní oběti 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Přikaž synům Izraele: Dbejte na to, ať mi v určený čas přinášíte mé oběti, můj pokrm, mou ohnivou oběť, mou příjemnou vůni.3Řekni jim: Toto je ohnivá oběť, kterou budete přinášet Hospodinu každý den: dva roční beránci bez vady ke stálé zápalné oběti.4Jednoho beránka obětuj ráno a druhého za soumraku.5Jako moučnou oběť k němu přidej desetinu efy jemné mouky zadělané čtvrtkou hinu vytlačeného oleje.6To je stálá zápalná oběť, ustanovená na hoře Sinaj jako příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu.7K beránku patří úlitba čtvrtky hinu kvašeného nápoje, kterou pro Hospodina vyliješ ve svatyni. Sobotní oběti 8Druhého beránka obětuj za soumraku. Připrav stejnou moučnou oběť i úlitbu jako ráno. Bude to příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu.“ 9„V sobotní den obětuj dva roční beránky bez vady. Jako moučnou oběť k nim přidej dvě desetiny efy jemné mouky zadělané olejem s příslušnou úlitbou. Oběti při novoluní 10To je sobotní zápalná oběť – tu přinášejte kromě stálé zápalné oběti a úlitby každou sobotu.“ 11„Při začátcích vašich měsíců přineste jako zápalnou oběť Hospodinu dva mladé býčky, jednoho berana a sedm ročních beránků bez vady.12Jako moučnou oběť pak přidejte tři desetiny efy jemné mouky zadělané olejem ke každému býčku, dvě desetiny k jednomu beranu13a po desetině ke každému beránku. To je zápalná oběť, připravená jako příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu.14K nim náleží tyto úlitby: půl hinu vína na býčka, třetina hinu na berana a čtvrtina hinu na beránka. To je zápalná obět při novoluní každého měsíce v roce. Oběti při Hodu beránka 15Kromě stálé zápalné oběti a příslušné úlitby ať je obětován také jeden kozel jako oběť za hřích.“ 16„Čtrnáctého dne prvního měsíce bude Pesach – Hospodinův Hod beránka.17Patnáctého dne toho měsíce pak bude slavnost. Po sedm dní jezte nekvašené chleby.18Prvního dne mějte svaté shromáždění; nedělejte žádnou běžnou práci.19Jako ohnivou oběť přineste Hospodinu k zápalné oběti dva mladé býčky, jednoho berana a sedm ročních beránků; hleďte, ať jsou bez vady.20Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na býčka, dvě desetiny na berana21a na každého z těch sedmi beránků po desetině.22Dále přines jednoho kozla jako oběť za hřích, aby za vás byl vykonán obřad smíření.23Toto vše budete obětovat kromě ranní zápalné oběti, která patří ke stálé zápalné oběti.24Stejně tak budete po sedm dní každý den obětovat pokrm ohnivé oběti příjemně vonící Hospodinu; ať je obětován kromě stálé zápalné oběti a její úlitby. Oběti při Slavnosti týdnů 25Sedmého dne pak mějte svaté shromáždění; nedělejte žádnou běžnou práci.“ 26„V Den prvotin, až budete o vaší Slavnosti týdnů přinášet Hospodinu novou moučnou oběť, mějte svaté shromáždění; nedělejte žádnou běžnou práci.27Jako příjemně vonící zápalnou oběť přineste Hospodinu dva mladé býčky, jednoho berana a sedm ročních beránků.28Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na jednoho býčka, dvě desetiny na jednoho berana29a na každého z těch sedmi beránků po desetině.30Přines také jednoho kozla, aby za vás byl vykonán obřad smíření.31To vše připravíte kromě stálé zápalné oběti a moučné oběti, která k ní náleží; hleďte, ať jsou bez vady. Rovněž tak úlitby, které k nim náleží.“ 29 Oběti při Slavnosti troubení 2Jako příjemně vonící zápalnou oběť přineste Hospodinu jednoho ročního býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků bez vady.3Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na býčka, dvě desetiny na berana4a jednu desetinu na každého z těch sedmi beránků.5Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, aby za vás byl vykonán obřad smíření. Oběti v Den smíření 6To vše (kromě novolunní zápalné oběti s její moučnou obětí, kromě stálé zápalné oběti s její moučnou obětí a kromě patřičných úliteb) připravíte podle příslušných pravidel jako příjemnou vůni, jako ohnivou oběť Hospodinu.“ 7„Desátého dne téhož sedmého měsíce mějte svaté shromáždění, kdy se budete pokorně postit; nedělejte žádnou práci.8Jako příjemně vonící zápalnou oběť přineste Hospodinu jednoho ročního býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků; hleďte, ať jsou bez vady.9Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na býčka, dvě desetiny na jednoho berana10a na každého z těch sedmi beránků po desetině. Oběti při Slavnosti stánků 11Dále přineste jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě oběti za hřích při obřadu smíření, kromě stálé zápalné oběti s její moučnou obětí a kromě jejich úliteb).“ 12„Patnáctého dne sedmého měsíce mějte svaté shromáždění; nedělejte žádnou běžnou práci. Po sedm dní budete slavit Hospodinovu slavnost:13Jako příjemnou vůni, jako ohnivou oběť přineste Hospodinu k zápalné oběti 13 mladých býčků, 2 berany a 14 ročních beránků; ať jsou bez vady.14Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na každého z těch třinácti býčků, dvě desetiny na každého z těch dvou beranů15a na každého z těch čtrnácti beránků po desetině.16Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby). 17Druhý den slavnosti: 12 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady.18K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu.19Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a jejich úliteb). 20Třetí den: 11 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady.21K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu.22Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby). 23Čtvrtý den: 10 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady.24K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu.25Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby). 26Pátý den: 9 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady.27K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu.28Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby). 29Šestý den: 8 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady.30K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu.31Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a jejích úliteb). 32Sedmý den: 7 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady.33K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle příslušných pravidel, úměrně jejich počtu.34Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby). 35Osmého dne mějte svátek; nedělejte žádnou běžnou práci.36Jako příjemnou vůni, ohnivou oběť přineste Hospodinu k zápalné oběti jednoho býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků bez vady.37K tomu býčku, beranu a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu.38Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby). 39Tyto zápalné oběti, moučné oběti, úlitby a pokojné oběti budete přinášet Hospodinu při vašich slavnostech, a to kromě svých slibů a dobrovolných darů.“ 30 Sliby manželek a dcer 1Mojžíš řekl synům Izraele všechno tak, jak mu Hospodin přikázal. 2Mojžíš promluvil k náčelníkům izraelských pokolení: „Hospodin přikázal toto:3Když se muž zaváže Hospodinu slibem nebo přísahou, nebude moci své slovo zrušit; učiní přesně to, co slíbil. 4Když se mladá žena, dosud žijící v domě svého otce, zaváže Hospodinu nějakým slibem nebo závazkem5a její otec o tom uslyší a nic nenamítne, pak budou všechny sliby a závazky, které na sebe vzala, platit.6Pokud jí to však otec v den, kdy o tom uslyší, zakáže, pak žádný slib ani závazek, který na sebe vzala, neplatí. Hospodin jí slib odpustí, neboť jí zabránil její otec. 7Vdá-li se poté, co na sebe vzala slib nebo nějaký nerozvážný závazek,8a její muž proti tomu v den, kdy o tom uslyší, nic nenamítne, pak budou její sliby i závazky platit.9Pokud jí to však manžel v den, kdy o tom uslyší, zakáže, pak tím zrušil jakýkoli její slib i nerozvážný závazek. Hospodin jí slib odpustí. 10(Každý slib, jímž se zavázala vdova či zapuzená žena ovšem platí.) 11Složí-li žena slib nebo se zaváže přísahou v domě svého muže,12pak, pokud její muž nic nenamítne, až o tom uslyší, a nebude jí bránit, budou všechny její sliby i závazky platit.13Pokud by je však manžel v den, kdy o tom uslyší, zrušil, pak nic ze slibů a závazků, které vyšly z jejích rtů, neplatí. Její muž je zrušil, Hospodin jí je odpustí.14Jakýkoli slib nebo přísežný závazek, jímž by se omezovala, potvrdí, anebo zruší její muž.15Pokud by však k tomu až do příštího dne nic nenamítal, pak tím potvrdil všechny její sliby i závazky, jimiž je vázána. Potvrdil je, neboť v den, kdy o nich uslyšel, mlčel.16Pokud by je zrušil později, ponese vinu.“ 17Toto jsou pravidla, která Hospodin přikázal Mojžíšovi ohledně muže a jeho ženy a ohledně otce a jeho mladé dcery, která ještě žije v jeho domě. 31 Pomsta nad Midiánci 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Než budeš připojen ke svému lidu, vykonej pomstu synů Izraele nad Midiánci.“ 3Mojžíš proto řekl lidu: „Vyzbrojte mezi sebou muže způsobilé k boji. Ať vytáhnou proti Midiánu a vykonají nad ním Hospodinovu pomstu.4Z každého izraelského pokolení vyšlete k boji po tisíci mužů.“5A tak bylo z izraelských tisíců povoláno po tisíci z každého pokolení, 12 000 mužů vyzbrojených k boji.6Mojžíš je vyslal do boje po tisíci z každého pokolení a s nimi Pinchase, syna kněze Eleazara, se svatým náčiním a s trubkami k troubení v ruce. 7Vytáhli tedy do boje proti Midiánu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi, a pobili je do posledního muže.8Zabili také midiánské krále: Eviho, Rekema, Cura, Chura a Rebu – pět midiánských králů. Také Balaáma, syna Beorova, zabili mečem.9Midiánské ženy i jejich děti ale Izraelci zajali. Ukořistili také všechen jejich dobytek, stáda a veškeré bohatství.10Všechna jejich města, v nichž sídlili, i všechny jejich osady vypálili.11Zmocnili se veškeré kořisti včetně lidí a dobytka.12Všechnu kořist, jíž se zmocnili, i všechny zajatce pak přivedli k Mojžíšovi, ke knězi Eleazarovi a k izraelské obci do tábora na moábských pláních při Jordánu naproti Jerichu. 13Mojžíš, kněz Eleazar a všichni vůdcové obce jim vyšli z tábora naproti.14Mojžíš se však na velitele vojska, na vůdce tisíců a stovek, kteří se vraceli z válečného tažení, rozhněval:15„Vy jste nechali všechny ty ženy naživu?16Vždyť právě ony na Balaámovu radu svedly syny Izraele od Hospodina k Peorovi. Kvůli tomu přišla na Hospodinovu obec ta rána!17Pobijte tedy všechny chlapce. Pobijte i každou ženu, která už spala s mužem.18Všechny dívky, které ještě nepoznaly muže, si nechte živé. 19Vy sami pak zůstaňte po sedm dní venku za táborem. Všichni, kdo jste někoho zabili, a všichni, kdo jste se dotkli něčeho zabitého, se budete třetího a sedmého dne očišťovat – jak vy, tak vaši zajatci.20Očistěte také všechny oděvy, všechny kožené předměty, vše vyrobené z kozí srsti i každý předmět ze dřeva.“ 21Kněz Eleazar pak řekl bojovníkům, kteří byli v té bitvě: „Toto je ustanovení Zákona, jejž Hospodin přikázal Mojžíšovi:22Zlato, stříbro, bronz, železo, cín a olovo,23vše, co snese oheň, přepálíte ohněm, a bude to čisté. Musí se to ale ještě očistit očistnou vodou. Vše, co oheň nesnese, propláchněte vodou. Dělení kořisti 24Sedmého dne si vyperte roucha, a budete čistí. Teprve potom se vrátíte do tábora.“ 25Hospodin Mojžíšovi řekl:26„Spolu s knězem Eleazarem a s rodovými náčelníky obce pořiď soupis zajaté kořisti, jak z lidí, tak z dobytka.27Rozděl kořist rovným dílem mezi bojovníky, kteří šli do bitvy, a mezi zbytek obce.28Od bojovníků, kteří šli do bitvy, vyber příspěvek pro Hospodina. Bude to jeden život z každých pěti set, a to jak z lidí, tak ze skotu, oslů i bravu.29Tento podíl z jejich poloviny odevzdej knězi Eleazarovi jako příspěvek Hospodinu.30Z poloviny patřící ostatním synům Izraele vyber po jednom ukořistěném z padesáti, a to jak z lidí, tak ze všeho dobytka (ze skotu, oslů i bravu). Ty odevzdej levitům pečujícím o Hospodinův Příbytek.“31Mojžíš a kněz Eleazar tedy učinili, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. 32Zbytek kořisti uchvácené vojskem činil: 675 000 kusů bravu, 3372 000 kusů skotu, 3461 000 oslů, 3532 000 žen, které ještě nepoznaly muže. 36Polovina podílu těch, kteří vyšli do boje, činila: 337 500 kusů bravu;37z nich bylo Hospodinu odvedeno 675. 3836 000 kusů skotu; z nich bylo Hospodinu odvedeno 72. 3930 500 oslů; z nich bylo Hospodinu odvedeno 61. 4016 000 osob; z nich bylo Hospodinu odvedeno 32. 41Tento příspěvek Hospodinu předal Mojžíš knězi Eleazarovi, jak mu Hospodin přikázal. 42Druhá polovina, patřící zbytku izraelské obce (polovina, kterou Mojžíš oddělil od té patřící bojovníkům),43činila: 337 500 kusů bravu, 4436 000 kusů skotu, 4530 500 oslů, 4616 000 osob. 47Z této poloviny patřící synům Izraele vybral Mojžíš po jednom z každých padesáti ukořistěných, a to jak z lidí, tak z dobytka. Ty odevzdal levitům pečujícím o Hospodinův Příbytek, jak mu Hospodin přikázal. 48Poté k Mojžíšovi přistoupili velitelé vojenských oddílů, vůdcové tisíců a stovek,49a řekli Mojžíšovi: „Tvoji služebníci sečetli bojovníky, jimž jsme veleli, a ani jeden nám nechybí.50Proto každý z nás přinášíme Hospodinu dar ze získaných zlatých šperků – spony, náramky, prsteny, náušnice a přívěsky – k vykoupení našich životů před Hospodinem.“ 51Mojžíš a kněz Eleazar tedy od nich přijali všechny ty mistrovské zlaté šperky.52Všechno zlato odevzdané Hospodinu vážilo 16 750 šekelů.53(Bojovníci ovšem kořistili každý pro sebe.)54Mojžíš a kněz Eleazar od vůdců tisíců a stovek to zlato přijali a odnesli je do Stanu setkávání jako připomínku synů Izraele před Hospodinem. 32 Obsazení Zajordání 1Synové Rubenovi a synové Gádovi měli obrovské množství dobytka. Uviděli jaezerskou a gileádskou zem a hle, bylo to místo vhodné pro dobytek.2Rubenovi a Gádovi synové tedy přišli a řekli Mojžíšovi, knězi Eleazarovi a vůdcům obce:3„Atarot, Dibon, Jaezer, Nimra, Chešbon, Eleale, Sebam, Nebó a Beon,4země, kterou Hospodin dobyl pro izraelskou obec, je země vhodná pro dobytek – a tvoji služebníci mají spoustu dobytka.“5Dále řekli: „Prokaž nám prosím laskavost, ať tato země připadne do vlastnictví nám, tvým služebníkům. Nevoď nás přes Jordán.“ 6Mojžíš Rubenovým a Gádovým synům odpověděl: „Mají snad vaši bratři jít do boje, zatímco vy zůstanete zde?7Proč chcete syny Izraele odradit od vstupu do země, kterou jim Hospodin dal?8Totéž udělali vaši otcové, když jsem je vyslal z Kádeš-barné, aby prohlédli zem.9Došli až k údolí Eškol, prohlédli zem, ale pak syny Izraele odradili od vstupu do země, kterou jim Hospodin dal.10Hospodin toho dne vzplanul hněvem a odpřisáhl:11‚Nikdo z těch, kdo vyšli z Egypta, nikdo starší dvaceti let nespatří zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, neboť se mi nevydali cele.12Jen Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův, se cele vydali Hospodinu.‘13Hospodin tehdy vzplanul proti Izraeli hněvem a nechal je čtyřicet let bloudit po poušti, dokud to pokolení, které se znelíbilo Hospodinu, do posledního nevymřelo. 14Hle, nyní jste nastoupili na místo svých otců, vy plemeno hříšníků, abyste ještě více roznítili Hospodinův planoucí hněv proti Izraeli!15Jestliže se od něj odvrátíte, nechá tento lid na poušti ještě déle, a tak je všechny přivedete do záhuby!“ 16Přistoupili tedy k Mojžíšovi blíž a řekli: „Chceme tu postavit ohrady pro svůj dobytek a města pro své děti.17Sami pak půjdeme v plné zbroji v čele synů Izraele, dokud je nepřivedeme na jejich místo. Naše děti zatím zůstanou v opevněných městech, chráněny před obyvateli země.18My se ale domů nevrátíme, dokud se každý syn Izraele neujme svého dědictví.19Nebudeme s nimi zabírat zem za Jordánem ani nikde dále, neboť nám připadlo dědictví na východ od Jordánu.“ 20Mojžíš jim odpověděl: „Chcete-li to slovo splnit, připravte se před Hospodinem k boji.21Každý z vašich ozbrojenců půjde před Hospodinem za Jordán, dokud on před vámi nevyžene své nepřátele.22Až bude země před Hospodinem podmaněna, budete se moci vrátit a budete zproštěni tohoto závazku k Hospodinu a k Izraeli. Tehdy se před Hospodinem tato země stane vaším vlastnictvím. 23Pokud se tak nezachováte, hle, zhřešíte proti Hospodinu, a vězte, že váš trest si vás najde.24Postavte si města pro děti a ohrady pro ovce a kozy; splňte však, co jste slíbili.“ 25Rubenovi a Gádovi synové Mojžíšovi odpověděli: „Tvoji služebníci učiní, jak jim náš pán přikazuje.26Naše děti, naše ženy, náš dobytek a všechna naše zvířata zůstanou v gileádských městech,27zatímco tvoji služebníci, každý v plné zbroji, přejdou Jordán, aby bojovali před Hospodinem, jak praví náš pán.“ 28Mojžíš tedy o nich vydal příkaz knězi Eleazarovi, Jozuovi, synu Nunovu, a náčelníkům izraelských pokolení.29Mojžíš jim řekl: „Pokud s vámi Gádovi a Rubenovi synové přejdou Jordán, každý vyzbrojen k boji před Hospodinem, pak jim po dobytí země dáte do vlastnictví gileádskou zem.30Pokud však s vámi nepůjdou jako ozbrojenci, připadne jim vlastnictví mezi vámi v kanaánské zemi.“ 31Gádovi a Rubenovi synové na to řekli: „Uděláme, co Hospodin tvým služebníkům řekl:32Přejdeme vyzbrojeni před Hospodinem do země Kanaán a získáme dědičné vlastnictví v Zajordání.“ 33Mojžíš tedy Gádovým a Rubenovým synům a polovině pokolení Manasesova, syna Josefova, přidělil království emorejského krále Sichona a bášanského krále Oga – zemi i s jejími městy včetně území pohraničních měst. 34Synové Gádovi pak vystavěli Dibon, Atarot, Aroer,35Atarot-šofan, Jaezer, Jogbehu,36opevněná města Bet-nimra a Bet-haran a ohrady pro ovce a kozy. 37Synové Rubenovi vystavěli Chešbon, Eleale, Kiriatajim,38Nebó, Baal-meon (jejichž jména byla změněna) a také Sibmu. Města, která vystavěli, přejmenovali. 39Synové Machira, syna Manasesova, šli do Gileádu, dobyli jej a vyhnali Emorejce, kteří tam bydleli.40Mojžíš tedy Gileád přidělil Machirovi, synu Manasesovu, a ten se v ní usadil.41Manasesův syn Jair pak vytáhl, dobyl jejich vesnice a nazval je Chavot-jair, Jairovy vesnice.42Také Noba vytáhl, dobyl Kenat i jeho vesnice a nazval je svým jménem: Noba. 33 Trasa exodu 1Toto jsou zastávky na cestě synů Izraele, když pod Mojžíšovým a Áronovým vedením táhli po svých oddílech z Egypta.2Mojžíš během jejich tažení zapisoval, odkud podle Hospodinova rozkazu vycházeli. Toto jsou zastávky na jejich tažení: 3Patnáctého dne prvního měsíce, ráno po Hodu beránka, vytáhli synové Izraele z Ramesesu. Před očima celého Egypta směle vyrazili na cestu.4Egypťané zatím pohřbívali všechny své prvorozené, které mezi nimi Hospodin pobil, když vykonal soud nad jejich bohy. 5Synové Izraele vyšli z Ramesesu a utábořili se v Sukotu. 6Vyšli ze Sukotu a utábořili se v Etamu na kraji pouště. 7Vyšli z Etamu, obrátili se zpět k Pi-chirotu naproti Baal-cefonu a utábořili se před Migdolem. 8Vyšli z Pi-chirotu, prošli prostředkem moře na poušť, ušli tři dny cesty etamskou pouští a utábořili se v Maře. 9Vyšli z Mary a přišli do Elimu. V Elimu bylo dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem; tam se utábořili u vody. 10Vyšli z Elimu a utábořili se u Rudého moře. 11Vyšli od Rudého moře a utábořili se v poušti Sin. 12Vyšli z pouště Sin a utábořili se v Dofce. 13Vyšli z Dofky a utábořili se v Aluši. 14Vyšli z Aluše a utábořili se v Refidimu, kde lid neměl vodu k pití. 15Vyšli z Refidimu a utábořili se na poušti Sinaj. 16Vyšli z pouště Sinaj a utábořili se v Kibrot-hataavě. 17Vyšli z Kibrot-hataavy a utábořili se v Chacerotu. 18Vyšli z Chacerotu a utábořili se v Ritmě. 19Vyšli z Ritmy a utábořili se v Rimon-perecu. 20Vyšli z Rimon-perecu a utábořili se v Libně. 21Vyšli z Libny a utábořili se v Rise. 22Vyšli z Risy a utábořili se v Kehelatě. 23Vyšli z Kehelaty a utábořili se na hoře Šefer. 24Vyšli od hory Šefer a utábořili se v Charadě. 25Vyšli z Charady a utábořili se v Makhelotu. 26Vyšli z Makhelotu a utábořili se v Tachatu. 27Vyšli z Tachatu a utábořili se v Terachu. 28Vyšli z Terachu a utábořili se v Mitce. 29Vyšli z Mitky a utábořili se v Chašmoně. 30Vyšli z Chašmony a utábořili se v Moserotu. 31Vyšli z Moserotu a utábořili se v Bne-jaakanu. 32Vyšli z Bne-jaakanu a utábořili se v Chor-gidgadu. 33Vyšli z Chor-gidgadu a utábořili se v Jotbatě. 34Vyšli z Jotbaty a utábořili se v Abroně. 35Vyšli z Abrony a utábořili se v Ecjon-geberu. 36Vyšli z Ecjon-geberu a utábořili se v Kádeši na poušti Cin. 37Vyšli z Kádeše a utábořili se u hory Hór na kraji edomské země. 38Prvního dne pátého měsíce čtyřicátého roku po vyjití synů Izraele z Egypta vystoupil kněz Áron podle Hospodinova rozkazu na horu Hór a tam zemřel.39Když Áron zemřel na hoře Hór, bylo mu 123 let. 40Tenkrát se aradský král, Kanaánec sídlící v Negevu v kanaánské zemi, dozvěděl o příchodu synů Izraele. 41Vyšli od hory Hór a utábořili se v Calmoně. 42Vyšli z Calmony a utábořili se v Punonu. 43Vyšli z Punonu a utábořili se v Obotu. 44Vyšli z Obotu a utábořili se v Ije-abarimu na moábské hranici. 45Vyšli z Ijimu a utábořili se v Dibon-gadu. 46Vyšli z Dibon-gadu a utábořili se v Almon-diblataimu. 47Vyšli z Almon-diblatajmu a utábořili se v pohoří Abarim proti Nebó. 48Vyšli z pohoří Abarim a utábořili se na moábských pláních při Jordánu naproti Jerichu. Příkaz k dobytí Kanaánu 49Jejich tábor na moábských pláních u Jordánu sahal od Bet-ješimotu až po Abel-šitim. 50Na moábských pláních, při Jordánu naproti Jerichu, promluvil Hospodin k Mojžíšovi:51„Řekni synům Izraele: Až přejdete Jordán a vstoupíte do kanaánské země,52vyžeňte všechny obyvatele země. Zničte všechny jejich tvarované kameny, zničte všechny jejich lité sochy a zrušte jejich obětní výšiny.53Podrobte si tu zem a osídlete ji, neboť jsem vám ji dal – obsaďte ji!54Rozdělte si tu zemi losem na dědičné podíly podle svých rodů. Většímu rodu přidělte větší dědictví a menšímu menší. Kamkoli padne čí los, to bude jeho. Rozdělte si zem podle otcovských pokolení. 55Pokud obyvatele té země nevyženete, pak se vám ti, které tam ponecháte, stanou trním v očích a ostny v bocích. Budou vás trýznit v zemi, v níž budete bydlet.56To, co jsem zamýšlel učinit jim, pak nakonec učiním vám.“ 34 Hranice zaslíbené země 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2„Přikaž synům Izraele: Až vejdete do Kanaánu, toto budou hranice země, která vám připadne za dědictví: 3Vaše jižní hranice povede od pouště Cin podél Edomu. Začne od konce Mrtvého moře na východě,4stočí se jižně od srázu Akrabim, bude pokračovat k Cinu, až dosáhne na jih od Kádeš-barné. Odtud povede k Chacar-adaru a bude pokračovat k Acmonu,5kde se stočí, a podél Egyptského potoka dosáhne k moři. 6Vaši západní hranici bude tvořit Středozemní moře. Jeho pobřeží bude vaše západní hranice. 7Vaše severní hranice povede takto: od Středozemního moře ji vytyčíte k hoře Hór8a odtud dál k Lebo-chamátu, až dosáhne Cedadu.9Odtud povede k Zifronu, až dosáhne k Chacar-enanu. To bude vaše severní hranice. 10Svou východní hranici vytyčíte od Chacar-enanu k Šefamu.11Odtud sestoupí k Rible východně od Ajinu; odtud bude sestupovat dál podél svahů východně od Galilejského jezera.12Odtud hranice sestoupí k Jordánu a dosáhne až k Mrtvému moři. To budou hranice vaší země ze všech stran.“ 13Mojžíš synům Izraele přikázal: „To je ta země – rozdělte si ji losem! Hospodin přikázal, aby byla přidělena devíti a půl pokolením.14Rubenovu a Gádovu pokolení s jejich rodinami se totiž už dostalo dědictví, stejně jako polovině pokolení Manasesova.15Tato dvě a půl pokolení už získala dědictví na východní straně Jordánu naproti Jerichu.“ 16Hospodin promluvil k Mojžíšovi:17„Toto jsou jména mužů, kteří vám rozdělí zemi do dědictví: kněz Eleazar a Jozue, syn Nunův.18Z každého pokolení určete jednoho vůdce, aby jim pomáhali rozdělovat zem.19A toto jsou jména těch mužů: Káleb, syn Jefunův, z pokolení Juda, 20Šemuel, syn Amihudův, z pokolení Šimeon, 21Elidad, syn Kislonův, z pokolení Benjamín, 22Buki, syn Jogliův, vůdce pokolení Dan, 23Chaniel, syn Efodův, vůdce pokolení Josefova syna Manasese, 24Kemuel, syn Šiftanův, vůdce pokolení Josefova syna Efraima, 25Elicafan, syn Parnachův, vůdce pokolení Zabulon, 26Paltiel, syn Azanův, vůdce pokolení Isachar, 27Achihud, syn Šelomiův, vůdce pokolení Ašer, 28Pedahel, syn Amihudův, vůdce pokolení Neftalí.“ 29To jsou ti, kterým Hospodin přikázal, aby synům Izraele přidělili dědictví v zemi Kanaán. 35 Levitská města 1Na moábských pláních, při Jordánu naproti Jerichu, promluvil Hospodin k Mojžíšovi:2„Přikaž synům Izraele, ať ze svého dědičného území dají levitům města k bydlení; také pastviny okolo těch měst dejte levitům.3Ta města jim budou sloužit k bydlení a přilehlé pastviny budou pro jejich dobytek a pro všechna jejich zvířata. 4Předměstské pastviny, které dáte levitům, ať obklopují městskou zeď ze všech stran do vzdálenosti tisíce loktů. Útočištná města 5Proto vyměřte dva tisíce loktů na východní straně města a stejně tolik na jižní, západní a severní straně města, tak aby město bylo uprostřed. Toto budou jejich předměstské pastviny.“ 6„Z měst, která dáte levitům, bude šest měst útočištných. Tam se bude moci uchýlit ten, kdo někoho zabil. K nim přidáte levitům další čtyřicet dvě města –7celkem čtyřicet osm měst s přilehlými pastvinami.8Ta města jim z vlastnictví synů Izraele přidělíte takto: od většího pokolení více, od menšího méně. Každé pokolení dá levitům část měst, odpovídající jeho dědičnému území.“ 9Hospodin promluvil k Mojžíšovi:10„Řekni synům Izraele: Až přejdete Jordán a vstoupíte do kanaánské země,11vyberte si města, která vám budou sloužit jako útočiště. Bude se do nich moci uchýlit ten, kdo někoho neúmyslně zabil.12Ta města vám budou sloužit jako útočiště před mstitelem, aby ten, kdo někoho zabil, nezemřel dříve, než se dostaví k soudu před obcí. 13Určete si šest měst, která vám budou sloužit jako útočiště:14tři města v Zajordání a tři města v zemi Kanaán. Ta ať slouží jako útočištná města.15Těchto šest měst ať synům Izraele, hostům i přistěhovalcům slouží za útočiště, aby se tam uchýlil každý, kdo někoho neúmyslně zabil. 16Udeří-li někdo někoho železným předmětem tak, že dotyčný zemře, je to vrah a jako vrah musí zemřít.17Vezme-li do ruky kámen, kterým lze zabít, a udeří někoho tak, že dotyčný zemře, je to vrah a jako vrah musí zemřít.18Vezme-li do ruky dřevěný předmět, kterým lze zabít, a udeří někoho tak, že dotyčný zemře, je to vrah a jako vrah musí zemřít.19Vraha zabije krevní mstitel; jakmile ho dopadne, zabije ho.20Strčí-li někdo do někoho z nenávisti nebo po něm něco úmyslně hodí tak, že dotyčný zemře,21anebo někoho z nepřátelství udeří pěstí tak, že dotyčný zemře, pak musí ten, kdo ho udeřil, zemřít – je to vrah. Vraha zabije krevní mstitel; jakmile ho dopadne, zabije ho. 22Strčí-li však někdo do někoho náhodou, a ne z nepřátelství, anebo po něm hodí nějaký předmět, ale neúmyslně,23anebo na něj z nepozornosti shodí jakýkoli kámen, který může zabít, a dotyčný zemře, ačkoli viník nebyl jeho nepřítelem a nezamýšlel mu nic zlého,24pak mezi tím, kdo udeřil, a krevním mstitelem rozhodne obec podle těchto soudních pravidel.25Obec ochrání toho, kdo zabil, před krevním mstitelem a umožní mu návrat do útočištného města, kam se uchýlil. Tam bude bydlet až do smrti nejvyššího kněze pomazaného svatým olejem. 26Pokud se ale ten, kdo někoho zabil, odváží vyjít za hranice svého útočištného města27a krevní mstitel ho najde mimo jeho hranice a zabije ho, nebude mstitel vinen prolitou krví.28Ten, kdo někoho zabil, má totiž pobývat ve svém útočištném městě až do smrti nejvyššího kněze. Teprve po jeho smrti se smí vrátit na svůj vlastní pozemek. 29Toto se vám stane právním ustanovením pro všechna budoucí pokolení, kdekoli se usadíte. 30Každý vrah, který někoho zabil, bude popraven, ovšem pouze na základě výpovědi svědků. Jediné svědectví k popravě člověka nestačí. 31Vrah zaslouží smrt. Za jeho život nepřijímejte výkupné; musí zemřít. 32Ani za toho, kdo se uchýlil do útočištného města, nepřijímejte výkupné, chtěl-li by se vrátit domů dříve, než zemře nejvyšší kněz. 33Neposkvrňujte zemi, v níž jste; právě krev totiž zemi poskvrňuje. Země nemůže být očištěna od krve, která na ní byla prolita, jinak než krví toho, kdo ji prolil.34Nesmíš poskvrnit zem, v níž bydlíte. Vždyť uprostřed ní přebývám já sám – já Hospodin bydlím uprostřed synů Izraele!“ 36 Dědičky v Izraeli 1Tehdy přistoupili rodoví náčelníci z rodu Gileáda, syna Machirova, syna Manasesova z rodů Josefových synů, aby promluvili před Mojžíšem a před izraelskými rodovými náčelníky.2Řekli: „Hospodin našemu pánu přikázal, aby synům Izraele rozdělil zemi losem na dědičné podíly. Našemu pánu bylo rovněž od Hospodina přikázáno, aby dědictví našeho bratra Celofchada přidělil jeho dcerám.3Vdají-li se však za někoho z jiných izraelských kmenů, pak jejich dědictví ubude z dědictví našich otců a bude přidáno k dědictví kmene, do něhož se vdají. Tak by z našeho dědičného losu ubylo.4Dokonce i když synům Izraele nastane milostivé léto, dědictví těchto dcer setrvá v kmeni, do něhož se vdají. Tak by jejich dědictví ubylo z dědictví našeho otcovského kmene.“ 5Mojžíš pak na Hospodinův rozkaz synům Izraele oznámil: „Kmen Josefových synů mluví správně.6Hospodin ohledně Celofchadových dcer přikazuje toto: Mohou se vdávat, za koho chtějí, ale jen uvnitř svého otcovského rodu a kmene.7Tak nebude izraelské dědictví přecházet z kmene na kmen. Synové Izraele budou spjati každý s dědictvím svého otcovského kmene.8Každá dcera, která má mezi izraelskými kmeny dostat dědictví, ať se vdá za někoho ve svém otcovském rodu a kmeni, aby si všichni synové Izraele udrželi dědictví svých otců.9Tak nebude dědictví přecházet z kmene na kmen. Každý z izraelských kmenů bude spjat se svým dědictvím.“ 10Celofchadovy dcery pak učinily přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.11Celofchadovy dcery Machla, Tirsa, Chogla, Milka a Noa se vdaly za syny svých strýců.12Vdaly se do rodin synů Manasese, syna Josefova, a jejich dědictví zůstalo v jejich otcovském kmeni a rodu.

Pridat.eu

Celá  bible on-line po kliknutí na tento odkaz: www.bible21.cz/online

formát pdf :

bible21.danel.cz/wp-content/uploads/2015/07/Bible21+-2015.pdf

Obsah:

www.bible21.cz/online#genesis

www.bible21.cz/online#exodus

www.bible21.cz/online#leviticus

www.bible21.cz/online#numeri

www.bible21.cz/online#deuteronomium

www.bible21.cz/online#jozue

www.bible21.cz/online#soudcu

www.bible21.cz/online#rut

www.bible21.cz/online#1samuel

www.bible21.cz/online#2samuel

www.bible21.cz/online#1kralovska

www.bible21.cz/online#2kralovska

www.bible21.cz/online#1letopisu

www.bible21.cz/online#2letopisu

www.bible21.cz/online#ezdras

www.bible21.cz/online#nehemias

www.bible21.cz/online#ester

www.bible21.cz/online#job

www.bible21.cz/online#zalmy

www.bible21.cz/online#prislovi

www.bible21.cz/online#kazatel

www.bible21.cz/online#pisen

www.bible21.cz/online#izaias

www.bible21.cz/online#jeremias

www.bible21.cz/online#plac

www.bible21.cz/online#ezechiel

www.bible21.cz/online#daniel

www.bible21.cz/online#ozeas

www.bible21.cz/online#joel

www.bible21.cz/online#amos

www.bible21.cz/online#abdias

www.bible21.cz/online#jonas

www.bible21.cz/online#micheas

www.bible21.cz/online#nahum

www.bible21.cz/online#abakuk

www.bible21.cz/online#sofonias

www.bible21.cz/online#ageus

www.bible21.cz/online#zacharias

www.bible21.cz/online#malachias

www.bible21.cz/online#tobias

www.bible21.cz/online#baruch

www.bible21.cz/online#dtk_ester

www.bible21.cz/online#pridavky_k_danielovi

www.bible21.cz/online#sirachovec

www.bible21.cz/online#judita

www.bible21.cz/online#moudrost_salomounova

www.bible21.cz/online#1makabejska

www.bible21.cz/online#2makabejska

www.bible21.cz/online#matous

www.bible21.cz/online#marek

www.bible21.cz/online#lukas

www.bible21.cz/online#jan

www.bible21.cz/online#skutky

www.bible21.cz/online#rimanum

www.bible21.cz/online#1korintskym

www.bible21.cz/online#2korintskym

www.bible21.cz/online#galatskym

www.bible21.cz/online#efeskym

www.bible21.cz/online#filipskym

www.bible21.cz/online#koloskym

www.bible21.cz/online#1tesalonickym

www.bible21.cz/online#2tesalonickym

www.bible21.cz/online#1timoteovi

www.bible21.cz/online#2timoteovi

www.bible21.cz/online#titus

www.bible21.cz/online#filemon

www.bible21.cz/online#zidum

www.bible21.cz/online#jakub

www.bible21.cz/online#1petr

www.bible21.cz/online#2petr

www.bible21.cz/online#1jan

www.bible21.cz/online#2jan

www.bible21.cz/online#3jan

www.bible21.cz/online#juda

www.bible21.cz/online#juda

 

 

 

 

 

 

 

Název díla: Bible. Překlad 21. století (zkráceně: Bible21 nebo B21) Autor překladu: Alexandr Flek a kol. Vydal: Biblion, o.s., info@biblion.cz